Chrostíka, kterého budeme používat přímo k lovu, je potřeba vázat tak, aby co nejvěrněji napodobovaly skutečný hmyz. Je potřeba pohlídat především barvu, velikost a tvar čili siluetu mušky. Chrostík také musí plavat, na to musíme myslet po celou dobu vázání. 

Chrostíka, kterého chceme používat jako mušku-splávek je potřeba od začátku vázání konstruovat tak, aby udržel nejen sám sebe, ale také jednu nebo dvě mikronymfy, které budou na návazcích pod ním. Takovéto chrostíky vážeme pouze z dobře plovoucích materiálů, jako je CDC peří, srst ze srnce na tělíčko a nožičky. Jen tyto materiály po impregnaci, ale i bez ní, zaručí, že se muška i po krátkém potopení vrátí zpět na hladinu a bude dále fungovat jako suchá. 

 

 

 

Lov na mušku-splávek je poměrně jednoduchý. Používá se především na středních a větších řekách, kde jsou ryby opatrné a na vyšší vzdálenost by se špatně odhadoval záběr na konci muškařské šňůry. Celá montáže vypadá tak, že návazec je připravený na dvě nebo tři mušky. Horní je vždy suchý chrostík, který musí nadnášet ostatní dvě nástrahy. Chrostíka je dobré uvázat tak, aby byl také „chytatelný“ a neměl jen funkci splávku. Ostatní mušky pod ním musejí být dostatečně lehké. Jako prostřední nástrahu navážu nezatíženou mokrou mušku a úplně dolů nasadím mikronymfu s mosaznou nebo malou wolframovou hlavičkou. Délka celého návazce se odvíjí od hloubky vodního sloupce a síle proudu. Návazec musí být sestaven tak, aby se mušky pohybovaly ve sloupci nebo těsně nade dnem. Záběry potom poznáte na změně chování plovoucího chrostíka. Ten se buď potopí jako splávek, anebo začne brázdit hladinu, pokud ryba na mušku zaútočí z boku nebo zespodu. 

Lov metodou muška -splávek je účinnou zbraní také při jezerním chytání. Používá se v případech, kdy ryby minimálně reagují na rychlý pohyb nástrah, nebo nejsou příliš aktivní. Záběry jsou tehdy špatně rozpoznatelné a často přijdeme o spousty ryb, aniž bychom měli ponětí o tom, že mušky vůbec něco uchopilo. V těchto případech je ideální použít většího chrostíka, který je vidět na velkou vzdálenost. Pokud ryby neloví z hladiny vůbec, může být chrostík i více pestrý. Bude to na úkor počtu záběrů, nicméně ty zbylé vám neuniknou. Na jezeře umístím pod „splávkového“ chrostíka, buď pakomára, přírodní vzor nymfy, nebo smočeného broučka - tedy převážně mušky, které nevyžadují aktivní vedení. Návazec s takovou sestavou je potřeba udržovat co nejvíce v klidu. Jednak kvůli rybám, které reagují jen na nehybnou potravu a také proto, že návazec s muškami klade vodě určitý odpor. Pokud bychom vodili tuto sestavu příliš rychle, tak by návazec stáhl signalizátor - chrostíka pod hladinu. 

 

 

Chrostík je podobně jako jepice nejvíce univerzálním typem mušky, který se velikostně, tvarově i barevně mění podle jednotlivých lokalit. Vázání se tak různě upravuje podle konkrétních podmínek. 

Dnes si uvážeme suchého chrostíka na pstruhy. Tělíčko je navázané z jemného dubingu z australské vačice. Zadeček tělíčka vážu v různých signalizačních odstínech - nejčastěji ve žluté, červené, olivové nebo oranžové barvě. Tyto barvy se mi osvědčily především na duháky a potočáky. Na velké opatrné ryby používám čistě přírodní vzory bez pestrých detailů - klasikou je šedá v barvě CDC. Nicméně je lepší se přizpůsobit konkrétním podmínkám, není totiž vždy výhrou chytat na univerzální mušky. Ryby na ně sice nachytáte, ale pokud se dané lokalitě houfně vyskytují olivoví chrostíci, tak je jasné, že lov na „unišedý“ vzor nebude žádná hitparáda. Nožičky chrostíka jsou vázané palmerovým stylem, používám přitom výhradně dlouhé srpky z geneticky šlechtěných kohoutů. Pokud použijete normální skalp, snadno se stane, že nožičky nebudou stejné po celé své délce. Dále nebudou nikdy tak kvalitní - po několika namočeních natáhnout vodu a muška se ponoří pod hladinu. Určitě doporučuji zainvestovat do kvalitního skalpu, odrazí se to následně na kvalitě mušek a také na jejich účinnosti. Vzory vázané z takto geneticky šlechtěných srpků jsou mnohem odolnější a drží lépe na hladině. Křidélka chrostíka jsou vázané ze dvou až tří pírek CDC. Počet pírek záleží na velikosti mušky. Osobně dávám na malé a středí typy dvě pírka, na velké tři. Po navázání křidélek se naváže snopeček srsti ze srnce. Ten po odstřihnutí srovnáme ve sklepávači srsti a navážeme jej jako poslední materiál, uděláme dvě volné smyčky a potom je rychle stáhneme. Srst se naježí, tupé konce zastřihneme ostrými nůžkami a muška je hotova.  Podle stejného postupu můžete vytvořit bezpočet vlastních originálních vzorů. 

 

 

 

 

Vázací materiály

Suchý chrostíkový háček, barevný lametkový dubing, srpek z geneticky šlechtěného kohouta, CDC peří, srst srnce. 

 

 

 

Vázací postup 

1. Háček upneme pevně do svěráčku a navážeme vázací nit. 

 

2. Na nit navineme lesklý dubing, aby nám vznikl tenký knotek.

 

3. Navineme knotek na ramínko háčku a vytvoříme zadeček.

 

4. Navážeme dlouhý srpek z kohouta pevně za jeho dřík. 

 

5. Z dubingu australské vačice vytvoříme tělíčko. 

 

6. Srpek převineme kolem ramínka háčku.

 

7. U očka si necháme zhruba 1 až 2 mm na navázání křidélek a srsti. Přiložíme na sebe dvě pírka z CDC a navážeme je na ramínko háčku.

 

 

8. Odstřihneme přebytečné dříky a nachystáme si základ pro navázání srsti. Z kůže srnce odstřihněte tenký snopeček srsti a srovnáme ho ve sklepávači.

 

9. Snopeček přiložíme za křidélka a uděláme kolem něj jeden volný ovin. Ovin rychle stáhneme, aby se srst naježila. Potom přejdeme k očku a ukončíme vázání ztraceným uzlem. 

 

10. Nit odstřihneme a nůžkami také odstřihneme tupé konce srsti. Muška je hotová! 

 

 

Autor textu a snímků: Tomáš Vítek (uznávaný vazač a autor mnoha příspěvků do rybářských časopisů a serverů, spoluautor DVD pro začínající vazače) 

VŠECHNY KOMPONENTY A MATERIÁLY POTŘEBNÉ K VÁZÁNÍ JEDNOTLIVÝCH MUŠEK NAJDETE V RYBÁŘSKÉ SPECIÁLCE!