p1.jpg

"Navol a zdolej"

 

Kustod se postavil před řídící dotykový displej a navolil požadované hodnoty dle tabulky, v níž byly v přímé úměře uvedené údaje o váze i odporu ryby na prutu v kilopondmetrech. Pan Bouček si vzal připravený prut a karabinku na vlasci zapnul do očka na trenažéru. Postavil se rozkročmo v očekávání litého boje. Kustod spustil tlačítkem zvolený program a nastal tanec.

 p1.jpg

Navolený desetikiláč

 

Naviják na trenažéru rval panu Boučkovi prut z rukou. Bouček povoloval a zase brzdil roztočenou cívku navijáku. Poskakoval bos po umělé sterilní trávě a za cvrlikání ptáčků z reproduktorů začínal mít nad trenažérem simulujícího bojovného kapra navrch. Nebylo ani divu - pro dnešek si totiž zvolil pletenku o nosnosti 20 kg, a tak si mohl dovolit agresivní zdolávání. Na fóliové LED obrazovce sledoval v polarizačních brýlích simulaci zdolávání. Viděl, jak kapr rejdí ve vodě, jak zajíždí k potopeným stromům, jak pluje do rákosí, jak se snaží zajet mezi kameny, a jak se vždy pod tahem prutu obrací. Po dvanácti minutách trenažér boj ukončil. Na displeji se objevilo: „Jste vítěz! Kapr se vzdal! Blahopřejeme!“ 

Kustod to doplnil hlášením: „Úlovek bude připravený ve výdejně rybího masa - vykuchaný a naporcovaný přesně podle Vašich propozic.“ 

Nikdo nenutil pana Boučka, aby kapra líbal, nebo s ním dokonce při pouštění kus cesty plaval. A pana Boučka to ani nenapadlo, zrovna tak, jako ho nenapadlo radostně líbat kustoda, i když to byl jediný živý tvor po ruce. V kóji pak už byl jen dotykový panel PC a LED obrazovka. Kdyby si to ale přál, namočil by mu kustod šetrně hlavu do kyblíku se studenou pramenitou vodou. Služba byla zcela dle firemního hesla: Náš zákazník náš pán!

Pan Bouček se usmál a klidně požádal kustoda: „Tak mi tam dejte tu divokou štiku!“ A tanec začal nanovo. Virtuální dravec se ve vodě zmítal, vyskakoval z vody, fiktivní hlavou vytvářel iluzi potřásaní. Nechal se přitáhnout ke břehu a zase prudce vyrážel na volnou vodu.

 p3.jpg

Virtuální dravec se zmítal a skákal nad hladinu...

 

Naviják zpíval brumendo! A najednou lup! Pletenka praskla! Dračice štika zmizela...

Pan Bouček začal hlasitě nadávat, až se klenutí krytého revíru rozvibrovalo a rezonovalo ozvěnou: „Mrcho jedna zubatá, já tě přece jednou dostanu! Jak to, žes přetrhla pletenku?!“ 

Na LED displeji se objevil vzkaz:  „Nenadávejte, prosím, hlasitě!“ Z vedlejšího boxu se ozvalo nesouhlasné reptání a kustod ve vší slušnosti vyzval pana Boučka ke klidu: „Hlavně klid a méně razance do hlasu. Udělal jste zásadní chybu, neměl jste navolený ocelový návazec a štika vám překousla pletenku. To se nesmíte divit. A nemlaťte prutem do umělé trávy, svůj prut si klidně rozbijte, ale v trávníku by mohly zůstat střepiny z uhlíkového prutu a ty by další zákazníky mohly poranit. Dnes budete muset skončit dřív, abych měl čas trávu vyluxovat.“

Důvod ztráty ryby byl ale jiný, prozaický. Počítač totiž zjistil, že nemá štičí maso na skladě a proto, aby se neblamoval, musel navolit variantu s přetržením vlasce. Štiky se v sádkách špatně vykrmují. To všechno pan Bouček ovšem nevěděl, to bylo provozní tajemství firmy „Navol a zdolej“.

 p4.jpg

 

Pan Bouček pokýval hlavou, jako že rozumí a objednal si u kustoda jako náhradu fiktivní hejno okounů, které se mu podařilo rychle vychytat na čas, a tak nakonec odešel spokojeně domů. Mraženého kapra si nesl v alobalové izolační tašce a na fiasko se štikou již zapomněl. Dnes si mimořádně nedopřál občerstvení ani masáže po úmorném rybolovu. Ušetřil i za puštění ventilátoru simulujícího vánek. Zaplatil jen oprávnění k lovu a maso kapra. Bylo to bratru pouze 2250 Kč. Odnášel si rybinu a pěkný zážitek z boje. Rybám však neublížil, jen si koupil maso z produkčních rybníků. 

Na parkovišti před firmou „Navol a zdolej“ se právě střídaly směny lovců, ven se vyhrnulo asi padesát uspokojených rybářů a dovnitř vstoupil stejný počet nedočkavých nadšenců toužících po klidu v panenské přírodě a chtivých po zážitcích ze soubojů s rybami. A samozřejmě také po teplu, neboť venku bylo právě mínus deset stupňů a jemně chumelilo. 

Všichni zákazníci měli jedno společné - museli být solventní! Protože rybařina je o zážitcích a zážitky jsou za všechny peníze! Mohli si však za příplatek navolit i mořskou rybařinu a zdolávat třeba žraloka nebo mečouna. Takový zážitek potom za to stál (i dvojnásobně).

Pan Bouček se již nyní těšil na další návštěvu. Počítač mu ji stanovil za pouhých patnáct dní, protože zájem o chytání byl obrovský. 

Že by šel někdy rybařit na opravdovou řeku nebo rybník, to pana Boučka ani nenapadlo. Tráva tam venku nebyla sterilní, a kdo ví, jak by se ve vodě chovaly ryby. Musel by vnadit. Určitě by ho štípali komáři a možná by ho ohrožovalo klíště. A vosy. Co když by ryby nebraly? Vždyť by nemusel chytit ani šupinu! Naopak by se musel patlat s těstem, červy, kolínky, nebo navrtávat boilies. A kam by dal auto? A kdo by mu kuchal ryby? A co kdyby byla zima? Všechny tyto problémy za něj vyřešila firma - „Navol a zdolej“.

 

Co nás čeká (a nemine) za 50 let?

Dovedete si představit, že v budoucnu, třeba v roce 2064, budou vodní nádrže nebo části řek zastřešené lehkými tepelně izolačními konstrukcemi propouštějícími světlo a budou na zimu vyhřívané? Nebude tam ani pršet, ani sněžit, ani nebude vát ledový vítr. Na zemi bude stále zelená tráva a kytky se budou blyštět ranní rosou. Ve vzduchu se občas mihne vysazený ledňáček. Ve vodě budou plavat skutečné ryby. Jen budou maličko geneticky upravené, zato jejich početnost bude neustále doplňovaná z líhní a sádek. V umělých chovech budou vykrmovány do rekordních velikostí i hmotností. Obloudit a chytit geneticky upravené ryby – mutanty si budete ovšem muset sami.

U každé nádrže i rybníku bude nainstalovaná ČOV, aby voda v revíru byla opravdu nezávadná. Proud vody bude hnán přes uzavřený okruh čerpadlem skrz pískový filtr - to proto, že čistá přírodní voda bude nad zlato. Část střech areálů bude z fotovoltaických panelů, revír tak bude finančně soběstačný a ještě něco vydělá majiteli. 

Vše bude připojeno na komunikační sítě a na energii. Občerstvení pro rybáře i ryby bude samozřejmostí. Čerstvé žížaly a červi budou stále k dostání. Roznášet je budou spoře oděné hostesky s plně vyvinutým umělým poprsím. Vysvědčení o zdravotní způsobilosti bude u nástrah i ryb (a hostesek) nutností. Budete-li chtít sledovat přímý přenos z finále MS ve fotbale nebo hokeje, či skoků na lyžích, baseballu z Floridy nebo golfu ze Skotska, ale Aidu z La Scally nebo Labutí jezero z Balšovo těatra či Louskáčka Metropolitní opery, tak ovladačem rozdělíte LED obrazovku na jednotlivá pole a budete sledovat sportovní přenos nebo kulturní akci v přímém přenosu a současně i zaseknutou rybu během zdolávání. Všechno najednou, takže o nic nepřijdete! Celý lov bude digitálně zaznamenán, profesionálně sestříhán do kratší stopáže a bude dodán až do domu.

Hlásič záběrů zvaný pípák a příposlech nahradí najmutí zaměstnanci (hostesky). Budou sledovat záběry a pak lovce šetrně probudí. Podle stanov smlouvy za něho mohou také zaseknout, zdolat rybu, nafotit ji a pustit, aby se klient bojem moc nevysiloval. Případný úlovek přenesou do bivaku, aby se s ním rybář vyfotil ve spacáku. Doplnění malebného okolí bude otázkou profesionální fotomontáže. Ryby se zváží, změří a vyfotí. Odpadne tím uchovávání úlovku ve vezírku a buzení tvrdě spícího rybáře. Tím odpadne také první ranní káva za úsvitu. Firma by se mohla jmenovat „Hoď a Foť“.

Domů poletíte soukromým vznášedlem, a tak se vyhnete zácpám na dálnicích anebo mačkanicím v aerobusu. Satelit vybere nejkratší povolenou cestu domů největší možnou rychlostí. V klimatizovaném zavazadlovém prostoru budete mít úlovek uložený v ledové tříšti z alpských ledovců. Během letu budete ionizováni zářením proti parazitům a infekcím. Doma již budete dokonale sterilní. 

Ve vývoji firem již bude rybář - robot, který vše nepříjemné podnikne za vás. On bude v dešti a chladu lovit, bude se trmácet v dopravě a vy ho budete řídit přes monitor z pohodlí domova. Nebudete si patlat ruce šrotem, těstem, červy, žížalami, nebudete si máčet ruce, abyste nesahal na pouštěnou rybu suchou rukou. Pak buď ztloustneme a pukneme, anebo se zblázníme!

Krásná vize, co říkáte...

 

Text a ilustrace: Jiří Ondráček

Fota: archiv redakce