Zánik stojatých revírů

Začal bych pohledem na naše svazové revíry, které už jen ubývají, a jejich stav je víceméně žalostný! Dnes a denně slyšíme pouze výmluvy, že na údržbu těchto vod nejsou peníze. Jakmile se ale prodají do rukou soukromníků, stanou se z nich mávnutím kouzelného proutku atraktivní revíry. Samozřejmě je na nich rybolov možný jen za vyšší cenu, protože tyto vody dostanou nálepku komerční a jsou provozovány hlavně za účelem zisku. Snad nám ještě do budoucna nějaký svazový rybník ještě zůstane...

 

Zanedbaný svazový revír, který se zvolna mění v bažinu.

 

Zničené toky

Řeky máme zničené téměř všechny. Různé organizace typu Povodí a.s. si mnou ruce, jelikož mají stále dostatek práce za státní i evropské peníze a s výsledky jejich činnosti se setkáváme všichni všude. Ještěže tu a tam zasáhne příroda, jejich dílo spláchne a oni můžou budovat znovu a znovu. Nikomu ani zvlášť nevadí, že jen devastují poslední zbytky přírodních toků a vysávají státní kasu. Pořád chtějí přírodu svazovat, ale pořád jim to nejde.

Rybáři tak mají vody bez vody. Podobně jsou na tom i myslivci, kteří díky těžařům s výmluvou na kůrovce, mají také lesy bez lesů. To ostatně vidí každý, kdo se umí dívat. Názor v tomto směru je asi u všech podobný, ale je nás málo slyšet.

 

Přírodní tok před devastací...
 

...a po ní.

 

Rybí osádka v ohrožení

Něco málo ze zachovaného rybího bohatství ještě zbylo - asi tolik, aby se mohli dosyta nažrat kormoráni, volavky a vydry. Paradoxně proti nim bojují nenávidění bobři, kteří do vody pokácejí tolik stromů, že se ryby mají možnost před predátory (i rybáři) schovat do úkrytů. Rozdíl tu přece jen je – pro rybožravé dravce limity a pravidla neexistují, pro nás rybáře ano.

 

Bobr - ochránce ryb před predátory.

 

Rybářský (ne)řád 

Rybářský řád jako celek se za poslední léta moc nezměnil. Samotní rybáři si ale vytvořili vlastní souhrn pravidel, která nehodlají radikálně měnit. Jimi nastolené odbočky lovu mají někdy do sportovní rybařiny hodně daleko a zavání spíše ignorací všeho prospěšného, o čem rybářský řád a zákon o rybářství pojednává. Jelikož jsou ve většině případů tolerováni rybářskou stráží, tak se jejich přestupky doplňují o nové a nové kousky. 

 

Nahoď, kam umíš!

 

„Moderní trendy“

Jeden příklad za všechny, který se zároveň stává trendem dnešní doby. Přijdu k vodě a na břehu jsem sám. Ideální začátek lovu říkám si, ale ouha, všechno je jinak. Na protějším břehu vzdáleném asi 100 metrů sedí skupinka „kolegů“, kteří nahazují až k mým nohám. Jelikož jich loví víc, záhy zjistím, že vlastně montážemi okupovali celý můj břeh! Musím se tedy pokorně zeptat, kam si mohu nahodit... 

Pořád jsem nechápal, proč rybáři takhle chytají, když si z druhé strany mohou pohodlně zakrmit rukou kousek od břehu a chytat na splávek. Zpočátku jsem nechtěl ze svých práv ustoupit. Ústup jsem zahájil pod palbou krmítek, olov a kobrovaného boilies. Na důvod jsem časem přišel sám. Podobní jedinci většinou nechodí k vodě, aby si opravdu zarybařili, ale spíše, aby se společensky pobavili, tudíž musí nahazovat tam, kde je klid, aby do jejich hlučné alkoholové zábavy přišel i nějaký ten úlovek. Co po takové skupince po odchodu zbude na břehu? To asi každý návštěvník revíru zná. Ostatně nepořádek u vody to je další bod rybářského řádu, který je rybářskou stráží často přehlížen a opomíjen.

 

Lov nonstop

Přiznám se, že jsem jeho zastáncem. Slovenský model se mi zdá ideální, protože to, co panuje u nás, to je naprostá anarchie a hlavně křivárna na ryby! V Čechách máme asi osm svazových revírů s režimem nonstop. Na tyto revíry je vyvíjen silný rybářský tlak a jsou tak drancované, až je to nechutné. Povolením všeobecného nonstop lovu v letních měsících by se tlak rozložil tak, že by to obsádce ryb ve všech revírech nijak zvlášť neublížilo. 

Byl jsem svědkem událostí, které nastaly, když se povolil na Slezské Hartě nonstop lov na necelý měsíc. Co se dělo, bylo až k neuvěření! Takový nápor na revír jsem ještě neviděl. Doprovázely ho i takové úkazy, jako hromady odpadků na břehu a mrtvolky podměrečných candátů a štik ve vodě... 

 

Zbytky nocležiště na revíru s nonstop lovem.

 

Přitom to nejhorší přehradu čeká příští rok, protože má být zase jediným revírem na Severní Moravě, kde bude nonstop chytání povoleno! 

Kolikrát mi připadá, že na těch správných židlích sedí nesprávní lidé, kteří o rybařině nevědí vůbec nic, ale jejichž rozhodnutí nenávratně ničí život v daném revíru. Proč se tito lidé tak bojí otevřít všechny svazovky. Vždyť máme profesionální rybářskou stráž, která přestupky musí ohlídat! Tedy měla by, osobně jsem se s ní za dobu její několikaleté existence setkal jen jednou...

 

Rybářská stráž

Otázky zní: Na co vlastně máme rybářskou stráž? Co je jejím úkolem a posláním? V minulosti jsem to věděl, ale v přítomném čase si dokážu pouze na internetu té nebo oné organizace přečíst, kolik členu RS dotyčná MO má, a kdo vlastně členem rybářské stráže je. U vody se s nimi ale takřka nepotkám. Dokonce znám organizaci, která hospodaří na 20 ha vody a na pořádek má dohlížet 14 členů rybářské stráže. Za celý rok jsem se potkal jen s jedním...

 

Lovné míry

Co se týče hájení nebo lovné délky ryb, tam RŘ trošku pokročil, ale rybáři si z toho těžkou hlavu nedělají. Pokud ví, že je stejně nikdo nezkontroluje, tak zmasakrují u vody vše, co zaseknou na háček. Míra nemíra, hájení nehájení!

Příklad z jednoho revíru, kde byli vysazení kapři. Do setmění jsem kolem sebe slyšel čísla 37, 39, 38. Po setmění však asi všichni kapříci vyrostli zázračným tempem, jelikož se ozývalo - 43, 45, 42. Při odchodu se u auta jednoho z kolegů rybářů začal chvět batoh, šňůrka povolila a na zem vyklouzli čtyři kapříci. Troufám si tvrdit, že míru neměl ani jeden. Zeptal jsem se lovce: „Člověče, to jste rybář?“ Odpověď byla stručná: „Co nasadili, to chytám! Mají dát větší...“

 

Mírový kapřík, neboli dvouřízkáč.

 

K-70

Další příklad je z revíru, kde je ustanovena horní hranice kapra 70 cm. Kolega rybář vytáhl kapra 87 cm. Před zraky ostatních ho usmrtil a odnesl do auta. Na dotaz, co to má znamenat, když na revíru platí horní míra kapra, odpověděl, že blbosti nehodlá dodržovat, že za ně si povolenku nezaplatí.

 

Tak vypadá živá K 70.

 

Hájení ryb

Posledním hitem je „jarní vláčka“! Štiky jsou po vytření hladové a důvěřivé. To nikdy neunikne pozornosti „šikovného“ rybáře. Ten se tváří, že se baví lovem plotic, ale úmyslně rybku zdolává nepřiměřeně dlouho - doslova ploticí tahá tak, aby vydráždil číhající štiku. Když se mu ji pak podaří vytáhnout, dílo zkázy je dokonané. Rychle dravce zabije, schová a hajdy domů. Pokud však štika nezabere, přijde pohled doprava, doleva a šup s ploticí na háčku zpět do vody. Když se takového vykuka zeptám, co provádí? Dostanu stručnou odpověď: „Coby, přece chytám plotice!“

 

Hladové štiky mají po tření smůlu.

 

Pstruhové revíry

Pravidla lovu se moc nezměnily, ale způsoby lovu změny zaznamenaly. Ovšem vychytralý rybář je dokáže obejít a chytat jako zastara. Podstatnou změnu prodělaly pstruhové revíry už před několika lety. Jedná o zákaz lovu na mrtvou rybku. „Rafinovaný“ muškař si s tím dokáže poradit tak, že to nikdo na dohoz od něho nic podezřelého nepozná. Koncová muška je na větším háčku, na háček pod hladinou napíchne z košíku vytaženou rybičku. Vše spustí s proudem a už jen popotahuje. Dokázat přestupek takovému nepoctivci se jen tak nepodaří...

 

Takový pohled bude pomalu vzácností.

 

Protihroty

Lov na háčky s protihroty nebo bez? Jsem pro obojí! Existují ryby, které se dají spolehlivě chytat bez protihrotů, pak ryby, které bychom jen stěží bez protihrotu ulovili. Vpich hrotu je srovnatelný, ale bezprotihrot je rozhodně šetrnější při vyprošťování z choulostivých míst.

 

Háčky bez protihrotů ublíží minimálně.

 

Živá rybka - ano či ne?

Téma jako stvořené na dohady v hospodě. Odpůrci okamžitě řeknou: „NE!“ Potom je na řadě druhá otázka: „Přívlač - ano či ne?“ Zastánci živé rybky ví, jak málo poškodí dravců oproti vláčkařům. Už naši otcové a dědové to věděli. Dnes je moderní polemizovat nad utrpením nastražené rybky. A co teprve nekonečné rozpravy o utrpení zdolávané ryby. Stůjme nohama na zemi a buďme rozumní. Každého baví nějaký způsob lovu víc, anebo míň. Některý rybář ani jiné způsoby lovu nezkusil, ale šmahem je zavrhne a ještě zkritizuje. Osobně jsem zastánce toho, že co nám zákon a legislativa umožňuje, toho se držme a neodsuzujme se navzájem. Stejně tím nic nevyřešíme...

 

Lov na rybku má své kouzlo i výsledky.

 

Plavidlo – ano či ne?

Z loďky? Nebo bez ní? Zastávám se pravidla, kdo se nebojí, ať jde na vodu. Nevidím jediný důvod, proč plavidla zakazovat, tedy alespoň na revírech od 100 ha nahoru. Tam, kde je to povolené, vzniká nežádoucí rybářský tlak a lodičkářů je tam víc, než rybářů lovících ze břehu. Celoplošným povolením by se tlak rozložil a vše by bylo v normálu.

 

Na rozlehlých vodách jsem pro povolení plavidel.

 

Příjezd k vodě

Dalším hodně velkým nešvarem, který se nebývale rozšířil, je příjezd až k vodě vozidlem. Kolikrát stylem - zákaz, nezákaz! RS to nevadí, takže to až na výjimky nikdo neřeší. Rozumný příjezd k revíru za účelem vyskládání věcí uznávám, ale postavit si auto vedle lovného místa a ve volné chvilce si svého čtyřkolého miláčka ještě umýt, to už se nedá ani pochopit. A že je to běžný jev, není nic neobvyklého. Proto přicházejí na řadu opatření v podobě různých zábran či závor a tolerovaný příjezd k revíru je ten tam. To všechno díky rybářům, kteří prostě musí mít auto za zadkem.

 

Pesimistický pohled do přítomnosti

Co se za poslední dobu změnilo nejvíce? Je to chování rybářů. Tolik agrese, drzosti a netolerantnosti nikdy nebývalo.

Kde jsou ty časy, kdy už jen příchod k vodě řekl sám za sebe vše. Příchozí rybář pouhým pohledem zjistil všechny pro něho důležité informace. Slušně pozdravil kolegy, kteří se u revíru nacházeli, ti mu slušně odpověděli. Vše probíhalo v naprosté tichosti a klidu. Každý věděl kde kdo má nahozeno a jakým způsobem chytá. Nikdo nikoho neobtěžoval a nerušil. Trocha hluku a bylo po toleranci, „rušitel“ byl napomenut a málem vykázán od vody, protože se neuměl chovat, jak by se správný rybář chovat měl. Rád na ty časy vzpomínám. Vše mělo svá pravidla a svůj pevný řád. 

Kdo měl na starosti kontrolu nad dodržováním pravidel, o tom jsme takřka denně věděli. Prostě se ten daný člověk o revír staral. Mimo něj se rybáři hlídali navzájem. 

Rozdělat si menší oheň na břehu nebyl problém, byl vždy dostatečně daleko od vody, jelikož každé světlo ryby plaší. U číhátek nám plápolala svíčka zakrytá směrem k vodě, zkrátka pohoda. 

Ne jako dnes! Kraválu u vody člověk zažije víc než v centru velkého města, ohně se dělají takové, že z nich sálá teplo až na druhý břeh a do toho blikají různé halogeny, které oslepují okolní rybáře tak, že pak po dlouhou dobu nevidí ani na vlastní pruty.

Dnes si o klidném rybaření, relaxu a odpočinku můžeme nechat jen zdát. Ano, pár klidných míst by se ještě určitě našlo, otázkou ale je, jak dlouho vydrží. Jako by se na vše pozitivní zapomnělo. Kouzlo rybařiny se začíná pomalu z rybářů a jejich chování vytrácet a začíná převažovat komerční styl rybolovu. Často slýchávám u vody hlášku, dnes něco musím chytit, protože mám na rybu zakázku. Co je rybář ochoten podstoupit za jedno pivo v hospodě, je neuvěřitelné.

 

Beze slov...

 

Mohl bych takhle pokračovat dál, ale koho to zajímá? Vím, že do starých kolejí se nikdy rybaření nevrátí, ba naopak bude ještě hůř, což je smutná vize do budoucna. 

Kdo z vás se v tomto článku poznal a dokáže si to přiznat? Asi nikdo, znám ty typy rybářů - moralistů, kteří dokážou vést nekonečné diskuse, že jim je člověk zbaští i s navijákem a uvěří jim, jak jsou svatí. Pak je potkám u vody a opak bývá pravdou. Na výtku odpoví trapnou výmluvou, že se jednalo o výjimku.

Cítím, že za svůj příspěvek dostanu od mnohých za uši, ale vůbec se toho nebojím. Vím totiž, že pokud nebudeme chtít něco změnit my sami a nedokážeme na to mít dostatečně silný hlas, který opravdu bude slyšet, tak nás čekají ještě horší časy - spousta nesmyslných omezení a zákazů. A všechny si po právu zasloužíme!

Jak nás vnímají ti, co o nás rozhodují? Vidí nás podle toho, co o nás slyší. Pokud se řeší stížnosti typu - kolik stál úklid revíru, kolikrát řešila policie přestupky rybářů a podobně - tak nám budou jen pravidla přitvrzovat. My se nemáme o co opřít a vyvrátit jim to nejde, protože mají zkrátka pravdu.

 

Na závěr

Příkladem by nám mohly být okolní státy a jejich přístup k rybářům a naopak rybářů k přírodě a revírům, na kterých loví. Vím, že v cizině se náš rybář chová jako opravdový rybář a má strach se dostat do potíží s podmínkami lovu dané země. Jenže doma, kde ho žádná pokuta ani vězení nečeká, tam si dovolí nevídané. Arogance? Frajeřina? Nebo jen pouhá blbost jedince? Myslím, že to stojí za zamyšlení. Je to přece jen a jen o nás, o lidech.

 

Text: Petr Ramian, alias Petula

Fota: autor a archiv redakce Chytej.cz