Když jsem pozvánku na slavnostní zahájení provozu od ředitele školy, Karla Dubského, obdržel, nevěděl jsem, co mě čeká. Přiznám se, že když jsem byl mladší, o historii jsem nijak zvlášť zájem neprojevoval. Jak jde čas, člověk své postoje mění a slíbil jsem, že udělám vše pro to, abych dorazil. A myslel jsem to zcela vážně. V poslední době, kdy je "trh" rybářských médií přesycen návody na ulovení různých ryb, mne totiž jaksi mnohem více zajímají věci, které sice přímo s rybolovem nesouvisí, nicméně se našeho milovaného koníčka dotýkají. A v tomto smyslu se snažím již několik let pro náš server vyhledávat i tato témata, která nás všechny mohou obohatit. Ačkoliv jsem ráno, v den otevření muzea, zažil hrůzné okamžiky, které mi do hlavy v první chvíli vnukly myšlenku "nikam nejedu ani náhodou", tak jsem si nakonec řekl, že špatné události je potřeba přebít prací a okamžiky krásnými a optimistickými. A dobře jsem udělal. Den jako celek sice zůstal šedivější než nejšedivější šedá, ale na chvíli mi "sluníčko vysvitlo".

 

Budova, ve které se muzeum nachází.

 

Zahájení provozu muzea proběhlo v jedné z učeben školy, kde pan ředitel Dubský hostům podal základní informace o muzeu, jeho budování, partnerech, pomocnících apod. Zahájení se zúčastnilo na několik desítek významných osobností ze světa rybářství. Kdybych měl jmenovat, tak například předseda ČRS pan JUDr. Šíma, jednatel ČRS Ing. Štípek, šéfredaktor časopisu Rybářství p. Urban, ředitel Rybářství Třeboň p. Hůda, místostarosta Vodňan a mnoho dalších (omlouvám se všem, které jsem nezmínil, ale všechny opravdu nemohu). Po pravdě řečeno jsem slavnostní otevření muzea předem jaksi podcenil a v džínách a mikyně jsem měl tak trochu pocit, že jsem svůj oděv pojal tak trochu neuctivě. Nedalo se však již nic dělat.

 

 

Ing. Karel Dubský - ředitel školy

 

Po úvodu jsme se všichni přesunuli do podkrovních prostor budovy, kde na nás dýchl závan historie.

 

V krásných prostorách muzea, které je doslova nabito exponáty, jsme se sotva vešli. "Napomohli" tomu i reportéři z Jihočeské televize, kteří si takovou událost nenechali ujít a celé slavnostní otevření dokumentovali.

 

Slavnostního otevření muzea se ujali dva speciální hosté - známý kuchař p. Štěpnička a bývalý student školy Pavel Tomi...

 

...a samozřejmě další významní hosté - na fotografii zleva místostarosta Vodňan, předseda ČRS JUDr. Šíma, p. Štěpnička, Pavel Tomi, p. Ing. Hůda a ředitel školy Ing. Dubský. 

 

Všichni pánové popřáli muzeu vše nejlepší, společně vypili sklenku šampaňského a poté jsme si muzeum prohlédli.

Než se společně vydáme mezi exponáty, kdy se pokusím některé z vyfotografovaných předmětů i okomentovat tak, jak jsem jejich historii zachytil od mého průvodce Vojty Vetchého, studenta školy (na jehož jméno si nemohu vzpomenout), položím řediteli školy, Ing. Karlu Dubskému několik otázek.

 

Pane řediteli, kdy vlastně vznikla myšlenka vybudovat muzeum a kdo je jejím autorem?

Myšlenka je stará asi 10 let a zpočátku jsem ji nosil v hlavě. Postupně jsem o tomto záměru přesvědčil několik svých kolegů, spíš by se dalo říci, že poté už šlo o kolektivní rozhodnutí. To bylo někdy před 4 lety. Pak jsme již jen čekali na vhodnou příležitost, hlavně pokud jde o financování tohoto záměru.

 

Jak dlouho budování muzea trvalo?

Vybudování muzea předcházela výměna střešní krytiny v létě roku 2012. Vlastní stavební práce začaly někdy v únoru 2013. Jednalo se o bourání původních půdních místností, zateplení, obklady sádrokartonem, renovace trámových konstrukcí a podlah, nové rozvody elektřiny a vytápění prostor. Stavební práce trvaly asi 2 měsíce. Poté jsme již přistoupili k instalaci nábytku a exponátů, nasvícení, vše jsme opatřili popisky. Celá akce tedy trvala pouhého půl roku.

 

Podíleli se na budování i studenti?

Ano, hlavně nám pomáhali nastěhovat větší exponáty do třetího podlaží školy. Patří jim za to velké poděkování.

 

Co bylo na budování nejobtížnější?

Řada věcí byla komplikovanější, než jsme si původně mysleli. Uvedu jeden příklad. Součástí muzea je také biotop s více než 50 preparovanými ptáky a savci. Na preparace jsme museli vybrat firmu ve výběrovém řízení. Přitom takových firem v republice je jen velmi málo. Poté jsme museli mít na každého živočicha potvrzení o jeho původu a způsobu získání a u chráněných druhů výjimku ze zákona. Naštěstí jsme to vše zvládli.

 

Vše dnes stojí mimo úsilí i peníze. Jak jste projekt financovali? Bylo to obtížné?

Na stavbu muzea a jeho vybavení jsme získali zhruba 2 mil. Kč z prostředků EU, konkrétně z grantového programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Je ale třeba uvést, že většina exponátů pochází z bohatých sbírek školy. Některé z vystavených pomůcek pamatují zahájení výuky v r. 1920.

 

Co vše je v muzeu k vidění?

Muzeum si klade za cíl pokrýt celou šíři toho, co rozumíme pod pojmem rybářství. Takže se pokusím o stručný výčet. K vidění jsou prostředky k lovu ryb, od pytláckých metod, přes samočinná lapadla, rybářské navijáky, pruty, umělé nástrahy, až po různé typy echolotů nebo elektrolovných zařízení. Déle jsou zde modely rybničních staveb, různých typů výpustních zařízení, splavů, slupů, rybích přechodů, a také pomůcky k vyměřování vodních staveb. Součástí expozic jsou dobové sítě, rybářské nářadí, staré učebnice, mnoho historických fotografií. Ve vitrínách jsou zoologické sbírky zaměřené na vodní organizmy.

 

Jakého exponátu si ceníte nejvíce?

V žádném případě to není jeden exponát. Protože k muzeu patří také akvária s živými rybami v suterénu školy, velmi si ceníme nového akvária o objemu 3 m3, kterému říkáme Amazonské akvárium. Jsou v něm sladkovodní rejnoci, panakové, arowana a další druhy ryb. Zajímavé jsou třeba funkční repliky krokvice a průhledítka používané k vyměřování rybníků už v 15. století. Dále bych uvedl prakticky kompletní sbírku požerákových ryb žijících u nás. Návštěvníky, zejména mládež, asi nejvíce zaujme vývoj rybářských prutů a navijáků.

 

Má uspořádání exponátů nějakou filosofii?

Ano. Ve vlastním muzeu jsou oddělení, které mapují historii jednotlivých oblastí rybářství. Jedná se o rybníkářství, geodézii a vodní stavby, říční rybářství a pstruhařství a umělý chov ryb. Dále je v muzeu již zmíněný biotop s preparovanými živočichy. Ve vitrínách jsou potom zoologické sbírky zahrnující obojživelníky, raky, plže, mlže, vodní hmyz, tekutinové preparáty ryb, rybí kostry. Kromě těchto sekcí je v muzeu malý kinosál s interaktivní tabulí, mikroskopy, čtečkou šupin. Tato část umožňuje vyzkoušet si své znalosti například formou řešení testových úkolů.

 

Jaký je rozsah exponátů ve srovnání s jinými expozicemi v ČR.

Domnívám se, že expozice podobného zaměření u nás není, takže je srovnání těžké. Počet exponátů jde do stovek, přesně spočítané to nemáme. Naše muzeum je zajímavé šíří svého záběru, protože se zabývá vším co souvisí nějak s rybářstvím. Tím pádem se nemůžeme srovnávat s renomovanými muzei například početností zoologických sbírek. Ale i na tom chceme pracovat a muzeum dále rozšiřovat.

 

Odkud exponáty pocházejí?

Většina exponátů pochází z depozitářů naší školy. K tomu jsme si některé věci pořídili nové. Jedná se o některé modely, preparované ryby, ptáky, savce a samozřejmě potřebnou techniku. Přitom jsme oslovili známe osobnosti, například preparované ryby nám zhotovil Ing. Josef Nováček.

 

Bude muzeum přístupné veřejnosti? A jaká bude otevírací doba?

Zatím muzeum nabízíme k návštěvě v rámci dnů otevřených dveří naší školy, které se konají nejméně 7x ročně. Větší zájmové skupiny nás mohou navštívit po předchozím objednání. Počítáme s tím, že o muzeum bude zájem, a že jej necháme přístupné v letní turistické sezóně. O možnosti muzeum navštívit se zájemci dozvědí na našich webových stránkách - http://www.srs-vodnany.cz/sub_akv.aspx.

 

Zmiňoval jsem studenty, bude muzeum využíváno i pro jejich výuku?

Počítáme s tím, že pokud se bude vyučovat problematika, ke které jsou pomůcky v muzeu, tak se tam třída nebo její část přesune. Já jsem si to již vyzkoušel a mám pocit, že je to pro naše studenty atraktivní a vítané zpestření výuky.

Ono naše muzeum má právě výukový charakter. Jsme připraveni nejen pro výuku našich studentů, ale hlavně na návštěvy škol, rybářských kroužků, zájezdy sportovních rybářů. Expozice je řešena tak, aby se návštěvníci o našem rybářství něco zajímavého dozvěděli a každý si tam pro sebe něco našel.

 

Kdyby jste měl návštěvníky lidově řečeno na něco nalákat, na co by to bylo?

V první řadě to jsou živé ryby v akváriích. Máme v nich zhruba 100 druhů, z toho asi 40 žijících na našem území. Nebo bych pozval rybáře, ať si zkusí určit stáří ulovené ryby na čtečce šupin. Dále bych jim nabídl, ať si zkusí zaměřit bod průhledítkem stejným způsobem, jako činil Štěpánek Netolický již v počátku 16. století.

 

 

A nyní, když již máte základní informace o novém muzeu, pojďme společně nahlédnou dovnitř, na některé exponáty.

 

 

Hned po vstupu do muzea si budete připadat tak trochu jako u vody. Je zde totiž vybudován krásný biotop se živočichy, kteří okolo vody žijí.

 

Na něj již přímo navazuje muzeum. Abych mohl vše zdokumentovat, musel jsem chvíli počkat. Bylo zde opravdu "nabito".

 

Pod stropem jsou k vidění různé sítě a mechanismy k odlovu ryb.

 

Jednotlivé sekce muzea jsou nazvány jako "kabinety", což vám připomene, že se jedná o školní muzeum. Myslím, že to byl velmi dobrý nápad.

 

K vidění jsou zde pomůcky pro nejrůznější způsoby rybolovu - staré navijáky, různé bodce, historické pruty, starodávné sonary, nástrahy, hedvábné šňůry, apod. 

 

A abych nezapomněl, mnoho historických fotografií...

 

Sbírka navijáků, kterých byla většina vyráběna před mnoha desítkami let.

 

Šnůra na lov vyzy na dunaji. Obří kované jednoháky jsou upěvněny k lanu, kterým by se dala tahat nepojízdná auta.

 

 

Ačkoliv jsou háky velmi staré, jsou stále mimořádně ostré. Co mne zaujalo, že na nich nejsou protihroty, nebo jsou jen velmi malé. Nemyslím si však, že důvodem byla šetrnost. Naši předci byli především lovci a ulovené ryby nesloužili k jejich potěšení, ale k obživě.

 

Jak si můžete přečíst na popisce exponátu, jedná se o bateriový elektrický agregát, který sloužil k odlovu zejména lososovitých ryb na malých potocích.

 

Vystavené modely různých slupů jsou mimořádně věrné. Tento se používal na řekách a v prakticky nezměněné podobě jej můžeme vídat i dnes. Samozřejmě že některé části jsou dnes z modernějších materiálů.

 

Už naši předci mysleli při budování vodních děl na přechody pro ryby. Obdobné přechody jsou používány i dnes.

 

Mimořádně věrný model úhořího lapadla. Při jeho prohlížení jsem se přenesl do dětských let, kdy jsme do podobného jako kluci v noci lezli a snažili se holýma rukama nějakého "hada" ulovit :-)

 

V tomto kabinetu mne mimořádně zaujala sbírka historických sonarů, chcete-li echolotů. Jejich rozměry mi připomněly, jak velké kdysi bývaly mobily.

 

Tento echolot stál údajně v sedmdesátých letech minulého století zhruba jeden milion korun. To co vidíte vlevo na zemi, je sonda o váze několika desítek kilogramů, která se tahala za lodí.

 

Zařízení disponovalo i záznamovým zařízením.

 

Tento model je již výrazně modernější.

 

V muzeu není o modely nouze. Tady například model jezu s rybím přechodem.

 

Detail rybího přechodu.

 

K vidění jsou zde i pomůcky pro lov světlem. Lampu jsem nevyfotografoval, na nástroj k ulovení světlem omráčené ryby jsem již nezapomněl.

 

Mezi exponáty nalezneme i vypreparované ryby.

 

V kabinetu rybníkářství naleznete také celou řadu zajímavostí.

 

Např. historickou literaturu...

 

... anebo další modely. V tomto případě kombinaci čapové a lopatové výpusti rybníka.

 

O těchto sudech jsem nic nevěděl. Můj průvodce Vojta mi vysvětlil, že tyto "lejty" se používaly pro transport živých ryb. Dnešním ekvivalentem jsou ony hranaté kovové či plastové kádě na náklaďácích.

 

Naši předci měli tyto lejty dokonce i přenosné.

 

Další model výpusti rybníka. Zde si návštěvník dokáže velmi dobře představit, jak vše funguje.

 

A další, tentokrát v detailu.

 

Pro srovnání nechybí ani model současného rybníka, který je velmi věrný.

 

A další výpusť. Tento model je téměř sto let starý!

 

U těchto košíků jsem se zarazil. Můj průvodce Vojta Vetchý ihned odhalil, že nevím, o co se jedná. Jelikož mi to vysvětlil, mohu i já vám. Tyto koše se používaly k poloumělému výtěru candáta. Ten se v rybníce vytřel na substrát (je vidět v košících), který byl upevněn na mřížích u dna. Poté se tento substrát i s oplozenými jikrami přemístil do košíků a ty se uzavřely a ukotvily na dně. Malí candátci se z jiker vykulili a po rozplavání vyplavali otvory mezi proutím ven. A důvod? Na jikrách si s chutí smlsnou kachny, žáby a další vodní havěť a takto byly candátí jikry velmi dobře a přitom jednoduše chráněné. Pletení těchto košíků se dříve na rybářských školách i vyučovalo.

 

"Třeboňský košík" zblízka.

 

Mezi kabinety jsou k nalezení další zajímavosti. Zde například unikátní sbírka požerákových zubů téměř všech ryb (vč. např. oukleje) Ing. Tomáše Kepra, který ji muzeu zapůjčil.

 

Anebo např. raci, škeble apod.

 

 

Návštěvníci muzea si zde mohou promítnout i rybí šupinu a určit věk ryby. Malý kvíz pro čtenáře: Jak je tato ryba stará?

 

Pokud jste odpověděli správně, prohlížejte dál. Pokud ne, tak vlastně také :-)

 

V kabinetu pstruhařství jsou k vidění zajímavé a důmyslné pomůcky na počítání jiker, které je v umělém chovu pstruha velmi důležité.

 

 

Velmi mne zde zaujal keser na generační ryby. Už naši předci věděli, že pokud má ryba manipulaci rybářem přežít, je potřeba jednak zkušeností a současně i vhodné vybavení. Látkový keser měl omezit poškození kůže a šupin, což uzlíky na síťových keserech neuměly.

 

 

 

K vidění jsou zde nejrůznější nádoby a zařízení k umělému výtěru ryb.

 

V posledním kabinetu nalezneme zařízení ke stavbě rybníků a další modely hrází a výpustních zařízení.

 

 

Mimo jiné i téměř sto let starý nivelační přístroj.

 

 

Další model hráze s výpustním mechanismem. V tomto případě lopatovým.

 

Lopata, která uzavírá vstup do výpustní roury je ovládána táhlem, které se ovládá pomocí šroubení nad vodou.

 

Součástí muzea jsou i zmiňované krásné prostory s velkými akvárii, které rozhodně stojí za shlédnutí.

 

Strávil jsem zde pár minut a úplně zapomněl fotit. Pak se na mě z jednoho z akvárií výhrůžně zašklebil místní lín a tak jsem prohlídku raději ukončil :-)

 

Muzeum vodňanské Rybářské školy se rozhodně vyplatí navštívit, a pokud se sem někdy vypravíte, vyšetřete si na prohlídku minimálně dvě až tři hodiny a pokud bude k dispozici průvodce, určitě jej využijte. Dozvíte se mnoho zajímavých věcí a ten pocit, kdy na vás dýchne historie, stojí za to.

 

Text a foto: David Havlíček