Parazitární nemoci

Parazitární onemocnění neboli parazitóza je infekční choroba způsobená parazity. Může se projevit nejen u ryb, ale prakticky u všech organizmů, člověka pochopitelně nevyjímaje.

Parazitární choroby ryb dělíme podle jejich původců na:

a) nemoci vyvolané prvoky, tzv. protozoózy

b) nemoci vyvolané červy, tzv. helmintózy

c) nemoci vyvolané členovci, tzv. artropodózy

 

Prvoci

V tomto čísle si představíme výhradně nemoci vyvolané prvoky. Prvoci je souhrnné označení velké skupiny jednobuněčných organismů, dříve pro svou pohyblivost a neschopnost fotosyntézy řazených mezi živočichy. Většina prvoků je velmi malá, pouhým okem neviditelná a vyskytuje se prakticky všude tam, kde nachází jen trochu vhodné (tj. vlhké) prostředí. Zvláštní skupinu tvoří parazitičtí prvoci, žijící na povrchu vlhkých a vlhkomilných živočichů (tzv. ektoparazité) nebo přežívající v tkáních a orgánech svých hostitelů (tzv. endoparazité). Podle latinského názvu pro prvoky protozoa (v překladu „prvotní živočichové“) nazýváme skupinu nemocí způsobenou těmito patogenními prvoky protozoózy. 

 

Nemoci způsobené prvoky se nejčastěji vyskytují v období zimy, kdy jsou ryby oslabené a snáze podléhají parazitárním infekcím

 

Protozoózy

Infekčních onemocnění vyvolaných prvoky je celá řada a mnohé z nich jsou velmi nebezpečné i člověku (např. malárie, toxoplazmóza nebo měňankovitá úplavice). V obrovském množství prvoků se pochopitelně vyskytují i patogenní druhy parazitující na rybách. Některé protozoózy mohou rybám způsobit závažné zdravotní komplikace, někdy dokonce i smrt. My si v našem článku představíme jen ty nejrozšířenější a nejzávažnější. Nemoci způsobené prvoky se velmi často vyskytují v akvarijních a umělých chovech, ale můžeme se s nimi setkat i u ryb žijících ve volných vodách. Typickým znakem těchto protozoárních nemocí je místo infekce, neboť prvoci při nich většinou napadají kůži a žaberní epitel ryb. Důležitým pomocníkem v boji proti těmto druhům onemocnění je především dobrá kondice ryb. Pokud jsou zdravé a v dobrém výživném stavu, ataku choroby prakticky vždy ustojí. Protozoózy se však bohužel nejčastěji šíří po období zimy, kdy jsou oslabené ryby k různým nemocem a infekcím velmi náchylné. 

 

Krevní bičíkovec, původce nemoci, zvané tripanosomóza. Tito prvoci jsou nebezpeční i pro člověka, způsobují tzv. spací nemoc, jejímž přenašečem je africká moucha tse-tse

 

Ichtyoftirióza (krupička)

Tato nemoc patří mezi vůbec nejzávažnější parazitární nemoci ryb a bývá i příčinou hromadných úhynů. Velmi citlivý je na tuto chorobu sumec (zejména malé ryby do jednoho roku věku), často se vyskytuje i u akvarijních ryb. Největší nebezpečí výskytu nemoci je v intenzivních chovech, kde se velké množství ryb soustřeďuje na malém prostoru (např. v sádkách). Zde se nákaza rychle šíří a může způsobit rozsáhlé škody.

Původcem této choroby je nálevník Ichtyophthirius multifiliis, známý pod názvem kožovec.

Životní cyklus kožovce je velmi zajímavý, a tak si ho nyní podrobněji představme, i coby názornou ukázku toho, jakým způsobem tyto nepatrné organismy žijí a jak sofistikovaný je jejich vztah ke svému hostiteli:

Kožovec prochází během svého života několika vývojovými cykly. Na rybách přitom cizopasí ve stádiu označovaném jako trofont. Malý prvok sotva jeden milimetr dlouhý se vyskytuje mezi pokožkou a škárou ryby a dále také v žaberním epitelu. Živí se narušenou buněčnou hmotou a může způsobovat závažná poškození tkáně vedoucí až k nekrózám. Po cizopasné fázi života se z ryby uvolní a usadí na kamenech, kořenech apod., kde se zapouzdří. V této životní etapě se nazývá tomont. Posléze u něho dojde k dělení až na 2 tisíce tzv. tomitů; po uvolnění z cysty se dostává do fáze, nazývané theront, v níž aktivně vyhledává hostitele, tj. rybu. Pokud přitom theront nenajde svou „oběť“ do tří dnů, uhyne. 

K silnému zamoření theronty může dojít v prostředí s přitékající vodou nebo při příchodu nových napadených ryb. Invazi kožovců podporuje především optimální teplota kolem 25 °C a větší počet ryb pohromadě, kupříkladu na sádkách nebo komorách, zvláště pokud jsou oslabené, např. po zimním období. 

Ichtyoftirióze se někdy říká též „krupička“, protože kožovci na tělech ryb vypadají jako malé mléčně bílé tečky, takže bychom si je při napadení kůže, ploutví nebo žaber mohli splést i s třecí vyrážkou. Příznaky onemocnění se projevují jen v případě silného napadení, kdy se nemocné ryby otírají o předměty, jsou neklidné, malátné a posléze hynou za příznaků dušení. Při léčbě se někdy používají antiparazitární koupele, které tu však účinkují pouze omezeně u stádií, která jsou volně mimo tělo ryby – pokud je kožovec zanořený přímo v kůži, jsou tyto koupele neúčinné. Ke koupelím se dříve používala malachitová zeleň, která je však v současné době zakázaná. Aplikují se také medikovaná krmiva, která lze dobře využít v chovech, např. u pstruha duhového.

Kožovec je nebezpečným parazitem, způsobujícím každoročně velké ztráty, zejména u plůdku sumce velkého. U dospělých jedinců v dobrém výživném stavu přežívají kožovci jen v minimálních počtech, které jsou pro ryby neškodné.

 

Ichtyobodóza

Tato choroba patří mezi nejčastější a nejrozšířenější protozoární onemocnění našich ryb.

Původcem je prvok bičíkovec zhoubný Ichthyobodo necator, který napadá kůži a žábry především juvenilních druhů všech našich ryb (lososovitých, kapra, sumce, apod.), a to nejvíce v zařízeních s oteplenou vodou.  Nebezpečný je i pro ryby v akvarijních chovech.

Cizopasník má velikost těla jen asi okolo 20 mikrometrů. Z těla fazolovitého tvaru vycházejí dva bičíky (v čase dělení má dočasně čtyři bičíky). Bičíkovec cizopasí stylem přisátí k hostitelské buňce, z níž získává její buněčný obsah. Odrostlý jedinec poté opouští hostitele a během 30 – 60 minut vytváří cystu, která si ještě krátkou dobu zachovává životnost.

V místě přisátí cizopasníka dochází k úplnému vymizení hlenovitých buněk a výraznému zesílení pokožky. V této oblasti vznikají poruchy činnosti a při masivním napadení nastávají i problémy s osmoregulací. 

 

Prvok se intenzivně množí při teplotě vody okolo 25°C, ale snáší teplotu vody od téměř nuly až do 30°C.  Jak už jsme uvedli, vzhledem k optimu okolo 25°C může způsobovat ztráty v odchovech na oteplených vodách, nicméně například i v lososovitých chovech, kde je teplota vody značně nižší, může natropit pěknou neplechu. Velký vliv na jeho přemnožení má kromě teploty vody horší kondiční stav ryb a přílišná zhuštěnost obsádky. Příznaky onemocnění se projevují až při silné invazi cizopasníků, kdy se ryby začnou pohybovat u hladiny a vyhledávat náhradní zdroj kyslíku, až posléze hynou za příznaků dušení. 

K léčbě v rybochovech se používají antiparazitární koupele ze směsi chloridu sodného a formaldehydu, které však ne vždy účinkují stoprocentně. 

 

Ichtyobodóza  je závažná nemoc, která podobně jako „krupička“ často napadá plůdek sumce

 

Trypanosomóza a trypanoplazmóza

Toto onemocnění se vyskytuje u kapra, lína, štiky a dalších druhů ryb, zejména na konci zimy. Za všech protozoárních infekcí má nejsilnější průběh.

Původcem onemocnění jsou bičíkovci rodů Trypanosoma a Trypanoplazma, žijící v krevním oběhu, ze kterého se dostávají do různých tkání těla ryb, kde se živí látkami z krevní plazmy a z tkáňových tekutin. Bičíkovci se rozmnožují dělením v trávicím ústrojí pijavek, kam se dostanou s nasátou krví ryb; juvenilní bičíkovci se poté z trávicího traktu pijavek přesunou do jejich sacího ústrojí a slinami pijavek se poté dostávají do dalšího rybího hostitele, kde intenzivně rostou a čekají, až je opět nějaká pijavka, parazitující na rybě, nasaje. 

Onemocnění se projeví ve sníženém počtu červených krvinek v krvi, žábry jsou pak málo prokrvené a ryby špatně dýchají. Jako u většiny parazitárních infekcí jsou ryby i vůči této nemoci citlivější v zimním období, kdy jsou málo pohybově aktivní, navíc často oslabenější a v horším výživném stavu, tím pádem jsou snadněji napadeny pijavkami, které v tomto případě slouží jako přenašeči krevních bičíkovců. Prevence onemocnění spočívá v likvidaci pijavek na dané lokalitě (v rybníku). 

Zajímavostí je, že tzv. africkou trypanosomózou může onemocnět i člověk. Jedná se o známou spací nemoc, v tomto případě však nejsou přenašeči bičíků pijavky, ale legendární moucha Tse-tse. V případě člověka se trypanosomóza projevuje horečkami, únavou, bolestmi hlavy, kloubů a psychickými změnami, vedoucími až k poruchám vědomí. 

 

Dospělý sumec v dobré kondici by si však s invazí cizopasných prvoků měl umět poradit

 

Myxobolóza lososovitých

Jak už je z názvu nemoci patrno, vyskytuje se u lososovitých ryb (pstruha obecného, duhového, sivena a hlavatky), a to u plůdku do velikosti okolo 6 cm. Původcem je prvok Myxobolus cerebralis, napadající chrupavčité části kostry. Mezihostitelem jsou nitěnky, v jejichž těle probíhá část vývojového cyklu prvoka. Příznakem nemoci je deformace kostry, poruchy rovnováhy a nekoordinované pohyby napadených rybek.

 

Trichodinózy

Společným znakem zástupců rodů způsobující trichodinózy je kloboučkovitý tvar těla s výrazným příchytným (adhezivním) diskem. Trichodiny jsou organismy nejčastěji osidlujícími povrch těla ryb – vyskytují se jim na kůži, ploutvích a žábrech. Na živých a zdravých rybách však přímo neparazitují – využívají je pouze jako výhodný podklad, který je svým pohybem přivede k potravě, kterou přijímají z vody (organická drť, odumřelé buňky ryb, aj.). U ryb v dobré kondici se nikdy trichodiny nevyskytují ve větším počtu, oslabený jedinec však může čelit jejich masivnímu ataku, vedoucímu až k úhynu. U oslabených ryb se prvoci už také živí i buňkami těla svého hostitele a můžeme je proto počítat mezi tzv. ektoparazity, kteří žijí a cizopasí na povrchu těla hostitele.

 

Riziko parazitárních chorob je vysoké zvláště v intenzivních chovech, kde je velké množství ryb soustředěno na malém prostoru

 

Chilodonelóza

Původcem této choroby ryb, známé již od konce 18. století, je nálevník Chilodonella piscicola, napadající a rozrušující kůži a žábra. Optimální podmínky k množení těchto prvoků jsou při teplotě vody od 5 do 10 °C a za nedostatku světla.

V chovech kaprů se objevují opět ponejvíce s koncem zimy. Jejich expanze vede k intenzivní infekci žaber a kůže, napadené ryby mají problémy i s dýcháním.

 

Zde je důležitá i prevence a při propuknutí infekce včasná a účinná léčby

 

Další nemoci

Výše zmíněnými nemocemi není seznam protozoárních chorob, se kterými se mohou potýkat naše ryby, rozhodně vyčerpán. Mezi další protozoární onemocnění patří např. kryptobióza, hexamitóza či kokcidióza. Tyto parazitární nemoci znají především akvaristé, ale vyskytují se i v rybochovech a rybářských revírech. Společným znakem prakticky všech protozoárních chorob je skutečnost, že napadají především oslabené ryby a škody na obsádce způsobují až opravdu při masivním výskytu prvoků. 

 

V příštím díle našeho seriálu se zaměříme na helmintózy, skupinu parazitárních nemocí, které způsobují červi.

 

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autoři, Karel Halačka, Josef Ptáček