Odjezd a příjezd na místo činu

Na netradiční závod nás přilákala přátelská atmosféra a možnost naposledy poměřit své umění s ostatními kapraři. V pátek odpoledne nakládám věci a čekám na příjezd kolegy Pavla. Jak je jeho dobrým zvykem, přiharcuje s dvouhodinovým zpožděním. Na Dešnou dorážíme kvůli zpoždění až za tmy. Po příjezdu nás obklopí pohodová atmosféra, potkáváme pár známých a hned si máme o čem povídat. K našemu štěstí nás poměrně brzy odrovná únava z cesty. Jak jsme se dozvěděli později, tak noc byla dlouhá, ale prý rozhodně stála za to... 

Zahájení a jdeme na věc

V osm hodin ráno nastává losování. Okamžitě zažíváme nefalšovanou předzávodní nervozitu, neboť los je alfou a omegou (ne)úspěchu. Pavel má poměrně šťastnou ruku, vylosuje dvanáctku, která představuje hodně nadějné místo u hráze.

ranní losování

Nastává tradiční koloběh - stěhování, vybalování a příprava. Přímo před námi se ukazují ryby. Připravujeme jemné montáže a navzájem se ubezpečujeme, že první ryba je tutově naše! V 10 hodin se ozve startovní výstřel. Nad vodou se nese „PTT“ (per to tam!). Na hladinu dopadají montáže. 

Ještě dokrmit kobrou a čekáme na záběr.

Neuběhnou ani dvě minuty, záběr, zásek a… cejn! Sakra, boduje se jen kapr! Okamžitě znovu nahazuju. Stáhnu druhý prut a chci ho nabít na místo, odkud přišel záběr. Nestihnu to. Další záběr! Tentokrát už je to kapr. Během několika minut je v podběráku. Ve spěchu vytáčím číslo na rozhodčí, ale místo nich prozvoním mámu. Snad na pátý pokus volám konečně správné číslo. Je to tam! Stihli jsme to jen tak tak, ale první počítaná ryba je naše! Oblíbená kombinace (12 mm Expressky ananasu a 10 mm popky) opět nezklamala!

Po prvním kaprovi měníme taktiku, chystáme se na lov velkých kusů. Rozjíždíme masivní krmnou kampaň. Ovšem množství záběrů, na které jsme zde zvyklí, kupodivu nepřichází. Následujících devět hodin jsem bez záběru od kapra! Pavel je na tom o chlup lépe a díky „šprcmenovi“ (Spicemen) zachraňuje naší čest dvěma kousky kolem 10 kg. 

Je tu druhý den

Ráno se dozvídáme, že během úvodní noci se laťka závodů posunula na necelých 14,5 kg. Nás to zatím nechává v klidu. Dešná hostí poměrně velké množství ještě větších kaprů. 

Nový den připomíná pravé babí léto, sluníčko svítí, členové teamů jdou do triček a ti odvážnější se i opalují. Zkoušíme pop-up do sloupce a je to trefa do černého. Spolu s method mixem roztáčíme vražedné kolo záběrů. Jenže velikost ryb je sotva do 12 kg, takže jsme stále na mrtvém bodě. 

12 kg je pro úspěch málo...

Opět se mi roztáčí cívka nového Entohu, který mám zapůjčený na testování. Nevýrazný tah vypovídá o nevalném rozměru soupeře. Dotahuji cívku a rybu celkem snadno dotáhnu ke břehu. O to víc mě překvapí náhlý výpad, který mi narovná ruce. Prut má najednou téměř vodorovnou polohu místo parabolické. Na poslední chvíli stíhám povolit brzdu. Začíná první vzrušující souboj! Ryba má pojednou energie na rozdávání. Pokouším se ji jemným tahem moc nepobláznit. Taktika mi vychází. Když se v duchu vidím, jak pózuji s úlovkem před objektivem, tak se ryba nečekaně vypne. Chvíli je ticho. Povzdech. No nic, jedeme dál. Uprchlík nás nakopl k ještě většímu úsilí.  

Návštěvnice nepřišla zkrátka.

Nastává soumrak

Největší naděje vkládáme do přicházející noci. Během ní se vyspíme sotva hodinku. Ryby jdou jako zběsilé! Když už se stane, že nemáme brzký záběr, tak přehodíme montáže. Stále zůstávám věrný malým expreskám, Pavel svému „šprcmenovi“ a „namazané škebli“. 

V noci přichází slušná bouřka a silný vítr fouká přímo na hráz. Lepší podmínky si snad ani nemůžeme přát! Ryby nám berou každých dvacet minut. Ani moc nezáleží, co visí pod háčkem. Bohužel 13 kg kapr je náš strop... 

Je tu poslední ráno

Kolem páté hodiny ráno máme všeho plné kecky. Přesto se dočkáme. Pavel má najednou na prutu slušnou rybu. Snaží se opatrně zdolávat. Kapr nijak nedivočí a obloukem se blíží k hrázi. Sypaný břeh mu nabízí slušnou šanci zbavit se háčku. Pavel se opře do prutu a rybu stáčí. Kapr boj vzdává a jen se malátně převaluje. Opět mění směr. Tah náhle povolí... 

Opět nastává chvíle ticha. Vzápětí Pavel zahodí prut a vysype ze sebe kompletní slovník vulgárních výrazů (zjišťuju, že jich znám hodně málo). 

S rozedněním ryby, stejně jako předešlý den, přestávají brát, a tak alespoň částečně doháníme spánkový deficit. 

Zbývá hodina do konce závodu. Z hecu dávám pod háček G3 24 mm, což je jediné boilies, na které se nám zde nepodařilo udělat záběr. O to větší je mé překvapení, když se po slabé čtvrthodince roztáčí cívka. Pokud teď čekáte vítěznou rybu, tak vás zklamu. Kapr má odhadem 10 kg. Pavel jen kroutí hlavou a nastražuje Fanatiku Red. Po chvíli také dostane záběr, ale jeho ryba váží sotva polovinu co ta má... 

A je tu konec závodu! 

Balíme a jedeme na vyhlášení. Je zvláštní, že za celé závody jsme měli záběry pouze na atraktivní boilí a na vyloženě selektivní ani potah...  

Vyhlašování výsledků proběhlo také netradičně a bylo velmi úsměvně. Kromě první ulovené ryby a největší ryby (16,88 kg) jsou vyhlašovány i další kategorie. Jmenovitě: miss průser, největší dříč, největší pytlák (kluk s lískovým prutem, kusem vlasce chytil pod molem 5 kg kapra), lovci nejblbější ryby revíru (jediný jeseter v této lokalitě byl během závodu uloven hned třemi teamy).

Vítězná ryba.

Nezbývá než poděkovat pořadatelům za perfektně zorganizované závody (luxus v podobě dovezení oběda i večeře přímo na sektor jsem zažil poprvé) a snad příští rok nashledanou.

Za CT Mikbaits fans Poděbrady - Ondřej Dušek