Domácí borci

První skupinu tvoří tzv. „domorodci“, kteří revír navštěvují pravidelně a většinou to k němu ani nemají extra daleko. Tato skupina rybářů cítí, že „hraje na domácím hřišti“, a tak se snaží již po příjezdu rozdávat rady. Známé prostředí jim přináší celou řadu výhod. Vypozorovali jsme však, že se tito rybáři dopouští, díky svým zkušenostem, celé řady chyb. První z nich je, že odsoudí mnohá místa hned po losu, ačkoli k tomu většinou nebývá žádný důvod. Jedná se spíše o to, že se před losováním upnou na jeden konkrétní flek, a všechny ostatní jsou pro ně nevyhovující, protože by je nikdy ani ve snu nenapadlo, aby si na tato místa sedli. Setkali jsme se při závodech i s takovým extrémem, že místní rybáři při 24 hodinovém klání ani jednou nepřehodili, protože to údajně nemělo žádný smysl! Svou pasivitu pouze okomentovali slovy: „Kdybychom byli tam a tam, to byste teprve viděli!“

 

Domácí většinou "nejlépe" vědí, co je na háčku nejúspěšnější a málokdy experimentují.

 

Druhou chybou této skupiny bývá sázka na vyzkoušené a osvědčené nástrahy, které byly na revíru při dřívějších výpravách úspěšné. V případě, že v závodě nefungují, tak jsou „domorodci“ bezradní, protože nejsou ochotní experimentovat. Nedokážou si připustit, že závodní podmínky mohou zvyklosti ryb změnit. Neustále a tvrdošíjně se drží osvědčených nástrah, montáží, vzdálenosti atd., aniž by reagovali na aktuální podmínky na konkrétním místě. Aktivita domácích rybářů během závodů bývá většinou lehce podprůměrná. Čas od času nakrmí, ale tím to většinou končí.

 

Někdy ale tato taktika nese své ovoce...

 

Pesimisti

Další skupinu tvoří tzv. „pesimisti“. Jejich negativní postoj se projeví většinou už při losování a pak přetrvává po celý závod. Žádný „flek“ jim není dost dobrý! Po rozbalení rybářského vybavení obejdou ostatní závodníky a začnou rozsévat své pesimistické náhledy. Místo toho, aby se pokusili změnit zaběhlé návyky a vymysleli něco nového, stále jen bručí a stěžují si u pořadatelů nebo na pořadatele. Často jsou od nich slyšet poznámky typu: „Nemá náhodou támhle protihrot? Neházejí támhle ti do sousedního sektoru? Nekrmí moc?“

Zkrátka namísto vlastního rybaření investují svou energii do hledání nedostatků u soupeřů. Zpravidla se jejich zášť stupňuje s přibývajícími úspěchy okolních rybářů. Nezřídka závod zabalí ještě před oficiálním ukončením a nakvašeně odjedou. Tito jedinci, kteří nemají k závodům pozitivní vztah jsou u vody jen pro zlost a pořadatelé i závodníci si přejí, aby jich na akci bylo co nejméně.

 

Místo rybolovu se mnohdy věnují hledání chyb u ostatních.

 

Rekreanti

Úplným opakem předchozí skupiny jsou optimističtí „rekreanti“. Bývají to pohodáři, kteří nezkazí žádnou legraci a mají rybářské závody jako zpestření rybářské sezóny. Obvykle se spokojí s každým vylosovaným místem. Hlavní kritériem spokojenosti je skutečnost, že si mohou vypít pivečko a ugrilovat krkovičku či jinou dobrotu. Rybařině se věnují intenzivně většinou jen přes den, protože v noci raději dají přednost schrupnutí. Už proto některé záběry, které přijdou v noci, končívají fiaskem. Případný neúspěch je ze strany těchto rybářů velkoryse tolerován. Za jejich pozitivní přístup k lovu však bývají poměrně často odměňováni zajímavými úlovky. V porovnání s výše uvedenými skupinami závodníků však jdou štěstíčku napřed s „pokrčenýma nohama“.

 

Hlavně když je pohoda!

 

Amatérští profíci

Jsou to rybáři, kteří přijeli závodit a od začátku je to na jejich přístupu vidět. Po vylosování o svém místě přemýšlí a jasně si naplánují strategii chytání. V případě absence záběrů aktivně řeší problém a snaží se najít cesty k úspěchu. Bazírují i na maličkostech, což se ve většině případů vyplatí. Aktivně se věnují rybolovu celý závod. Pokud ryba alespoň minimálně přijímá potravu, bývají odměněni úlovky. Jedinou překážkou k nejvyšším metám (zvlášť na prestižních závodech), může být absence většího množství kvalitního (a tudíž „dražšího“) krmení. Již několikrát jsme mohli pozorovat situaci, kdy týmu došlo při dobře rozjetém závodě správné krmení a právě tento faktor se ukázal jako rozhodující při boji o medailové pozice.

 

 

Opravdoví profíci 

O pomyslný krůček výše bývají „profesionální závodníci“. Tato skupina závodníků má většinou v kapse i ten poslední zmíněný triumf. Dostatek krmení i jeho kompletní sortiment. Díky této přednosti bývají často předem pasováni na vítěze závodů. Co jsme mohli mezi rybáři odpozorovat, tak většina rybářů věří, že za jejich úspěchy se skrývá pouze krmení. Pokud se však zaměříme nezávisle na jejich počínání na závodech, tak musíme objektivně přiznat, že krmení je jedna věc a schopnosti věc druhá. Osobně shledáváme faktor úspěchu ve schopnostech, zkušenostech a především v dřině. Nebudeme jmenovat žádný konkrétní tým, ale když jsme během 48 hodinového kaprařského maratónu zaměřili pozornost na firemní týmy našich tuzemských výrobců krmení a nástrah, viděli jsme závodníky se vším všudy. Od první do poslední minuty měli naplánovanou strategii! Hýřili aktivitou, že téměř neměli čas ani na jídlo. Musíme uznat, že to byl koncert, na který bylo radost se dívat, a za který byli po zásluze odměněni příčkami nejvyššími. Mezitím, co ostatní týmy naříkaly, že ryba vůbec „nežere“, skuteční závodníci na svých místech nepřetržitě pendlovali a vymýšleli možné příčiny nechutenství u ryb. Nejdříve vyzkoušeli snad všechny nástrahy ve všech velikostech a modifikacích co s sebou měli. Po půlcentimetrech zvedali nástrahu ze dna, v hodinových intervalech předmáčeli nástrahy, neustále dokrmovali. Měnili tvary háčků, délky a průměry návazcového materiálu. Mezitím co jeden převazoval, druhý vytvářel v různých vzdálenostech krmná místa s odlišným krmením. Pruty nahazovali do krmných míst s několika decimetrovou přesností. A když jim připadalo, že by po změně průměru mohli dohodit ještě dál, začali namotávat na cívky slabounké pletenky. A ačkoliv všechny závodníky celý den ubíjela teplota přes 30 ⁰C, tak ze sebe nesundali ani na okamžik prsačky. A jelikož bylo povolené vnadění pouze ze břehu, dostávali závodníci veškeré krmení do vody raketkou či kobrou. Když jsme se po závodě dozvěděli, že naházeli během 48 hodin tímto způsobem do vody cca 140 kg methodmixových koulí a cca 80 kg boiliesu a pelet, tak musíme před tímto výkonem smeknout. Osobně jsme si vyzkoušeli navnadit kobrou 50 kilo boiliesu a pelet za 24 hodin a druhý den jsme nemohli téměř zvednout ruce nad hlavu. V jejich případě tedy závody nepředstavují chvíle odpočinku, ale pěknou „makačku“.

Profíci nemají obvykle s dostatkem krmení problém...

 

A dostatek krmení dokáže často stáhnout ryby ze široka daleka!

 

Shrnutí

Jak již jsme úvodem poznamenali, jedním z důležitých faktorů úspěchu může být dobrý los. Dokáže ale někdo předem určit, které místo bude to pravé? I když jsme již pětkrát pořádali závody na jedné a té samé vodě, tak jsme nikdy nedokázali odhadnout, který flek bude ten vítězný. „Super“ místa, která tipují závodníci po obchůzce revíru ještě před losováním, to zpravidla nebývají! Mnohokrát jsme se setkali se závodníky, kteří se favorizovali díky sektoru a nakonec skončili hluboko v poli poražených a naopak. Není to tedy z našeho pohledu jednoznačně o dobrém či špatném sektoru, ale jak se který tým dokáže s tím či oním místem popasovat.

 

 

Kritérium adaptace na sektor tedy vrací pravděpodobnost úspěchu zpět k charakteristikám jednotlivých skupin účastníků. Nejlepší adaptaci na konkrétní místo, a tedy i na úspěch, vzhledem ke své aktivitě vykazují jednoznačně profesionální závodníci. Pravidelně se proto umísťují na příčkách nejvyšších. Kolem středu konečných výsledků se nacházejí domácí borci a rekreanti. O jejich úlovcích však nerozhoduje aktivita, ale spíše vrtkavé štěstí. Na konci závodního pole pak končí, téměř s přesnou predikcí, závodníci - pesimisti. 

 

 

Žádnou z těchto skupin nelze předem se stoprocentní přesností zaškatulkovat a odsoudit ke zdaru či nezdaru, ale vyzkoušejte si někdy na závodech podle těchto skupin závodníky rozdělit a budete zřejmě dost překvapeni, s jakou přesností lze tipnout konečné pořadí výsledků.

Text a fota: Active mix Fishing team (info@activemix.cz)