Zásek a zdolávání sumce

Zásek bychom měli provádět energicky, a ten v případě lovu na živou rybu dvakrát až třikrát zopakovat. V opačném případě se může stát, že sumci vůbec nepohneme háčky v sevřené tlamě. Po útoku mnohdy rybu pouze velmi pevně drží a my zásekem musíme jednak vytrhnout nástražní rybě háčky z těla a ještě je „zatnout do živého“. Nejednou, resp. spíše mnohokráte se mi již stalo, že jsem zřejmě málo rasantně zasekl, sumce přesto dostal až k sobě, ale tam mi nástrahu jednoduše vyplivl a odplul. 

Zdolávání sumce/ryby je to, na co se všichni těšíme. Je však třeba provádět tak, aby vedle požitku ze souboje bylo dosaženo cíle – tedy úlovku sumce, aniž bychom riskovali jeho ztrátu, úplné vysílení či poškození výbavy. Ať už lovíme ze břehu či z lodě, platí základní pravidlo, které bychom měli dodržovat. Rybu vždy zdoláváme tzv. pumpováním prutem, nikdy ne navijákem. Jestliže je ryba v tahu, měla by šňůra s osou rukojeti prutu svírat zhruba úhel zhruba 60°. Maximum pro okamžiky, kdy ryba vyvíjí silný tah, je cca pravý úhel. Menší úhel (špička směřuje více k nebi) skýtá zvýšené riziko zlomení i jinak kvalitního prutu. Pokud je sumec ochotný spolupracovat, můžeme zvednout prut směrem k obloze, ale vždy musíme být připraveni na únikový manévr a prut zavčasu srovnat. Pokud se tak nestane, rychle dovíjíme šňůru za současného pohybu špičkou prutu směrem k sumci. Takto pokračujeme až do úplného zdolání. Pokud lovíme z lodi, je dobré zdolávání provádět z její přídě. Vždy bychom se měli řídit stejným pravidlem jako při zdolávání ze břehu. Pokud je sumec v tahu, měla by osa rukojeti prutu být vodorovně s hladinou. Pouze pokud se ryba nechá přitahovat, můžeme prut zvedat a následně rychle získanou šňůru dovíjet. Na lodi bychom měli mít trochu uvolněnější cívku, abychom zvládli případný nápor. Rovněž musíme být připraveni jít prutem až do vody v okamžiku, kdy ryba zamíří přímo pod loď. Zdolávání z přídě je pro tyto okamžiky optimální variantou, neboť zde neriskujeme zachycení do vesel či motoru a můžeme adekvátně reagovat na směr úniku sumce.

Zdolávání bychom neměli zbytečně protahovat a měli bychom využívat síly použitého náčiní. Rybu však nedoporučuji rvát „na krev“. Pak bychom ze souboje nic neměli. Pouze v místech, kde hrozí vázky, je tvrdý souboj na místě. Obecně platí, že máme-li k dispozici stabilní loď, vhodnou ke zdolávání a ryba je z kategorie těch větších, doporučuji provádět zdolávání z ní. Souboj si více vychutnáte a případná rizika ztráty ryby jsou minimalizována. 

 

Při závěrečné fázi souboje buďte připraveni na prudký výpad soupeře na vodu.

 

Lovec sedí na špičce lodi a je schopen dobře reagovat i na výpad sumce pod loď.

 

Vylovování ryb

Po úspěšném zdolání přichází poslední krok za vítězstvím. Sumce musíme vylovit. Než tak učiníme, je potřeba se přesvědčit, zda je sumec dostatečně unaven a k vylovení připraven. Lehkým plácnutím dlaní přes jeho hlavu zjistíme, jak je na tom se svými silami. Obvykle dvakrát až třikrát prudce vypálí pryč. Jakmile nereaguje, můžeme jej uchopit. Sumce zásadně vylovuji rukou. Po zjištění polohy háčků sumce chytím rukou za spodní čelist (palec do tlamy a zbylé prsty proti do vnější kapsy). Je-li sumec velikostně do cca 120 cm, tak jej rovnou takto vylovím. Pokud se jedná o větší rybu, stejným „chvatem“ si ho pouze přidržím a druhou rukou jej uchopím obráceně (čtyři prsty do tlamy, kde se zaklesnou za kartáči do vzniklé kapsy a palec z vnější strany). Pokud jsou háčky zaseknuty rizikově, pouze ho přidržím, háčky uvolním ještě ve vodě a pak teprve sumce vylovím. 

 

Před vylovením sumce plácneme po hlavě. Obvykle dvakrát až třikrát odjede, než přestane reagovat.

 

Pro uchopení rukou doporučuji používat vhodnou rukavici, která vás ochrání od nepříjemného poškrábání sumčími zoubky. Pokud se bojíte sumci do tlamy sáhnout a tento strach nedokážete překonat, můžete použít speciální vylovovací kleště. 

 

Rozhodně při vylovování zapomeňte na jakékoliv gafy a podobná zrůdná zařízení. Jsou velmi nebezpečná jak pro sumce, tak i pro samotné rybáře. Navíc je takové vylovení mnohem obtížnější a skýtá riziko utržení ryby.

 

Pokud vylovujeme sumce na břeh, doporučuji jej vytahovat na mokrou trávu či připravenou podložku. Při pokládání ryby na bok, je potřeba dávat pozor na křečovitě roztažené prsní ploutve, které bychom mohli jeho vahou zlomit. Vylovujeme-li sumce do lodi, je velmi důležité jej přes bort přetahovat bokem. Nikdy ne přes břicho. Jen tak zabráníme vážným zraněním vnitřních orgánů, která by mohla končit smrtí. 

 

I při vylovování ze břehu vždy sumce plácněte po hlavě. Dokud nepřestane reagovat, nevylovujte jej. I kdyby jste to zvládli, bude se pak zbytečně zmítat na souši a může se poranit. Také za sumcem, pokud je to možné, nikdy nelezte do vody. Je to velice nebezpečné, neboť některý z trojháčků může být z vnější strany a pokud by vás zachytil, mohlo by dojít k ošklivému zranění. Na jedné výpravě jsem to zažil a kamarád měl ohromnou kliku, že jej téměř metráková ryba těsně minula. Kdyby včas neuhnul, byl by velký průšvih na světě. Pokud už do vody vlézt musíte, je důležité zůstat u břehu, aby jste sumci umožnili únik na volnou vodu. Nikdy nesmí být zdolávaný vousáč mezi vámi a břehem.

 

K vylovení a uchování ryby je možné použít speciální kleště. Já je však v lásce příliš nemám. Představa, že mi je vytrhne ryba z ruky a uteče i s nimi, mne z hlediska jejího osudu děsí.

 

Sumce do lodi vtahujte zásadně přes bok. Nepoškodíte mu tak vnitřní orgány.

 

Úchop palcem je vhodný spíše pro menší ryby.

 

Se čtyřmi prsty v tlamě máme nad velkým sumcem významnou silovou převahu.

 

Vážení ryb

Jestliže budete chtít sumce vážit, dělejte to vždy co nejšetrněji a nejrychleji. Optimální je na vážení speciální sumčí podložka s úchyty. Pokud ji nemáte k dispozici, poslouží dobře čtvercová plachta, do které sumce položíte, rohy plachty svážete a sumce můžete zvážit. Váhu s připevněnou plachtou můžeme zavěsit na strom, případně i na pevný klacek či veslo, které společně s kolegou zvedneme. Nemáme-li po ruce parťáka, můžeme jeden konec vesla opřít o „přírodní vidličku“ (např. větev stromu), pákou zvednout a tak jej zvážit. V průběhu vážení je velmi důležité, aby byla plachta namočená. I sumce těsně před vážením polijeme, necháme odtéct vodu a zjišťujeme hmotnost úlovku. Po vážení odečítáme od celkové váhy hmotnost samotné plachty. Pokud budou vaše výpravy směřovat do zahraničí, pořiďte si váhu alespoň na 100 kg, lépe však na 150 kg. Ryby nad půl metráku zde nejsou výjimkou a ryba nad sto kilo není nereálná... Pokud nemáme váhu k dispozici, lze hmotnost s trochou zkušeností i odhadnout. Je to však velice zrádné. U průměrně stavěné ryby nad 150 cm lze zhruba hmotnost vypočítat vzorcem: délka ryby v cm mínus 100 a výslednou hodnotu vydělit dvěma. Průměrná 150-tka má tedy 25 kg, dvoumetrovka 50 kg atd. Sumci jsou ovšem ve váze velmi různí. Osobně jsem již vážil rybu 150 cm dlouhou, která měla hmotnost 18 kg. Jiná, stejně dlouhá ryba však vážila 38 kg. Stejně tak dvoumetrová ryba může vážit 40 kg, ale také okolo 65 kg. Proto raději odhady nepoužívejte a bez váhy ani hmotnost neudávejte. 

 

Menší sumce zvážíme dobře například v ekosaku

 

Velké sumce naopak vážíme s váhou pověšenou např. na stromě.

 

Focení a filmování ryb

Sumce na souš vytahujte minimálně a pokud možno vůbec ne. Maximalizujete tak jeho šance na přežití. Pokud si chcete pořídit fotografii na břehu, doporučuji ho jen povytáhnout z vody a za stálého polévání úlovek rychle zvěčnit. Osobně považuji za nejhezčí fotografie takové, které jsou zhotovené přímo ve vodě. Zde máte celou řadu možností, jak sumce vyfotit, navíc voda usnadní manipulaci i s těžkou rybou. 

Celý proces focení se snažte i ve vodě zkrátit na co nejkratší dobu. Se sumcem, zejména větším exemplářem, se většinou chtějí vyfotit všichni účastníci výpravy a focení tak protahují na desítky minut. Je potřeba si však uvědomit, že tak sumci možná vypisují ortel smrti.

 

Nejhezčí fotografie obvykle vznikají ve vodě

 

Zejména menší sumci bývají při focení pěkně divocí :-)

 

Tento typ fotografie nazývám „Nekonečný příběh“ - je efektní a rybě absolutně nic nehrozí.

 

Zdendovi jsem poradil, aby se díval sumci do očí. Kontakt s rybou vypadá na fotografii přirozeně.

 

Z vody se sumec lépe zvedá. V chladnějším období používám na focení úlovku prsačky.

 

Zvedání velký sumců z vody bez zkušeností a dostatečné silové vybavenosti nedoporučuji. Hrozí poranění jak rybě, tak samotnému rybáři.

 

Souboj a samotný úlovek je dobré i nafilmovat. Detailů není nikdy dost!

 

... „Na co zabral a jak dlouho jsi ho tahal, Libore?“, ptá se rybářský filmař David Bonaventura

 

Menší sumce můžeme vyfotit rovnou v lodi a hned pustit. Nejlépe bez póz, při akci...

 

Uchovávání ryb

V České republice v podstatě nemáme možnosti, jak sumce uchovávat, abychom jej nepoškodili. Jakýkoliv vezírek totiž rybě setře sliz na těle a hrozí riziko zaplísnění a následná smrt. Snad jen velké tunely z ekomateriálu mohou být částečně šetrným řešením, které však stejně nedoporučuji. Za optimální způsob považuji uvázání sumce na pružný úvazek. Kdysi jsem byl naprostý odpůrce uvazování, ale praxe mi ukázala, že nedochází a ani v podstatě nemůže k poškození sumce dojít. Úvazek totiž žaberní oblouky zcela míjí, a pokud se jedná o pružnou gumu, nedochází k žádným rázům a sumec zůstává v naprosté pohodě. Pokud chcete sumce pustit a uvázání není povoleno, pokuste se udělat „noční foto“ a netrapte jej dlouhodobým pobytem ve vezírku. Je to skutečně pro sumce ta nejhorší varianta, co s ním lze provést. Jistou možností je jeho uchování na vylovovacích kleštích. V takovém případě je nezbytné lano vedoucí ke kleštím důkladně zajistit, aby sumec nemohl za žádných okolnost pláchnout. S kleštěmi v tlamě by byl jeho osud zpečetěn.

 

Guma musí být protažena mimo!!! žaberní oblouky

 

Zde je vidět, kudy vede guma ven. 

 

Dva příklady nevědomosti rybáře. Sumci prořízl čelist a tudy protáhl nepružné lano, které je navíc velmi slabé a zařezává se do kůže. Přinejmenším na pořádných pár facek!!!

 

Pouštění ryb

Dostali jsme se k nejkrásnějšímu okamžiku, který může sportovní sumcař zažít. Pouštění ryby. Pocit, kdy ryba majestátně odplouvá a zamává nám ocasem, patří v rybařině k těm nejintenzivnějším. Málokdo ovšem ví, že i pouštění ryby může být provedeno chybně a sumec může zemřít. Jeden rybářský kolega mi kdysi vyprávěl příběh, jak jeden den ulovili dva veliké sumce. Po dlouhém focení a filmování je se slávou před objektivy fotoaparátů a kamer pustili. Druhý den však obě ryby plavali břichem vzhůru. V okamžiku pouštění totiž byli natolik vyčerpáni, že zapadli do bahnitého dna. Bahno jim zacpalo žábry, a jelikož neměli sílu vyplavat a vyčistit si je, udusili se. Smutný příběh s poučným koncem. Pokud nebude sumec, kterého chcete pustit, plný síly, nechte ho nejdříve odpočinout na gumě, kleštích apod. Nebo s ním buďte ve vodě do doby, než si odpočine a nabere síly a sám energicky odplave. Důležitá je přitom přirozená vodorovná poloha těla, bez toho aby se ryba nakláněla na bok či se otáčela břichem vzhůru. Pokud se tak děje, musíme jí až do úplného zotavení držet v přirozené poloze a pohyby vpřed a vzad pomáhat okysličovat žábry. Někdy to může trvat i několik desítek minut až hodin. V jednom případě jsme takto rybu drželi u břehu pod kontrolou celý den. Nakonec se ale srovnala a zotavila a s mohutným cákáním vody odplula. Na řekách pomůže natočení ryby hlavou proti proudu. Jakmile se ryba začne snažit uniknout, je připravena pro bezpečný návrat na svobodu.

 

Jen při dodržení těchto pravidel si budete skutečně moci říci: „Dal jsem sumci život“.

 

Ondra pouští svého sumce s přáním, aby ještě někdy zabral.

 

Text: David Havlíček

Foto: David Havlíček a přátelé