Velké procento podzimních štik, jimiž se mohu z minulosti pochlubit, jsem přelstil na měkké twistery. Jednalo se o ryby od 40 až po 95 centimetrů, ulovené od druhé poloviny září do listopadu. Tedy v době, kdy se teplota vody postupně a pravidelně ochlazuje až na zimní úroveň.
Jaké twistery zvolit?
Volba správného twistera může být na každé vodě jiná, to dá rozum. Jeden kolega mi například vloni vyprávěl, kterak se na Vltavě pod Trójou chytají štiky na oranžové až hnědé twistery se zlatými či stříbrnými flitry, a to od června až do začátku října. Na některých jihomoravských řekách jsou prý zase velmi účinné červeno–žluté vzory, nebo vzory zelenkavé.
Osobně od září až do listopadu preferuji světlé, spíše studenější barvy. Důvod? Pročištěná voda a její nízká teplota. Zpravidla tedy sázím na bílou, perleťově–bílou, kombinaci perleťové bílé a šedé (označované často jako „shad”), flourescenční žlutou, světle zelenou se stříbrnými flitry či kombinaci perleťově bílé s různými odstíny fialové. Tyto barevné vzory na štiky zabírají celkem spolehlivě, i když je nutné počítat s tím, že čím je voda chladnější, tím déle trvá, než dravce vyprovokujeme k záběru.
Rozhoduje správný pohyb
I když barva „gumové” nástrahy sehrává svou nemalou roli (mimochodem: velikost „štičích” twisterů mám osahanou někde mezi 8 až 16 cm), rozhodující pro vydráždění štiky je pokaždé pohyb twistera. Na to nesmíme nikdy zapomínat! V první části podzimu ho vodím poměrně ještě agresivně – nejprve zkouším nepravidelné, až ostré poskoky nade dnem, posléze střídám rychlost vedení tak, aby při zrychlení z pomalejší fáze twister jakoby leknutím vyrazil vzhůru ode dna. Nezřídka právě v takovém momentu přichází útok štiky...
V listopadu, kdy už bývá opravdu zima, volím technicky stejný pohyb, ovšem v jemnějším (neagresivním) provedení. Pracuji s twisterem tak, aby asi 50 až 100 cm nade dnem vytvářel lehké obloučky. Jen občas pak přizvednutím špičky prutu změním jeho pohyb.
Tady je důležité říci, že touto dobou štiky už jen velmi nerady podnikají delší výpady za kořistí. Leží nehybně u dna, obvykle v blízkosti překážek, a občas chňapnou tlamou jen po tom, co se mihne v jejich těsné blízkosti. Proto musíme trpělivě pročesávat metr po metru (a náhozy do jednoho místa i několikrát opakovat), abychom měli jistotu, že twistera dopravíme štice doslova až pod nos.
Lanko – být, či nebýt?
Velkým problémem je při lovu twisterem lanko, resp. jeho používání. Na jednu stranu je lanko pojistkou proti štičím zubům, na druhou stranu však evidentně snižuje počet útoků na nástrahu. Dobře vím, co říkám. Bez lanka mám vždycky (!) až třikrát víc kontaktů s rybou. Bohužel je ale pravdou, že každá druhá štika nástrahu bez lanka ukousne. Takže vlastně máme dvě volby:
- Použít lanko = mít ochranu před štičími řezáky, avšak připravit se o větší počet záběrů...
- Chytat bez lanka = riskovat ztrátu štiky, avšak dopřát si větší počet záběrů...
Sám většinou chytám bez lanka, i když jsou situace, kdy „ochranu” používám (např. tam, kde vím stoprocentně o výskytu velké štiky). Tehdy však volím takové lanko, aby bylo co nejtenčí a nejjemnější (doporučuji tzv. Lanko nové generace, nebo ještě jemnější muškařská lanka od české firmy Hends Product) – prostě aby na karabince nevypadalo jako kus klacku.