Červenec u vody

Jakmile se voda přesáhne teplotu nad 20 stupňů, okouni náhle přestanou být extrémně žraví a mnohdy upadají do letargické lenosti. Má to souvislost s úbytkem kyslíku v prohřáté vodě. Jen proto začnou podnikat migrační přesuny k přítokům či k návětrným stranám stojatých vod. Na řekách se zase houfně stěhují pod jezy a k chladnějším přítokům. V těchto lépe prokysličených úsecích se jim ztracený apetit brzy vrátí.  Díky vyšší hustotě ryb na relativně malé ploše u nich může vypuknout konkurenční boj o potravu, který vyvolá tzv. „chorobnou žravost“. Potom jsou okouni schopni atakovat každou trošku smysluplnou nástrahu. Šťastný rybář, který taková požehnaná místa navštíví ve správný čas!  

Podvodní portrét zaseknutého dravčíka.

Nástrahy a rybolovné techniky, které frčí v červenci

Když pominu lov na přirozené nástrahy, tak nejpopulárnějším „prázdninovým hitem“ na okouny je stará dobrá klasika - rotační třpytka! Rotačka je na letní ježatce doslova smrtící kosou! Proč? Možná proto, že nástraha je dobře lokalizovatelná díky silným vibracím, které dravce přitáhnou i z větší dálky. Při správné velikosti a zbarvení třpytky (podle rozměrů a druhu rybek v konkrétní lokalitě) a vhodnou prezentací ve vodě vyvolává u okounů doslova amok. Zkrátka, není ježatce, který by ji nechtěl ochutnat!

Správná okounová rotačka by měla být ve velikosti 00 – 1. V červenci už jsou letošní rybičky odrostlejší, takže není na škodu použít i nástrahy velikosti 2. 

Do více tažné vody používám rotačky typu „vrbový list“ (long). Jejich výhodou je, že tolik nekroutí vlasec ani v silném proudu. Má vůči vodě menší odpor, protože rotační list se kolem drátěné osy točí v ostrém úhlu 30 stupňů a i více klesá ke dnu. 

Při vláčení v klidnějším proudu nebo ve stojácích naopak nasadím rotačky s klasickým kapkovitým listem (aglia). U těchto třpytek rotují listy kolem osy v úhlu cca 45 stupňů, a tudíž vydávají silnější vibrace. Už proto jsou rovněž vhodné do zhoršených světelných podmínek, neboť na sebe lépe dravce upozorní.

Rotačky fungují až do podzimu, jejich účinnost klesá až v zimě.

Při lovu okounů v létě obvykle začínám vláčet v době, kdy se noc rozpouští v bílý den. Tehdy je nejvyšší šance dostat „drc“ od vyloženě velkých kusů. Za pološera lovím s větší a pestřejší rotačkou (klidně i ve fluo barvě), ale jakmile záběry se stoupajícím slunce začnou odeznívat, nástrahy postupně zmenšuji a chytám na nenápadnější varianty. Postupně také rotačky pouštím níž a níž ke dnu. V plné záři slunce se záběrů už stejně dočkám jen těsně nade dnem nebo poblíž překážek, ve kterých se okouni schovávají. 

K tomu, abych nemusel převazovat úspěšnou třpytku a dostal ji hlouběji, mi slouží jednoduchý fígl - jednoduše ji zatěžkám brokem. Brok však nepřipnu na vlasec nad nástrahu, nýbrž ho skřípnu na ramínko trojháčku. Chod rotačky to nijak zvlášť nezmění, nemění se ani její chytlavost a díky posunutému těžišti dozadu se s ní o fous lépe hází.

Naprosto famózním modelem třpytky na okouny je asymetrická rotačka Cyankali. K jejím přednostem patří vyvážený chod, menší váznutí při chytání u dna, účinnější „dvojité“ vyzbrojení a hlavně skutečnost, že vůbec nekroutí vlasec. Už bych asi nespočítal všechny okouny, které má Cyankali „na svědomí“, ale pamatuji se, že jsem na ni v době okouního běsnění dost často vytáhl i dva dravčíky najednou. Kromě okounů ji milují i candáti a menší sumci, tedy dravci, kteří normálně moc rotačky neprožívají. Asi to bude tím, že tato přetížená nástraha se mnohem častěji pohybuje v jejich akční zóně při dně.

Další „rotačkou“, která má u okounů našlápnuté ke skvělé budoucnosti je relativně nová nástraha - „Jigovka“. Jedná se o klasickou twisterovou hlavičku, která má na ramínku háčku nasazený třmínek s rotačním listem. Na zbytek háčku ani třeba nastražovat žádnou mikro-gumku či jiné doprovodné lákadlo - jigovka pracuje a chytá sama o sobě. List se roztočí už při pouhém propadu sloupcem, stejně tak skvěle funguje i při běžném přitahování. Výhodou této nástrahy je, že se s ní dá provláčet i hlubší voda, dobře a daleko se s ní nahazuje a rovněž nekroutí vlasec.

Rotačka a cyankala (uprostřed) je v červenci na okouny mocnou zbraní

A nesmím samozřejmě zapomenout ani na mikrosmáčky a nymfy. V době potěru a maličkých rybiček jsou mikrosmáčci mimořádně účinnou zbraní jak na menší, tak i na opravdu velké okouny. Velmi dobře fungují jak na klasických jigových hlavičkách, tak i na dropshotu. Barvy vesměs vybírám trdičně podle denní doby - tedy ráno a večer výraznější modely, přes den naopak méně výrazné a přírodněji zbarvené.

Mikrosmáčky okouni milují zejména v době potěru

I větší smáček už může v červenci bodovat.

Kdy a kde na okouny?      

Horká a suchá léta nedávají mnoho šancí k lovu kloudných okounů. Úspěšněji se dá chytat ještě tak časně ráno nebo navečer. Jedinou stinnou stránkou lovu za šera je fakt, že u vody rybáři pijí krev komáři (a přes den zase rekreanti). Během lovu je třeba soustředit pozornost na úseky, které jsou nejvíce prokysličené – na přítoky, proudné jazyky, podjezí, nebo alespoň na místa, kam dlouhodobě vane vítr. Pokud tato místa navíc oplývají nejrůznějšími překážkami, mají dostatečně členité dno a vykazují známky života (výskyt vodního hmyzu a rybek), záběry od okounů jsou více než pravděpodobné. 

Letní měsíce rozhodně nepatří k top období na okouny. Důležité je, nenechat se zlomit počátečními neúspěchy a snažit se v lovu vytrvat. Srpen díky nižším teplotám postupně zvyšuje okouní apetit.     

Rybářská vášeň by měla být silnější než nepřízeň panujících poměrů. Vzpomínám si, jak jsme se s bráchou před dávnými lety v červencových horkách rozhodli, že propátráme panenské úseky Dyje. Doufali jsme, že najdeme místa, kam ještě nikdy nevkročila noha rybářova.

Zachráněný den

Od svítání jsme provláčeli zhruba tři kilometry staré řeky. Prodíráme se džunglí, ze které na nás houfně útočí krvežízniví komáři. Začínám litovat, že jsem se k objevitelské výpravě nechal dobrovolně naverbovat. Zvláště pak, když se mi špička prutu zatím ohnula jen kvůli početným vázkám. Po utržení asi pěti wobblerů a hrsti gum jsem zralý na spěšný návrat. 

S přibývajícím parnem ubývá naděje na záběr. Elán se ze mě vypařuje jako voda z vyprahlé krajiny. Nakonec rezignuji na ulovení „lepší“ ryby, navážu stříbrnou rotačku a honím ji pod hladinou. Doufám, že mi do ní praští alespoň nějaký splašený bolínek. Hlavně, že už nebudu dál trhat cennější nástrahy. Brácha je stále věrný wobblerům, i přesto, že už řece odevzdal pořádně vysokou daň. Když poznamenám, že mu zůstane v krabici jen průvan, s úsměvem prohodí: „Žádný generál ještě nevyhrál bitvu šetřením munice!“

Kolem poledne doputujeme k jakési bezejmenné svodnici, která se do Dyje vlévá z lužního lesa. Zmořeni horkem zalézáme do stínu a doplňujeme tekutiny. Brácha dokonce začne podřimovat. Po krátkém odpočinku beru prut a navázanou rotačku mrsknu napříč řeky. V duchu si říkám, že by u přítoku mohla číhat nějaká štička. Vedu třpytku co nejpomaleji, aby ji mohla dohonit i ta nejlínější ryba. Rotačka se již blýská na dohled, a proto ji navádím do ústí potůčku. V okamžiku, kdy najede nad prosvětlenou písčinu, z temné říční vody vyrazí několik stínů – smečka útočících okounů!

Mihnou se nad mělčinou, ale záhy ztrácejí kuráž. Ztuhnou na fleku a pak se postupně vracejí zpět do hloubky. Pouze největší z nich, snad vůdce tlupy, vyčkává na mělčině déle. Naježený dravec vypadá jako figurka z porcelánu.

Do pohotovosti mě vrátí až vytažení třpytky z vody. Hlavně okouny nevyplašit! Pomalu si podřepnu a podhozem nahodím asi metr za nehybnou rybu. Okoun asi vytušil nějakou zradu. Pomalu se stáčí k řece. V ústrety mu však najíždí má rotačka. Ježatec se jí ladně vyhne, ale ve chvíli, kdy ho nástraha míjí, švihne po ní prudce tlamou. Zasekne se sám!

Do řeky ho nepustím! Lítý boj se odehrává na mělčině. Pod výpady dravce se potůček kalí jako po bouřce. Netrvá dlouho a získávám převahu. Nabručeného dravce dosmýkám až k nohám, rychle se natáhnu a bafnu rybu za pysk. Teprve až úlovek pozvednu, vynikne jeho velikost a krása. Okoun jako papuč!

Budím bráchu a žadoním o fotku. Čile se probírá a přitom vyzvídá co a jak. Dvakrát okouna vyblejskne a hned si chystá vercajk. Dobře třičtvrtěkilového ježatce odnáším výš proti po proudu, aby nám nevyplašil zbytek hejna. 

Brácha nelení a hned do vody vysílá wobbler. Nehází daleko. Nástrahou razítkuje dno a pomalu ji navádí do ústí říčky. V tom se špička prutu zhoupne a vzápětí se rozvibruje pod náporem ryby. Záseku ani není třeba! Útočník vytrvale rejdí za hranou mělčiny. Boj trvá podezřele dlouho. To zřejmě okoun nebude. Konečně se Mildovi podaří dostat soupeře přes hranu písčiny. 

„Pojď se podívat,“ houkne na mě. Nakouknu mu přes záda a pod hladinou spatřím změť rudých ploutví. Brácha na wobbler zapřáhl dva okouny naráz! Dravčík visící na koncovém trojháčku se sice těsně u břehu osvobodí, ale než se stačí vzpamatovat, stačím ho chytit. Páreček půlkilových okounů na jeden nához si zaslouží společnou fotku. 

Okoun jako papuč!

Zatímco Milda okouny aranžuje do „zvěčnitelné“ pozice, pošlu rotačku krátkým švihem za mělčinu. Nechám ji vyklesat ke dnu. Sotva otočím dvakrát kličkou... Škub. Už ji něco má! Razantně zdolávám. Vyvedu na mělčinu dalšího slušného okouna. Vidím, že ho pronásledují další dva soukmenovci. Jeden z nich neúnavně chňapá po lesklém plíšku visícím z tlamy zaseknuté ryby. Brácha zanechává focení a předhodí rozběsněným ježatcům čerstvou kořist. Odřízne jim wobblerem ústupovou cestu k hloubce. Dvojice doprovodných dravců jako na povel změní směr plavby. Nechají mého odsouzence osudu a vrhají se na novou nástrahu. Úder a brácha vzápětí vodí rychlejšího z ježatého páru. Okouny vytáhneme z vody současně. Osamocený loupežník se zatím urychleně vrací zpět do hloubky. Ne na dlouho – za chvíli v davu dalších okounů podnikne střemhlavý útok naše nástrahy...

Příprava na "výsadek".

Když vyprávění podstatně zkrátím, tak jsme za necelou hodinku ulovili zhruba třicet okounů různých velikostí, přičemž nám ještě několik kousků ufrnklo. Proč jich tam tehdy byl takový sněm? Možná proto, že stejně, jako my – rybáři, vyhledáváme v horku chladivý stín, tak i okouni se občerstvovali v ústí chladného a kyslíkatého přítoku.

Okouni v červenci nejsou zmlsané bestie, jak by se na první pohled zdálo. Základní podmínkou úspěchu je vůbec je najít, kde se zdržují (což je mimochodem alfou i omegou rybaření během celé sezóny). Po zdárném objevení ryb už většinou bývá jen otázkou času a výběru nástrahy, než se některá z nich splete...                  

Pokračování příště

Text a fota: TORO