Prvopočátek

16. červen byl za humny a já se začal vyzbrojovat umělými nástrahami na novou sezónu. Jako první věc, která mi běžela hlavou, byla, kam asi vyrazím na dravce. Nakonec, jako vždy, jsem se ocitl na břehu své nejnavštěvovanější vodě - řece Toryse. Obvykle k ní chodím po celý rok - ať prší, sněží, anebo je naopak horko. Zkrátka, jsem u ní pokaždé, kdy můžu, protože na návštěvy vzdálenějších lokalit obyčejně nemám dostatek volného času. 

Uplynulé léto jsem se nezaměřil jen na celkem početné parmy, ale hlavně na jelce tlouště, kterých žije v řece bezpočet.  Největší část jelčí osádky však tvoří jedinci do čtyřiceti centimetrů. Chytit tlouště nad tuto normu je v obrovském množství dorostenců, dost velký problém. Ze začátku sezóny jsem chytal vesměs na klasiku - na rotačky a wobblerky, ale nebylo to pro mě dostatečně inspirativní, tak jsem se rozhodl pro radikální změnu.

Jeden den, kdy bylo horko na padnutí, jsem se prodíral k vodě přes vysokou trávu. Okolo hlavy mi lítali všelijací broučci a mouchy. Ze stébla na stéblo skákali luční koníci, ale nejen to – spousta hmyzu byla i nad hladinou po celé vodní ploše. Z tohoto hmyzího šílenství byly ryby extrémně žravé a voda přímo vřela. Do mých nástrah však udeřilo jen minimum šupinatých zájemců, a když, tak to ještě těch nejmenších. V tom okamžiku mě napadlo, zda v krabičkách nemám něco, co by alespoň trochu napodobovala nějaký druh hmyzu. Našel jsem jen pár kousků, které jsem si kdysi vlastnoručně vyrobil. Snad zafungují...

Jednou z nástrah byla napodobenina berušky – plovoucí wobblerek s lopatkou postavenou skoro kolmo.  Nástraha se tak pohybovala jen po povrchu vodní hladiny a zároveň ji čeřila. Hladinová beruška byla skutečným zlomem při mém letním rybaření. 

Hned o pár dní později jsem si koupil dva druhy wobblerů napodobující hmyz. Byli to výrobky značky Kovmasters. První typ byl – Wasp - imitace vosy, včely či sršně a druhý model Beetle – brouk, konkrétně napodobenina chrousta.  V obou případech se jednalo o plovoucí wobblery, kteří se dají vést buď těsně pod hladinou, nebo přímo na ní. 

Jak na ně?

Já tehdy zvolil lov na hladině, který se mi časem velmi osvědčil. Ze začátku jsem wobblery nahazoval, kam se mi zachtělo, ale to nebylo správné. Postupně jsem začal chytat s větším rozmyslem. Nejideálnější místa se nacházela tam, kde se nad vodu nakláněla nějaká tráva nebo keřík. Pod nimi se ryby schovávaly ve stínu a zároveň tam i čekaly na potenciální kořist, která jim spadne z překážek přímo do úst. Je opravdu hodně důležité, jaké místo k lovu rybář zvolí. Při chytaní, by člověk neměl prohazovat zbytečně jedno místo delší dobu, neboť ryby mohou být dostatečně proškolené už po několika dopadech nástrahy na hladinu. Rozhodně účinnější jsou rychlejší přesuny a prochytávání nových míst. 

Mně tento lov přináší neopakovatelné zážitky hlavně v parných letních dnech. Tehdy se obuji jen do lehkých šlapek, ve kterých nemusím chodit po břehu, ale mohu lovit přímo z vody. Přesouvám se opatrně a nepozorovaně krajem, abych si nepoplašil případné úlovky. Tento lov je velmi atraktivní pouze za předpokladu, že si rybář napřed vylepší přesnost náhozů a jeho nástraha začne dopadat do těsné blízkosti protilehlého břehu - jen pouhých pár centimetrů od souše.  Hody musí směřovat co nejpřesněji do míst, kde lovec tuší číhající ryby. Wobbler musí doplachtit na hladinu lehce jako padající list, aby to vypadalo, že z pobřežního porostu do vody spadl opravdový hmyz. Více opakovaných hodů a hlučných způsobů dopadů jen ryby vyplaší nebo je uvede do stavu zvýšené ostražitosti. Potom je velice těžké nějakou z nich ulovit. Velké a zkušené ryby jsou převážně uloveny hned prvním, maximálně druhým, hodem. 

Kdy na ně?

Co se týká ideální doby lovu, tak o tom by se dalo diskutovat velmi dlouho. Podle mých zkušeností jsou ryby aktivní hned od rána, kdy vyjde slunce a tím pádem začne ovzduším poletovat všelijaký hmyz. Maximum potravní aktivity nastane tehdy, když slunce praží nejvíc. K večeru, když nastává soumrak, aktivita ryb začne rapidně klesat. Nakonec musím dodat, že lov na „hmyzí wobblerky“ je nejúčinnější v mírně přikalené vodě. 

Při vedení nástrahy je potřeba zkoušet stále něco nového. Důležité je, aby ihned po náhozu, jakmile wobbler dopadne na hladinu, se začal hýbat. V mnoha případech se totiž stává, že ještě než stačím navíjet, tak ryba už má nástrahu v tlamě a snaží se jí následně rychle zbavit.

Nástrahy se snažím vodit pokaždé jinak. Někdy je stahuji po proudu při minimální rychlosti navíjení, jindy wobbler naopak táhnu energicky a přitom s ním ještě pocukávám. Výborný způsob „vedení“ nástrahy spočívá i v tom, že se nástraha nechá v klidu plout po hladině a vlasec se udržuje napnutý jen zvednutou špičkou prutu.

Co na ně?

Náčiní při tomto lovu zvolte to nejjemnější - jen tak si zažijete souboje i s menšími rybami, které se na háček budou lepit nejvíc. Optimální sestavu tvoří prut do délky 2, 10 m s vrhací zátěží maximálně do 10 g. K prutu samozřejmě patří malý, zato rychlý naviják, na kterém bude navinutý vlasec o průměru 0,08 až 0,12 mm. Při silnějším průměru by se zbytečně zkracovala délka náhozů.  Nehledě na to, že silnější vlasec je rušivým prvkem při vedení malých nástrah. Na miniwobblery nepoužívám vůbec karabinky. I při použití těch nejmenších karabinek, byl patrný viditelný rozdíl v nižším počtu záběrů. Wobblery proto vážu na volnou smyčku, aby měly dostatečnou volnost v pohybu. 

Já minulou sezónu používal UL proutek s délkou 1,80 m a vrhací zátěží do 5g. Dále navijáček velikosti 500 a vlasec s průměrem 0,10 mm. Tato sestava pro mě byla vynikající především proto, že jsem si s ní vychutnal jakýkoliv úlovek - ať menší nebo větší. Je to však jen na vás, jakou sestavu zvolíte. Jde jen o to, o jaký požitek z lovu stojíte. A také o to, abyste si uměli patřičně vychutnat zdolávání, ve kterém se skrývá opravdu pořádná porce adrenalinu, přestože se nejedná o napínavé souboje s extra velkými rybami. 

Přeji vám spoustu zážitků s rybářským prutem. Osobně chodím na ryby nejen kvůli úlovkům, ale i kvůli přírodě. Takovou atmosféru nezažijete v žádném zadýmeném baru ani v hospodě...

Chovejte se, prosím, ke svým úlovkům s úctou. Samozřejmostí by mělo být i CHYŤ A PUSŤ, které nám přinese zážitek i při následujících rybářských výpravách, protože voda bez ryb už není živá voda... 

Text a fota: TOMMY CATFISH