Smolný den

Sedíš již pět i půl hodiny na jednom místě a nic. Nic znamená, že jsi tady skutečně nic nechy-til. Ani šupinu! Jsi již rozlámaný, otupělý, sedací část těla neskutečně bolí. Krásu krajiny již nevnímáš. Okolní scenerie už nevzrušuje. Opravdu nejsi na pochybách, že bolí i záda. To všechno je proto, že jsi doma z vypočítavosti nechal sedačku s opěrátkem a místo toho sedíš na drátěné konstrukci s proužkem plátna zvaném skládací židlička, která se plátnem zarývá do těla tam, kde záda přecházejí v nohy, kolmo na rýhu, kterou máš od narození. Výsledkem je mučednický kříž. Směle se můžeš nazývat křižákem nebo jogínem. Ruce máš ulepené od vna-dění krmící směsí, která samozřejmě lehce páchne. Oči jsou unavené od slunečního svitu. Sluníčko se odráží ve vlnkách nebo ještě lépe v zrcadle rybníka či přehrady, podle toho, kde právě trpíš. Brýle proti slunci jsi z neznámých důvodů nechal doma na stole. Přesně víš, kde leží. Jsou velmi blízko láhvi s vodou, kterou sis také připravil a zapomenul skoro na tom sa-mém místě, kde jsou i brýle. Hlad máš, ostatně jako vždycky. Otlemený svetr ke krku takřka přesně simuluje pocit, jak by mohlo být na Sahaře v pravé poledne a v červenci. Tričko samo sebou nemáš, ani kraťasy nebo trenky. Tělo na to, být nahý, také ne. Jen ptáci se na tebe nevy-kadili, ale na batoh to ano. Tento stav se nazývá „předinfarktovým“. Pro tento případ si berte s sebou mobilní telefon a urychleně volejte tísňové volání 155.

Zpět k lovu. První nához. Krmítko letí daleko předaleko, ovšem bez kontaktu s prutem, neboť jsi jej prudkým kmihem oddělil od kmenového silonu. Místo šokové šňůry jsi v šoku sám. Po dalším, tentokrát úspěšném nahození a následném záběru, se skoro ulovený kapr vypnul z háčku těsně u břehu. Neměl jsi připravený podběrák a kolega rybář byl liknavý a pomalý. Nebo nabízím zostřenou variantu ztráty ryby, kdy si hořící cigaretou v ústech zavadíš při změně náklonu prutu o vlasec. Ten jenom zasyčí a vypaří se, stejně jako dlouho očekávaný kapr. Další možnost - zaseknutý kapr se zamotá do stulíků (nebo potopené větvě) a tam se utrhne. 

Předšpičkový policajt neboli návěstní splávek se po chvilce zase vymrští prudce vzhůru, zbě-sile se třepetá a prut se ve vidličkách komíhá. Jenže ty jsi v uctivé vzdálenosti od prutu, proto-že se protahuješ, osaháváš si kříž skutečný i ten vytvarovaný na zadnici od malé úsporné se-dačky, a proto nemůžeš zasáhnout včas. Přesto skočíš k prutu, uchopíš ho a divoce s ním máchneš a… nic. To mávnutí prutem měl být ostrý, ale citlivý zásek. Znamená to jediné - měl jsi záběr od kapra, který jsi propásl. Kapr si sám háček do rypce nezasekl, tudíž dál volně pluje vodní nádrží. Tak tedy zase mávneš prutem a opět chceš nahodit do stejného místa. Ouha, nechal jsi v rozčilení předšpičkový policajt na vlasci. Znovu vztekle točíš navijákem. Znovu se trápíš s nástrahou, matláš se s krmítkem a znovu nahazuješ. A v tom druhý prut, doposavad ležící několik hodin ve vidličkách jako useknutý koňský hnát, se vymrští, prohne se do oblou-ku a návěstní splávek vibruje na silonu jako struna G na kytaře. Praštíš s prvním prutem na zem a urychleně hmátneš po druhém. Prudce zasekáváš, ale zapomenul jsi, že jsi před tím povoloval vlasec a že máš tudíž i povolenou brzdu. Cívka navijáku zaječí jako „oblíbená“ zubařská vrtačka a jako v předcházejícím případě, jde zásek do prázdna. Kapr je pochopitelně volný a svobodný. Výsledkem jsou fousy na cívce navijáku, spleť dvou prutů, dvou olůvek a čtyř háčků a čtyř vidliček. Prostě chmoustanec! Na půl hodiny máš co dělat. A pro větší beznaděj zříš rybáře, který právě chytil slušného macka a s citem ho pouští zpět do vody. V tu chvíli jsi přesvědčen, že nejlepší ryba je mražené filé zakoupené v marketu. Pěkný zážitek z úspěšného dne je umocněn ztrátou oblíbeného nože, na kterém lpíš z citových důvodů. Dostal jsi jej jed-nou v mládí od jistého děvčete. Nic jiného ti tehdy, ani potom, nedalo. Tvá žena se ti buď směje, anebo laje. Hltánek rumu konejší neúspěšného lovce ke spánku. ..

A to jsem nevypočítal vše, co by se mohlo ještě u vody stát. Poučení: nechoď na ryby, zejména na kapry, když máš smůlu! Rada: Smůlu zanech doma! 

Šťastný den 

K oblíbenému rybníku přicházíš osvěžen odpolední koupelí v čisté přehradní nádrži a jsi pří-jemně nasycen lehkou, ale chutnou večeří. Po odpoledním horku již nastal chládek a slunce se ukládá mezi smrky do klínu severozápadních svahů. S chytáním nepospícháš, protože víš, že dříve než před setměním se kapři nezačnou krmit. Vzal jsi s sebou pouze jeden prut, protože způsob lovu, který budeš aplikovat, dva pruty prostě nepovolí - nemáš dost rukou. Usadíš se pohodlně na plochý kámen a pozoruješ hladinu rybníka. Drobné kroužky, které prozrazují pří-tomnost kaprů, jsou způsobeny jejich hřbetními ploutvemi nebo tlamičkami. To znamená, že ještě nenastal čas lovu - kapři se jen vyhřívají. Kontroluješ udici, která je velmi jednoduchá a tudíž na ní není co zamotat. Na kmenovém silonu je vyvázán jeden menší oblý háček. Protože je na kmenovém silonu, říkáš mu „chytací“. Na kmenový silon vyvážeš náplastí jeden návazec s větším háčkem a říkáš mu „házecí“. Spoj zatížíš stisknutým větším brokem. Jako nástrahu budeš používat dva dny starý chléb, který byl zabalen do bílého plátýnka. Chleba je tuhý, ale nikoli tvrdý nebo okoralý, bude na oblých háčcích dobře držet. Na házecí dáš větší kus chleba než na chytací. Vidličky nepotřebuješ, prut budeš držet v ruce. Předšpičkový policajt bude ta-ké bez práce, záběr budeš sledovat citem v prstech. Je to obdoba feedrového způsobu lovu. Protože se již trochu setmělo, poprvé nahodíš udici s nástrahou. Před odhodem nezapomeň chleba na háčcích namočit ve vodě, bude těžší a dál doletí. Je velmi vzrušující nahodit a sle-dovat chleba plovoucí po hladině u trsů bíle rozkvetlých leknínů a žlutých stulíků, eventuální kola krmících se kaprů, která se střídavě blíží k Tvé nástraze. Kola samozřejmě dělají i plotice, oukleje a perlíni, ale ty objemnou nástrahu nespolknou. Vidíš, jak na chytací háček napíchnutý kousek chleba vsrkne kapr, vidíš, jak dělá kola na hladině a také to slyšíš, jak to krásně mlaskne. A vlasec, který držíš mezi prsty nad překlopeným řadičem, se Ti vytrhne a uhání do vody, až se voda čeří. Rozvážně překlopíš řadič, počkáš, až se vlákno napne a lehce zasekneš. Okamžitě cítíš odpor ryby a je dobré znovu opatrně přiseknout. Vlasec byl již řádně napnutý a kapra sis pojistil, kdyby náhodou nebyl dobře seknutý. Rybu zvolna zdoláváš, zkušeně ji nepovoluješ výpady k leknínům a již si chystáš podběrák. Kapří macek se sice vzpouzí, ale je překonán a podebrán. Měřit není třeba, je mírový na první pohled. Přesto ho změříš a hle - má 49 cm a asi tři kila. Šup s ním do pytle. 

Je již skoro úplná tma, hmatem zjistíš, zda jsi skryl špičky háčků do kostek chleba, namočíš ho a nahodíš. Sedíš na kameni, oči otevřené dokořán a přesto skoro nic nevidíš, mimoděk otevíráš ústa, aby byl sluchový vjem co možná nejsilnější. Máš pocit, že splýváš s přírodou. V tu chvíli jsi opravdový lovec. Zahlédneš letícího ledňáčka a za chvíli, spíš než uvidíš, zaregistruješ netopýry. Dokonce zavadí o silon. Z lesa zahouká sova. Cítíš vůni na rozcestí rozkvetlých lip. A najednou zase něco vyškublo vlasec z prstů! Slyšíš, jak šustí v očkách prutu. Po chvilce překlopíš řadič. Vstaneš, aby byl zásek co nejjistější. A zásek sedí jako ulitý. Nic jsi neviděl a neslyšel, ale že na prutu vodíš kapra, je příjemná realita. Chvíli se přetahujete, potom ho zdo-láváš a již je tu podběrák. Znalecky kapra posuzuješ. Je o moc větší než předcházející. Asi tak pětikilový kapr je také přechodně umístěn do vezírku. 

Lov tedy pro dnešek skončil, ryby jsi zapsal, balíš a jedeš domů. Kapry neseš k autu v nafouknutém igelitovém pytli s trochou vody. Doma dáš úlovek do lázně proti parasitům a po hodině macerování je vypouštíš do svého malého soukromého rybníčku. Při lahvové Plzni se už těšíš, jak budeš někdy v budoucnu krmit kapry rohlíky a žížalami a pozorovat je jak jim chutná. Zítra půjdeš lovit zase, jen tak pro radost. Dnes jsi u vody neviděl konipasy luční ani poštolky. Ba ani vodní myš tě nepřišla pozdravit, aby zhltla drobky chleba, které ji házíš - tak snad zítra. Nebo můžeš navštívit oblíbenou tůňku u Berounky, kde je úlovek také skoro jistý - úhoři, tloušti a velcí okouni. Krásné pochytání. Můžeš tam potkat ledňáčka, rozhodně tam jsou k vidění zblochany, blatouchy a divoké kosatce. Pořád je na co se těšit a otázka proč chodit k vodě a na ryby je bez komentáře. 

Stopička Jima Beama uzavírá úspěšný den. Žena tě láskyplně obdivuje...

Text a foto: Jiří ONDRÁČEK