Chovám svého oblíbence

Míru, alias Ospreye, znám kratší dobu – jeden čas byl stálým dopisovatelem Kajmana, kde jsem tehdy pracoval. Poznal jsem ho jako všestranného rybáře, vynikajícího fotografa a jednoho z nejlepších autorů, kteří se časopisem mihli. Oceňoval jsem, že dodržuje termíny a dodává články kvality I.A. S Mírou jsem se setkával jednou za měsíc při osobní předávce materiálů a vyplácení honoráře. Později, až ukončil spolupráci s Kajmanem, jsem se s ním kupodivu vídal častěji – v redakci Chytej, na srazech, při natáčení DVD a jednou dokonce při běžném rybolovu. Přes encyklopedické znalosti rybařiny vždy působil skromně. Jeho poznámky byly vždy přínosné a k věci (za tu dobu, co píše a fotí, musí mít ve svém archivu horu materiálu, ze kterých mohou být v budoucnu učebnice české sportovní rybářiny). Abych ale jen nepěl ódy – na Mírovi mě překvapila jeho trvalá skepse, že jeho recepty na úspěch slouží k drancování vod a k plnění mrazáku.


Tahle rozporuplnost je možná vlastní všem, kdo své zkušenosti předávají veřejnosti. Z mého pohledu takové riziko podstupuje každý z dopisovatelů - tedy i já. Jenže hodnotným článkem dělá hodnotný článek jen tehdy, když podobné myšlenky v sobě autor utlumí. 

V Rožmberku jsme s Davidem stanuli na stupních vítězů

 

Za svou téměř patnáctiletou působnost v rybářských médiích jsem si vyslechl spoustu nářků na svou přílišnou „ukecanost“ (z mého pohledu upřímnost). A to především od kamarádů a známých, kteří ode mě (nebo já od nich) převzali způsob lovu, nástrahu nebo odtajnili nový revír. Několik z nich mou sdílnost nerozdýchali a dostal jsem přídomek „ex“kamarád. Možná jsem naivní, ale zastávám názor, že jakýkoli příspěvek musí čtenáři být něčím přínosný a měl by ho posunout dál. Psát v náznacích a tajit si mohou dovolit spisovatelé psychologických thrillerů a detektivek (a lovci sedmimetrových anakond), aby tím povzbudili fantazii čitatelů. V rybařině buď chci něco prozradit, anebo ne. Možná ještě varianta - prozradit A a B nechat na bystrosti konzumenta, ale s takovým nedokončeným řešením jsem se zatím v praxi nesetkal...

 

Na internetu mě fascinuje jeho rychlost a emoční náboj. Zatímco reakce na příspěvek v tištěném časopisu buď chybí úplně, nebo přichází se zpožděním (vesměs platí, že kdo je spokojený, ten mlčí a kritici jsou o to víc slyšet). Na serveru je naopak bleskurychlá odezva a vypukne okamžitá diskuze. Bohužel se někdy zvrhne, čímž se ale odradí spousta potenciálních autorů, kteří znají a umí, ale z výše uvedených důvodů si nikdy netroufnou jít s kůží na trh. Jednoduše si řeknou, proč po sobě nechat šlapat někým, kdo je anonymě skrytý za nickem a často je i v jeho profilu velké zero. Možná by stačilo, aby někteří jedinci míň rozpitvávali práci druhých a všichni bychom se dozvěděli víc přínosných informací...

 

Doufám, že najdeme společnou řeč a zahrnete nás (smysluplnými) dotazy, zasypete zajímavými tématy a nabídnete hromadu materiálu, ze kterého uvaříme chutné a pestré menu pro všechny návštěvníky (tedy i pro vás) serveru Chytej.cz

 

Za sebe mohu slíbit, že nezaříznu nic z toho, co Míra vybudoval a pokusím se plynule navázat. Určitě nechci jen kopírovat zvolený směr, ale půjdu vlastní cestou. Je mi jasné, že má činnost bude srovnávána a bedlivě posuzována. I tak to bude srovávání nesrovnatelného (asi tak, jako když porovnáváte dva vzorky slivovice - zahřejí i ožerou obě, ale kvalitní materiál poznáte až druhý den).

Tomáš Rozsypal - Toro

 

 

PS:  Alespoň ze začátku bych chtěl poprosit o chvilku strpení, než proniknu do všech labyrintů internetového média (zatím se v něm motám jako úhoř v kýblu). Příprava časopisu byla přeci jen v něčem odlišná. Dík.