Co všechno můžeme použít?

Nejznámější a nejčastěji používaní jsou bílí červi. Tedy larvy masařky ve stadiu, kdy již přestaly přijímat potravu, ale ještě se nezakuklily. Prodávají se buď přírodně bílí (odtud jejich název) nebo barvení na žluto, červeno či oranžovo. Barvení probíhá během procesu růstu a barvivo se podává červům s potravou. Červi se dodávají ve třech velikostech.
Nejmenší druh se nazývá pinkies nebo počeštěle pinky, jedná se o larvy jiného druhu much, než jsou ty, jejichž larvami jsou klasičtí červi. Pinky se dodávají ve stejných barvách jako červi. Jejich výhodou je malá velikost, dobře se tedy hodí pro lov malých ryb. Další výhodou je, že nejsou tak náchylné ke kuklení a tak nám vydrží i v našich amatérských podmínkách skladování mnohem déle.

Vlevo normální červi, vpravo pinky


Střední velikosti dosahují klasičtí bílí červi. Na rozdíl od pinek jsou při špatném skladování velmi ochotní ke kuklení a často během jednoho až dvou dnů se celá várka promění v kukly.
Největší velikosti dosahují červi, kteří jsou obchodně označování jako „sloni“. Jsou dvojnásobně větší a jsou někdy velmi úspěšnou nástrahou. Na vnadění se moc nepoužívají.

 

Všichni červi jsou chováni doslova průmyslovým způsobem. Je možné je chovat i doma v amatérských podmínkách, ale tím se zabývat nebudu.
Další živou návnadou jsou kukly, které se vyvinou z červů. Kukly pro vnadění musí mít krémovou až světle hnědou barvu, protože v tomto stadiu kuklení neplavou. Jakmile kukly ještě více ztmavnou, začnou plavat a pak jsou pro vnadění jen omezeně použitelné. O řízené přípravě kukel si povíme později.


Další živou návnadou jsou žížaly. V plavané se používají především žížaly, které rybáři označují jako hnojáčky.

 

V poslední době se používají i žížaly dendrobena, které jsou uměle chované na farmách. Použít by se v určitých případech daly i další druhy žížal (například takzvané rousnice), které se vyskytují na našem území, problém je ale účinný způsob jejich zajištění v dostatečném množství. Hnojáky je možná najít ve velkých hromadách hnoje, které zemědělci skladují na okrajích polí. Pokud je jich dostatek, je možné během relativně krátkého času nasbírat i několik litrů žížal.


Poslední v řadě je patentka, larva pakomára. Drobný, asi centimetr dlouhý červík, který se vodním sloupcem pohybuje nezaměnitelným esíčkovitým způsobem. O umělém chovu patentek se sice občas objeví nějaká zmínka, ale naprostá většina patentek, které se u nás používají, je nalovena v přírodě. Pro vnadění se používá takzvaná malá patentka. Velká patentka, až dva i víc centimetrů dlouhá larva, se pro vnadění použít nesmí. Ale používá se jako nástraha.


Samozřejmě se dají použít i další zástupci z říše hmyzu. Většina starších rybářů určitě pamatuje, jak se lovilo na „živá dřívka“, správně larvy chrostíků. Ale vzhledem k nutnosti chránit přírodu se přikláním raději k lovu na průmyslově vyráběné bílé červy.



Jak živé návnady skladujeme?

Skladování živých nástrah je zásadním limitujícím faktorem nejen z hlediska délky uchování, ale také kvality uchované nástrahy. Takže to probereme postupně.

Bílé červy si dnes můžeme zakoupit ve většině prodejen s rybářskými potřebami v malých plastových krabičkách s pilinami. Když pomineme skutečnost, že je tam často pilin více než červů, je zde ještě jeden problém.  Problematický je fakt, že nedostaneme věrohodnou informaci o „stáří“ zakoupených červů. Takže pro rychlé spotřebování je takový nákup možný. Pro dlouhodobé skladování je naopak zcela nevhodný.

Pokud chcete úspěšně skladovat bílé červy, doporučuji jejich zakoupení u velkododavatele. Na rozdíl od maloobchodníků by měl mít dobře vyřešenou technologii skladování, protože uskladnit a po dobu několika týdnů uchovat v dobré kvalitě třeba i dvě tuny červů si již žádá své. Klidně si nechejte poslat červy poštou. Dostanete je během 24 hodin v krabici s ledem a v dobré kvalitě. Pak již stačí základní ošetření a můžeme skladovat.

Jak tedy postupuji. Červy kupuji po litrech. Ušetřím tím a mám jistotu, že mám doma dostatečnou zásobu. Když červy dostanu, první, co udělám, je, že je nechám prolézt přes síto s oky 4 mm. Tím se oddělí mrtví červi. Vždycky jich v zásilce pár bude. Jakmile mám živé a čilé červy, vezmu plastové krabice určené na skladování potravin o objemu kolem 2,5 litru. Do krabice dám trochu suchých jemných pilin na dno a na piliny vysypu asi litr červů na jednu krabici. Krabici uzavřu a umístím do chladničky (mám vlastní pouze na červy a jiné živé nástrahy).

Případný boj s manželkou o používání běžné chladničky pro uskladnění potravin prohrajete v okamžiku, kdy vám poprvé červi z krabice utečou a manželka jich pár najde v oblíbeném ledovém salátu. Proto radím, raději třikrát zkontrolujte, že je krabice řádně uzavřena. Po dvou až třech dnech stav červů v krabici zkontroluji.

Protože červi dýchají, uvolňují vlhkost, která se sráží na stěnách krabice. Proto ty jemné piliny. Dokážou hodně vlhkosti absorbovat. Jednou za týden červy z krabice vysypu na síto, oddělím vlhké piliny a nahradím je suchými. Červy nechám rozdýchat a rozhýbat. Poté je zase uložím stejným způsobem. Pokud jste zakoupili čerstvou dávku červů, je možné je takto skladovat i měsíc. Ale předpokládám, že tak dlouho je nikdo skladovat nebude a spotřebuje je při lovu.

Zkoušel jsem skladování i bez pilin, ale problémy se srážející se vlhkostí mě přesvědčily, že ta trocha pilin je lepší. A ještě jeden poznatek. Pro skladování se mi nejvíce osvědčili bílí červi. U barevných je mnohem větší úmrtnost během skladování.


Existuje ještě jedna alternativa a to je zmrazení červů. Je zcela rychlá, čistá a velmi málo pracná. Problém je, že po hlubokém zmrazení a rozmrazení jsou červi použitelní jen relativně krátkou dobu. Ale rybám mrtví červi v návnadě nevadí a pro nás jsou výhodou, protože nerozbíjejí vnadící koule. Na háček se mrtví červi také dají použít, ale ryby někdy dávají přednost živým.


Skladování pinek je v podstatě shodné, jen je na začátku potřeba použít jemnější síto a u pinek bývá úmrtnost mnohem větší. Pinky mají výhodu, že se pomaleji kuklí a tak vydrží při správném skladování déle než bílí červi.


Skladování kukel je rovněž jednoduché. Jednak protože se živé kukly dlouho skladovat nedají, jednak protože není třeba nic jiného než voda a chladnička. Kukly propláchnu vodou, abych z nich vypláchl případné nečistoty, které na nich mohly zůstat při kuklení. Poté je dám do misky a zaliji je studenou vodou. Zavřu je víčkem a dám na nejstudenější místo chladničky.

 

Protože se kukly dají skladovat bez ztráty kvality maximálně týden, stačí jim po třech dnech vyměnit vodu. Pokud nemáme šanci kukly spotřebovat, je možné je zamrazit. Zamražování doporučuji udělat ve vodě. Misku naplním kuklami asi centimetr pod horní okraj a zaliji je vodou, aby byly všechny potopené. Misku uzavřu a dám do mražáku. Tímto způsobem nedojde k vysušení kukel a k tomu, že po rozmražení plavou. Ale zatímco běžná kukla po týdnu ve vodě, jakmile se ocitne na suchu, je schopná dokončit vývoj a přeměnu na mouchu, zmrazené kukly jsou mrtvé a je potřeba je ihned po rozmražení spotřebovat, jinak se zkazí.


Skladování žížal je trošku oříšek. Postupem času jsem zjistil, že daleko větším nepřítelem žížal je velká zima než teplo. A proto jsem upustil od skladování žížal v chladničce v přihrádce na zeleninu a přešel jsem na skladování ve sklepě. Žížaly nakupuji v plátěných sáčcích v substrátu.

Snímek ze závodů - v plátěných sáčcích jsou hnojáčci v substrátu...

 

...které bude před samotným závodem třeba oddělit a vyčistit.

 

Jediná péče o uchovávané žížaly spočívá v tom, že jednou týdně zkontroluji, že je substrát aspoň trošku vlhký. Píšu vlhký, ne mokrý. Pokud se mi zdá málo vlhký, vezmu nádobu s vodou a rozprašovačem a sáček zvenku postříkám vodou. Ve sklepě stačí položit na betonovou podlahu a nechat ležet. Před jednou věcí bych chtěl varovat. Nesesypávejte různé druhy žížal do jednoho sáčku. Většinou to má za následek rychlou smrt všech žížal bez zjevné vnější příčiny. Proto i když žížal po lovu zůstalo v sáčku jen pár, nechám je tam. Ve sklepě či garáži se na podlaze dají žížaly uchovat klidně měsíc bez jakéhokoliv dokrmování. Jen je třeba hlídat vlhkost.

Skladování plastových krabiček žížal zakoupených v obchodě je jednoduché. Položím je také na podlahu a víc neřeším. Takto malé množství žížal spotřebuji většinou hned při nejbližší příležitosti.


Skladování malé patentky je vcelku snadné, ale je náročné na péči a čas. Malá patentka se k nám vozí z Ruska a z Polska. Ruská patentka je odolná a skladuje se snadněji. Polská patentka je choulostivější a její skladování je obtížnější, ale ryby ji prý mají raději.

Ruská nebo polská? Můžete hádat...


Malou patentku dostaneme od obchodníka zabalenou ve vlhkých novinách, zmáčknutou a vychlazenou (často přechlazenou až zmrzlou). Patentka musí mít jasnou červenou barvu. Jak je hnědočervená, nebo dokonce víc hnědá, je s patentkou většinou ámen a je zbytečné ji skladovat.

Já při skladování a ošetření patentky postupuji takto:
Vezmu dva listy novin, položím je na stůl a jen velmi mírně je pokropím vodou z rozprašovače. Poté beru patentku z novin, ve kterých jsem ji přinesl, po malých dávkách a jemně je v prstech načechrám a provzdušním. Jde o to, aby se mezi slepené patentky dostalo co nejvíce vzduchu. Takto provzdušněnou patentku naskládám do tenké vrstvy, lehounce pokropím vodou z rozprašovače nastaveného na nejjemnější rozprašování a poté zabalím a balíček zvenku opět lehounce pokropím. Že je patentka v dobrém stavu vhodném ke skladování, poznám jednoduše. Jakmile na ni stříknu vodu, začnou se okamžitě jednotlivé patentky hýbat. Nejde o to nechat noviny nasáknout vodou, jde pouze o to, aby patentka měla dostatek vlhkosti, aby nevysychala. Velké množství vody naopak škodí. Zabalenou patentku uložím v chladničce a denně kontroluji, v případě potřeby načechrávám a provzdušňuji a občas přebalím do nových novin. Sleduji vlhkost a pravidelně dovlhčuji. Takto lze uchovat patentku i 14 dnů, ruskou i déle. Jakmile při kontrole zpozoruji, že se patentky při stříknutí vody přestávají hýbat, patentku buď ihned spotřebuji, nebo pokud to není možné, naplním do krabiček a zamrazím.


Velká patentka, která se u nás používá na háček, se dá skladovat buď na suchu, nebo ve vodě. Angličani se přiklánějí ke skladování ve vodě a tvrdí, že jsou schopní čerstvě nalovenou patentku uchovat i týdny. Problém je, že pokud si patentku nenalovíme sami, dostaneme od obchodníka patentku, o které nevíme, jak dlouho už byla skladována a za jakých podmínek. Pokud potřebuji uchovat velkou patentku, začnu tím, že zkontroluji, zda je v dostatečně dobrém stavu, aby skladování mělo smysl. Vezmu nádobu s vodou, kterou naplním až po okraj studenou vodou. Na síto vysypu patentku a síto položím na nádobu tak, aby bylo asi centimetr ponořené. Živé a čilé patentky prolezou sítem a ty je možné uchovávat. Ty, co zůstanou na sítě, i když se hýbají, nejsou vhodné k uchovávání, maximálně k okamžité spotřebě.

 

Patentku uchovávám v dostatečně velké nádobě, raději nižší, v chladničce. Každý den vyměním vodu. Pokud vidím uhynulé patentky, zopakuji proceduru se sítem, abych oddělil mrtvé, které rozkladem mohu zabít zbývající živé. Takto se mi podařilo uchovat živou velkou petentku i 14 dnů. Jak jsem vypozoroval, velmi záleží na „kvalitě“ vstupní suroviny. Tedy na tom, jakou patentku dostanu od obchodníka. Nejednou se stalo, že obchodník dodal patentku přechlazenou, která hynula doslova před očima. S tím se potom už nedá nic dělat. Krátkodobé skladování velké patentky ale raději zajišťuji na suchu. Tedy přesněji řečeno ve vlhké látce. Ideální se mi jeví látka, z které jsou prostěradla, ale dá se použít i ručník. Tkaninu namočím a dobře vyždímám, aby zůstala opravdu jen vlhká. Patentky, které jsem nechal přelézt přes síto, rozložím do tenké vrstvy a jen opatrně překryji okrajem navlhčené látky a uložím do stínu nebo do chladna (chladicí box). K patentce má přístup vzduch, je v dostatečném vlhku a navíc se odpařováním její okolí ochlazuje.  Takto vydrží i tři dny ve stavu, kdy je možné ji úspěšně použít.

 


Jak si vyrobíme kukly

K výrobě kukel můžeme mít dvě zcela rozdílné motivace. Tou první je fakt, že chceme kukly použít při vnadění a při lovu cíleně. Ta druhá je fakt, že červi, které jsme zakoupili, se houfně začínají sami kuklit a my chceme z tohoto průšvihu vytěžit maximální prospěch. Pokud totiž necháte červy kuklit přirozeně, stane se zřejmě to, že část kukel bude již moc stará a plovoucí a tím nepoužitelná, část kukel bude tak akorát a část červů bude nezakuklená. Proto je vhodné celý proces nějak řídit.


Cílená výroba kukel je poměrně jednoduchá. Červy nechám rozběhat a očistit tak, že je ve větší nádobě zasypu pšeničnou krupicí a nechám je tam asi hodinku se čistit. Pak odstraním na jemném sítě krupici a červy nechám prolézt sítem s oky asi 4 mm, aby se odstranili mrtví červi. Takto připravené červy dám do plastové nádoby a nechám je v teple. Jakmile zjistím, že se objevují první kukly, což bývá u čerstvých červů asi za dva dny, začnu celý proces více sledovat. Čerstvé kukly mají světle krémovou barvu.

Červy nechám prolézt přes síto a kukly zachycené na sítě dávám bokem do krabičky a skladuji je v chladničce, kde pomalu „dozrávají“ a tmavnou. Jakmile jsou červeno-hnědé, je čas je uložit do nádoby s vodou, což zastaví jejich vývoj. Pokud nemám čas na sledování červů během dne a v noci, vložím nádobu s červy do chladničky a nechám je kuklit tam. Proces se zpomalí, ale nestane se vám, že ráno máte plno tmavě hnědých plovoucích kukel, které jsou vám k ničemu.

Po určitém čase vám zůstane v nádobě zbytek červů, kteří se z nějakého důvodu nechtějí zakuklit, ty spotřebuji do krmení a při chytání. Správně připravené kukly jsou krémové až světle hnědé, neplavou a nepáchnou. Jakmile vám kukly plavou, odstraňte je. Můžete je podrtit do krmení.


Pokud zjistíte, že se v červech, které máte uložené v chladničce, začalo objevovat mnoho kukel, je potřeba se rozhodnout, zda červy ihned můžete spotřebovat, nebo zda z nich vyrobit kukly, které lze ještě minimálně týden skladovat bez jakékoliv ztráty kvality. Pokud se rozhodnete pro kuklení, je potřeba postupovat rychle, protože jakmile takto „zralé“ červy vyndáte z chladničky a necháte je v teple, je kuklení velmi rychlé. Počítejte také s tím, že u dlouho skladovaných červů bude i značná úmrtnost. Červi se v teple nezakuklí, ale uhynou. Potíž nastává s odstraňováním takových mrtvých červů z kukel, které zůstanou na sítě. Ale na to neexistuje žádný zlepšovák, jen hbité prsty při vybírání. Proto považuji takového kuklení za nouzovou činnost.



Příprava červů pro chytání

Když dostaneme bílé nebo barvené červy nebo i pinky od dodavatele, je potřeba je vyčistit. Většinou byli skladovaní v igelitových sáčcích a po vysypání uvolňují velké množství čpavku, což se projevuje značným nepříjemným zápachem. Základem všeho je tedy nechat červy „rozběhat“. To znamená zahřát a rozhýbat se. V tom okamžiku je můžeme rovněž vyčistit.

Na vyčištění se dají použít různé přísady. Nejjednodušší je použít pšeničnou krupici, kterou na červy nasypeme a oni se svým pohybem zbaví vlhkosti, nečistot a zápachu. Stačí na to cca půlhodina. Poté stačí na jemném sítě krupici oddělit od červů a je hotovo.  Kromě krupice lze použít i otruby nebo speciální prášek na čištění červů, který dodává MVDE. Ale nefunguje lépe, jen více stojí.

Vyčištěné červy můžeme použít jak pro přidání do návnady, tak přímo na háček. Nebo si je můžete slepit a vnadit jimi na dálku prakem, nebo rukou.

Živé nástrahy připravené k použití během závodu

 

 

Lepení červů

Lepení červů je skvělá věc, pokud potřebujeme dostat do vody větší množství červů a není to možné zajistit pomocí vnadící směsi. Co budeme potřebovat na slepení červů? Především očištěné červy, lepidlo a popřípadě kamínky. Kromě toho vhodnou nádobu a rozprašovač s vodou. Vezmeme nádobu, raději větší než menší, aby v ní byli červi v nízké vrstvě. Přidáme suché kamínky. Pořádně zamícháme. Poté přisypeme přiměřené množství lepidla. Uvádí se asi 50 gramů na litr červů, ale moje zkušenost mi říká, že tento údaj je pro každého výrobce jiný. Je to potřeba vyzkoušet.

 

Červy, kamínky a lepidlo pořádně promícháme a potom velmi lehce postříkáme vodou z rozprašovače. Potom začneme rukou červy ihned míchat a mícháme a mícháme. Po chvíli (cca 2 minuty) by se měli červi začít slepovat. Pokud se neslepují, přidáme trošku vody. Ale opravdu trošku. Zde je voda na jedné straně nezbytná, ale na druhé straně s její pomocí můžete všechno zkazit. Je potřeba přidávat vodu postupně a po troškách, s nejjemněji nastaveným rozprašováním.

Jakmile se červi slepí, je možné z nich dělat v ruce kuličky a přitom se na prsty nelepí. Pokud se vám lepí na prsty, máte tam moc vody. Jestliže svítí slunce, dejte červy na sluníčko a nechte vodu odpařit. Výsledný stav musí být takový, že utrhnete prsty kus slepených červů a vytvarujete z nich kuličku, aniž by se vám lepili na prsty, a přitom drží pohromadě i s kamínky. Naučit se to dá jedině zkoušením.  Takto slepení červi jdou střílet prakem i na desítky metrů daleko.



Spařování červů

Další úprava červů, kterou používáme zejména při lovu kaprů na hodně zabahněných vodách, je spaření červů. Cílem je červy usmrtit, aby se nezavrtali do bahna a neskryli se před hladovými tlamkami ryb. Správně spaření červi zůstávají tuzí a barevní, pokud je spaříte nesprávně, změknou, zhadrovatí a ztratí barvu.


Jak tedy správně postupovat. Nejdříve si připravíme červy, které chceme spařit. Dáme je do dostatečně velké nádoby s ohledem na to, že musíme přilít větší množství vařící vody. Tedy raději použijeme nádobu větší. Na červy nalijeme studenou vodu v množství, které všechny červy tak akorát překryje. A nyní vezmeme nádobu s vařící vodou a začneme do červů se studenou vodou pomalu přilévat a neustále mícháme. Po určité době se červi přestanou hýbat a narovnají se a natáhnou. Přidáme ještě asi čtvrt litru vařící vody a necháme červy čtvrt hodiny stát. Poté je můžeme scedit a používat. Pokud použijeme málo teplou vodu, nebo jí použijeme málo, červi, kteří se jevili na první pohled jako mrtví, se po určité době začnou opět hýbat. Proto horkou vodou nešetřete.



Příprava malé patentky

Pro přípravu malé patentky na chytání potřebujeme suchou jemnou hlínu na oddělení patentek od sebe (asi 1 decilitr na půl kila patentky), potom asi litr mokré jemné hlíny na uchování patentky ve vlhku (Terre de Some neboli somka je nejlepší) a případně Liant Coler, který nám dovolí udělat z hlíny s patentkou pevné a pomalu se rozpadající koule.
Vezmeme velkou nádobu, do ní vysypeme suchou jemnou hlínu a na ni vyklopíme patentky. Prsty hlínu zapracováváme do patentky, to má za následek, že se od sebe jednotlivé patentky oddělují a uvolňují. Během pěti minut bychom měli mít patentku oddělenou. Poté ji zasypeme vlhkou hlínou (ne mokrou) a promícháme. Tím jsme patentku dostali do vlhka a vydrží nám takto klidně do druhého dne. Pokud chceme dělat z hlíny s patentkou kuličky na zakrmení, přidáme trochu Liantu a zamícháme. Koule jsou po zmáčknutí zřetelně pevnější a ve vodě se rozpadají pomaleji.

Patentku během přípravy a hlavně během lovu ukrývejte před přímým sluníčkem, buď pod deštníkem anebo pomocí utěrky, kterou nádobu přikryjete.

 

Na závěr si dovolím malou poznámku. Řada rybářů, kteří loví plavanou, namítnou, proč mají používat tyto „závodnické“ metody a vychytávky. A moje odpověď je, abyste zlepšili úspěšnost svého lovu. Je zajímavé, že například při lovu kaprů považují všichni za samozřejmé, že používají špičkové vybavení, špičkové vnadící směsi a speciálně vyrobené nástrahy, které cenově překonávají naše plavačkářské zcela spolehlivě. Tak proč nelovit i na plavanou špičkově?

 

 

Text:   Jiří Hrazdil - hraji

Foto:   autor a Osprey