Tak jako v celé Evropě byl kormorán i na Slovensku dlouhou dobu vzácný. Hnízdilo tu asi 50 párů a také počet migrujících ptáků byl celkem únosný. V polovině 90. let ale začala početnost migrujících a zimujících hejn prudce narůstat a objevily se první výraznější škody. Podle kroužků se ukázalo, že se jedná o zimující ptáky ze severní Evropy.

Po roce 2000 se zimující populace pohybovala mezi 5500 – 9500 kusy, což je víc než dvě třetiny počtu ptáků zimujících v ČR. Uvážíme-li menší rozlohu Slovenska a daleko skromnější rozlohu tamních rybničních hospodářství, musí být jasné, že dopad přítomnosti takového množství ptáků na tamní tekoucí vody musel být katastrofální. Přesto byl kormorán ještě v době konání konference podobně jako u nás zákonem chráněný živočich (u nás teď dochází v této záležitosti ke změně).

Zimující kormoráni se napřed zdržují na dolních tocích řek a některých přehradách, ale s postupující zimou je zamrzání řady úseků vytlačuje stále výš proti proudu, takže skončí na podhorských řekách, které nezamrzají a některých sekundárních pásmech pod přehradami.

 

Řeky ale nemají takovou produkci, aby uživily stohlavá hejna. Na některých úsecích Váhu, Hronu, Oravy nebo Turce byl úbytek ryb dokonce takový, že se tyto vody staly pro kormorány neatraktivními a došlo k přesunu části zimujících ptáků směrem na východní Slovensko.

Pozn. autora: I v ČR je podobný trend patrný – v době, kdy byly devastovány vody jižních Čech, na Moravě nebyly škody působené kormoránem až tak vysoké. Dnes jsou jižní Čechy regionem s nejnižší přítomností zimujících hejn kormoránů a zatímco se tamní řeky pomalu vzpamatovávají, tisícihlavá hejna ptáků devastovala během posledních zim Bečvu, Dyji a další řeky.


Vraťme se ale na Slovensko. Tak jako u nás i tam jsou velká nocoviště, na nichž se zdržují stovky ptáků. Zatím největší zjištěný počet byl 860 kusů na Hronu u Levic.

A jaké jsou konkrétní dopady takové koncentrace rybožravých predátorů? V první řadě je to totální devastace obsádky zejména lipanových úseků. Na některých úsecích Oravy a Váhu byla v roce 2006 zaznamenána ichtyomasa jen 15 kg/ha. To je nějakých 5 – 10 % normálního stavu.
Jiná čísla říkají, že v roce 2010 byl na řekách Orava a Váh vykázán úlovek lipana 199 ks na 85 km toku.
V důsledku odrybnění řek začala klesat početnost hlavatek a dokonce i teplokrevní predátoři, jako je například vydra, jsou v podstatě vytlačováni ze svých teritorií a musejí si hledat potravu na malých potůčcích – i na takových, které slouží jako odchovné kapiláry a které donedávna nestály vydrám za návštěvu.
Ani rybáři nechtějí marnit čas u vyrybněných revírů a tak výrazně klesl počet prodaných povolenek.

Proto byl na Slovensku povolen odstřel kormorána na revírech SRZ a to v období od 1.10. do 31.3. prozatím do roku 2014.

 

Počet ulovených kusů není limitován, při odstřelu je ale třeba dodržovat podmínky stanovené ministerstvem. Ukázalo se, že na rozdíl od různých forem plašení odstřel kormoránů skutečně je efektivní metodou ochrany revírů. Není samozřejmě schopen kormorání problém vyřešit, ale dají se tak účinně ochránit alespoň vybrané partie toků s nejcennější obsádkou. I proto počet ulovených ptáků postupně roste.

Rok 2007/2008   154 ulovených kormoránů
Rok 2008/2009   346 ulovených kormoránů
Rok 2009/2010   710 ulovených kormoránů
Rok 2010/2011   689 ulovených kormoránů

V posledních letech je během zimy odstřeleno více než 10% zimující populace. Podle mnoha slovenských rybářů (toto není informace z přednášky) ale toto množství stále ještě nestačí. Zbývající tisíce jedinců stále dokáží udržovat obsádku mnoha slovenských řek v katastrofálním stavu. Nicméně ukazuje se, že argument některých zastánců kormoránů, že „odstřel nic neřeší“, není pravdivý. Zanedbatelný okleštěný odstřel několika kusů ze stohlavého hejna skutečně nic neřeší. Soustavným tlakem je ale možné přítomnost kormoránů na některých lokalitách výrazně omezit a krom toho nějakých 700 odstřelených kormoránů by spotřebovalo za zimu pěkných pár tun ryb.

 

Přesto odstřel rozhodně nepředstavuje definitivní řešení. Současná evropská hnízdiště jsou schopna produkovat víc než milión mladých ptáků ročně. Dokud bude zachován tento potenciál, budou rybáři a myslivci jen zmírňovat škody a ochraňovat vybrané lokality. Kormorání otázka je proto celoevropskou záležitostí a pokud má být uspokojivě vyřešena, musí být přijata komplexní strategie založená na spolupráci všech zemí, na jejichž území se kormorán vyskytuje.

Pro ČRS je poměrně důležité, že slovenští kolegové skutečně udělali s odstřelem pozitivní zkušenost. Vzhledem k tomu, že za odstřel kormoránů bude svaz v budoucnu platit a ne málo, je dobré vědět, že to nebudou vyhozené peníze.

 

Dál hodně záleží na jednání v rámci EU. Je jistá naděje, že tato organizace v současných krizových podmínkách zjistí, že přešlapování na místě nic neřeší a začne pracovat efektivněji a přímočařeji.

Za sebe bych k tomu dodal jeden názor. Nemá cenu řešit, kolik kormoránů se může zastřelit. Je třeba zjistit, jaké množství je těchto ptáků je ještě akceptovatelné – pro Evropu, jednotlivé státy i konkrétní regiony a následně najít co nejjednodušší způsob, jak kormorána na těchto počtech stabilizovat. Odstřel je jen pomocná berlička. Bohužel se ale bojím, že se s její pomocí budeme my i Slováci potácet ještě pěkných pár let.

 

Text: M. Horáček - Osprey

Foto: materiály ČRS a autor