Revír jsem si vyhlédl před více než třemi lety. Je to krásná velká štěrkovna. Zvěsti o trofejních kaprech, nádherná příroda a široké možnosti rybolovu, to byly důvody, proč jsem tam chtěl jet a věnovat této vodě nějakou svou dovolenou a volný čas.



První výprava

Termín první výpravy v roce 2009 jsem si naplánoval na období prázdnin. Je pravda, že na ryby to zrovna moc atraktivní doba nebyla. Předpověď počasí se ale jevila dobře a tak jsem vyrazil společně s otcem, protože jako pokaždé jsem jako jedno ze „zavazadel“ dostal na starost svého malého syna Petra.

Plavací vesta je nutná pomůcka při krmení z člunu a vyvážení nástrahy


Po příjezdu k vodě jsem se rozhodl vybrat si úsek s možností rybolovu nonstop, vyvážkou a označení lovného místa. Zkušenosti s revírem jsem neměl veškeré žádné, proto jsem si vybral dle mého velice zajímavé místo naproti ostrovu. Během pár hodin jsem zjistil, že ať se snažím jak chci, je tohle místo atraktivní hlavně pro menší rybu od tří do pěti kilogramů. Taktika krmení na místě atraktivním při pohledu ze břehu v tomhle případě nebyla nejšťastnější. Otec byl sice velice spokojený, protože na silně prochytané vodě kousek od domu nikdy tak pěkné ryby netahal, ale já jsem bohužel nejel přes 300 km proto, abych tahal ryby tohoto druhu.

I jednoho z menších kapříků jsem si vyfotil na památku


Po týdnu jsem odjel domů se smíšenými pocity. Sice jsem nachytal mraky ryb kolem 5 kilo, ale toto mne neuspokojilo, spíše zklamalo. I přesto jsem byl během týdne rozhodnut, že se vrátím a že to prostě musím udělat jinak.



Druhá výprava

Druhá výprava přišla opět v polovině roku, tentokrát o rok později, tedy v létě 2010. Bohužel dříve nebyla možnost uvolnit si celý týden na delší rybářskou výpravu. Tentokrát jsem trochu přehodnotil situaci, revír jsem už viděl a mohl těžit z předešlé výpravy.

Západ slunce nad štěrkovnou

 

Zkušenosti mne trochu oslovily a zkusil jsem jít na to jinak. Připravil jsem si asi 15 kg boilie v průměrech 20, 24 a 30 mm. Po příjezdu na místo jsem pak zvolil tři různé techniky krmení.

1. Místo vytipované při průzkumu sonarem u druhého břehu, krmené několikrát denně trochou boilie menších rozměrů


2. Druhé místo na rovném bahnitém dně, bez zajímavostí a nerovností, krmeno menšími průměry 2x denně


3. Poslední místo jsem si našel trochu v ústraní, krmil jen velkými průměry boilie a první 3 dny jsem tam vůbec nechytal

Výsledek byl takový, že z prvního lovného místa jsem tahal ryby kolem 5 - 6 kg prakticky okamžitě a vcelku pravidelně. Druhé krmné místo se ozvalo až na druhý den, kdy jsem tahal stejnou sortu ryb 5 – 6 kg, prakticky jedna jako druhá. Pozitivní bylo, že na vysušené boilie aspoň nechodily menší ryby. Z tohoto místa se mi povedlo vytáhnout i největší rybu této výpravy - krásného lysce 76 cm, který mne díky své mohutné ocasní ploutvi krásně povozil na člunu.

Největší ryby druhé výpravy, krásně mne povozil na člunu


Třetímu krmnému místu jsem se začal věnovat až čtvrtý večer po začátku krmení. Výrazně jsem snížil dávky krmení, ale stále pokračoval kuličkami 24 a 30 mm rozházenými na větší ploše a chytal jsem na jednu těžkou kuličku 20 mm. První večer chytání jsem vytáhl jen jednu 5 kg rybu, podotýkám, že to byla první ryba chycená v noci. Od dalšího večera jsem si ale myslel, že se ryby zbláznily. Zatímco první dvě krmná místa vydávala ryby s delšími pravidelnými odstupy, díky třetímu jsem se nevyspal. Během noci jsem vytáhl i více než deset ryb ze vzdálenosti kolem 250 m. Bohužel opět v hmotnostní kategorii 5 – 6 kg. Pro sportovně založeného rybáře krásná rozcvička, bohužel jsem si přál rybu kapku větší. Takže opět jsem odjížděl uspokojen jen částečně.

Klouzání kapra z podložky do vody se mi vždy líbilo

 


Třetí výprava

Na třetí výlet na vodu vzdálenou 350 km jsem se nechal zlákat kamarádem Tomášem v polovině října roku 2010. Na první pohled je to velice atraktivní doba. Tomáš vyrazil o tři dny dříve a když jsem mu po dvou dnech volal a chtěl se domluvit, kde se potkáme, sdělil mi nemilé informace. Vytáhl jen jednu trofejní plotici, jinak je totálně bez záběru a kontaktu s rybou.

Rozhodli jsme, že mne počká u hráze a jednoduše se přestěhujeme na atraktivnější místo s menší hloubkou. Předpověď sice hlásila studené noci, ale teplé a prosluněné dny. Po příjezdu mne udivilo, že voda byla prakticky bez rybářů a na 120 ha štěrkovně jsme byli skoro sami. Řekl jsem si, že tím lépe. Alespoň bude klid a pohoda.

Některé pohledy mne prostě uchvacují

 

Chytání a krmení ve vzdálenosti 120 m byla jasná volba. Místo měl kamarád projeté na člunu s echolotem a podle informací od místních rybářů není na dně nic zajímavého, ale chytají se zde moc pěkné ryby, právě díky menší hloubce.

Obrovské množství přirozené potravy velkých kaprů


Bohužel po mínusových teplotách v noci a denním sluníčku, které neuvěřitelně hustá mlha pouštěla k hladině asi kolem šestnácté hodiny odpolední, jsme se tři dny trápili bez záběru. V totální beznaději a zoufalství vzkřísil naše naděje asi 7 kg lysec chycený ve večerních hodinách a teplotě, kdy opravdu nebylo zdravé trápit sebe nebo rybu fotkou.

Bohužel tato jiskřička naděje byla poslední a my odjížděli od vody jako zpráskaní psi. Alespoň jsme pochopili při návštěvě staršího domorodce, že když někdo říká „ryby neberou“, může to být občas i pravda. Kapři ignorovali cokoli, co jsme jim nabízeli, od těžkých kuliček boilie velikosti 10-12 mm přes kombinaci težka kulička + pop-up „na panáčka“, až po malinké plovoucí nástrahy máčené v dipech nebo esencích s různým PVA přívěsem s malými peletkami prolitými boosterem.

Zkouška kriticky vyvážené nástrahy

 


Čtvrtá výprava

Zatím poslední výlet na tento nádherný revír jsem si naplánoval na konec května tohoto roku.  Připojil se ke mně i kamarád Tomáš. Proto, abychom se s montážemi beztrestně dostali do mělkých částí revíru, jsme si vybrali chytání s možností vyvážky a lovu nonstop. Bohužel nás po příjezdu zklamalo množství rybářů a obsazení vytipovaných míst dovolenkáři (přístřešky z plachet, různobarevné stany a mraky zaparkovaných aut kolem dvou nebo tří rybářských stojanů). Nakonec jsme si vybrali místo, ze kterého by se na mělčiny dalo dostat a při troše dobré vůle a štěstí i vytáhnout nějakou pěknější rybu. Navečer jsme vyvezli a Tomáš si vytáhl prvního letošního sumce kolem metru.

Sumec, úhlavní nepřítel, který dokáže dokonale vyluxovat lovné místo od krmení


Ráno mne ale po probuzení přešla veškerá dobrá nálada. Přímo před mou pravou udicí asi na 200 m byla nová tyčová bojka od rybářů, kteří přijeli v noci a nechápu proč, sedli si neskutečně blízko nás, za chvíli přijeli další z druhé stany a po dotazu, proč si sedají takový kousek od nás, odpověděli, že jim to nevadí a že jim dojede ještě kamarád. Za hodinu se proháněli na člunu opět před naším lovným místem, tentokrát ve vzdálenosti 300 - 400 m. To byla poslední kapka, okamžitě jsme si zabalili věci a vyrazili pryč.


Vyhlídli jsme si místo, kde seděl Tomáš na podzim. Bylo oddělené od ostatních stromy, keřem a hlavně oproti ostatním nebylo obsazeno. Rozprostřeli jsme se tu s rozumem po délce asi 20 m a podle markeru jsme si našli lovné místo na hraně s 5 m hloubkou, kde pak dno padalo do 8 m. Byl zde hlavně relativní klid a soukromí. Nakrmil jsem kobrou asi 2 kg boilie s tím, že pro začátek by to mohlo stačit.

Bohužel o půlnoci musely montáže z vody a ráno opět vstávaní. Kamarád měl od počátku aspoň ve večerních hodinách nějaké záběry a kromě cejnů a plotic se mu podařilo během 5 dnů zdolat i několik ryb kolem 8 kg.

Kolegu potěšil i menší kapřík

 

Já jsem seděl v místě, kde byla o něco větší hloubka a první dny jsem neudělal záběr ani v noci. Během dne vystoupaly teploty na 28 stupňů a ryby v našich hloubkách prostě nebyly. Věděl jsem, že kolegovi chodí ryby jen večer, tak jsem zkoušel cokoli, abych rybu donutil ochutnat mé nástrahy.

Když ryby stávkovaly, zkoušel jsem hlavně plovoucí nástrahy

 

První impulz po několika dnech bez záběru

 

Během předposledního dne se vedle Tomáše usídlili nějací rybáři na víkend, nepochopitelně pár metrů od něj. Od té doby byl bohužel bez záběru. Do této chvíle se mu každý večer nějaká ryba povedla. Potvrdila se naše teorie, že ryby k němu najíždějí z pravé strany, proto měl asi daleko více záběrů než já. Nicméně místní věděli, kam sednout a i za cenu toho, že se natlačili na cizího člověka, se na místo posadili. Ostatně jsme jen udiveně koukali, když přes den vytáhli lysce kolem 7 kg. Náhoda? Možná. Každopádně od té chvíle byl parťák bez kontaktu s rybou a byl zralý na ručník.

Předposlední večer jsem ještě vytáhl kapra kolem 65 cm. Poslední noc jsem se rozhodl vsadit vše na jednu kartu. Bylo bezvětří a já se za každou cenu snažil dostat jeden prut, na který jsem ještě neměl záběr, aspoň o patnáct metrů dál, než jsme krmili a chytali doposud. Díky bezvětří se mi to povedlo, a jaké bylo mé překvapení, když montáž dopadla překvapivě brzo po kontaktu s hladinou na dno, takže žádná propast, ale pěkně vyvýšené místo. Pokud to přijde, tak odtud!

Podle předpovědi jsme se pomalu chystali na noční bouřky, když jsem v devět hodin večer dostal záběr na levý prut. Podle tahu jsem poznal, že to není malá ryba, udělal jsem pár kroků dozadu a nechal si Tomášem sundat zadní olovo. Potom jsem okamžitě šel po kolena do vody. Tomášovi se nechtělo, ale když viděl, že se mi nedaří rybu zvednout od dna, sundal boty a šel mi chytit podběrák. Po krásném boji jsem dostal na břeh největší rybu výpravy 12 kg šupináče s obrovskou ocasní ploutví.

Poslední noc, velice potěšil a dovolil nám odjet se ctí

 

Mohutná ocasní ploutev, známka velkého bojovníka

 

Obrovská radost a poděkování vodě

 

Kaprařina není jen o úspěšných výpravách a tahaní jednoho kapra za druhým, to poznal asi každý z nás. Máme úspěšné výpravy a pak takové, kdy strávíme u vody několik pěkných dní a ani nevíme, jak ryba vypadá. Ale za ty chvilky, kdy tu beznaděj nakonec prolomíme, nám to přece stojí, nebo snad ne?

 

Text i foto:  Martin Havránek - thundarr