Sedl si a začal spílat na včerejší zážitek od vody – tedy spíš na realitu posledních několika let, která je běžná zejména kolem revírů na západě Čech a se kterou byl právě tvrdě konfrontován.

Tou realitou jsou, nebojím se to tak nazvat, nájezdy rusky mluvících samozvaných rybářů - sousedů ze Spolkové republiky Německo. Tito „samozvanci“, okupující každou „svazovku“ i „soukromku“, prostě každou slušnou „louži“, se obvykle rozloží u ohně, rádia a moře vodky a bez zábran drancují takto obsazený revír. A to vše prakticky bez povšimnutí kompetentních orgánů, zejména rybářské stráže. A proč? „Samozvanci“ na ně kašlou, klidně je i napadnou, mnohdy nejen slovně. A Policie ČR? Ta než dojede na udané místo, není po „samozvancích“ ani stopy, tedy kromě totálního nepořádku ponechaného na lovném místě.

Na obranu kompetentních orgánů musím ale připustit, že rybářská stráž „s holýma rukama“ je v takovéto situaci skutečně bezmocná a zaměstnance Policie ČR by museli naklonovat, aby uvolnili své příslušníky na tuto činnost v dostatečném počtu.

Je smutné, když se rybář, místo, aby našel našel u vody očekávaný klid, vrací rozčilen a znechucen


„Doktorova“ konkrétní zkušenost spočívala v úterní návštěvě revíru na Kladské nad Mariánskými Lázněmi. Tento revír není klasickou „svazovkou“, dá se zde lovit se státním rybářským lístkem a s dokoupenou místní povolenkou. Doktor tenhle revír miluje a tak je ochoten si „připlatit“, nejen pro ten klid, ale i pro sortu rybářů, kteří si tam svého „šupíka“ chytnou, vyfotí se s ním a často ho i vrátí zpět vodě. Jsou tam totiž, na místní poměry, opravdu pěkní kapři.

 


V úterý ale bylo vše jinak. Doktor si cestou k vodě dělal představy, jak se usadí na oblíbeném „fleku“ a parádně si zachytá. Po příjezdu k vodě ale ke své lítosti našel na vysněném místečku plachtu nataženou mezi stromy, dvě rozpité basy piva a no nebojme se to tak nazvat - „megabordel“!

„No nic“, řekl si „nikdo v dohledu, tak si sednu o flek vedle“. Zasedl, rozložil si cajk, rozdělal šrot a nahodil. Jenom co se posadil, všiml si ve vodě vezírku.
„Nu co,“ řekl si, „někdo si pro něj jistě přijde.“
Víc se mu nevěnoval.

Jak se tak dál rozhlížel, všiml si vlasce mířícího z trávy do vody. Rozhrnul trávu a v ní ležela lahev od piva napíchnutá na klacku a na ní namotaný vlasec. Nelenil ani okamžik a vlasec z vody stáhnul. Na konci našel „pověšeného“ okouna nastraženého na dravce. Teď, v květnu? No nic, dal okounovi svobodu a začal se pídit po dalších překvapeních. Nedala na sebe dlouho čekat! O kousek vedle našel druhou láhev s tím rozdílem, že na konci vlasce bylo tentokrát maso nastražené na trojháku - jakoby na sumce.

„To už mě napěnilo“, řekl mi Doktor, „to už je jasný pytláctví!“
V ten moment se v něm pohnul duch poctivého rybáře a milovníka přírody. Zároveň s jeho vzedmutou ochotou bít se za rybářskou čest se na scéně objevili dva německy mluvící „týpci“ se specifickým východním přízvukem – typičtí „Rusáci“ ze SRN.

Na lovném místě se chovali víc než sebevědomě, na otázky Doktora měli zpočátku jen posměšky. Na jeho výhružky, že zavolá správce revíru nebo přímo členy rybářské stráže, reagovali výbuchem smíchu – to už mluvili plně rusky! Přesto je to nakoplo k činu – vyzvedli z vody vezírek a začali překotně „balit“. Doktor hodil pohled na vezírek a to co spatřil, jej „dorazilo“! Ve vezírku měli ti dva pytláci 15 kaprů různých měr!

Je otázkou, jestli se tahle sorta lidí někdy naučí počítat do dvou...



To už Doktor nečekal na nic - konal rychle a hned. Nejdřív se snažil o kontakt se správcem revíru, ale po marných pokusech zkusil malou lest – ukázal samozvancům „průkaz Policie ČR“. Zabralo to! Pytláci se zarazili a začali „vyjednávat“. Doktor byl však jako „policista“ neoblomný a na jeho pokyn získala svobodu většina šupíků!

Musel jsem Doktora pochválit za jeho odvahu a neoblomnost, ale zároveň jsem vyslovil údiv nad jeho lehkomyslností – nebyl by první, který by skončil třeba i s pošramoceným zdravím. Jenže jeho čest, čest českého rybáře dodržujícího řády, byla v ten moment silnější než strach!

 

Mimochodem, již dlouho sleduji kauzu „KORMORÁN“ a nemám radost z jejího vývoje.  Rovněž si uvědomuji, že jsou i jiné problémy spojené s rybařením. Přírodu a rybí obsádku v revírech nedrancují jenom ptáci (kteří se vlastně chovají naprosto přirozeně) ale i dvounozí kormoráni - samozvanci, kteří pohrdají jakýmikoli zákony a řády ČR a přírodou. Jsou vychováni v duchu: „Nas mnógo i náša zemljá balšája…“. S těmi, přesněji řečeno s jejich „pytláckým“ rybařením, by se ale mělo tvrdě skoncovat.

Proč se tak chovají právě u nás? A proč ne v zemi, kde trvale žijí? Protože v SRN by je za jejich chování tvrdě a nesmlouvavě potrestali – tam by jim to pytláctví přišlo pořádně draho!
Zato u nás se bude nad jejich chováním, jak se domnívám, jen spoustu let pouze planě diskutovat, stejně jako nad kauzou kormorán. A v tom vidím podobnost obou kauz! Však v okolí Karlových Varů se ptačím kormoránům přezdívá „ruská vlašťovka“ – proč asi?!

Vím, že na Lipně a podobných velkých vodních plochách již odstartovala spolupráce českých orgánů s orgány sousedních států, ale tato spolupráce řeší pouze lokální problémy a vytlačuje tyto samozvance mimo tyto lokality tam, kde nadále páchají pytláctví a drancují přírodu.
A tak se ptám, co s tím bude dál?

Petrův Zdar!
Vlastimil „Olík“ Oliverius
Karlovy Vary