Tomáši, i když vím, že se intenzivně věnuješ přívlači... Používáš někdy na dravce nástražní rybičky?
Přestože se pokládám za klasického "umělo–nástražního vláčkaře", přece jen občas neodolám a lovím i na rybičky. S rybičkou se vydávám především na úhoře (protože se uvláčet jednoduše nedají), na candáty (při své náladovosti někdy nechtějí brát umělé nástrahy) a na okouny (hlavně v pozdním podzimu, kdy jsou stažení v hloubce a jsou líní útočit na vše, co se pohybuje rychleji než šnek).
Štiky na „káču” jsem nechytal dobrých 15 let. Stejně si myslím, že i trofejní „krokodýl" se dá přívlačí vydráždit lépe, než to dokáže prošitá rybka pod špuntem. I sumce chytám přívlačí, a to proto, že jsem v podstatě líný připravovat složité bójkové montáže, umísťovat je na vodu, starat se o nástražní ryby apod. Oč pohodlnější je vzít do vesty pár oblíbených nástrah, sevřít do dlaně vláčecí prut a vydat se na lehko k vodě. Snadno tak prochytám větší kus vody a záběrů si určitě "vykoleduji" více, než kdybych staticky dřepěl na jednom místě a čekal, až se dravcům uráčí. Jak říká můj kamarád: "Bobkaření si užijeme dost, až budeme revmatičtí dědci!"
Jakými rybářskými úlovky by ses pochlubil, pokud by tě o to někdo požádal?
Velkých ryb jsem za ta léta chytil dost. Mám na kontě metrové štiky, několik kaprů okolo 12 kg a každou sezónu mi do záznamů přibude candát či bolen nad 6 kg. Poslední roky mě ale spíše potěší ulovení ryb (třeba i menších), se kterými jsem nikdy předtím nesetkal – okounek pstruhový, ostrucha, drsek.
Rovněž mám rád, když zdolám ryby za nějakých neobvyklých okolností nebo na netypickou nástrahu. Příkladem může být kapr 77 cm, který poctivě sežral twister Power Bait a 3/4 hodiny odolával možnosti podívat se na souš. Také mě láká chytat ryby v extrémních podmínkách, nebo bourat zažité představy o rybách a jejich chování. Před dvěma roky jsem například lovil a ulovil dva úhoře již začátkem března, kdy teplota vody měla pouhých 6 stupňů. Loni se mi podařil podobný husarský kousek zopakovat. V listopadové sněhové vánici jsem zdolal "sedmdesátku hada" na živou slunku určenou okounům. Přitom teorie ichtyologů praví: "Úhoř přijímá potravu, až když má voda teplotu nad 10°C".
Co se úlovků týče... Zažil jsi v posledních letech u vody nějaké zajímavé, či snad kuriózní příhody?
V podstatě každá výprava k vodě přináší nové poznatky a zajímavosti. Člověk se jen musí umět dívat kolem sebe a mít při tom oči otevřené. Každoročně tak mám spoustu zážitků, které si rád připomenu za dlouhých zimních měsíců. Letos už mám jeden zvláště čerstvý...
Byl jsem se dvěma kamarády Zdeňkem a Milanem na sumcích na řece Moravě. Přijeli jsme na večer ke splavu a poctivě vláčeli (bez úspěchu) až do 23. hodiny, kdy nás přepadla prudká průtrž mračen. Spacáky, batohy i oblečení jsme měli promočené do poslední nitky a byli jsme zralí na ústup. Nakonec se déšť zmírnil, a tak jsme vydrželi do rána. Dobře jsme udělali. V řece se začala zvedat a kalit voda, a tím pádem se probudil dřímající apetit sumců.
O půl páté ráno Zdeněk nade mnou zapřáhl prvního vousáče. Počkal jsem, až sumíka přitáhl mimo můj prostor, a už jsem poslal rapalu do proudu. Hned po dopadu přišel náraz. Zaseklý sumec nabral na obrátkách a mazal proti proudu. Na sílu jsem ho přetočil, aby se nezamotal do kamarádovy dosud nezdolané ryby. To jsem však neměl dělat! Sumec vyrazil z hluboké jámy, dostal se do tažné vody a úpornou silou se vzdaloval po proudu. Unik ryby jakoby neměl konce, a proto jsem se podél břehu vydal za ní. Po strastiplném pronásledování, kdy jsem si nabral do obou brodek a obličej jsem měl od maliní rozsekaný do krve, se mi sumce podařilo zastavit asi 100 metrů od místa záběru. Našel pravděpodobně hlubší jámu a zalehl.
Opatrně jsem si nadešel a opět pořádně zapumpoval. Ryba se hnula, ale opět se jako balvan valila s proudem dolů. Čekalo mě dalších padesát metrů klopýtání. Mé kroky zastavil až vyvrácený strom. Dotáhl jsem brzdu a čekal, co se bude dít. Sumec dvakrát hrknul přes brzdu a zastavil. Místo toho, aby se držel dna vyjel na hladinu a v silném proudu se začal převalovat. Přitom měl dokořán otevřenou tlamu a jen tak "surfoval" po hladině.
Zapřel jsem si prut pod paži a nebyl jsem stavu s dravcem hnout ani o centimetr. V této poloze mě našel Milan, kterému bylo divné, že tak dlouho nejdu. Když vyděl bezvýchodnost situace, potěšil mě připomínkou, že nyní už je vše v rukou božích a v trvanlivosti cajku. Už za pět minut došlo na jeho slova. Prut se s kmitáním narovnal a sumec byl volný. Po 40 minutách přetahování můj Whiplash Pro 0,10 mm neodolal sumčím kartáčům. Velikost uniklé ryby? Netroufám si odhadovat. Pravdou je, že sumce okolo 140 cm jsem už na přívlač dostal a žádný z nich mi takové peklo nepřipravil.
Cestou zpět jsem se dozvěděl, že Zdeňkův sumec měřil 95 cm a po čas mé nepřítomnosti Milan zdolal fousáče 126 cm. Zkrátka trefili jsme ideální chvíli, kdy se sumci zvedli jako na povel a hltali vše, co se zdálo být jedlé. Přestože jsem si jako jediný nesáhl na rybu, vůbec mě to nemrzelo. Zážitek jsem uložil do mozkových záhybů a věřím, že se odsud jen tak rychle nevypaří.
Co tě u vody nejvíce mrzí? A naopak – z čeho máš největší radost?
Mrzí mne (a nejen u vody) lidská "nenažranost", závist a pomluvy. Příklady nenažranosti mají různé podoby, ale všechny jsou mi z duše odporné. Většinou začínají nenápadným nahazováním na sousedovo zakrmené místo a končí zamordováním všeho, co se pověsí na háček. Nenažranost jakoby se stupňovala a vrcholí absolutní ztrátou soudnosti. Potkal jsem člověka, který se mi pouhý týden po dravčí zahájené chlubil, že už letos "prohnal" udírnou přes 40 ks sumců, přičemž prý nejlahodnější maso mají ryby okolo půl metru..!
Vzpomínám také na hrůznou zkušenost známého porybného, který během obchůzky revíru natrefil na podobného nenažrance. Kontrolovaný rybář ani neskrýval vezírek s osmi podměrečnými kapříky a drze tvrdil, že to nejsou kapři, ale jen karasi, protože nemají vousky. Dodatečně vyšlo najevo, že přistižený rybář z kapříků karasy "vyrobil" – živým rybám totiž vousky ostříhal nůžkami!!! Je opravdu těžko pochopitelné, že někdo může být schopný takové zhovadilosti jen proto, aby si mohl odnést od vody kus rybiny.
Stejně zákeřná je i závist. Již několikrát jsem se setkal s případem, kdy do úspěšných míst, kam se spolehlivě chodilo na dravce, nějaký dobrák naházel drátěné pletivo (pytle s kamením), aby si zde už nikdo nezachytal. Popřípadě prokrmené místo zkazí syrovým hrachem nebo ještě horším svinstvem. Vrcholem závisti je úmyslné vytrávení celé osádky vody jedovatými postřiky. Přesně podle hesla: "Když nechytím já, ať nechytí nikdo!"
Od závisti už je také jen krůček k pomluvám. Uvedu jeden příklad, ve kterém jsem byl zcela nevinně "omočen". Stalo se to před pár lety na jednom úseku Dyje, kde tehdy byly celoročně hájené štiky. V té době zde byl brácha se svou ženou na dovolené. Když si jednou vyrazili k řece zavláčet, narazili na partu rybářů. Bratr se kolegů poptal na úspěchy a jejich odpověď ho zarazila. Mluvčí party pravil: "My nic, ale před chvílí tady byl Rozsypal, ten co píše do rybářských časopisů, a hned na druhý hod chytil velkou štiku. Po zdolání ji sejmul, zabalil do deky a utekl jako uličník!"
Brácha nelenil a telefonoval, kde se nacházím. Samozřejmě jsem byl v práci, vzdušnou čarou dobrých 100 km od místa činu. Rybáři si ale pořád vedli svou, že jsem to určitě byl já. Brácha se mi delší dobu snažil dělal advokáta, ale bezúspěšně. O mé nevině je zkrátka nepřesvědčil. Příběh ale ještě nekončí. Asi po hodině od bratrova telefonu mi totiž volal známý, se kterým jsem se občas potkal na Dyji. Hned se mě ptal, kde se nacházím. Když jsem mu pravil, že v práci, hned mě politoval a vzápětí se pochlubil: "Teď jem se vrátil z Dyje. Dobře jsem si zachytal. Představ si, že jsem na druhý nához dostal 95 štiku!"
"A hned jsi ji umlátil, zabalil do deky a utekl jsi jako uličník," doplnil jsem jeho větu. Ve sluchátku bylo chvíli ticho, a pak zazněla naivní otázka: "Jak to víš, když jsi v práci?" Musel jsem mu v té chvíli připadat jako jasnovidec. Postupně jsem mu vylíčil, jak se věci mají, a na závěr jsem dodal: "Ty máš upytlačenou rybu a na mě zbyla jen negativní reklama!" Paradoxem navíc bylo, že dotyčný rybář mi není ani trochu podobný...
A z čeho mám největší radost? Asi jako každý rybář – když vyšetřím volnou chvíli a utrhnu se na ryby. Ač je to k nevíře, mám na rybařinu čím dál tím méně času. Čtyři dny v týdnu trávím v redakci (včetně nocí), pátek a část soboty trávím s rodinou a teprve v sobotu večer odjíždím na nedělní lov. Jinak mě těší, že jsem u vody poznal hodně dobrých rybářů a spolehlivých kamarádů.
n Jak vlastně snáší tvou velkou (a časově náročnou) vášeň pro rybolov tvá rodina?
Při této otázce si vzpomínám na jednoho fanatického rybáře, který vymyslel lest, jak se vyhnout rodinným rozepřím a "domácímu vězení". Hned po svatbě (ve fázi zamilovanosti) své novomanželce předložil k podpisu listinu, na které stálo, že ho bude pouštět 3x týdně k vodě! Ženuška, netušíc zradu, podepsala. A protože v té době ráda pracovala na zahrádce, napsala podobný certifikát a nechala jej podepsat muži.
Smlouvy byly uschovány, a pak to začalo. Mladý rybář vyrazil k vodě v pondělí odpoledne a vrátil se v úterý večer (první vycházka), pak ve středu – návrat ve čtvrtek (druhá vycházka) a potom byl pryč celý víkend (třetí vycházka). Když žena hubovala, manžel z dálky zamával smlouvou a šel k vodě. Dokonce to došlo tak daleko, že když žena potřebovala zrýt zahradu a požádala manžela o pomoc, řekl jí – "Zahrádku máš ve smlouvě ty, povoluji ti za účelem rytí jednu návštěvu navíc!" – a šel na ryby. Tento trik se ale nedoporučuje opakovat. Pointa příběhu spočívá v tom, že manželka si našla ochotného pána, který ji ryl zahrádku, a manžela pustila k vodě nadobro...
Takto drsně si samozřejmě výpravy za rybami nevynucuji. Výhodou je, že manželka dříve úspěšně rybařila a ještě dnes mě dokáže pokořit v plavačkovém "srandamači" (mimochodem – je držitelkou zlatého odznaku za trofejního jesena). Ještě před narozením dcerky jsem to byl já, kdo ji tahal od vody. Dnes už nemá tolik času, ale dokáže pochopit mou rybářskou vášeň. Vše je otázka kompromisů, a mou neskonalou výhodou je skutečnost, že je mi rybařina zaměstnáním. Když zavčasu (2 až 3 dny dopředu) nahlásím, že musím jít k vodě "nasát inspiraci", není mi ani slůvkem bráněno. Při slušném počasí jezdí k vodě manželka s dcerou se mnou.
Odlišnou strategii má jeden kamarád, který ovšem rodinu pokládá za brzdu vlastní rybařiny. Když se chce dostat k vodě, pak doma dělá peklo – nutí manželku do všelijakých domácích prací a "šikanuje" děti. Napětí stupňuje až do doby, kdy ho manželka sama pošle k vodě uklidnit. Po příchodu z ryb je z despoty jako mávnutím kouzelného proutku ten nejmilejší mužíček a nejhodnější tatínek. Řekl bych, že za ta léta, co praktikuje tuto metodu "biče a medu", už ho má jeho žena přečteného, ale dál s ním hraje jeho hru jen ze zvyku.
n Kdybys mohl změnit (upravit) jeden jediný bod v rybářském řádu, který by to byl?
Neopravil bych jeden, ale hned několik. Za dobu, kterou se pohybuji ve sportovní rybařině, jsem zjistil, že starý rybářský řád je děravý jako řešeto. Některé předpisy se dají neuvěřitelně snadno obejít, což nahrává především pytlákům.
Na druhou stranu jiné věci jsou tak sešněrované, že do nich spadne i slušný rybář. Co bych tedy změnil, kdybych měl tu možnost?
Docela mi vadí (a asi nejen mně) povolené denní doby lovu, zvláště v podzimních a zimních měsících. Kdyby se potáhly doby lovu o pouhou hodinu, domnívám se, že by to neublížilo ani rybám, ani rybářské stráži. Rybářům tedy určitě ne – kdo chce zmrzat, ať zmrzá – je to každého svobodná vůle.
To stejné platí i o lovu na dírkách. Předpokládám, že na led by lezly jen svéprávné osoby a na vlastní nebezpečí. Dalším bodem, který mne jako zarytého vláčkaře přivádí k zoufání, je: Při přívlači je dovoleno lovit jedním prutem, přičemž další pruty nesmějí být nastraženy (tolik citace ustanovení). Určitě je to myšleno tak, že když budu chytat na těžko, nesmím vedle tahat třpytku. Bohužel věta je natolik zrádná, že umožňuje "setřít" rybáře, který vláčí a za zády má pouze opřený rezervní prut s navázanou umělou nástrahou. Přitom je jasné, že člověk není chobotnice – i kdyby chtěl, nemůže vláčet současně se dvěma pruty.
Podobných "špeků" je v RŘ poměrně hodně. Doufám, že nový zákon o rybářství nebude tak zkostnatělý, jako ten minulý. Kdybych měl možnost změnit opravdu jeden jediný bod, určitě bych byl pro zavedení letního nočního rybolovu. Když jsem před deseti lety vystoupil na členské schůzi naší MO s návrhem na zavedení pouhých "letních víkendových nonstop lovů", byl jsem označen za rebela. Přitom tento způsob lovu byl tehdy úplně běžný v západní Evropě a dokonce i v Polsku. Od letošního roku jej v praxi zkoušejí i naši východní sousedé – Slováci. Docela mě těší, že se o otázce nočního rybolovu konečně začíná jednat na kompetentních místech. Kritika každé moderní teorie je snadná, ale až v praxi se věci ukážou v pravém světle. Na dodatečné omezení či zákazy je vždy dost času.
Prosazování nočního lovu je snahou hlavně kaprařů a občas i sumcařů. Ani jedno ani druhé není mou doménou, ale marná sláva po parném dnu voda ožije, až tehdy, když se na ní začnou zrcadlit hvězdy. V té chvíli mezi ně stačí nahodit rotačku nebo woblerek a začnou se dít věci..."A o tom to je!!!”