Bavorsko je spolková země s poměrně hornatým reliéfem. Tamní řeky mají velký spád a většinu z nich obývají společenstva druhů odpovídající našemu pstruhovému a lipanovému pásmu, nejnižší úseky řek by se pak daly považovat za pásmo parmové (místy se v nich vyskytuje i cejn, úhoř, kapr).

Charakteru toků odpovídá i složení rybích společenstev, jemuž dominují pstruh, lipan, parma, ostroretka, hlavatka a jelci. Zejména lipan pak je anebo v mnoha úsecích byl velmi početným druhem majícím výsadní roli jak z ekologického hlediska, tak i z pohledu sportovního rybolovu.

 
V tomto duchu začíná i prezentace pana Laggerbauera. Všiměte si červeného slovíčka (was) v nadpisu. Lipan byl vůdčím a dominujícím druhem bavorských řek. Už není. Zhruba od roku 1986 se datuje dramatický pokles jeho stavů, který se dodnes nepodařilo výrazněji ovlivnit.

 

Pokles úlovků velmi výstižně zachycuje následující graf.

 

Na základě objednávky Bavorského zemského rybářského spolku vypracoval tým vědců studii, která měla za úkol odhalit příčiny úbytku lipana a pokusit se najít cestu ze současné neutěšené situace. Dr. Laggerbauer byl vůdčí osobností této pracovní skupiny.

 

Vědci přistoupili k problematice velmi komplexně. Vůbec nezačali tím, že by označili za jednu z hlavních příčin úbytku lipana kormorány. Začali tím, že si poctivě vypsali všechny možné příčiny, které by pokles stavů lipana mohly způsobit. Následně pak procházeli místa, kde byl vliv vybraných jednotlivých faktorů nejvýraznější a sledovali, jak to koreluje s početností lipana v dané lokalitě. Pro lepší pochopení dám příklad: jedním ze zvažovaných faktorů byla i vodní turistika (vodáci). Byl tedy proveden výzkum, jak to vypadá se stavem lipana v místech, která jsou nejvíce zatížena vodáckým sportem. Ukázalo se, že na řadě takových míst je lipan celkem hojný. Jinde tomu tak nebylo, ale korelace (vztah) mezi vodáctvím a úbytkem lipana v podstatě nebyl zaznamenán.

 

Takto vědci uvažovali skutečně nad mnoha faktory - jmenovitě to byly:

Ztráta přirozených stanovišť

Zhoršená kvalita vody

Vodní turistika

Konkurence ze strany jiných rybích druhů

Predace dravými rybami (hlavatka)

Nadměrný rybolov

Predace ze strany kormorána

 

Z řazení jednotlivých okruhů usuzuji, že vědci se snažili skutečně vyloučit všechny ostatní příčiny a kormorána nechali až na konec, i když zřejmě předem tušili, že právě tady bude zakopán onen příslovečný pes. Projděme ale postupně jednotlivé dílčí studie a podívejme se na jejich výsledky:

 

Ztráta přirozených stanovišť

Studie řešila, jak velký vliv by mohly mít na populaci lipana úpravy roku, kterým se bavorské (a nejen bavorské) řeky v uplynulém století nevyhnuly.

Ukázka postupné regulace vybraného úseku řeky Lech

 

Zjistilo se ale, že na mnoha regulovaných úsecích byly až do poloviny 80. let výborné stavy lipana a k jejich následnému poklesu došlo bez jakéhokoli dalšího zásahu do toku.

Ani v současnosti nebyla u lipana zjištěna výrazná korelace s charakterem lokality. Jedná se o druh preferující otevřenou vodu a regulace ho postihuje daleko méně než třeba pstruha obecného.


 

Zhoršená kvalita vody

Pokud jde o změny chemického složení vody, jejich dopad nebyl nikdy takový, aby se daly označit za významnou příčinu úbytku lipana. Mírné organické znečištění dokonce způsobuje určitý nárůst biomasy ryb, protože v podstatě vkládá živiny do systému.

Stránka věnovaná vlivu člověka - z obsahu je možné vyzdvihnout, že nebyla nalezena korelace mezi zemědělstvím a zástavbou, případně obsahem fosfátů ve vodě a populací lipana.

V dolní části je zmíněno, že ani zákaz lovu nepřinesl změnu k lepšímu (i to je známá skutečnost z některých našich vod).

 

Vodní turistika

Už výše v článku jsem uvedl, že nebyl zaznamenán žádný zásadní vliv vodní turistiky na populace lipana. Vodácký sport není schopen snížit jeho stavy v takovém měřítku, v jakém k tomu v Bavorsku došlo.

 

Konkurence ze strany jiných rybích druhů

Lipan obývá svá stanoviště společně s dalšími druhy ryb (pstruzi, parma, jelci). Řešila se proto i otázka, zda není některými z nich vytlačován.

Nebylo ale zjištěno, že by k poklesu počtu lipana došlo vlivem nárůstu populace jiného druhu. Daleko častější byl současný úbytek všech přítomných druhů, ovšem u lipana obvykle nejvýraznější.

 

 

Predace dravými rybami (hlavatka)

Hlavatka je vnímána jako druh schopný potlačovat stavy některých jiných ryb včetně lipana. I u nás, například na Otavě, kde byla tato ryba vysazena s asi největším úspěchem, vnímají zejména muškaři její přítomnost velmi negativně.

Pokud ale někdo má alespoň povědomí o energetické bilanci teplokrevného a studenokrevného organismu, bude vědět, že množství potravy, které sežere metrová hlavatka za rok, vystačí dospělému kormoránovi zhruba na měsíc.

Údaje z Bavorska jsou v tomto ohledu zajímavé. Vědci srovnali druhové a velikostní složení rybí populace na řekách s bohatým výskytem hlavatky s lokalitami, kde se tento druh nevyskytuje.

Následující grafy porovnávají dvě v tomto ohledu výrazně odlišné řeky:

 

Řeka Regen s početnou populací hlavatky (Huchen), která je co do hmotnosti nejvíce zastoupeným druhem. Početně ale dominuje lipan (Äsche) následovaný potočákem (Bachfoelle) a proudníkem (Hasel). Následuje tloušť (Aitel), ostroretka (Nase) a parma (Barbe).

Velikostně převládají ryby mezi 20 - 40 cm.

 

Řeka Isar bez přítomnosti hlavatky, ale pod výrazným tlakem kormorána. Převládá parma, následovaná lipanem. Ostatní druhy jsou v menších počtech.
Velikostní složení ukazuje na jasnou převahu ryb větších než 40 cm. Menší jedinci téměř nejsou přítomni.
 
 
Celkově se ukázalo, že  hlavatka má na ostatní druhy podstatně menší vliv než kormorán a i na hlavatkových úsecích mohou být slušné stavy lipana.

 

Nadměrný rybolov

Ukázalo se, že ani úplný zákaz rybolovu nevedl na některých úsecích k zvýšení stavu lipana. Jinými slovy, příčina úbytku musí být jiná než člověk s prutem v ruce.

 

Predace ze strany kormorána

Nakonec zbyla poslední varianta - hlavní příčinou celého problému by mohl být kormorán. Ten byl v Bavorsku dříva vzácný, ale v současnosti je zde hojně hnízdícím a ještě více pak zimujícím druhem.

 005.jpg

Graf ukazuje nárůst populace kormorána v Bavorsku. Od téměř nulové hladiny v 80. letech až po 12 hnízdních kolonií s cca 600 páry.

Zimující populace je pak 6 000 - 10 000 kusů. Tito ptáci se samozřejmě musí něčím živit a nezamrzající řeky jsou pro ně hlavním zdrojem potravy.

 

Kormorání zimoviště v Bavorsku - počáteční stav zahrnoval menší počet větších kolonií, trend ale směřuje spíše k většímu počtu menších zimovišť. Souvisí to se snížením dostupnosti potravy (ubylo ryb).

Podobný trend lze pozorovat i na revírech v ČR. Velká hejna se postupně rozpadají na menší a operativnější skupinky, které se uživí i na měně zarybněných lokalitách.

 

Na mnoha řekách s přítomností kormorána se ukazuje, že největší množství ryb se drží ve městech, často i v regulovaných a jinak narušených úsecích.

Ukázka z jedné řeky (Dorfen), kde přírodní úseky daleko od osídlených lokalit vykazují nejhorší zarybnění.

Jiná ukázka zahrnovala řeku, která má dokonalou čistotu vody, naprosto přírodní charakter a je součástí chráněných území v několika úrovních (podle německých a evropských zákonů) Biomasa je tu kolem 30 kg / ha a necelých 30 % z toho tvoří lipan. Uprostřed města níže po proudu ale se navzdory mnoha přítomným škodlivým faktorům biomasa pohybuje mezi 250 - 300 kg / ha a 80 % obsádky tvoří lipan. V jistém smyslu je to výsměch veškerému ochranářskému úsilí.

 

Na základě mnoha podobných zjištění považuje vědecký tým za velmi pravděpodobnou skutečnost, že hlavní příčinou poklesu počtu lipana je v Bavorsku kormorán.

Přeloženo volně: Problém je evidentní, kormorán má tvrdý dopad na populace lipana, dokázat to ryze vědecky ovšem bude obtížné.

 

Právní situace kolem kormoránů se v Bavorsku zlepšila, ale úspěchy jsou jen lokální a všeobecně se počet kormoránů nesnižuje. Hlavním problémem je značná zimní migrace kormoránů.

(V této souvislosti jsem na jiném místě zjistil údaj, že v Bavorsku se v zimě odstřelí až 6000 kormoránů, což je teoreticky celá zimující populace, ale reálně se tento úbytek hravě doplňuje migrací z jiných lokalit a počet ptáků neklesá.

Ono se snadno tvrdí, že odstřel je neúčinný, když více než 300 000 hnízdících párů v Evropě vyprodukuje ročně přes milión mláďat, z nichž se odstřelí asi 60 000.)

 

Z předchozích řádek jasně vyplývá, že problém kormorána nelze řešit lokálně. Jedná se o celoevropský problém, ale EU se k jeho řešení staví velmi liknavě. Co si v Bavorsku myslí o politice EU ohledně kormorána, to jasně dokládá závěrečný obrázek prezentace pana Dr. Laggerbauera.

 
 
Závěrem bych řekl, že přesně tento typ studií a rozsáhlá publikace jeho výsledků u nás chybí (pokud existují, ví o nich jen velmi úzký okruh lidí, což je ale degradace veškeré té práce).
Je třeba získávat údaje, hledat příčiny, komunikovat se zainteresovanými subjekty a pokoušet se najít obecně přijatelná řešení. Všimněte si, že podle bavorské studie určitá úroveň lidského hospodaření včetně rybolovu, urbanizace či zemědělského využití krajiny rybám v zásadě nevadí. Není tedy nutné vytvářet nějaké rezervace s bůhvíjakým stupněm ochrany.
Je ale třeba najít optimální způsob, jak v nových stále se měnících podmínkách zajistit čekám možnost udržet si zdravou strukturu rybích populací a člověku zachovat možnost využívat přírodu k rozumné rekreaci včetně vodáckého sportu nebo rybařiny, protože tím si udržujeme alespoň nějaký kontakt s přírodou a jsme pak daleko více ochotni přiznat si její cenu. Pokud se z nás v budoucnu stanou individua bez vztahu k přírodě, mrknutím oka ji vyměnime za další vybetonované plochy, panely slunečních elektráren, silnice a jiné výdobytky moderní civilizace a nakonec si ani nevšimneme, o co jsme vlastně přišli.

 

Zdroj: Přednáška "The decline of graylings in Bavaria
and its relation to cormorants", Dr. Bernhard Laggerbauer

Zpracování, fotografický doprovod: Osprey