Bylo úterý a já uháněl se svým kombíkem plným rybářské výbavy ke svazové řece, která pro mě byla v podstatě velkou neznámou. S říčním chytáním mám pramalé zkušenosti a řeku, na které jsem se rozhodl lovit, jsem znal jen z vyprávění mých přátel. Jak je ale mým zvykem, šel jsem do toho po hlavě, vyčlenil jsem si 10dní volna a rozhodl se, že se pokusím poznat nová místa a s trochou štěstí nachytat nějaké kapry.

Chvilka bloudění a již stojím v místech, která jsem si vytipoval díky leteckým snímkům na Internetu. Vybírám si flek, kde jsem hezky schovaný. Zanedlouho přijíždí na kus řeči kamarád, který řeku zná jako své boty a chválí mi výběr místa. Masivně krmím Fanaticou s AK Caviar/BP/talin, nahazuji a čekám na první záběr. Ten přichází až druhý den ráno, ale kapr se mi bohužel po chvilce vypíná. Další jízda následuje  večer. Krásný zdravý šupináč typický pro řeku svou obrovskou bojovností s váhou 10 kg mi dělá radost a já se těším na další záběry.

 

Další dva dny se ale bohužel nic neděje a tak se přemisťuji o kus výše proti proudu na místo, kde jde koryto blízko břehu a lovím tak ihned pod nohama, jak to mám rád. Brolly si stavím dál od prutů, abych zachoval na krmném místě absolutní klid. Daří se mi dělat poměrně slušné množství záběrů, ale průměrná váha ryb je hodně nízká, odhadem okolo 7 kg. V neděli přijíždí Luboš a tak s pomocí kamaráda Petra hledáme místo, kde bychom mohli lovit spolu. Mnoho lidí se mi diví, proč se tak často stěhuji, ale mám raději aktivnější lov a hledání ryb, než pouhé čekání na průjezd hejna.

Vybíráme poměrně frekventovaný flek, na kterém se v minulosti ulovila spousta pěkných ryb. Řeka je v těchto místech trochu užší a koryto jde až v druhé půlce řeky, ale s tím se popereme. Krmíme opět Fanaticou a ekonomičtější variantou – Kořeněnou mušlí s monster crabem. Během půlhodiny se ale z ničeho nic skoro zdvojnásobuje průtok a řekou se valí velké množství nečistot. Nejsme schopní udržet 200 g olovo ani pět metrů od kraje. Tak tedy znovu balíme a hledáme místo, kde by se dalo i při tomto průtoku chytat. Nacházíme ho kus proti proudu.

Zde se nám líbí podstatně více. Všude božský klid, koryto nedaleko břehu a dostatek prostoru pro rozmístění 4 prutů.

 

První záběr přichází až ráno Lubošovi a výsledkem je menší lysec. Odpoledne přichází rozvážný záběr mě. Zdolávání je ztíženo množstvím stulíků u břehu. Kapr pochopitelně chce využít situace a tak do nich okamžitě zajíždí. Používám zde háčky Kurvshank 6 bez protihrotu a tak trochu trnu, zdali o rybu nepřijdu. Naštěstí se mi ji však po chvilce daří vyprostit a podebírám  krásného šupináče, který mi po delší době vyloudil na tváři úsměv.

 

Doufám, že toto místo už bude tím pravým. Opak je však pravdou. Další záběr následuje až za 24 hodin. Brutální jízda a velice silná ryba mi řeže šokovku z vlasce 0,50 mm. Jsem hodně zklamaný, začínám mít pocit, že se všechno spiklo proti nám. Kromě Lubošova záběru od zhruba 500 tunového remorkéru se další den a noc nic zvláštního neděje. Občas menší kapřík, jinak klid.

Průběžně krmíme ještě jedno místo, které jsem našel při obchůzce řeky a které se mi moc líbí. Zde jsme se rozhodli zkusit štěstí až na konec naší výpravy a nechat ho tzv. „uzrát“.
Začíná pršet. Prší celou noc a celý den. Opět se hodně zvedá průtok. Navrhuji Lubošovi  přesunout se na jiný revír nedaleko odsud, zůstat tam pouze přes noc a na poslední den a noc zkusit průběžně krmené místo. Dostáváme tip na špičku, která je momentálně neobsazená a ze které se loví velmi slušné ryby. Cesta je po deštích  rozbahněná, ale moje odhodlání dostat se k vodě je obrovské. Tak obrovské, že zkouším projet hlubokou kaluž, kde mi mizí téměř celé pravé přední kolo.

 

„Tak tady jsem v pr…“, je mi hned jasné. Začínám být zoufalý. Zkoušíme auto tlačit, vykopávat na tvrdý podklad, podkládat kameny, prkny, zkrátka všechno možné i nemožné, ale marně. Voláme známým a sháníme někoho, kdo nás vytáhne. Zanedlouho volá zpátky Petr, že jeho známý nás za 500 Kč vytáhne traktorem. No, co se dá dělat…
Traktor po chvilce skutečně přijíždí a vytahuje mě. Díky Bohu, nemusím tu čekat, až cesta vyschne…

Pětistovka z peněženky zmizela a my s Lubošem se jdem umýt, protože jsme jak po týdenním pobytu v baheních lázních. Volá kamarád, že už nemá pršet a dá se tedy předpokládat, že zítra se opravdu budeme moci vrátit na krmený flek na řece. Alespoň jedna dobrá zpráva. Když se vracíme k autu, Luboš se mě opatrně ptá: „Máš hever a rezervu, že jo?“
Zadní kolo mého auta je prázdné. Na vnitřní straně pneumatiky je velká díra, pneumatika na vyhození. Začínám mít všeho opravdu plné zuby. Vykládám z auta veškerou výbavu, beru rezervu, měním kolo a opět všechno skládám do auta. Zábava k popukání.
„Doufám že píchnu ještě jednou, bez rezervy by to byla bomba…“

 

Blíží se večer a my pořád ještě nevíme, kde budeme chytat následující noc. Opět obvoláváme kamarády a dostáváme tip na jedno velmi úspěšné místo, kde momentálně nikdo nechytá a tak vyrážíme. Po dojetí však nevěříme vlastním očím. Na místě, kde se ještě před dvěma dny mohlo rybařit, je teď na stromě cedule „Zákaz vstupu“. Na mě je toho už moc.
„Zůstanu tady a budu chytat i kdyby mě za to měli zastřelit“, prohlašuji.
Nahazujeme tedy s tím, že zde přečkáme noc a ihned ráno se znovu přestěhujeme na naše krmené místo na řece. Už si připadám jak kočovný cikán. Chci už výpravu někde v klidu dochytat, rybářské ambice jsem už asi zadupal při vyhrabávání auta.

Ale smůla pokračuje. Při vybalování věcí se mi daří zlomit patku swingeru. Můj telefon mi rovněž vypovídá službu. Na digitální váze mi přestal fungovat displej. Jsem na zhroucení. Noc probíhá kromě záběru od menšího kapříka klidně a ráno za světla jsme již na cestě na nové místo. Průtok se již zdá v pořádku a tak nahazujeme a dospáváme probdělou noc. Na tomto místě lovíme pouze na Kořeněnou mušli, protože se nám velmi osvědčila a její cena je více než příznivá, takže není problém s masivnějším krmením, které je na zdejší řece potřeba.  Zanedlouho přichází Lubošovi tři záběry po sobě. První dvě velmi silné ryby mu řežou šokový vlasec a třetí hledá záchranu v potopeném stromě. Luboš neváhá, skáče do vody a snaží se rybu vyprostit. Chvilkama to vypadá, že se topí, pak že to vzdává, pak se zase potápí a zkouší vlasec vymotat. Po spršce nepublikovatelných slov ale šokovku překusuje a vrací se úplně vyčerpaný na břeh. Držet se v silném proudu na místě asi není úplně zábava.

Zanedlouho vytahuji šupíka kolem 8 kg. Chvilku poté přichází brutální jízda na spodní prut. Rychlost ryby je taková, že se mi zařízl vlasec do hlásiče a než stačím cokoliv udělat, ryba trhá vlasec 0,35 mm. Už ani nedutáme, máme všeho po krk.
Uplyne chvilka a Lubošovi volají z práce, že se musí okamžitě sbalit a odjet služebně do České Lípy. Slova o příslušnicích nejstaršího řemesla a jejich tělesných otvorech  lítají jako vlaštovky. Balí výbavu a nechává mě samotného. Záběry mi přichází pravidelně, ale váha všech ryb je mezi 8–10 kg. Ráno při rozednění mám opatrný záběr. Ryba  bojovností nijak nevybočuje z řady a tak nic nenasvědčuje tomu, že by mohla být větší. K mému velkému překvapení a radosti má ale krásný šupináč téměř 13 kg a tak je mi alespoň malou náplastí na všechna prožitá úskalí.

 

Začíná opět pršet. Balím o chvilku dřív než bylo v plánu a vydávám se na cestu k domovu. Ještě nikdy jsem neřídil s takovým strachem, co se stane.

Doma píšu sms Lubošovi, že jedna lepší ryba přece jen přišla. Odpověď mi ale opravdu vyráží dech. „Gratuluju. Já jsem na policii. Přes noc mi vykradli auto a vzali veškerou rybářskou výbavu, nezůstalo mi nic.“

Opravdu stylové zakončení výpravy, kde se pokazilo, co mohlo…
Přes všechny ty útrapy se to ale dalo zvládnout díky skvělým kamarádům a parťákovi. Parťákovi, který nakonec přišel o kompletní výbavu. Hold, když se k vám obrátí štěstí zády…Ale už teď je jasné, že není všem dnům konec a že se vrátíme. A pomsta bude sladká…
 
Přeji hodně štěstí, nejen u vody!                                                
 
Za Mikbaits team Ondra „Maca“ Macků a Luboš Baloun