Už po příjezdu nám bylo jasné, že výběr této vody při tak vysoké teplotě nebyl dvojnásobný trumf. Většinu ryb bylo možné spatřit u hladiny, kde se vyhřívaly a nejevily ani minimální zájem o naše nástrahy. Nebylo divu. Za celé léto bylo snad jen dvakrát více než 30°C a to zrovna v den našeho příjezdu a den následující.
Nechtělo se nám však již jinam přejíždět, a tak jsme zavezli jedny pruty na sumce a druhé na kapry, i když jsme původně přijeli prověřit pouze své kaprařské dovednosti. Zkrátka jsme se rozhodli, že nám pro dnešek bude muset stačit nocleh v přírodě u vody. Noc byla hezká a tak nikdo neměl s tímto plánem problém.
Předpoklady se vyplnily. Za celou noc nepřišel jediný náznak rybí aktivity. Druhý den jsme se tedy rozhodli pro přejezd na již několikrát ověřenou soukromou vodu. Nebudu zde záměrně uvádět název revíru, i když ho většina rybářů stejně asi pozná z fotografií.:-)
Po příjezdu nás jako pokaždé srdečně přivítal pan majitel, podal nám informace k úlovkům a pustil nás na plac přímo u přítoku. Mohli jsme tedy téměř okamžitě po příjezdu začít navážet naše rybářské „nutnosti“ přímo na místo.
Po přibližně čtyřech hodinách jsme nahodili. Na námi vybrané místo jsme nakrmili asi dvě kila boiliesu, neboť máme s velkou dávkou krmení na tomto revíru špatné zkušenosti. Parťák se rozhodl, že bude zkoušet na jeden prut monster-kraba a na druhý oliheň. Já jsem se pro změnu držel klasiky, která mi na této vodě vždy fungovala. Nastražil jsem na oba pruty lososa (ke každému háčku jsem dával na PVA cca pět pelet). Ještě do půlnoci jsme vytáhli na oliheň dva kapříky (3,5 a 5 kg). Od té doby byl na prutech klid.
V noci se totálně obrátilo počasí. Začalo pršet a mezi bivaky vzniklo bahenní koupaliště. A ještě k tomu následují půl dne prošlo bez záběru. Kolem druhé hodiny odpolední jsme tedy začali experimentovat. Na jeden prut jsem zkusil dát čtyři halibut peletky. Netrvalo to snad ani čtvrt hodiny a už jsem táhnul pětikiláče. Kombinaci pod háček jsem tedy zopakoval. Za půl hodiny se celá akce opakovala.
Naskytnul se však problém. Právě jsme nastražili poslední pelety, které jsme měli. Vyslali jsme tedy dámskou část týmu, aby halibutky obstarala.
Během hodinky, kdy jsme čekali na pelety, jsme sa bavili chytáním na mlaskačku. Necelé dva metry od břehu jsme zahlédli vyhřívajícího se kapra a tak jsme mu těsně před tlamku naservírovali kousek rohlíku. Dlouho neotálel. Po asi pětiminutovém souboji na vlasci o průměru 0,18 mm jsme měli na podložce čtyřkilového lysáka.
Po hodině byly naše zásoby halibutek opět v normálu a tak jsme se mohli začít naplno věnovat kaprům. A dařilo se. Během následujících deseti hodin jsme dostali na břeh asi dvacet kaprů, z nichž pět vážilo kolem osmi kilo. Byla to opravdu „rybářská šichta“.
Po tomto nájezdu kaprů se ale situace opět vrátila do starých kolejí. Do rána (a tedy až do konce výpravy) jsme byli svědky už jen jediného záběru.
Ale to už tak na rybách bývá… občas by si kapři břicho žrádlem roztrhli a jindy o nástrahu ani pohledem nezavadí:-)
Prostě kapři během naší výpravy měli pouze jednu s(z)měnu.
Text i foto: František Helm