Také je tam díky té výšce i trošku jinačí počasí, než na jaké jsem zvyklý z Hodonína. Přes den když svítí sluníčko, je to k nesnesení a musí se hledat stín.Večer se teploty zjara nebo na podzim pohybují jen okolo 5 °C. Ale nám rybářům žádné počasí nezkazí chuť k rybolovu. Vždy, když jsem tam jel na ryby, pokaždé jsem si odpočinul, což je asi to nejdůležitější.


Ale i když jsme tam často jezdívali odpočívat, přece jen jsme tuhle vodu navštěvovali hlavně kvůli rybám. Daly se tam chytat za každého počasí.
Obsádka je tam velice bohatá.V rybníku plave velké množství kaprů pro „masaře“ okolo 55 cm, ale je tam i spoustu kaprů nad 10 kilo a větších. Jesetery tam má “šéfík”, tedy nájemce rybníku, taky velice pěkné a je jich tam dost, chytí se tu amuři okolo 80 cm i metru, tolstolobik je tam taky nějaký a pro zpestření i nějací kapři koi.



Podělím se s vámi o zážitky z jedné výpravy. Ve čtvrtek mi volá Kouby, jestli pojedeme na ryby a já mu řekl, že ano. Oba jsme měli v pátek volno a tak jsme vyrazili už v pátek v 8:00. Po hodině a půl cesty zajíždíme na parkoviště u rybníka a jdeme nejdřív trochu pokecat za šéfíkem, který nás hned vítá: „Á, Valovci jsou tu.”
Podáme si ruce a začíná debata, jak ryby jdou a nejdou. Jak skončila, proběhlo zaplacení lístku a hurá vybalit věci z auta a odtahat je na naše místo. My toho totiž vždy táhnem tolik, že jsme si museli udělat i vozíčky. Po úmorné asi pětisetmetrové cestě jsme na místě a rozbalujem stojany a hned v zápětí i hůlky, které okamžitě nahazujem.
Nestačím ani nahodit druhý prut a už mám jízdu. Po kratším zdolávání vytahuju línka. Hned vzápětí má jízdu Kouba.Ten vytáhl kapříka 65 cm. No, pěkná uvítaná.


Konečně můžeme chystat ostatní věci. Já jsem se vrhl na altán a Kouba začal chystat gril, stan na věci a začal podkrmovat. Přes den došli jestě nějací línci a ukázal se i nějaký ten amur a kapr. Rozhodující byla čtvrtá hodina odpolední.
Nejdřív to začalo jen pípáním. Po chvilce se ale rybka rozjela. Došel jsem k hůlce, protože rybka už tam byla pověšená a jemně zasekl. Prut se mi okamžitě ohnul, což už vypadalo na větší rybu. Protože rád používám jemnou montáž, musel jsem nastavit brzdu tak akorát. Boj byl parádní a jelikož používání háčků bez protihrotu je tady samozřejmostí, bylo to o to napínavější. Asi všichni známe ten pocit, když na hůlce držíme o něco větší kousek.

Asi po deseti minutách přetahování jsem vyhrál já i přes to, že se kapřík snažil zajet do staré skluzavky, vedle které jsem měl stojan s pruty. Poprvé, když se kapřík mihnul u hladiny, byly vidět záblesky zlatavé barvy. O to byla moje radost větší. Po úspěšném podebrání ryby jsme naměřili a navážili 83 cm a 10,3 kg, což celkem ušlo. Fotka je sice nic moc, ale bude lepší. Kdy? V příštím článku.


Další příjemná chvíle nastala druhý den ráno v 6:00, kdy měl jízdu pro změnu Kouba. Vypadalo to opět na další pěkný kousek. Hůlku měl taky pěkně ohlou. Jeho boj trval podobně jako v mém případě kolem deseti minut a měl taky skluzavku vedle sebe, jak můžete vidět vedle něj na fotce.


Jeho kapřík měl míry o něco lepší: 85 cm a 14 kg.

Do neděle jsme nachytali spoustu kapříků, línků i nějaký ten amur ještě přišel. Samozřejmě, že všechny ryby po řádném ošetření skončily zase ve vodě.

V nedělí okolo 16.hodiny nás čeká to nejhorší. Balení. Po hodině a půl strávené balením se loučíme se šéfikem a odjíždíme.

M
ám rybník v Ostrově u Macochy opravdu rád a proto mě mrzí, že si na něm v příštích letech už asi nezachytám. Všechno to končí kvůli žábám či co. Protože se zde prý vyskytuje velké množství nějakých žab, rybník se musí vypustit a po celém potoku, který rybník zásobuje vodou, se budou zřizovat malé ostrůvky. Bavili jsme se o tom s Koubou a myslíme si, že je za tím závist lidí v obci. Ale uvidíme, jak si budou lidé ty žáby chválit až jim tu době rozmnožování začnou kvákat tisíce rozvášněných jedinců. Možná je to jen má hloupost, ale opravdu nevím, proč zrovna teď se musí rybník zrušit. Ale jsme informováni, že šéfik má už druhý rybník. Jenže o tom až v dalším článku. Zatím se mějte.

Petrův zdar

 

 


Text i foto: Ras2ta