Spolu s oprášeným dětským cajkem se vynořily i vzpomínky. Pamatuju si moc dobře, co jsem se doma naprosil, než mi naši tuhle udici na místní „požární nádrž“ koupili. Předcházel jí zahnutý špendlík, matička, špunt a kus vlasce metr od břehu. Plotiček tam bylo habaděj.

 

Když na to tak vzpomínám, uvědomuju si, jak odlišná je dnes doba. Znalosti jsem získával jen od kamarádů, kteří měli to štěstí, že jejich otec nebo děda byli rybáři. Vzpomínám na to, jak jsem nemohl uvěřit, že existuje chytání bez splávku – na těžko. Myslel jsem si tenkrát opravdu, že existuje jen lov se splávkem. Bylo to z dnešního pohledu úsměvné.

Za celou dobu mé asi čtyřleté „kariéry“ se mi podařilo ulovit přesně dva kapry, o kterých jsem si myslel, že měli míru. Na ryby jsme totiž chodili pouze s udicí a rohlíkem nebo žížalami. Jen my, malí kluci a místní blázen.

Stál jsem tam teď před tou udicí a do hlavy se mi dral hit Karla Gotta „Když jsem já byl tenkrát kluk“. Pěkně jsem si zavzpomínal a rozhodl se změnit kousek svého aktuálního života a něco se zase přiučit. Po večerech jsem pročetl pár webů, půjčil si několik knih o rybaření pro začátečníky a nabyl pár základních informací. Díky Internetu jsem získal za týden víc znalostí než za celé čtyři roky v dětství.

 

S gulášem v hlavě jsem se vydal se do rybářské prodejny v Mošnově. Přece jen bez podběráku bych si ke kamarádovi netroufl, i když v dětství jej neměl ani ten největší „profík“ z nás kluků.

Když jsem se v obchodě rozhlédl, zatočila se mi hlava. Tolik různých věcí… Chvíli jsem tam jen tak bloumal a přemýšlel, s čím vlastně začít. Asi bych si měl koupit všechno. Nakonec jsem si ale řekl, že laminátovému prutu a navijáku Reex dám ještě šanci. Naviják se teda už moc točit nechtěl, ale sprej WD jej trochu zmobilizoval :-).

V knize psali o nějakém krmení, to jsem kdysi vůbec netušil, že se kapři zakrmují. Koupil jsem nějaké háčky, splávky, olůvka, krmítka, šňůru, podběrák i podložku, policajta, vidličku, peán a tři kila šrotu. Trochu mě překvapilo, proč je toho šrotu tak moc. K tomu v potravinách kukuřici v nálevu, to byla pro mě taky novinka :-).

Utratil jsem asi 1500, tipuju že to byl tak stonásobek mých dosavadních investic do rybařiny.

 

Nadešel den D, vzal jsem kluka, co chodí do školky a šlo se na kapra. Radši jsem mu vzal deku, protože jsem nevěřil, že vydrží půl den dřepět :-)

Přišli jsme ke krásnému rybníčku, nikdo tam, nachystal jsem krmení i výbavu. Prozřetelně jsem napřed nahodil naprázdno, abych měl představu, jak daleko vlastně dohodím. Udělal jsem krásných deset, možná patnáct metrů i s krmítkem. Do dané vzdálenosti jsem pak hodil pár vnadicích koulí o velikosti pomeranče, jak píší odborníci. Pak už přišlo na řadu vlastní nahození. Třicetiletý vlasec o síle 0,35 mm se krásně spirálovitě zatočil na hladině až k prutu. Opravdu jsem byl rád, že tam jsem sám:-)

Chtěl jsem pověsit policajta, ale to bych na něj musel pověsit kus závaží, aby se silon narovnal. Nechal jsem to tak i se spirálama. Pak vzala za své má idylická představa času stráveného na rybách, jak si krásně odpočinu a jak se budu kochat přírodou. Místo toho jsem jen dřepěl a upřeně sledoval policajta, či spíš konec vlasce vycházejícího z vody a čekal na akci. Nebudu vás napínat, první kapr měl 44 cm, asi největší, co jsem kdy chytil.

 

Tomu jsme jako premiantovi věnovali život a poslali ho pro většího brášku. Další, který přišel, už měl 54 cm. Cíl byl splněn. Úplně mě to chytlo.

Ale protože jsme už pěkného kapra měli, tak jsme dál nechytali. Všichni byli spokojení.

 

Pár dní jsem o tom přemýšlel, přečetl další knihu a rozhodl se jít prověřit své znalosti na jiný malý soukromý rybník. Po zakrmení trochou šrotu s bůhvíjakou příměsí přišel malý kapřík 35, 43 a pak 52 cm. Ty ryby do těch 45 cm se mi zdají takové nějaké malé, nechápu, že je někde míra 35 cm. Je to super, zase jsem to celé prodřepěl a pročučel:-)

 

Chtěl bych ještě získat trochu praxe, asi koupím nějaký jeden lepší prut než mám a zatím mám sen zkusit přívlač na dravce zase s jiným prutem, až to třeba za rok dostanu víc do ruky.

 

Byl jsem z dosavadního průběhu mého návratu k rybařině nadšen. Uvažoval jsem, že si konečně udělám rybářský lístek.

Pro začátek jsem se začal zajímat, kde se dá okolo Ostravy chytat bez lístku. Navštívil jsem některé okolní vody, ale mé nadšení dostalo trochu přes čumák. Byl jsem se podívat na hlučínské štěrkovně. Nechápu jak můžou rybáři udělat okolo sebe takový čurbes a nechat to tak. Plastové láhve, pytlíky, prasklý člun, dokonce nějaký vybydlený stan. Tohle nechápu. Camrají se, že mají k přírodě blíž než ostatní a přitom takový binec.

Pak jsem jel do Studénky, kde se dá rybařit bez lístku. Tam jsem si vzal i pruty, že to zkusím. Ale nastal další šok. Obdélníkový rybník, tuším Nadýmač, s cestou podél rybníka. Co tři čtyři metry rybář, bylo jich tam asi 40 v řadě, kam jen oko dohlédne. Pěkně do budky na lahváče, dlouhý prut a švih s náhozem hroudy krmení až na protější stranu k rákosí. Přišlo mi to takové úplně divné, ta hustota lidí na tom otevřeném prostoru, připadal jsem si jak na pstruhovém rybníku, kam sem tam zajdem s děckama. Takhle to nechci.

 

Zkusím teď zajet na jednu malou soukromou přehradu, kde to snad bude s tou hustotou návštěvníků lepší. I když jsem zase četl, že tam ryby mají rozervané huby. Tak nevím.

Chci zkusit být spíš trochu víc sám a trochu víc aktivní při lovu, ale tohle se z knížek už moc nedočtu a nevím kde se s tím dá bez lístku a zkušeností začít. Uvítám jakoukoli dobře míněnou radu. Díky moc předem.

 

Text: čtyřicátník

Ilustrační foto: Osprey