Do skupiny tzv. dalekonosných (olověných) nástrah nepatří jen „prastará” bolenová olůvka, která mohou mít nejrůznější podoby, ale i nástrahy typu Hauzerova peří – tedy olověné zátěže ve tvaru delší kapky, která je ozdobena kohoutím peřím, jež v místě hlavičky bývá zafixováno bavlnkou. Lov bolenů na „Hauzra” se po roce 1997 rozšířil například na západočeské přehradě Skalka. Zdejší rybáři se inspirovali svými slovenskými kolegy, kteří na nástrahu tohoto typu chytali boleny již v 70. letech 20. století.
Poměrně mladou nástrahou jsou v České republice cikády. Ačkoliv byla tato těžká nástraha vynalezena zejména pro lov ryb hluboko u dna, v roce 2000 jsem ji poprvé vyzkoušel při hladinovém lovu bolenů na stojatých vodách. Na brněnské cikády MacFish v sedmicentimetrovém provedení (barvy: bílá ryba a pstruh duhový) jsem v průběhu celé sezóny ulovil několik bolenů od 50 do 55 cm. I když jsem s nimi nahazoval opravdu daleko, záběry na tyto devatenáct gramů těžké nástrahy přicházely až jen pár metrů od břehu, a to pouze při splnění následujících podmínek:
- cikáda byla zavěšena do kulaté karabinky v místě první hřbetní dírky od hlavy, aby se co nejméně vrtěla
- byla vedena velice rychle – zhruba půl metru pod hladinou
Do kategorie „dalekonosných” nástrah řadíme i devony (6 – 8 cm – přitažlivější bývají pro boleny na tekoucích vodách) či menší pilkery (8 – 10 cm), které jsou sice adresovány slaným vodám moře, nicméně při vhodné technice vedení splní stejný účel jako jiné nástrahy dalekých hodů.
Nejmladší bolenovou nástrahou z těch těžších je torpédo, tedy absolutní hit loňské sezóny mezi varšavskými specialisty na lov bolenů. Torpédo je nejpodobnější devonu naruby – vpředu kovové tělíčko ve tvaru kapky (dlouhé 3 až 5 cm), za ním lehká vrtule (hřídelka), poté červený či zlatý korálek a nakonec samozřejmě trojháček...
Všechny tyto nástrahy vodíme se zvednutou špičkou prutu tak rychle, aby ryly brázdu těsně pod hladinou. To platí i pro twistery s těžkou hlavičkou, které rovněž můžeme zařadit do této kategorie nástrah.