K rybaření na tomto úseku Lužnice si dovolím uvést několik svých postřehů. Největšímu rybářskému tlaku zde čelí kapr. To je dnes vcelku běžná věc. Jenže problém je v tom, že pro mnohé „taky rybáře“ nic jiného než kapr ryba není.

Viděl jsem dědu s vnukem, jak doslova skopávají oběšené cejny ze srkačky na zem do trávy a dalšími kopanci jim „pomáhají“ do vody. Když pak před vámi plave na hladině nebohé tělíčko ukopaného cejna, je to smutný pohled. Nejhorší na tom všem je absolutní bezmoc s tím cokoliv udělat.

Další věcí, co nechápu, je zvedání cejnů z vody dva metry vysoko na třicítce vlasci a obřím háčku v tlamě. Následuje sklepání cejna z háčku a jeho dvoumetrový pád v lepším případě rovnou do vody v horším na břeh a po odrazu teprve do vody. Cejni, kteří mají tlamu různě zdeformovanou nebo natrženou „od ucha k uchu“ tady nejsou výjimkou.

 

Pojďme ale k vlastnímu chytání. Jako plavačkový nadšenec jsem chytal na tomto úseku řeky, protože se zde každoročně pořádá několik závodů v LRU. Chtěl jsem tedy okusit chytání na „závodním“ úseku.

Jako hlavní „zbraň“ jsem zvolil 13 m dlouhou děličku, kterou jsem zhruba na poslední hodinku chytání vystřídal osmi nebo devíti metrovým bičem. Navázal jsem si několik udic, každou s jiným splávkem, rozestavením broků, sílou vlasce atd. Nakonec to samozřejmě vyhrála snad nejjednodušší udice na 0,12 mm vlasci s 1 g splávkem s anténou na uhlíkovém dříku, která skvěle signalizuje zvedáky od cejnů. Hlavní zátěž byla soustředěna 50 cm nad smyčkou forpasu. Asi 25 cm pod hlavní zátěží tvořenou torpilou a několika broky byl jeden malý brok a těsně u forpasu byl záběrový brok. Jeho nadzvednutím povyjela anténka splávku o její uhlíkový dřík a záběr byl velmi zřetelný. Celý návazec dlouhý 30 cm ležel na dně.

 

Po přesném změření hloubky přišlo na řadu zakrmení. Použil jsem běžné komerční krmení doplněné o litr barevných masňáků a pár hrstí vařené pšenice v poměru 1:1 s hlínou z krtince. Zakrmím deset koulí velikosti pomeranče na začátek a pak už jen přihazuji „jednoručky“. Na místě, kde lovím, je přibližně dvoumetrová hloubka a jeden gram zátěže na vlasci propadává vodou dostatečně rychle, aby moji nástrahu nestihly uchvátit dravé oukleje, které jsou zde poměrně velké.

Všechny čtyři dny lovu měly velmi podobný scénář. Jako nástrahy jsem si připravil: červy, hnojáky, rousnice, vařenou pšenici a 6 mm měkčené pelety. První jsem vždy nastražil dva až tři červy na háček. Je to spolehlivá nástraha a první rybka končí v podběráku na první nahození.

 

První den mi chytání na červy vydrželo dlouho. Sem tam jsem zkusil peletu nebo pšenici. Ryby braly všechno. Bylo jedno, co jim člověk předložil. Velikost cejnů nebyla nijak ohromující, ale já byl spokojen. Mezi desítkami cejnů jsem chytil i kapříka, který důkladně prověřil amortizér.

 

Na poslední hodinku lovu jsem vytáhl 9 m bič a chytal kousek za krmením.

Cejni berou dál spolehlivě i na bič. Zkouším nastražit jednoho červa a nahazuji. Záběr na sebe nenechá dlouho čekat a zásek sedí spolehlivě. Ucítím značný odpor ryby a bič se krásně ohýbá. Rybu dostávám pomalým tahem se špičkou biče u hladiny (nikoliv směrem vzhůru) blíž ke břehu, ale při pokusu o její zvednutí k hladině se mi vypíná...

No nic. Opět do vody putuje jeden červ a záběr přichází ze stejného místa jako poprvé. Tentokrát si dávám víc záležet a v podběráku končí krásný 44 cm velký cejn. Udělám jednu rychlou fotku a už putuje zpátky do svého živlu.

 

Druhý den je téměř totožný jako první, jenom kromě kapříka se v podběráku objevuje i pěkná plotice k 35 cm a jeden pruhovaný bandita, kterého zlákali červi. Zkouším víc hnojáky a žížaly. Ryby jsou o něco větší, ale na záběr čekám o poznání déle. Vracím se opět k červům a k biči. Tentokrát žádný větší kus v podběráku nekončí.

 

Třetí den už chytám většinu času na žížaly. Jednak jsou ryby větší a jednak už jsem se nabažil chytání cejnů na hod a rád si chvíli počkám na záběr. Na žížaly nepřišel cejn menší jak 35 cm, několik kapříků a karas. Bič už nezkouším a celý den chytám na děličku. Pár ryb vyfotím už jen ve vodě, abych je zbytečně netrápil.

 

Čtvrtý den nedávám do krmení hlínu. Krmení má bez hlíny světle hnědou barvu a hned je to na braní ryb znát. Nechtějí tak ochotně najíždět na světlejší flek na dně a menší ryby mi neberou vůbec. I ty větší jsou zdrženlivější, ale nakonec si pár pěkných cejnů chytnu.

 

Hezky jsem si v průběhu jednoho srpnového týdne zarybařil a odpočinul. Mrzí mě, jak se někteří rybáři chovají k rybám. Snad se to bude časem jen zlepšovat a rybáři se budou chovat slušně i k té nejmenší oukleji. A abych o tom jen nekecal a sám pro to něco udělal, hned po příjezdu domů jsem si pořídil novou podběrákovou hlavu s pogumovanou síťkou a jednoduchou podložku pod ryby, abych příště nemusel svého pěkného cejna válet v trávě.

 

Text i foto:  Ladislav Šipoš - Bernard