Závodnímu rybolovu se věnuji již celou řadu let a poslední roky i poměrně úspěšně. I proto asi bylo logické, že jsem byl poslední roky adeptem do reprezentačního týmu. Jako asistent závodníka. Ono nakonec na roli závodníka bych se ani necítil. Přeci jen je k tomu potřeba lepších výsledků, tvrdý trénink a letitá zkušenost s lovem pstruhů, o kterých MS především je. A také slušná fyzička, kterou při své váze přes 100 kg prostě nemám :-)

 

Výběr závodníků a asistentů

Možná by tedy bylo dobré zmínit, jak se vlastně v současné době vybírají závodníci. To kdyby jste třeba měli ambice se jednou do repre týmu jako závodník dostat. Jako hlavní kritérium je žebříček závodníků ligy LRU přívlač. Jednoletý a tříletý. A právě podle něj bylo letos vybráno pět závodníků, resp. čtyři závodníci (Tomáš Čepelák, Michal Čepelák, Jožka Foltýn a Tomáš Tichý) a jeden náhradník (Tomáš Krejča). Jelikož se z časových důvodů Tomáš Tichý omluvil, přijal roli čtvrtého závodníka pro rok 2011 Tomáš Krejča a na jeho pozici náhradníka nastoupil Martin Foltýn.

Český reprezentační tým 2011. Zleva nahoře: Martin Svoboda, David Havlíček, Tomáš Krejča, Michal Čepelák, Tomáš Čepelák, Martin Foltýn, Josef Foltýn, Milan Měsíček, František Cafourek. Zleva dole: Jiří Špáda, Oto Hlaváč.

Nejen schopnosti samotných závodníků však ovlivňují výsledek závodů. Velmi důležitou roli na MS sehrávají tzv. asistenti. Jejich úlohou je mapovat závodní trať, konkurenční závodníky, jejich nástrahy a styl lovu, hlídat čas atd. Při jejich výběru hraje roli jejich rybářská zdatnost a zkušenosti s lovem přívlačí, schopnost vyhodnocovat údaje a především "sehranost" se závodníkem. Pro letošní MS byli vybráni Pavel Vokál, Martin Svoboda, Oto Hlaváč, David Havlíček, Milan Měsíček a František Cafourek. Roli dalších asistentů plnil během závodu i náhradník Martin Foltýn a státní trenér Jiří Špáda.

 

Pravidla závodu, přípravy a trénink

Na závod, jako je MS světa se musí celý tým dlouhou dobu připravovat. Pravidla jsou totiž zásadně odlišná od závodů, se kterými se rybář může setkat u nás v Čechách.

Celý závod je pro každého závodníka rozdělen na dvě jednodenní kola. Každé z kol se pak skládá ze čtyř samostatných závodů o délce 45 minut (za oba závodní dny je jich tedy celkem 8). Celý závodní úsek je pak rozdělen na čtyři sektory a v každém z nich oněch 8 závodů absolvuje vždy jeden ze čtyř závodníků. Hodnocení jednotlivých závodů probíhá na základě počtu ulovených ryb (co ryba, to bod - neměří se). V případě shody dochází k tzv. "půlení pořadí" (např. pokud mají tři závodníci mezi 4. a 6. místem shodu, mají všichni tři výsledné pořadí 5. Pokud mají shodný počet ryb závodníci na 2. a 3. místě, mají výsledné hodnocení 2,5 atd.). Pro týmový výsledek MS se sčítají všechny umístnění všech závodníků z obou dnů, tedy 32 výsledků (4x8 výsedků). Nejnižší součet pak znamená titul.

Pro výsledek jednotlivců se započítávají sektorové výsledky jednotlivých dní (pořadí každého dne se stanoví součtem výsledků ze všech čtyř závodů daného dne). V případě shody rozhoduje počet ulovených ryb. Osobně si myslím, že to není správné a že by bylo spravedlivější, aby v případě shody rozhodoval součet všech výsledků (na některých sektorech může být jednoduše celkově více ryb).

Závodní trať je rozdělena, jak již bylo řečeno, na čtyři sektory (A, B, C, D). Každý sektor je pak rozdělen na určitý počet tzv. "boxů" o délce cca 20 m. Počet boxů odpovídá dvojnásobku startujících států. V případě MS v Itálii 2011 startovalo 16 států, tzn. že každý sektor byl rozdělen na 32 boxů.

Večer před samotným závodem dochází k losování závodníků a pořadí vybíhání v jednotlivých kolech. Ráno jsou pak těsně před závodem vylosovány sektory pro jednotlivé skupiny. V praxi to znamená, že večer už víte, proti kterým závodníkům budete chytat, ale ještě nevíte kde. Ale rovněž již víte, ve kterých kolech budete vybíhat později a kdy naopak dříve.

Samotný závod pak probíhá tak, že vždy před jednotlivými koly jsou na sektor vysíláni jednotliví závodníci po třiceti vteřinách v pořadí, jaké jim vylosoval počítač. Losování vychází víceméně spravedlivě, neboť vždy máte během závodního dne lepší i horší výchozí pozice (ten kdo např. v jednom kole vybíhá první, vychází další kolo naopak třeba poslední atd.). Jakmile jsou všichni na sektoru, je závodní kolo o délce 45 minut odstartováno a závodník může po celou dobu libovolně boxy měnit. Podmínkou je, aby byl box, do kterého vstupuje, volný. Takže "kdo dřív přijde, ten dříve mele". I proto je jedním z předpokladů úspěchu dobrá fyzická připravenost, neboť dobré úseky jsou od sebe často vzdáleny a na poky asistenta musí být přesun rychlý. Často se běhá, mnohdy i sprintuje.

 

Tréninky a příprava

Příprava a tréninky na MS probíhaly již od jarních měsíců roku 2011. Ačkoliv byli závodníci vybráni na základě skvělých výsledků v předchozí sezóně, byla příprava pro případný úspěch či neúspěch velmi důležitá. Na všech soustředěních, která v průběhu několika měsíců před MS proběhla, se chytaly ryby v nejrůznějších podmínkách, aby se závodníci připravili na většinu situací, které mohou při závodě nastat. Chytali jsme nejrůznějšími způsoby a na nejrůznější nástrahy, asistenti pomáhali svým závodníkům testovat nástrahy a poznatky si následně předávali a společně vyhodnocovali.

trénovalo se na různých vodách v ČR a po večerech se o poznatcích živě diskutovalo

Vyzkoušeli jsme si i simulovaný závod, kdy závodníci chytali, přebíhali po boxech a asistenti jim v průběhu předávali informace o volných místech, pomáhali číst vodu a hledat stanoviště ryb, hlídali čas.

 

Asi měsíc před MS odjeli závodníci do Itálie na trénink a průzkum tratě. Zde zjistili, že voda je mimořádně rychlá (byť to z fotografií není příliš patrné) a křišťálově čistá. Jako velmi účinné se zde ukázaly být přetěžované rotační třpytky, italské rotačky Martinni, nymfy Berkley a woblery Kenart. A vše v relativně větších velikostech - ryby se zde loví v průměrné velikosti 25-40 cm a někomu údajně zaútočil na nástrahu pstruh přes půl metru. Současně bylo zjištěno, že jsou zde i "mrňata" okolo 10-15 cm a že bude existovat varianta lovu těchto cvrčků.

Na výrazné a větší nástrahy se chytaly větší i průměrné ryby

 

Velmi důležitým bodem celých příprav bylo také ladění a testování nástrah. To je kapitola sama pro sebe, protože každá nástraha má nějakou účinnost na nezkušené nebo naopak zrazené či popíchané ryby. A v průběhu závodu se závodník musí, pokud chce být úspěšný, vypořádat se všemi rybami - chuť ryb brát se každým kolem výrazně snižuje a bylo potřeba vyzkoušet a odhadnout, na co bude vhodné začínat a jaké nástrahy a způsob vedení bude platit na zrazené a opatrné ryby. A nejen to, během příprav a tréninků probíhaly sáhodlouhé diskuze o vhodných háčcích na gumové nástrahy, na woblery, rotačky, jejich schopnost neztratit rybu při zdolávání (celé MS se chytá na háčky bez protihrotů) testovaly se různé druhy zátěží pro různé hloubky, proudy apod.

A pak se po večerech nástrahy připravovaly, různě upravovaly, předělávaly či komplentě "stavěly".

Ručně dělané či upravované rotačky, jigové hlavičky na bezprotihrotých háčcích s wolframovou zátěží

Samozřejmě se na soustředěních i mimo ně zkoušely různé pruty, vlasce a následně si závodníci společně s asistenty a trenérem předávali informace o tom, co je do jaké situace vhodné jak z hlediska vedení a vnímání nástrahy, rychlého zdolání ryby a také jaká sestava je optimální pro minimalizaci ztráty ryb utržením či spadnutím. Nejvíce byl diskutovaný vlasec Colmic a Jaxon Extreme v sílách 0,12-0,145 mm, jako nejvhodnější pruty se jevili pruty Areal od Norstreamu, některé Jaxony a navijáky Daiwa.

Jožka Foltýn zvolil pruty Norstream, modely Areal a Provokator

 

Vedle oficiálních "hromadných" soustředění a tréninků probíhala i celá řada individuálních akcí. Já jsem např. s "mým" závodníkem Tomášem Krejčou několikrát vyrazil k vodě, kde jsme zkoušeli různé nové nástrahy (které mu různě vyrobili kolegové z týmu). Zajímalo nás jak chodí s vodou, proti vodě, v jakých hloubkách, jak na ně reagují ryby, abychom v "ostrém" závodě dokázali rychle správně vybírat, měnit. Tedy především Tomáš. Velmi se nám osvědčily např. slovenské rotačky Lackovky a italské Martinky a woblírky Kenart.

Individuálně trénovali i ostatní členové týmu

 

Cesta

Na cestu dlouhou cca 1300 km jsme se vydali době, kdy se napříč Evropou táhla vlna tropických veder. Proto jsme vyrazili v pátek 26.8. večer, abychom většinu cesty jeli v noci, kdy panuje rozumný teplotní režim. Většinu doby jsme strávili diskuzemi o strategii, nástrahách, prutech a prostě o rybách.

Sraz jsme měli v Ořechově u Brna a na cestu jsme se vydali sponzorskými vozy našeho manažera Františka Cafourka (nadační fond Gemáček a Javorníček, se kterým česká reprezentace dlouhodobě spolupracuje)

 

Po příjezdu chvíli odpočíváme. Já při studiu harmonogramu závodu.

 

Neoficiální trénink a průzkum tratě

Po rozkoukání se odpoledne vydáváme na průzkum trati. Několik členů týmu ji nevidí poprvé a ostatním sdělují, kde kdo chytil kolik ryb, na co, odkud vyjížděly atd. Při prohlídce i mnoho ryb vidíme. Voda je totiž skutečně až pohádkově křišťálově čistá. A ledová, což při osvěžovací pauze rychle zjišťuji. Kontrast cca 35°C vzduchu ve stínu a max 10°C vody je zajímavý. Zbytek dne relaxujeme a sbíráme síly po náročné cestě.

 

K večeři jsou jako předkrm špagety, hlavní jídlo těstoviny :-)

 

Oficiální zahajovací ceremoniál

Odpoledne v neděli je naplánován ve Florencii slavnostní zahajovací ceremoniál. Po dohodě s trenérem na něj jede pouze část týmu. Závodníci a já zůstáváme na místě, abychom mohli dále ladit nástrahy, strategii a znovu si projít trať. Ostatní usedají do připraveného autobusu a vydávají se na cestu přes 200 km.

Na jednu stranu mě to trochu mrzí, rád bych viděl tu slavnost, kdy se sejde několik tisíc rybářů z mnoha států na jednom místě - jsou to totiž letos jakési "olympyjské rybářské hry", které se pořádají jednou za několik let, ale přípravu považuji za důležitější, než vidět plavačkáře, muškaře, kapraře, feedraře, lovce mořských ryb apod., kteří stejně budou lovit úplně jinde, v různých částech Itálie. A kluci nám určitě něco nafotí a budou vyprávět.

 

My se odpoledne vydáváme na ryby o několik desítek km nad závodní úseky. Jelikož jsem spolupráci s Tomášem několikrát piloval a hodně na ni při závodě spoléháme, vyrážím s nimi, abych si vodu také osahal a nabral praktické zkušenosti při lovu. Potvrzuje se to, co nám kluci říkali. Voda není vůbec lehká na chytání - je velmi rychlá, i na oko mělké pasáže jsou mnohdy hluboké (optický klam způsobený čistou vodou) a ryby jsou hodně schované pod rostlinami, keři apod.

Sice tak rychlou a čistou vodu u nás nemáme, ale zase bychom si mohli poradit s přesnými hody a zejména v pozdějších kolech, kdy ryby budou "zalezlé", bychom mohli dominovat. Alespoň tak si to myslíme. Při tomto tréninku si jednoho místního pstruha také ulovím (na zmiňovaný wobler) a každý ze závodníků jich na svém kontě má několik. "Můj" Tomáš na přetíženou rotačku Martinku dokonce rybu ke 40 cm. Fungovaly těžké italské rotačky Martini, woblery Kenart a růžové nymfy. Věříme si.

Tomova čtyřicítka na "Martinku"

 

K večeři jsou jako předkrm špagety, hlavní jídlo těstoviny :-)

 

Oficiální trénink

V pondělí vyrážíme v plné sestavě na oficiální trénink, který trvá tři hodiny přímo na závodních úsecích. Jsou zde čestvě vysazené ryby a naším úkolem je co nejlépe všechny čtyři sektory zmapovat, zjistit, kde se ryby zdržují nejvíce, na co berou, odhadnout, která místa budou dobrá na zahájení závodu a která naopak v pozdějších kolech pro tzv. "dochytávání" zrazených a poplašených ryb. Jelikož jsou sektory čtyři, každý o délce cca 700 metrů, rozdělujeme se v podstatě na jednotlivé závodní sestavy s tím, že se po tréninku sejdeme a předáme si poznatky. My s Tomášem jdeme mapovat sektor "C". Poslední hodinu plánujeme strávit na "D"éčku. Tím budeme mít slušný přehled o těchto dvou sektorech, které předáme dál a pokud bychom si pro zítřejší závod vylosovali "A" nebo "B", budeme spoléhat na informace od ostatních. Stejně to mají ostatní členové týmu.

Při tréninku nás ostatní týmy pozorují - v tomto případě Rusové

"Italská Martinka" na italské pstruhy platí

 

Pří tréninku zjišťujeme, že pro první kola bude zřejmě nejefektivnější nástrahou těžká rotační třpytka ve středních a větších velikostech. Ryby na ně reagují velmi dobře a poměr útok/úspěšný zásek je velmi dobrý. Jakmile ryby přestávají reagovat, testuje Tomáš taktiku lákání ryb plovoucím woblerem, který nahazuje přesně k protějšímu břehu, nechává splouvat pod rostliny a funguje to. Několikrát se stane, že ryba za woblerem vyjede a sleduje jej i několik metrů a pak se zastaví na půli řeky a dál nereaguje. Pokus přejít zpět na rotačku ovoce nepřináší a já navrhuji přechod na růžovou nymfu. První hod a ryba je na háčku. Všechny tyto informace si ukládáme do hlavy, abychom je později využili.

Další ryby úspěšně dochytáváme na woblírka Kenart.

 

Chvíli pozorujeme i Italy. Ti loví v podstatě velmi jednoduše - chytají těžké rotačky, nahazují je k druhé straně napříč proudem či proti němu a stahují. A ryby jim berou. Žádné složitosti. Stále jsme přesvědčeni, že takto mohou být úspěšní pouze v prvních kolech a že naše technická vyspělost nám bude nahrávat.

Při procházení zjišťujeme, že některá na oko slibná místa asi nakonec nebudou takovou výhrou. Například velmi hluboká tůň s ostrým proudem na povrchu je sice plná ryb, ale dostat nástrahu ke dnu a následně rybu dostat na háček je velmi obtížné a stejně tak následné zdolání ryby je "vyšší dívčí".

 

Postupně se scházíme na "D"éčku se zbytkem týmu, kde si vyměňujeme informace s Jožkou Foltýnem a bratry Čepeláky. Mají podobné poznatky jako my. Kluci ale na rozdíl od nás více preferují mělčí proudné pasáže a lov s rotačkou či nymfou. Tomáš zde po mnoha závodnících volí wobler a slaví úspěch v mnoha útocích a několika rybách. Tím se i zvyšuje důvěra v tuto nástrahu a způsob dochytávání.

Je zřejmé, že při závodě bude zcela klíčová volba místa a nástrahy. Každý má na věc mírně odlišný pohled a živě se o strategii diskutuje.

Jelikož ještě nevíme, kdo kde bude lovit, předáváme si konkrétní informace o jednotlivých sektorech jen zběžně s tím, že ráno před závodem, kdy proběhne losování sektorů, si poznámky a konkrétní informace předáme.

V závěru tréninku, kdy organizátoři dokončují vytyčení sektorů a boxů zjišťujeme, že páska, která vymezuje závodní sektor, je poměrně daleko od vody a asistenti, kteří nebudou mít povolen vstup do sektoru budou velmi daleko od vody, na závodníka a vodu téměř neuvidí a např. na sektorech C a D bude místy jakákoliv komunikace a sledování zcela vyloučeno (voda je často vzdálená i 20 metrů a oddělená hustým porostem). Začínám podvědomně tušit, že to, na čem jsme s Tomáše několik měsíců pracovali a pilovali, přijde vniveč.

závodní sektor "B" - asistenti bez vstupu do sektoru budou až za páskou v poli

 

Jelikož se shodujeme, že italské rotačky Martini budou asi velmi dobrou nástrahou, sedám s Tomášem do auta a jedeme společně "vykoupit" rybářský obchod vzdálený asi 70km. Naštěstí se siesta nekoná, je otevřeno a asi 250 rotaček vezeme zpět.

Odpoledne se znovu věnujeme posledním úpravám nástrah, odpočíváme a podvečer znovu procházíme závodní úseky. Večer připravuji pro všechny úseky mapky jednotlivých sektorů a jednoduchou legendu - červené vyznačené jsou TOP fleky, modré jsou dobrá místa a zeleně hodlám vyznačit místa vhodná pro dochytávání. Ostatním asistentům se můj plán líbí a jsme domluveni, že si mapky ráno před závodem podle losu rozebereme.

mapka sektoru "C"

 

Večeře - konečně maso!

 

Na večerní poradě kapitánů (za Čechy Pavel Vokál a Jirka Špáda) se losují závodníci a řeší pravidla závodu. Abychom měli co nejvíce informací z tratě, nabízíme organizátorům jednoho rozhodčího. Italům totiž nesmí dělat rozhodčího Ital. Ti ho s povděkem přijímají a náš František Cafourek bude tedy dělat rozhodčího Italům. Stejnou taktiku volí i Slováci.

 

Poslední porada

Okolo desáté večer se všichni scházíme na jednom z pokojů. Státní trenér rozdává závodníkům vylosované skupiny s losem vybíhání. Můj Tom bude vybíhat 12., 4., 13. a 5.

Dozvídáme se i informaci, při které mne polévá studený pot. Do sektoru budou moci vstupovat pouze tři asistenti (k dispozici budou dvě kapitánské a jedna náhradnická vesta). A kapitáni jsou J. Špáda, P. Vokál a náhradník M. Foltýn. Ostatní asistenti budou muset být za páskou a nebudou smět jakkoliv se závodníkem komunikovat. Pouze s asistenty. To jinými slovy znamená, že to, co jsme s Tomášem trénovali, přijde vniveč a Tom se bude muset spoléhat jen a jen sám na sebe. Z porady odcházíme s Tomem silně zdrceni a doufáme, že si nevylosujeme sektor C nebo D, kde není ani skrytá komunikace reálná.

Spát jdeme až dlouho po půlnoci. Tomáš si totiž ještě kompletuje vybavení a navíjí nové vlasce. Já mu mezi tím vyrábím ještě několik desítek jigových hlaviček s wolframem, barvím olověné hlavičky a upravuji háčky na rotačkách do tvaru chytlavého "orlího drápu". Každá drobnost bude hrát svou roli.

Poslední přípravy. Tomovi jsem vyrobil improvizovanou lampičku se stínítkem z čepice :-)

výměna trojháčků na woblerech

rotačky s upravenými háčky

Na závod se samozřejmě do pozdních hodin chystali i ostatní.

 

Pokračování příště

Text: David Havlíček a Tomáš Krejča

Foto: David Havlíček, Oto Hlaváč, T. a M. Čepelák