Snad nejvíc mě lákala možnost utkat se s jeseterem, protože s touhle rybou jsem zatím ještě neměl tu čest. Bylo se na co těšit. Největší jeseteři tam prý mají až 160 cm a to už je úctyhodná míra.

Měli jsme naplánováno, že se „akce“ uskuteční někdy na začátku prázdnin. Chtěli jsme to zkusit o víkendu, protože ještě nikdo z nás neměl dovolenou. Při té příležitosti bylo naplánováno, že u vody oslavíme bratrovy narozeniny. Proto jsme celou výpravu brali spíše odpočinkově – prostě si zachytat a pokecat u ohně. To jsme ale ještě nevěděli, co nás tady bude čekat. Konečně nastává datum, na které jsme všichni čekali a já už netrpělivě sleduji v práci hodiny, abych mohl konečně odejít naskládat předem připravené věci do auta. Bratr mi ještě telefonuje, že už je na místě a rozkrmuje kobrou boilies a halibut pelety.

 

Tak, vše je naskládáno v autě a můžeme vyrazit na asi stokilometrovou cestu „do neznáma“. Přijíždíme na místo a nemůžeme se vynadívat na krásnou okolní přírodu a velmi zajímavou vodu. Po příjezdu nás vítá správce revíru, vysvětluje nám místní pravidla a dává užitečné rady. Zejména zdůrazňuje, že se zde chytá způsobem „chyť a pusť“ a smějí se používat pouze háčky bez protihrotu. My ho ujišťujeme, že takovým způsobem chytáme i na jiných revírech, takže s tím nebudeme mít problém. Správce je spokojen, udělá nám ještě klobásku a popřeje Petrův zdar.

Všechny věci jsme naskládali z auta do lodě, kterou si zde můžete zdarma půjčit a vyrazili na pronajaté molo. Dorážíme na protilehlý břeh a zdravíme se s bratrem, který už má udice nahozeny a čeká na vytoužený záběr. Rychle vyndáváme věci z lodi a připravujeme udice k nahození. Rod pod už stojí a nezbývá než nahodit.

 

Na jeden prut jsem se rozhodl dát boilie anglická brusinka nadipovaný v mušlové lázni s halibut peletou obalenou v těstu s rybí příchutí. Tímto těstem se mi osvědčilo obalovat boilie, když potřebuji rychlý záběr. Na druhý prut nastražuji dvě ananasové dvacítky boilie. Dostal jsem je zdarma v jedné rybářské prodejně. Je to boilies od jedné německé firmy, která potřebuje uvést své produkty na trh a tak poskytla první vzorky zdarma.

Pruty jsou nastraženy a nezbývá než čekat, až se na některém z nich roztočí naviják. Netrvá to ani hodinu, co jsme přijeli a začíná se mi hýbat swinger na levém prutu, kde mám nadipovanou brusinku s halibutkou obalenou v těstíčku. Swinger pomalu klesá a pak jde o něco nahoru. Potom zase klesá. Čekám, co se bude dít. Nakonec se swinger dává do pohybu směrem nahoru k prutu a já mohu konečně lehce zaseknout.

Bratr na mě křičí, že by to mohl být jeseter, protože záběr by tomu odpovídal. Podle toho se taky zachovám. Protože jsem jesetera nikdy neměl na háčku, tak trochu povoluji brzdu a nechávám ho unavit se. To se mi nějak nedaří a jeseter si to míří rovnou do asi sto metrů vzdaleného rákosí. Chtě nechtě musím přitáhnout brzdu navijáku. Naštěstí rybu otáčím a pomalu přitahuji k molu. Nechci nic podcenit a o jesetera přijít. To by mě opravdu mrzelo. Po chvíli už se dlouhá štíhlá ryba zmítá v podběráku a já jsem radostí v sedmém nebi.

 

Jeseter je opravdu nádherný. Měří rovný metr a váží 6 kg. První ryba a hned vytoužený jeseter. To mám ale štěstí, říkám si. Jesetera vyfotíme, zakápneme jamku po háčku a pouštíme ho zpátky do rybníka.

 

Opět nahazuji udici a těším se na další záběry. Místo je ale asi dost rozplašené a tak se dlouhou dobu nic neděje.

 

Kolem jedenácté noční hodiny si jdeme unavení lehnout do bivaku a rychle usínáme. Ze snů nás budí až záběr na dvě ananasové boilie a kapr si bere dost vlasce než se ho Honzovi podaří otočit. Vypadá to na velmi slušnou rybu. A taky, že jo. Je to krásný, 85 centimetrů dlouhý a deset kilogramů vážící šupináč. Honza je velmi šťastný, protože se jedná o jeho nový osobák. Kapra po pár fotkách vracíme zpátky vodě a jdeme znovu spát.

 

Je půl jedné ráno. Netrvá to dlouho a jsme zpět v akci. Zdá se nám, že jsme spali snad jen pět minut. Ale je půl druhé. Tak se dočkal i Marek a zanedlouho zdolává krásného vypaseného lysce 74 centimetrů dlouhého a vážícího 10 kilo. Ryba je zpátky ve vodě a najednou se spouští pravý kolotoč záběrů. Snad za 15 minut se ozývá Markův druhý prut a po krásném boji je v podběráku statný šupík dlouhý 79 cm a vážící 9 kg.

 

Máme plné ruce práce, ale ve třech to v celku zvládáme. Trochu naslepo se snažíme ještě zakrmit, abychom kapříky udrželi co nejdéle v pohotovosti. Je něco kolem dvou hodin v noci a ryby opravdu žerou. Za dvacet minut se rozjíždí Honzovi opět ananasové boilie a je to snad bratr toho předešlého šupináče s úplně stejnými parametry. Za další půlhodinku se rozjíždí jeden z prutů Markovi a po nějaké době je krásný lysec s mírami 78 cm a 10 kg v podběráku. Tak tomu říkám kapří šílenství…

Připomíná mi to slepice. Kapři žerou vše, co jim tam přichystáme a na co ve vodě narazí. Asi za dvacet minut má Honza jízdu opět na ananas. A je to zase šupík 79 centimetrů a devět kilo. Zřejmě Honzovy oblíbené míry:-))

Znovu vše připravit a honem zase nahodit. Jenže když už se asi hodinu nic neděje, tak si jdeme lehnout, abychom ještě něco naspali. Je osm hodin ráno a já vylézám z bivaku udělat si čaj k snídani a něco sníst. Kluci ještě spí, ale nechám je dospat, protože v noci to bylo opravdu dost náročné.

 

Ve tři čtvrtě na deset přichází záběr na Markův levý prut a zanedlouho se na podložce převaluje ranní šupináček, bez jednoho centimetru sedmdesátka. Po tomto kapříkovi začínáme být i my aktivní a opět dokrmujeme boiliem a peletami. Přináší to své ovoce a zdá se, že kapři jsou stále na místě.

V půl jedenácté se roztáčí cívka Honzovi (co jiného než ananas) a kapr se snaží dostat do rákosí. Honza ho tam nemůže pustit a tak utahuje brzdu skoro na maximum. Zanedlouho se mu daří kapra otočit a navést do podběráku. Tento velmi bojovný šupináč měří 75 centimetrů a váží 7 kilo. Pár fotek a kapřík je zpátky v rybníku.

 

Asi po půl hodině se rozjíždí Honzovi opět ananas, ale kapr po pár metrech padá z háčku. Jen, co se toto stalo Honzovi, vybírá si svou smůlu i Marek. Tomu se dokonce rozmotal uzel „grinner“ na vlasci. Zatím se nám to ještě nikdy nestalo a bratr jen nevěřícně kroutí hlavou. Chce po mě, abych mu to vysvětlil, ale to je i na mě moc. Asi ten uzel špatně navázal, ale to mu radši říkat nebudu :-)

Netrvá to ani hodinku a do třetice všeho špatného. I já jsem si vybral svůj příděl smůly a ztrácím rybu. Každý si to jednou „vyžral“ a tak doufáme, že se teď situace otočí a někdo z nás ten řetěz mrzutostí konečně protrhne. Zatím to ale na to nevypadá. Jdeme si tedy připravit něco dobrého k obědu, abychom si zlepšili náladu.

 

Celé odpoledne se vůbec nic neděje. Ani u ostatních rybářů nejsou vidět záběry. Ryby si nejspíš dávají zasloužený odpočinek.

Večer si jdeme po deváté raději lehnout, protože jestli přijde stejná noc jako předešlá, tak se moc neprospíme. Ještě dokrmujeme nevelkým množstvím boilies a čekáme, co se bude dít. Do půlnoci se nic neděje, takže usínáme a probouzí nás až ve čtyři hodiny ráno záběr. Musíme rychle vyskočit z „pelechů“ a jít do akce. Kapr bojuje, ale není mu to moc platné a zakrátko se převaluje v podběráku. Marek se s ním rychle vyfotí a už šupináč putuje zpět za svými vrstevníky do rybníka.

 

Nedaří se nám usnout a tak čekáme, jestli se bude ještě něco dít. Časem si děláme snídani a přemýšlíme, jestli ještě dokrmit. Bratrovi to nedá a prohazuje místo dalším boiliem a peletami.

Příští jízda se koná v sedm hodin ráno. Je to na Honzově prutu a kapr opět neodolal dvěma „dvacítkám“ ananasu. Měří 74 cm a váží 8 kg. Honza nahodí a jde si ještě lehnout do bivaku po těžkém boji. Ve čtvrt na devět se mu ale opět ozývá hlásič a je to „pro změnu“ ananas. Honza spí, tak se ujmu prutu já a vychutnávám si souboj s dalším šupináčem. Za chvíli ho navádím bratrovi do podběráku. Má 75 centimetrů a 7 kilo. Ještě pár fotek a může jít zpátky. Není nad ten pocit sledovat rybu, jak pomalu mizí ve své vodní říši.

 

Potom přichází Markova velká chvíle. Nejdříve se mu rozjíždí pravý prut a během zdolávání ryby mu přichází záběr i na druhý prut a Honza se ho běží ujmout. Tak jsou zdolávány dvě ryby najednou. Postupně se obě blíží k molu a chvilkami se bojím, aby se do sebe nezamotaly. Oba jsou to kapři. Jeden šupík a druhý lysec. Nejdříve podebírám Markovi lysce a hned vzápětí Honzovi šupináče. Naskýtá se nám velmi krásný pohled na odháčkovací podložku. Nádherný „double“ - statný lysec 75 cm a 10 kg a stejně těžký 79 cm dlouhý šupináč. Zejména lysec má proporce, budící naději, že jednou vyroste v impozantní rybu.

 

Užíváme si tyto úžasné chvíle, kapry pouštíme a věříme, že se s nimi zase někdy setkáme.

 

Další záběr u nepřijde. Sedíme, čekáme a postupně zjišťujeme, že už nám nezbývá než jít pomalu balit věci. Nikomu se do toho nechce, ale co nám zbývá. Loučíme se s zdejším překrásným prostředím i s velmi přátelským panem správcem a ujíždíme k domovu.

 

Závěrem bych jen dodal, že mě velmi příjemně překvapilo ananasové boilie a určitě si je zahrnu do zásoby, kterou nosím na kapry. A také bych chtěl všem vřele doporučit tento rybník, protože při správně zvolené taktice krmení a troše umění si zde zcela jistě skvěle zachytá.

 

Za MS Carp live team + host Jan Jedlička, Michal Samohýl (samcarp)