Jaká lanka má smysl doma vyrábět, to jsem rozebíral v již zmíněném článku zveřejněném zhruba před měsícem. Dnes se podíváme z čeho je vyrábět a jakými způsoby. Samozřejmě, že to, co tu budu popisovat, nejsou všechny možnosti a určitě existují i jiné a třeba lepší způsoby, jak se s výrobou návazců popasovat. Navíc vycházím z nabídky materiálů, která je dnes běžně k dispozici. Pokud se budete o celou problematiku hlouběji zajímat, určitě se dostanete i k dalším informacím daleko přesahujícím rámec tohoto článku.

Štiky chytá na wobblery bez lanka jen nenapravitelný optimista. Tahle mi vzala rychle tažený Husky Jerk při lovu bolenů a naštěstí se zasekla vně tlamy. Takže jsme měli oba kliku...

 

Používané materiály

Popis výroby návazců musíme začít samotnými materiály, z nichž budou zhotoveny. V drtivé většině případů se štikové návazce vyrábí z různě splétaných ocelových lanek. Existují i lanka wolframová, která bývají velmi tenká a nenápadná, ale mě vadí značná tendence wolframu se kroutit a krom toho, moc wolframových lanek v metráži asi neseženete. Navíc není wolfram jako wolfram – rozdíly v kvalitě jsou tu značné. Pokud byste trvali na wolframových návazcích, tak celkem dobré jsou od firmy Traper, ale viděl jsem je prodávat jen hotové.

Nějak takhle skončila většina mých wolframových návazců - a některé nechutně rychle.

 

Naprosto pominu všechna lanka vyrobená kombinováním drátu a textilního materiálu. Vyzkoušel jsem dva výrobky tohoto typu a nepřišel jsem jim na chuť. Jejich jedinou výhodou je to, že se dají dobře vázat, moc jiných pozitiv jsem na nich nenašel. Obvykle jsou tlustší, nápadnější a méně odolné než lanko z čistého kovu, takže je opravdu těžké najít nějaký zásadní důvod, proč za ně utrácet peníze. Pokud ho přesto najdete, nenechte se mnou ovlivnit a dělejte, co uznáte za vhodné.

Vraťme se ale k oceli. Ocelová lanka vznikají splétáním určitého počtu drátů – u levnějších lanek je to 7, ale může to být i víc (vím určitě o čísle 19, jenom už si nepamatuji konkrétní produkt) a asi nejvyšší kvality bylo dosaženo u lanek typu 7x7, která jsou tvořena sedmi prameny ze sedmi drátů. Uživatelsky jsou velice příjemná, moc se nekroutí, ale za všechny tyhle výhody si samozřejmě zaplatíte.

Povrch lanka může být potažen ochranou nylonovou vrstvou. Moc si ale na tenhle druh ochrany nepotrpím – to, co odolává štičím zubům, je ocel, plastový potah v mých očích jen opticky navyšuje průměr lanka. Na druhou stranu některá potahovaná lanka jsou velmi levná a tak je kupuji s tím, že z nich vyrábím návazce do lokalit, kde se hodně trhá.

 

Existují i nesplétané materiály – různé dráty a struny. Drát využijete při výrobě jerkovacích drátů a ocelová struna se dá využít i na výrobu klasických „lanek“. Asi bych dokázal zpracovat i běžnou kytarovou strunu, ale přece jen je jistější použít výrobek určený přímo pro rybáře. Momentálně znám na našem trhu jediný materiál tohoto typu a tím je Bungee Steel od Cormoranu, o kterém ještě bude řeč.

Pro některé speciální situace se vyplatí použít i kevlar nebo silný fluorocarbonový vlasec (Hardmono, Invisilin,…), takže jestliže si jejich potřebu zdůvodníte, klidně si je pořiďte. Počítejte ale s tím, že nejslabší průměry nabízejí jen velmi chabou ochranu proti štičímu chrupu a raději pracujte s monofily od 0,60 mm nahoru a na kevlar s nosností pod 10 kg také moc nemyslete.

Malý vzorkovník různých materiálů, s nimiž jsem v posledních letech chytal. Samozřejmě, ani zdaleka to nejsou všechny.

 

Pokud jde o konkrétní návazcové materiály prodávané v metráži, je jich tolik, že není v silách jednotlivce vyzkoušet je všechny. Uvedu jen některé, s nimiž mám osobní zkušenost. Berte to ale tak, že spousta firem odebírá od prvovýrobců ty samé materiály a prodává je pod svou značkou, takže při nákupu nekoukejte ani tolik na to, co je napsáno na cívce, jako skutečně na to, co je na ní namotáno.

 

Klasikou mezi vázacími lanky je dnes Jaxon Microwire, případně jeho varianta Micro plus. Je to dobré tenké a snadno zpracovatelné lanko, které ale v současnosti už rozhodně nepředstavuje špičku produkce. Na štiky ho používám od nosnosti 6 kg výše (tj. 6, 9 a 13 kg). Dělá se i verze 3 kg, ale je to spíš pro ochranu před náhodnými záběry štik při lehké přívlači než pro jejich cílený lov. Snadno se předře a nepoužil bych ho ve spojení se silnějším vlascem než 0,16 mm.

Na šestikilové Microwire mám chycenou svou jedinou štiku přes metr, ale kdykoli s tímto lankem lovím, dávám si dobrý pozor, protože ho s kvalitním vlascem o síle 0,22 mm, například ve vázce, často úplně normálně přetrhnu a obvykle ne v uzlu, ale někde v půlce. Takže ono to s těmi 6 kg nebude tak slavné. Jenže pokud jde o ostatní vlastnosti, jsem s MW spokojen, vím, že verze deklarovaná jako 6 kg je vhodná pro návazce na kmenový vlasec cca 0,18 – 0,22 mm a reálnou nosnost neřeším, protože ryba mi ho ještě nikdy nepřetrhla.

 

Alternativou k poměrně drahému lanku Microwire (dále MW) je sice o něco horší, ale daleko levnější výrobek značky Quantum. Je to lanko tenké, nepotahované, prodává se v návinu 25 m a má proti MW větší sklon se kroutit.

 

Slušná jsou i lanka od Dragonu (vyrábí je pro něj firma Sufix) prodávaná v různých průměrech a vyrobená za použití různých technologií splétání. Jsou dražší (zejména verze 7x7) a obvyklý návin je 2,5 m, což není zrovna moc. Použil bych je hlavně při výrobě bytelnějších návazců, protože na rozdíl od MW se dají sehnat i ve větších nosnostech.

Pozitivem lanek typu 7x7 právě od Dragonu je dobrá trvanlivost – nemají takovou snahu se kroutit a vydrží relativně rovná déle než jiné typy včetně MW. Řekl bych, že zohlední -li se cena a výdrž, vůbec se nejedná o špatnou investici. Pokud jsem se dobře díval, tak kolega Prutos zničil za týden lovu štik na Alandech jedno lanko z tohoto materiálu (zkroutilo se při vyháčkovávání ryby).

 

Skutečně pěkná jsou lanka od firem Drennan a E-sox, která si nechává jeden z mých přátel posílat ze zahraničí. Sortiment zahrnuje několik druhů potahovaných i nepotahovaných ocelových lanek, mezi nimiž si každý určitě vybere.

Vrcholem nabídky je pak titanové lanko, které je 2-3 krát dražší než ocelové, ale nesmírně odolné proti čemukoli. Pokud byste ho neutrhli,  možná by se dala s jediným návazcem z tohoto materiálu odchytat celá sezóna.

 

Zástupcem levných potahovaných lanek je například Titan od firmy Grauvell. Nejedná se o titanové lanko, v téhle cenové relaci je to absolutně nemožné, je to jen obchodní název pro celkem obyčejné ocelové lanko zatavené v černém plastu. Ale 10 m za 40 Kč a deset zamačkávacích trubiček v ceně, to už je láce. Výrobek je to plně funkční a s nesmírným potěšením si z něj dělám lanka do míst, kde se hodně trhá.

 

Spousty dalších lanek najdete na zahraničních serverech a pokud si například z USA objednáte za dobrou cenu jakékoli lanko typu 7x7, nebál bych se o jeho kvalitu.

 

Samotná výroba návazců

No a přistupme k samotné výrobě. V první řadě si vždycky musíte uvědomit, co právě vyrábíte. Je třeba zvážit nároky na materiál (nosnost, viditelnost, odolnost vůči kroucení apod.), rozhodnout se jak má být lanko dlouhé a vybrat si optimální typy karabinek, obratlíků nebo mikrokroužků.

Oproti běžně prodávaným lankům se snažte jít cestou menší nápadnosti (výrobci často používají předimenzované spony a obratlíky). Používejte takové komponenty, kterým věříte a máte s nimi dobré zkušenosti.

 

Všechny materiály kromě kevlaru, který už skoro nepoužívám, se dají stříhat ostrými štípacími kleštěmi. Některá lanka se přitom mají tendenci roztřepit (typicky např. Microwire). Roztřepené konce se špatně navlékají do oček obratlíků a ještě hůř do zamačkávacích trubiček.

Pokud vás to trápí, udělejte si vždycky na lanku dva uzlíky těsně vedle sebe a střihejte mezi nimi. Také konec lanka, které zůstalo na cívce, se vyplatí zajistit uzlíkem.

Obecně jsem ale radši, když si sednu a zpracuji celou cívku naráz – u návinů do 5 m to není žádný velký problém, vyrobíte z nich zhruba 16 lanek s délkou kolem 30 cm a pokud používáte delší, pak ještě méně.

Obratlíky a karabinky vybírejte spíš menší, ale dbejte na kvalitu. S výjimkou návazců pro lov s velkými rotačkami nemá smysl zakončovat návazec karabinou, která má svůj vlastní obratlík. I u těch rotaček obratlík spíš jen nevadí než aby tam byl nutný.

 

Většina návazcových materiálů se dá vázat. A protože uzel na rozdíl od zamačkávacích trubiček nic nestojí, je to první řešení, k němuž se člověk pokoušející se o domácí výrobu návazců uchýlí.

Uzel je třeba vybrat s ohledem na charakter materiálu. Na kevlar a fluorocarbon lze použít většinu běžných rybářských uzlů, u lanek se vyplatí sáhnout po těch nejjednodušších, protože čím komplikovanější uzel vážete, tím víc se zkroutí část lanka v jeho okolí. O pevnost uzlů nebo o to, že by se samovolně povolovaly, nemusíte mít strach. Když je dobře dotáhnete a narovnáte, drží snad všechny. Spolu s některými přáteli používám jen obyčejné očko, jenom ho vážu 2-3 x na sobě a celou dobu se snažím vzniklý uzel vytvarovat, aby vlasec odstával žádoucím směrem. Následujících 5 obrázků zachycuje celý postup - dotažený uzel je dobré umačkat, aby na lanku vznikly ostřejší zlomy a pak není šance, že by se tahem povolil. Pro lepší názornost bylo použito dost silné lanko - asi tak na hraně toho, co se ještě vyplatí vázat uzlem.

 

Pokud při preferujete při práci s lankem uzly, můžete dokonce vyrábět adekvátní návazce přímo u vody. Stačí cívka s daným materiálem, pár sponek, obratlíků nebo kroužků a štípací kleště. Někdo to tak dělá, já ale ne. Lanka obvykle vyrábím za dlouhých zimních večerů a k vodě chodím chytat.

 

I když na tenkých nenápadných lankách upřednostňuji uzly, s rostoucí tloušťkou materiálu stále častěji pracuji se zamačkávacími trubičkami. Těch je celá řada, ale vybrat si opravdu kvalitní, to je docela problém. Existují levnější trubičky z tenkého stříbrně zbarveného plechu (používám na tlustá levná lanka), ale kvalitnější trubičky jsou tenké, tvořené nazlátlou slitinou připomínající mosaz a bývají opatřeny matnou povrchovou úpravou. Vytvoříte s nimi pevnější a méně nápadné spoje. Často jsem až žasnul, jak pevně dokáže miniaturní trubička tohoto typu držet.

Důležité je použít trubičky s co nejmenším průměrem – pouze tolik, aby se dalo lanko prostrčit tam a zpátky. Obvykle stačí vnitřní průměr do 1 mm (nejčastěji používám 0.8 mm). Cokoli silnějšího je jen zdrojem problémů.

Sehnat optimální trubičky dá v dnešní době docela práci, zvlášť pokud bydlíte dál od velkých měst. Většina toho, co se nabízí v obchodech, jsou levnější a průměrově předimenzované výrobky, s nimiž žádné velké štěstí neuděláte. Tenké lanko má 0.25 - 0.30 mm a ve dvoumilimetrové trubičce se doslova ztrácí - zato ta trubička pohřbí veškerou snahu o nenápadnost, kterou jste při výrobě návazce vyvinuli.

 

Pokud budete shánět trubičky na Internetu (je dost reálné, že to tak nakonec dopadne), použijte do vyhledávače slova „Leader sleeves“ nebo „Crimps“, případně německé „Klemmhülsen“.

 

Při vytváření trubičkových spojů působí problémy lanka s tendencí se rozplétat. Prostrčit takové lanko trubičkou tam a zpátky může být někdy docela o nervy a pomoci si uzlíky jako v případě, kdy se lanko váže, nelze, protože uzlík by trubičkou neprošel. Dá se to řešit například tak, že místo, kde lanko přestřihnete, zakápnete lakem nebo vteřinovým lepidlem, aby se drátky držely pohromadě. Jednodušší je ovšem najít si kombinaci lanka a trubiček, s nimiž se dá pracovat bez problémů. A v první řadě to chce ostré štípací kleště, které nežvýkají, ale skutečně stříhají.

 

Zamačkávací trubičku nakonec pochopitelně zamáčkneme. Existuji na to speciální kleště, ale poslouží i obyčejnější modely. Já používám univerzální Rapala kleště, které se běžně prodávají v rybářských obchodech.

Trubičku je třeba stisknout dost silně, aby spoj nepovolil. Vyplatí se to dělat co nejblíž k ose kleští, rozhodně ne špičkami čelistí. Těmi trubičku jen „poškádlíte“ a takto vytvořenému spoji bych nikdy nevěřil.

U některých lanek stačí k vytvoření pevného očka i prosté zamačknutí , ale daleko jistější je pojistit pevnost spoje buď tím, že zmačkneme trubičku z obou konců kolmo na sebe anebo uchopíme konce delší trubičky do dvojice kleští a opatrným otáčením zkroutíme trubičku do spirály.

 

Vyžaduje to kvalitní trubičky, protože ty méně trvanlivé se mohou při této operaci roztrhnout. S dobrými trubičkami je to ale hračka a je vyloučeno, že by naposled popsaný spoj povolil dřív než praskne samotné lanko. Každopádně se vyplatí jeden dva návazce otestovat – provést reálný trhací test a podívat se, kde nakonec skutečně povolí. Mimo jiné tím získáte i důvěru ve své výrobky – a tu budete u vody potřebovat.

Výsledek trhacího testu - takhle by to mělo dopadnout

 

Zvláštní pozornost je třeba věnovat dvěma materiálům. Hardmono nebo jiné monofily jsou tvárné a je možné je z trubičky silným tahem vytáhnout. Struna Bungee Steel je zase hladká a také drží v trubičkách hůř než lanko.

Rozhodně je třeba při práci se strunou použít jedno z výše jmenovaných opatření (dva kolmé stisky nebo kroucení) a pořádně stisknout. Váhal jsem, zda použít firemní trubičky Black Safe, které jsou mimořádně krátké, ale výsledky trhacích testů mě přesvědčily a tak jsem nakonec nedávno celý týdenní pobyt na Alandech odchytal se dvěma návazci z tohoto materiálu (vozil jsem v lodi dva pruty). Chytalo se s nimi na gumy i jerkovalo, byla na nich zdolána řada ryb a ne malých, nástrahy uvízlé v rákosu jsme vytrhávali rukou tahem za „lanko“ (většinou i s rákosem) a na konci pobytu nenesl ani  jeden z návazců nějaké zásadnější stopy použití. Podobné vlastnosti vykazují i titanové struny prodávané některými výrobci, ale jsou dost drahé.

Pravdou je, že i návazce z kovových strun mají životnost omezenou – obvykle po desítkách hodin používání prasknou v nejexponovanějším místě, což bude jedno z oček. Proto je lepší ty z nich, které prošly mimořádným zatížením, zkrátit a vytvořit na nich nová očka.

Zkracování je vůbec dobrá finta (bez ohledu na materiál návazce), ale musíte s tím počítat a udělat si návazce primárně delší. Pokud dojde na konci ke zkroucení a podobně, dá se ještě pořád udělat z lanka dlouhého 35 cm třeba 25 cm.

 

Při výrobě návazce z monofilu je pro zvýšení trvanlivosti spojů  možné po provlečení trubičkou konec vlákna nahřát, aby se vytvořila kapka a při rovnání vznikajícího očka (ještě před zamáčknutím) ji dotáhnout až ke trubičce, kde se zarazí.

 

A ještě jedna poznámka k výrobě návazců z Hardmona a podobných materiálů. Jelikož mají dost velký průměr, je potřeba používat silnější trubičky, které jsou nápadnější. Když si trubičku před zasunutím monofilu mírně zploštíte, aby byla na řezu oválná, dokážete použít menší průměr. Já vím, že je to už možná prkotina, ale hodně lidí, kteří si návazce vyrábějí sami, jsou detailisti a detailistům na detailech záleží.

 

V krátkosti se podíváme na volbu ostatních nezbytností. Ty by měly v první řadě tvořit s lankem jeden vyvážený a funkční celek. Dávat na lanko s nosností 6 kg obratlík s nosností 20 kg je nesmysl a obráceně je to ještě větší ptákovina. Stejně nesmyslné je zakončovat jerkovací drát obratlíkem.

Také typ použité spony je závislý na tom, co budeme s návazcem dělat. Spoustu běžných spon např. při jerkování normálně otevřete – u mě to byla v posledních letech nejčastější příčina ztráty jerku a to až do doby, kdy jsem konečně našel typy spon, které se samovolně otevřít nedají. U jerků je to např. spona typu Berkley Crosslock, kde se nástraha k zámku spony prostě dostat nemůže (schválně si prohlédněte obrázek a zkuste přijít na to proč) a samovolné otevření je vyloučeno. Konstrukčně identické spony dělají i jiní výrobci – např. Rapala.

U nástrah, které se jen tahají, je možné použít více typů spon. Vyberte si jakýkoli typ, se kterým máte dobré zkušenosti.

Vlevo dole je mnou preferovaná karabina Berkley Crosslock. Používám ji u jerků a větších wobblerů. Ostatní typy jsou pro běžnou přívlač naprosto v pohodě, ale při jerkování se mi už všechny alespoň jednou samovolně otevřely.

 

Obratlíky si vybírám malé a kvalitní, s nosností o něco větší než je nosnost lanka. Mikrokroužek zařazuji spíše do lehčích sestav pro použití s vlascem do 0,22 mm a ještě nikdy jsem žádný neroztrhl, takže jediným kritériem je absence ostrých hran, které by mohly snižovat pevnost uzlu poté, co mikrokroužek navážete na vlasec. Jestli používám mikrokroužky určené pro kapraře, muškaře nebo vláčkaře, to je mi srdečně jedno. V skrytu duše jsem stejně přesvědčen, že výrobci to vůbec neřeší, dokud nedojde na zabalení do pytlíku s patřičným obrázkem. Pokud byste opravdu chtěli mít jistotu, pak v muškařských speciálkách najdete mikrokroužky s deklarovanou nosností  kolem 10 – 12 kg. Opravdu se jim dá věřit a proti obratlíku neváží prakticky nic, takže jsou vynikající pro výrobu skutečně nenápadných lanek pro lov s gumami a popy v čistých vodách.

Poslední poznámka se bude týkat skladování lanek. Nikdy jich nedávejte větší počet k sobě. Mají sklony se vzájemně proplést a lidský život je příliš krátký na to, abyste ho část obětovali na rozmotávání klubka zlomyslných drátů. Ideální je zabalit hotová lanka do sáčků po dvou či třech a máte vystaráno. Navíc si udržíte i základní přehled, kolik návazců vlastně vůbec máte.

 

 

Doufám, že jsem motivoval alespoň někoho k tomu, že přejde od úzkého sortimentu nabízených hotových návazců k nekonečným možnostem vlastní výroby. Má to totiž jedno obrovské plus. Vlastní práce vede k přemýšlení a to zase přivádí lidi na přímější cesty k úspěchu. A až někdy potkáte u vody někoho, kdo má na tlustém zeleném zkrouceném lanku v obrovské karabině upnutý malý twistřík a stěžuje si, že byl celý den bez záběru, můžete mu prozradit, že si za to pravděpodobně může sám…

Rozloučíme se obrázky zachycujícími jedny z nejkrásnějších okamžiků přívlače - dynamický boj štiky na hladině. Jedině s kvalitním lankem si může člověk  tyhle situace opravdu vychutnat. Bez něj mu v oněch chvílích nezbývá než hodně doufat a ze všech sil věřit.

 

Text i foto: M. Horáček - Osprey