Je parné odpoledne, stojím na kovové lávce a pozoruju vodu. Je kalná a špinavá. Není vidět ani náznak rybí aktivity. Scházím z lávky a usedám na místo kousek pod ní. Jsou tu napadané větve a mělčina spadá do hlavního koryta.

 

Tam také dopadají hrsti třešní. Rozbaluji feeder. Montáž se skládá z pětigramového olova, čtrnáctky návazce a většího háčku. Nahodím a pozoruji špičku. První prudké drbance přicházejí ihned po nahození. Nejdou mi seknout. Vypadá to na přejezdy. Seknu a vytáhnu holý háček. To se opakuje snad desetkrát. Zkouším měnit velikost třešně, vyměním háček za menší, za větší.

"Tak ryby, dám vám poslední šanci, jinak jdu pro vláčák!"

Na to záběry ustanou úplně. Ještě se asi půl hodiny trápím a potom balím feeder a jdu do auta pro vláčecí prut a holiny.

Mám štěstí, že jsem si nechal věci pod autem, táta totiž zamkl a odešel se psem na procházku. Nasoukám se do holin, uložím feeder pod auto a jdu zpátky k vodě. Pod lávkou vytáhnu candátka málem menšího než nástraha.

 

Rotačkou prolovuji mé  staré místo, doufám, že zastihnu tlouště hodující na mých třešních.

"Tak tloušti mají dneska asi volno", napadá mě po pár neúspěšných  náhozech. Pouze utrhnu mou oblíbenou třpytku.

Přesunuju se dál proti proudu. Říčku zde napájí její nejsilnější přítok. Je neuvěřitelně kalný, tak proto ta špinavá voda. Potok se vlévá do rozlehlé mělčiny, tvoří v ní však hlubší koryto. To je nyní plné kalu. To by mohlo být zajímavé!

Přemýšlím, jakou nástrahu mám navázat místo utrhnuté rotačky. Mám s sebou pouze chudě zásobenou krabičku, chtěl jsem přeci feederovat. Volba padá na malý wobbler. Navazuji ho do volné smyčky a nahazuji do hlubšího koryta. Záběr přichází v okamžiku přetažení na mělčinu. Je to okoun kolem 20 cm, bez měření putuje zpátky do vody.

 

Brodím mělčinou na hranu koryta, ryby se tak budou lépe zdolávat a nebude hrozit uříznutí o hranu. Záběr přichází přímo u mé nohy. Po pár minutách zdolám okouna o délce 35 cm. Stojím přímo v hejnu lovících okounů!

Ani se nehnu, wobler opatrně nahodím kousek před špičku prutu a popotáhnu. Na wobbleru nyní visí okoun o něco menší, tak kolem třicítky. Během pěti minut zdolám ještě další čtyři. Všechny je pustím a brodím proti proudu.

 

Je tu průzračná voda, nedá se srovnat s tokem pod přítokem. Mělčina pomalu klesá a já musím vylézt na břeh, abych si nenabral, protože mám pouze klasické holínky.

Po pár metrech narážím na moji oblíbenou tůň. Je to jedno z nejhlubších míst na tomto úseku. Hloubkou přesahuje 1,5 m, což je oproti 30 cm v okolní mělčině velký rozdíl.

 

Navážu červeného twistera a cukavým pohybem navedu do tůně. Když míjí potopenou větev, lehce drncne a zůstane stát. Na první dojem mám pocit, že je to vázka. Ale není!

V čisté vodě náhle spatřím štíhlé tělo štiky s mým twisterem v tlamě. Jemně zaseknu. Ryba se kupodivu vůbec nesplaší a pouze pomalu krouží tůní. Během chvilky ji navádím na mělčinu. Teď už ji stačí jen zvednout a změřit.

 

Štika ale mohutně mávne ocasní ploutví, udělá otočku na místě a je pryč! Zbyde mi pouze rozdrásaný twister.

Dlouho jsem ale nelituji. Možnost vidět záběr na vlastní oči mi vynahradila ztrátu ryby.

 

V dalším postupu mi bránila neskutečná džungle. Vrhnul jsem toužebný pohled na druhý břeh, kde voněla čerstvě posečená louka. Mezi mnou a loukou se však černala tmavá, hluboká tůň. Abych se na louku dostal, musel jsem nějak obejít výběžek nepropustné vegetace, zasahující až do vody. Jediná cesta vedla vodou. Opatrně jsem našlapoval po hraně tůně a dával si dobrý pozor, abych v ní neskončil po pás. Po chvíli se vše úspěšně zdařilo a já mohl přebrodit na protější břeh. Bahno nahradil zlatý píseček a nad tůní je pouze asi 20 cm vody.

 

Vylezu na louku a jdu dál proti proudu hledat místo, ze kterého bych mohl chytat. To tady není tak snadné. Břehy jsou zde vysoké a zarostlé divokým rostlinstvem. Jediná možnost, pokud chcete prolovit celý úsek, jsou broďáky. Po louce ujdu asi 200 metrů. Zkouším projít hustým porostem, je to však o zlomení prutu. Opatrně vycouvám a vidím, že pokus "o proražení" si vyžádal oběti. Twister a karabinka! Z navijáku visí pouze volný vlasec. Stejně byl twister rozdrásaný od štiky.

Navážu novou nástrahu a hledám dál. Vidím, že kus kopřiv je pořádně pokrytý vrstvou bahna. Aha, divočáci využívají tůň jako kaliště. Mě tak umožnili přístup k vodě. Nahazuji do bahnité tůně, doufám, že zvířené bahno přilákalo ryby. Vytahuji menšího tlouště a malého okouna.

 

Vstupuji do vody. Dlouhotrvající sucho způsobilo, že říčka je úplně zapadlá. Navíc, díky čisté vodě vidím na dno, můžu si tedy zvolit vhodnou trasu bez obavy z nabrání. Potok chvílemi teče zeleným tunelem. Nad vodu se sklánějí větve porostlé popínavými rostlinami a nezřídka zasahují na druhý břeh. Je tu příjemný chládek. Pomalu se brodím proti proudu. Nahazuji a zdolávám dva malé okouny. Asi si ryby plaším. Jinak to tady ale nejde. Buď obcházet potok po louce, a nebo se snažit pomalu brodit.

Dno se lehce zvedá a pod nohama mi přibývají kameny. Za vyššího stavu vody zde bývá proudný úsek. Nyní zde voda skoro stojí a sahá mi sotva ke kotníkům. Nemá cenu zde chytat. Vylézám na louku, která tady zasahuje až k vodě. Už vidím silnici a most. Pod mostem bývá malý jízek a kousek pod ním tůň s malým ostrůvkem. Tam nyní mířím.

Jízek, jestli tak mohu říkat malému kamennému valu, je téměř suchý. Tůň ale suchá není a já doufám, že se do ní stáhly ryby z celého okolí. Nahazuji za ostrůvek. Opatrně vedu nástrahu kolem potopené větve. U ní dostávám záběr! Ryba se cpe do kořenů a po chvíli se jí to daří. Nezbývá mi nic jiného než jít pro ni, nebo ji utrhnout. Rozhoduji se pro první variantu a vstupuji do tůně.

Snaha nenabrat si do holinek bere za své, jsem po pás ve vodě! Něco mi našeptává, že nebude od věci odhodit mobil. U kořenů rukama šmátrám po rybě. Je tu hloubka a ryba je někde u dna…

Zkrátím to. Mám sice mokrou košili, boty a kalhoty, ale v ruce držím malou štiku! Z obavy o její zdraví ji ani neměřím, pouze udělám rychlou fotku mobilem.

 

Vracím se k autu a volám tátovi. Prý přijde do deseti minut. Zatím se svlékám a věci rozprostírám na auto, aby trochu oschly. Táta se trochu diví mé schopnosti vše namočit v takovém potůčku s průměrnou hloubkou 30 cm a puštění ryb už raději nekomentuje…

 

Na své  říčce jsem toho zažil o hodně více. Ale hlavně jsem na ní před třemi lety propadl lehké přívlači.

 

Text: Depuči

Ilustrační foto: Osprey