Vítězí rotačka a hned letí do tůně pod košatou vrbou. Třpytka rozvibruje prut až k rukojeti a já se už nemůžu dočkat tvrdého tlouštího drbance. Je ale ještě brzy a já ze zkušenosti vím, že zde ryby začnou brát až kolem osmé hodiny. Nikam nespěchám a protože zájem o rotačku není, navážu kopýtko a oťukávám dno. Co kdyby vyjel na lov nějaký candát?

 

Po půl hodině kopýtko trhám v potopených větvích. Navazuji opět rotačku a nahazuji k ostrůvkům rdesna. A je to tady! Tvrdý kopanec do prutu a pohotový zásek. Ryba se pere statečně, ale po chvíli ji vyzdvihuji z vody. Hmm, 35 cm dlouhý tloušť není špatný začátek!

 

Tlouště pouštím a dál brodím po proudu. Blížím se k jezu. Nechci si vyplašit nadjezí, proto vylézám z  vody a opatrně se přiblížím k jezu. Jez tvoří mohutný kmen stromu položený napříč tokem. Schovám se za olši a nenápadně nahazuji. Třpytka projede kolem kmene a pomalu se probojovává proudem. Její cesta skončí u kořenů olše. Tvrdý záběr přímo pod nohama!  Ryba si bere metry vlasce a jede proti proudu. Po deseti metrech ji otáčím, po pár minutách zvedám ode dna. Je již jen otázkou času, kdy se mohutné tělo vynoří na hladině.

 

Ryba se zklidňuje a já pro ni lezu do vody. Je to krásný tloušť, měří 45 cm!

Jsem nadšený, hodina lovu a dvě takové krásné ryby!  Na moje poměry celkem dobrý výsledek. Nahazuji pod jez, kde dostávám pouze nesmělý drbanec, který se mi nedaří seknout. Při druhém náhozu zaseknu vrbovou větev. Třpytku zachraňuji, ale celé místo je splašené. Nořím se do vysokých kopřiv. V kopřivách narazím na malý potůček a podél něj scházím k řece.

Zabrodím a nahazuji k přítoku tůňky. Nad vodu trčí pařez. Vrbové větve splývají s proudem a tvoří tak vhodné rybí úkryty. Opatrné náhozy a záběr. Na břeh se tentokrát podíval ,,dlaňový“ okoun. Svým statečným odporem bohužel plaší atraktivní oblast u pařezu. Brodím na druhý břeh a měním nástrahu. Tůňka se bude lépe prolovovat gumkou. Twister dopadá k odtoku a pomalu klesá do nejhlubších částí tůně. Prolovím celou tůň a nic. Gumy prostě nechtějí. Lépe řečeno - tloušti  je nechtějí. Jsou tu však i štiky a candáti.

Navazuji bílé kopýtko a nechávám ho poskakovat v proudu. Dostávám se do mého méně oblíbeného úseku. Hlubší, proudný úzký kanál nikdy nehostil žádnou ,,lepší“ rybu. Občas jsem zde chytil nějakého okounka a umím si představit,  že sem vytahují na lov candáti z nedaleké tůně, ke které právě mířím. Tůň se zařezává do levého břehu a od hlavního proudu jí dělí pás rákosí a naplavených větví.

 

Vždy mám dilema, z jakého břehu mám chytat. Levý břeh je zarostlý hustými keři, jejichž větve zasahují hluboko do vody. Mezi keři je pouze jedno místo, z kterého se dá nahodit. Z pravého je nutné zabrodit do onoho zmiňovaného koryta. Každá zde zaseklá  ryba  se většinou utrhne o hranu pokrytou vším možným. A zabrodit do tůně? Je zde obrovská vrstva bahna, do kterého zajedete klidně po pás (vlastní zkušenosti :-).

Rozhoduji se pro levý břeh. Džungle hrozná a kvůli pařezům můžu stejně nahazovat do omezeného prostoru. Párkrát hodím a jdu dál. Na louce na pravém břehu je skautský tábor, chytat se tam nedá. Lezu do prudké stráně a po pěšině vycházím na rozkvetlou louku. Brodím se spoustou fialových květů, z nichž na mne vyletují rozčilené včely.

 

Fortelné  broďáky však nepropíchnou! Na kraji lesa posvačím a vracím se k vodě. Nyní přichází nejkrásnější část řeky! Tok tu silně meandruje a je obklopen starými vrbami. Pod větví dostávám záběr a o kus dál další. Tloušti kolem třicítky putují zpět do vody. Překvapí mě odtok z jedné tůně. Brouzdám se tak v deseti centimetrech vody a  když  šlápnu na převislou trávu, jsem ve vodě skoro po pás. Škoda že jsem to nevěděl, nějaká ta rybička zde určitě byla!

Na nedaleké vrbě zachraňuji rotačku, kterou jsem tu minule utrhl. Kolem jedenácté dorazím k tůni, která se mi již dříve osvědčila. Je zde hloubka kolem metru a konec tůně se pomalu zvedá. Tůň je zakončená padlým stromem a povodní nahrnutým kamením. Naproti mému stanovišti spadá do vody keř a pod ním se tvoří pomalý vracák. První záběr - a zase tloušť kolem třicítky! Vzápětí dá o sobě vědět ještě druhý, podobně velký.

 

Další náhozy a já přemýšlím, kolik je pravdy na rčení: ,,Velký tloušť se většinou chytí jako první“. Úlovků ubývá, až ustanou docela.  Něco na tom asi bude.

Přemýšlím a najednou přichází tvrdý náraz do prutu! Ani nezasekávám, pouze rychle povolím brzdu. Ryba míří za zákrut řeky. Tam nesmí! Po chvíli se vrací a pro změnu míří do potopeného stromu.

,,Tam taky ne!“, snažím se ji ukáznit.

Otočí se a jede znova. Pro zpestření zajede do keře. To se ještě jednou opakuje, ale postupně cítím, že jí docházejí síly. Dotáhnu brzdu a pumpuji rybu k sobě. Jemný proutek je maximálně ohnutý, ale drží. Přede mnou se vyvalí krásný tloušť.

 

Rybu položím do mokré trávy a chvějícíma rukama ji měřím a rychle pouštím. Tloušť měřil 49 cm, možná při důkladném měření by se padesátka ,,vymámila“.

 

Spokojeně odcházím od vody. Na louce se potkávám s tátou. Nechápe, proč jsem všechny ty ryby pustil. I náš pes vypadá, že by si tlouště klidně dal. Já jsem však rád, že jsem je všechny pustil. V hlavě mám číslo 49, v broďácích včelu z fialových květů netýkavek a je mi fajn...

 

Text: Depuči

Foto: Osprey