V době, kdy začínám psát tyto řádky, se výstava pomalu chýlí ke svému konci a než se propíšu na konec, bude už definitvně po ní. Na konečné bilancování je asi brzy a navíc je to spíš záležitostí organizátorů. Pokusit se ale zhodnotit  to, jak se letošní, v pořadí už třináctý, ročník povedl z pohledu obyčejného návštěvníka nebo v mém případě tak trošku i vystavovatele, můžeme klidně už teď.

 

Osobně si myslím, že proti loňsku došlo k výraznému zlepšení – expozice byly přesunuty do pavilonu F, kde se našlo daleko více místa jak pro stánky firem, tak i pro pohyb návštěvníků. Těsné uličky připomínající orientální tržiště, které jsem si pamatoval z loňska, se tentokrát nekonaly a také ubylo „nerybářských“ vystavovatelů. I když nějaká ta klobáska, nožík či konopné pivo se tu koupit daly - ale nedomnívám se, že by to bylo nějak zásadně na škodu.

"Hlavní třída pavilónu" nabízela skutečně dostatek prostoru

 

Poloviční počet výstavních dní (4 proti loňským 8) byl balzámem na duše vystavovatelů, protože čtyřdenní zápřah se dá přežít daleko snáz a také náklady spojené s účastí na výstavě jsou pak výrazně nižší.

Výstavy RYBAŘENÍ se nakonec zúčastnilo 68 firem, které svými expozicemi pokryly výstavní plochu 2357 m2. Je to méně než v Praze, ale i tak považuji akci za reprezentativní, dostatečně velkou a organizačně dobře zvládnutou. Nic zásadního mi tu nechybělo a Brno i Moraváci si ji rozhodně zaslouží.

 

Pokud jde o zastoupená odvětví rybařiny, jednoznačně převládala kaprařina následovaná přívlačí. Vlastně už je to klasika. Obě jmenovaná odvětví se vyznačují nutností stále něco nakupovat, přinejmenším proto, že vyznavači těchto diametrálně odlišných technik naházejí za rok do vody materiál za spoustu peněz - kapraři musejí vnadit a vláčkaři toho spoustu utrhají.

 

Na své si mohli přijít i feedraři nebo plavačkáři - ti by se asi nejlépe cítili na stánku firmy Milo, i když to nebylo zdaleka jediné místo, na němž by oko zvyklé sledovat barevnou anténku plující po hladině spočinulo se zalíbením.

 

V naprosté většině převládaly prodejní expozice a velká část návštěvníků také přijela s tím, že by tu ráda výhodně nakoupila. Mohu říct, že ceny byly slušné a v případě některých výprodejů nebo ojedinělých cenových akcí dokonce nevídané. Protože lidé mají rádi senzace, pár "hypervýhodných" nabídek tu zmíním. Jestli byly opravdu až tak výhodné, to zjistí kupující strana asi až u vody, ale odolejte tomu, když můžete mít něco za zlomek obvyklé ceny...

Já jsem si koupil za stovku 600 m velice slušného vlasce na jerkování a hromádku twisterů v ceně 1 - 2 Kč za kus (barevný sortiment byl drasticky omezený, ale ty gumy nevypadají zle a za uvedenou cenu je budu trhat s o dost lehčím srdcem). Viděl jsem i celkem použitelný muškařský prut za 350 Kč (za tu cenu byl až překvapivě dobrý), kaprové děličky kolem pětistovky apod. Asi by se toho našlo víc, záleží jak kdo hledal a co považuje za dobrou koupi.

Je jasné, že ne každý levný nákup je výhodný a tak spousta lidí nakupovala raději ověřenou kvalitu za méně senzační ceny, ovšem s daleko větší jistotou, že jim zakoupená věc přinese jen a jen radost.

Prodávalo se hodně a řada obchodníků si tržby docela pochvalovala, což je dobře, protože málo naplat, peníze jsou hlavním hnacím motorem všech podobných akcí. Spokojeni mohli být podle mého názoru nakonec všichni.

Jiří Ouředníček od Mivardi právě směnil některý z firemních produktů za finanční hotovost a kolotoč vývoje, výroby a prodeje rybářského náčiní může dál pokračovat...

 

Určitým zklamáním pro mě bylo, že podobně jako v Praze i tady chyběla řada novinek a některé speciálnější kategorie zboží byly prakticky nepřítomny - sháněl jsem například pro kolegu jerkový prut a na celém výstavišti jsme našli jediný, jenž byl hoden toho názvu. Věřím, že se našli i další "hledači pokladů", jejichž přání nebyla naplněna, ale s tím se musí počítat. Menšinové žánry to nikdy nebudou mít lehké a platí to i v rybařině:-)

 

Doprovodný program


Každá správná rybářská výstava by měl mít i nějaký doprovodný program. Organizátorům se podařilo získat ke spolupráci světoznámou společnost National Geografic, návštěvníci si mohli vyslechnout přednášky Zdeňka Maurice o podvodním fotografování nebo Milana Rozsypala o cestách za rybami.

Milan Rozsypal právě líčí své zážitky z cesty do Karibiku

 

Zájemci o rybí pokrmy mohli navštívit kuchařskou show Míry Mužíka, který je mnoha chytejákům znám jako tradiční účastník mnoha našich srazů, kde obvykle exceluje se svým pověstným gulášem. Kromě mnoha zajímavých nápadů se tu nabízela i šance na ochutnávku některých dobrot a tak Míra neměl o posluchače nouzi.

 

Ve dvou velkých vitrínách si mohli zájemci prohlédnout preparované ryby ze sbírek Marka Jasinskiho a Josefa Boháče...

 

...za pohled stálo i akvárium s prezentací wobblerů firmy WFS. Nástrahy zavěšené na šňůře poháněné elektromotorkem neustále rejdily dokola a předváděly svou základní pohybovou akci.

 

Prezentovaly se tu i Střední rybářská škola ve Vodňanech a Mendelova univerzita v Brně...

 

...a k vidění byly živé ryby v bazénku. K tomu se promítaly filmy s rybářskou tématikou a také se soutěžilo. Hlavní cenou pro návštěvníky výstavy byl moped Jawa Betka v hodnotě dvacet tisíc korun.

 

Soutěž o nejlepší exponát


Poprvé v historii výstavy Rybaření se hlasovalo o nejlepší exponát. Titul TOP exponát výstavy RYBAŘENÍ 2011 získal nakonec prut - kaprový speciál Century Sportcarp II, který si společnost Sportcarp Vápeník a Šaravec nechala pro potřeby českého trhu vyrobit v Anglii.

Druhé místo obsadily mikroplandavky JIG SWENSON, které předváděla firma Rybářské potřeby u Habakuka.

Třetí skončil víceúčelový prut Free Spirit Tamer Specialist 11‘ 1,5lb s jednou klasickou a jednou chvějivou špičkou (jakási kombinace lehkého kaprového proutku a feederu), který vyrábí společnost Free Spirit a v Brně ho vystavovala firma Mikbaits.

 

Chytej a chytejáci


 

Firma CHYTEJ.cz měla v Brně poněkud skromnější stánek než v Praze, ale v zásadě nám to vadilo jen v tom ohledu, že jsme nemohli nabídnout tolik místa přátelům, kteří nás přišli navštívit.

 

Ve stálém osazenstvu naší báze se objevila nová tvář a je nutno říct, že to byla tvář velmi pohledná - patřila Lucii Rozsypalové, dceři Tomáše Rozsypala. Věřím, že pro mnoho návštěvníků byla Lucka podstatně větším důvodem k tomu, aby kolem našeho stánku prošli dvakrát než nějaké povídání jakéhosi Horáčka o tom, jak tahat štiky na jerky:-)

 

Na stánku všechno víceméně klapalo a vládla všeobecná pohoda, takže i David byl dobré mysli, ba chvílemi i zářil.

 

Kolegů a kamarádů nás přišla navštívit celá řada. Všem děkujeme, že si na nás našli chvilku a těší nás, že se mezi nimi objevily i nové tváře, které potkáváme na serveru teprve krátce.

Mě osobně mrzí, že asi ve dvou případech se mě někteří z nich nedočkali, protože jsem kdesi poletoval.

Regulus byl jedním z dlouhé řady našich hostů. Jeho fotku sem dávám jednak proto, že se mi povedla víc než jiné a krom toho si to Jura zaslouží...

 

Večer se poměrně početná tlupa chytejáků sešla v jednom nejmenovaném podniku (nemůžu ho jmenovat ani kdybych chtěl, protože nevím, jak se jmenuje). Dost z nich je možno identifikovat na níže umístěném snímku, ale zdaleka to nejsou všichni, chybí například většina majitelů fotoaparátů, kteří toužili pořídit si vlatní fotku.

 

Radostí nad tím, že jsme se tu ve zdraví sešli, jsme snědli hromadu masa a vypili slušné množství nápojů, které se v podobných situacích obvykle pijí. Ani s jedním nemáme problémy a všichni pravidelní účastníci chytejáckých srazů získávají v těchto oborech opravdu vysokou kvalifikaci.

 

Dokud byla noc ještě mladá, oslavili jsme kulaté narozeniny dobré duše našich srazů - kamarádky Mary. Že se to neodbyde předáním bonboniéry a vlažným potřepáním rukou, to se dalo při invenci lidí jako jsou CeP, Frk, Džigit a další čekat.

Mary dostala na další cestu životem zbrusu nový dopravní prostředek (nějaký Nimbus 2000 či co), kompletní cestovní výbavu včetně stylového oblečení a řadu dalších nezbytných věcí. Navrch byla dekorována medailí za všeobecný přínos pro blaho lidstva nebo nějaké podobné zásluhy.

Po zbytek večera (nebo rána), bylo veselo. Kdo tam nebyl, neuvěří a kdo se chce přesvědčit, může přijet příště.

Já bych jen chtěl všem těm dobrým lidem poděkovat za to že jsou. Protože oni jsou tím hlavním důvodem, proč jsem tady na serveru i já. Rád bych šířil tuhle srazovou atmosféru i do běžného života tady na webu a doufám, že naše stránky budou vnímány jako pohodový prostor pro všechny přátele rybaření a nejen rybaření.

 

Zazvonila šalina, zoncna zapadla za Prégl a článku je konec...

 

Text i foto: M. Horáček - Osprey