Nádherné, ale velice těžké jezero, kde jsou v daný termín ještě dobré klimatické podmínky a i teplota vody je ideální na podzimní lov velkých kaprů. Druhá otázka, kterou jsem si musel položit, zněla: „S kým já vlastně pojedu?“.

První, kdo mě napadl, byl ostřílený cassienský matador a dlouholetý kamarád Tomáš (Bláža) Blažek. Bohužel, měl moc pracovních povinností, a tak jsem přemýšlel dál. Po několika marných pokusech jsem oslovil svého kolegu z prodejny Luďka, ale ani on nebyl v danou chvíli stoprocentně rozhodnut. Já však už věděl, že se mi ho podaří zlomit…

Zbývalo asi čtrnáct dní do odjezdu a já začal pomalu, ale jistě shromaždovat materiál, který bude zapotřebí na patnáct dní pobytu v divočině, kde se každý musí spoléhat sám na sebe.

Každý asi ví, co vše to obnáší. Zejména nezapomenout ani jednu maličkost doma, protože se stává, že ji zrovna v rozhodující chvíli budete potřebovat, ať na břehu, nebo na lodi. Naložil jsem tedy 13 kg tygřího ořechu, přidal jsem NHDC sladidlo, melasu a po poradě s Tomem dostatečné množství esence BANÁN, ten cassienští kapří doslova milují. Zároveň jsem vyndal z mrazáku „pár desítek kil“ boilies Fish v průměru 24 mm a Fish - banán 24 mm, aby dostatečně vyschlo.

 

Naložil jsem V-pop-up různých průměrů a barev do pěti esencí (Monster, Monster + Pepř, Fish, Tangerine, Banán), dokoupil olova a jiné potřebné drobnosti, které budu možná potřebovat, a stále přemýšlel, co mi ještě chybí. Čas neúprosně letěl, ale vše se celkem dobře vyvíjelo a tak nebyl důvod zbytečně plašit. Dočerpával jsem jen informace od kamarádů Seni a Vaška, které jsme měli střídat.

Poslední noc doma jsem už ani nemohl dospat a hned ráno jsem jel dokoupit základní potraviny a mohl jsem nakládat vybavení připravené na transport do Francie.

Táta se smál, když viděl hromadu vybavení, a konstatoval: „TO TAM NEDÁŠ.“

Já se jen pousmál a říkám, že v klidu, načež jsem jel ještě pro Luďka. U něj jsem začal mít velké pochybnosti, zda Luďkovu hromadu ještě doložíme. Přemýšlel jsem, co ze zásob necháme doma, ale nakonec se nám podařilo do posledního sousta vše naložit.

Cesta probíhala nad mé očekávání hladce a během dvanácti hodin jsme sjížděli z marseilleské dálnice, exit č. 39, a zbývalo nám jen 10 km k cíli. Jakmile jsme přijeli na cassienský most, bylo přesně pět hodin ráno, hustá mlha a venkovní teploměr ukázal čtyři stupně Celsia. Při rozednění rychle nafouknout čluny, přeskládat vybavení a může začít čtrnáctidenní dobrodružství…

 

Za dvě hodiny plavby po jezeře jsme konečně na vytouženém místě. Teď už jen postavit tábor a připravit pruty na první večerní vyvážku. Teplota vody po příjezdu byla skoro 16 stupňů a tak jsem měl hodně možností. Proto jsem rozmístil své montáže na 14, 12, 10 a poslední na 7 metrů. Vím, že cassienští kapři jsou asi nejzkušenější v Evropě a tak jsem tomu přizpůsobil své návazce, které jsem testoval, a to nejen zde, ale i na našich svazových vodách. Long Shang Nailer č. 8 doplněný krátkým rovnátkem nebo kroužkem jezdícím po ramínku háčku, ztužená šňůrka Striper a jako druhou variantu Mantis dark, obě 25 lb.

Závěsku na olovo používám pouze od firmy Carp´rus, mám u ní jistou, že při prvním stupni zamáčknutí klipu olovo stoprocentně odpadne. Nad závěskou pokračuje 25 m 100 % fluorocarbonu o průměru 0,60 mm. Má maximální oděruvzdornost a jeho „neviditelnost“ je pro tento typ jezera jednou z nejlepších variant. Na zbytku cívky navijáku mám pletené šňůry o síle 0,25 mm pro přímý kontakt s rybou.

Po velice náročném dni konečně uléhám na lehátko a poslouchám výskoky kaprů a šplouchání od lovících sumců. Lepší „kaprařský večerníček“ si ani přát nemůžu. Již za tři hodiny se v mém bivaku rozezní příposlech, na nic nečekám a skáču do lodi, po chvilce podebírám bojovného lysce o váze 13 kg, kterému zachutnala V-pop v banánové esenci obalená Powder pastou. Do rána se mi podařilo chytit ještě dva podobné kapry.

 

Druhý den u dopolední kávy přemýšlím nad další taktikou. S nočním výsledkem jsem byl samozřejmě spokojený, ale nechtěl jsem zůstat na stejné velikosti ryb. Okolo oběda začal foukat od východu silný vítr. To byla známka změny počasí. A taky že jo! O dvě hodiny později vítr zesílil na stupeň uragánu a během chvilky začalo vydatně pršet. Na Cassienu moc často neprší, ale když začne, prší třeba i tři dny nepřetržitě. Samozřejmě, jak jsem předpokládal, byla kvůli ochlazení kapří aktivita následující noc o poznání slabší, a tak jsem se musel spokojit s dvěma kapry 13 a 11 kg, které jsem přelstil na 24 mm Fish - banán.

Déšť stále nepřestával a to mělo za následek prudký vzestup vodní hladiny a ochlazení na 14 stupňů. Dokonce můj kolega Luděk musel v časných ranních hodinách přestěhovat svůj bivak až na nejvrchnější místo, a to za doprovodu prudkého deště, který neměl konce. Voda stále stoupala rychlostí blesku a i já musel stěhovat své pruty do vyšších partií břehu. Za 40 hodin stoupla voda na Cassienu, který má rozlohu 600 ha, o 2,5 m.

Neztrácel jsem naději a přemýšlel, co na kapry vymyslím dnešní večer. Lehce jsem přikrmil a zkusil jsem pozměnit hloubku a množství krmení, což jak se ukázalo, byla správná volba.

 

Na prut ve 14 m + V-pop jsem plošně rozházel 0,5 kg boilies, dvě hrsti tygřích ořechů a 1,5 kg rychle rozpustných pelet. Další montáž jsem umístil na štěrkový jazyk s klasickým boilies v hloubce 12 m a nasypal k němu pouze 4 kg boilies v kruhovém průměru 3 m. Spousta lidí si myslí, že je to velké množství, ale ať si to zkusí na břehu a zjistí, že to není až tak moc. A navíc musíte počítat s aktivitou ostatních ryb.

Další montáž jsem položil o kousek vedle, ale do 9 metrů a k háčku jsem nastražil panáčka Monstr - liver. A jako posledního favorita skoro za tmy opět V-pop + powder do 8 m hloubky přes plovoucí pěnu, abych eliminoval uvíznutí kapra v nějaké vázce. Déšť konečně ustal a já pevně věřil ve větší rybu. Chytil jsem dva kapry do 13 kg z 9 metrů, jeden mi zajel do vázky a utrhl návazec a v šest ráno, když svítalo, jsem podebíral krásného mladého lysce o váze 17 kg, který byl zrovna z místa, kde jsem hodně nakrmil. Takže to funguje, řekl jsem si. Proto jsem při pokládce nové montáže nakrmil stejným způsobem a čekal, jestli se má taktika potvrdí…

 

Konečně vyšlo sluníčko, Luděk se na druhé straně radoval, ale já věděl, že kaprům to na aktivitě nepřidá. Vzal sem si příposlech a vydal se na protější břeh vysušit zvlhlé věci. Bylo to velice příjemné cítit sílu slunce na začátku listopadu. Proto jsem setrval až do večerních hodin. Luďkovi jsem popřál šťastný lov a vyrážím zpět na své místo. Dnes převezu jen pruty s V-pop, aby byly čerstvé, ostatní nechám ve vodě ležet a zkusím přelstít staršího zkušenějšího cassienského veterána.

Kapři přestali skákat, já věděl, že dnes moc záběrů nebude.

První noc bez záběru, zůstávám v klídku, protože to je zde úplně normální. Do večera jsem měl jeden záběr, ale soupeř na druhé straně byl rychlejší a věděl, kam má jet. Ze tří vázek jsem kapra vyprostil pomocí vyprošťovací kotvičky, ale čtvrtá byla osudová, a v té nade mnou zvítězil. Čas letí neúprosnou rychlostí, převážím pruty na stejné pozice jako předešlý večer. Po setmění se citelně ochladilo, připravuji si v bivaku večeři, vysílačkou komunikuji s Luďkem a v tu chvíli se rozezní příposlech.

Po cestě k prutům sděluji do vysílačky: „Už jede“. Opět rychle do lodě, přitom se snažím dělat co nejmenší rámus a vyrážím napumpovaný adrenalinem za kaprem. Stále jede, říkám. To je to, co mě na cassienských kaprech fascinuje, že jsou extrémně bojovní. Zdoláváte kapra půl hodiny a myslíte si, jaký je to obr, a ono se pak ukáže, že má 13 kg…

Je to ovlivněno hloubkou, v které se standardně pohybují, a také čistotou vody. Díky její průzračnosti jsou kapři extrémně opatrní a podezíraví, a to dělá Cassien tou legendární lokalitou.  A to byl zrovna tento případ, opět jsem musel použít kotvičku k vyproštění z vázky a po půlhodinovém boji podebírám nádherného šupinatého lysce o váze necelých 14 kg. Opravdu nádherný kapr, který neodolal banánové V-pop-up s powderem z osmi metrů.

 

Znovu pokládám do stejného místa, lehce dokrmím a vracím se zpět. Netrvá to ani hodinu a na ten samý prut zdolávám zlatého šupináče 14 kg, další zajímavý kousek do sbírky.

 

Scénář se opakoval, do rána jsem zdolal ještě dva menší kapry, ale jeden mi opět nedal šanci. Jak je to u všech rybářů, tak i já si v duchu říkám, že už byl větší…

 

Ráno vše vyprávím Luďkovi, který taky bodoval a v noci chytil dva menší kapry. Dny ubíhají neúprosnou rychlostí, od západu začalo foukat, což je dobrá vyhlídka na zbytek výpravy. Zbývá nám už jen pět nocí, ale to je ještě dost času. Luděk přijel na oběd, říká mi, že by chtěl vidět pravého francouzského lysce. Trochu jsem se pousmál a říkám, že to brzy pojede. O několik minut později se přiohnula špička pravého prutu, já už startoval a měl jsem proč. Pomalu se otáčející cívka navijáku mi napovídala o velikosti ryby. Opět stejný postup, co nejrychleji se dostat s lodí nad kapra. Při došponování šňůry jsem si jist, že se nejedná o malou rybu. Tep mého srdce stále stoupal každou vteřinou. Konečně jsem zahlédl v průzračné vodě většího kapra. Ještě pár výpadů a v síťce svého podběráku si prohlížím mladého lysce. Při vyndávání návazce si všímám jeho velké hlavy. Opatrně vložit do lodě, vyndat ze síťky podběráku jen do podložky, aby si kapr neporanil ocasní ploutev, zazipovat a hurá zpět na mé místo.

„Tak tady ho máš,“ konstatuji a teď už natrénovaný postup, namočit vážicí tašku, přendat lysce a opatrně zvednout na váze. Konečně je to tam, říkám Luďkovi. Váha ukazuje 21,8 kg, po odečtení tašky je finální číslo 20,5 kg a náhle je důvod k oslavě.

 

Po zdokumentování pouštím krásného kapra zpět do hlubin s prosbou, ať se ještě někdy setkáme. Ještě netuším, co mě za pár hodin bude čekat.

„Tvé přání jsem ti splnil, ale mohl bych chtít teď kapra přes 25 kg,“ dělám si z Luďka srandu a ten se jen směje. Jdeme si nalít kaprařský kalíšek a nálada je ihned veselejší. Během chvilky je zas večer a já převážím pouze dva pruty, a to jen s tou změnou, že boilies krájím na půlky, aby bylo atraktivnější. Dvě hrsti boilies a dvě tygřích ořechů na jednu montáž. Po setmění prohlížím fotky v bivi a přijímám telefonické gratulace. Poslední telefon byl od mých slovenských kamarádů Zdena a Bohouše, kteří mi předpověděli ještě větší rybu. Ukončuji hovor a koukám na hodiny, je za minutu devět.

V té sekundě to přišlo, postupné odmotávání mé šňůry z navijáku mi opět rozbušilo srdce. Rychle, rychle, hecuju se v hloubi mysli. Ale stále nic netuším. Po příjezdu k lovnému místu opět musím použít vyprošťovací kotvičku. Je to jako los v lotu, jestli se to podaří hned vyprostit. Vytrhávám staré 0,60 mm silné silony a spěchám dalších 100 m po vodě nad pomalu ujíždějícího kapra. V dáli vidím plovák na hladině, tento moment mě hodně uklidnil, protože jsem věděl, že tam, kde se kapr pohybuje, je dostatečná hloubka - něco okolo 35 – 40 m. Opatrně sundávám plovák a došponovávám šňůru do maximálního kontaktu. V té chvilce jsem věděl, že prognóza kamarádů se potvrdila - do hloubky mizící fluorocarbon, pomalý tah směřující k hrázi Cassienu.

Opět pravý prut V-pop-up s banánovou esencí, osmička Long Shang a hlavně nic neuspěchat, to jsou myšlenky, které se mi kupí v hlavě. „Stále mě vozí po velké hloubce,“ říkám do vysílačky a budím tím Luďka. Absolutně netuší, co mu chci říct. Po hodině se mi podaří kapra pomalu zvedat z 25 metrů, nikdy jsem si to ani nedokázal představit, že budu při zdolávání kapra takhle vyčerpaný. Po dalších pěti minutách vidím, jak klidnou hladinu rozčeřily bubliny jako od potápěče a kapr stále v nedohlednu.

"Tak už pojď", prosím na člunu. Najednou se přede mnou objevil velikánský lysec, můj první odhad byl 26 – 28 kg, ale to ještě nebyl konec boje. Opět mě nezastavitelný tah do hlubin ujišťoval, že mám na prutě životního kapra. Vše tlumočím do vysílačky, kde Luděk netrpělivě čeká, jak to dopadne. Ještě pár výpadů a mám lysce u podběráku. Čelovku mám stále zhasnutou, abych ho zbytečně neplašil. A tady se lámal chleba. Při podebrání mi nevycvakla síťka podběráku z klipu a kapr mi nepropadl dovnitř. Nikdy předtím se mi to nestalo. Polil mě studený pot, pokládám prut a snažím se oběma rukama podběrák přizvednout, ale kapr se lekl, vystartoval z posledních sil a nasměroval si to opět do hloubky. Málem to se mnou seklo a hlavně to, co se dělo pak.

Sahám rychle po prutu a cítím, jak to někde drhne. Poprvé rozsvěcím čelovku a vidím, jak mám nakroucený fluorocarbon omotaný okolo prutu až k třetímu očku. No to neee, rychle sklápím prut pod hladinu, abych ho setřepal zpět. Poslední výpady kapra a konečně ho s jistotou vkládám do podběráku.

„JOOOO!“, zakřičel jsem na celý Cassien, „MÁM HO!“

Byl jsem úplně vyčerpaný, ale to, co jsem viděl, se snad ani nedá popsat. 30 cm široký hřbet a kapr přes celý podběrák. Vycvakl jsem návazec s klipu a stále jsem tomu nechtěl věřit. Chlubím se do vysílačky a říkám Luďkovi, ať rychle jede ke mně, že mám monstrum atakující 30 kg. Nedůvěřivě vytahuji kapra v síti podběráku do lodě, tedy až na třetí pokus, a stále kroutím hlavou. Lysec přes celý člun, to není možné, pokřikuju si týmový vítězný pokřik, jak pluju po vodě. Vracím se zpět na své místo, kde už netrpělivě čeká Luděk. Při příjezdu mu radím, ať se nejdřív napije, než se tam koukne.

Jeho reakce?? „Cos to přivezl, to není možný.“

Já stále netušil, s kým máme tu čest se tváří v tvář setkat.

Váha ukázala 33,6 kg a já šel málem do kolen. Z očí mi vytryskly slzy radosti a já už věděl, kolik uhodilo. Na podložce jsem rybu otočil na druhý bok a říkám jen: „Jediný kapr může mít momentálně na Cassienu tuhle váhu. BERNADETTA“.

32,3 kg. Jedna její šupina na levém boku ji usvědčila. Byl jsem asi nejšťastnější člověk na světě. Opatrně jsem ji zasakoval přes plovák, což se nesmí, ale udělal by to asi úplně každý, a zavolal pár kamarádům do Čech. Bylo to jak řetězová reakce a já přijímal gratulace a od Luďka jsem byl dostatečně zásobován kalíšky whisky.:-))

Ráno jsem už nemohl dospat, jestli je Bernadetta v saku nepoškozená. Přišel čas správné výšky slunce a já šel fotit.

 

Pytel cementu se dá pevně chytit do rukou, ale tohle…

 

 

Pár fotek, rozloučení sladkou pusinkou a vypuštění téhle krasavice mně dodalo další radostné emoce.

Další dny jsem si už jen užíval a pochytal ještě sedm kaprů do šestnácti kil.

 

Po příjezdu kluků opouštíme místo. Místo, kde jsem si splnil svůj životní sen. Na závěr bych chtěl všem poděkovat a zároveň popřát hodě štěstí a spousty hodin strávených u vody při chytání těch největších kaprů, protože to stojí za to.

 

Text i foto: Martin Hrdý