Vzpomněl jsem si, že si můj dědeček také vyráběl prut z bambusu sám a jako vzpomínka mi utkvěla jeho výroba oček z perleťových knoflíků. A to byla výzva! Co uměl děda, musím zmáknout i já.

Porozhlédl jsem se po Internetu, kde je mnoho výborných odkazů na výrobu bambusáků,  včetně videí umístěných na You Tube. Jak už to ale s odkazy bývá, většina poodhalí pouze kousek skládanky. Proto následovaly knížky,  z nichž je podle mého názoru nejlepší Fundamental of Building a Bamboo Fly Rod od G. E. Mauera.

Míra profesionality je přímo úměrná počtu vyrobených kusů a proto se nenechte počátečními neúspěchy odradit. Radost z Vámi vyrobeného prutu a jeho pokřtění prvním úlovkem je nepopsatelná.

 

Výroba mušáku od kapráku se pochopitelně liší v dimenzování síly prutu v jednotlivých částech a tím i v tzv. akci prutu.  Na závěr jsem článku uvedl tabulku ujímání materiálu při stavbě vhodného kapráku pro začátečníky.

Pro výrobu  bambusáku existuje celá řada strojů, nástrojů a přípravků, které si rozhodně nepořídíte hned, neboť jsou poměrně drahé, ale s přibývajícími vyrobenými kusy po nich v budoucnu určitě sáhnete. V tomto článku se budu snažit tyto technologické pomůcky, kde to jen půjde, nahradit nějakým kutilským řešením tak, abych minimalizoval náklady.

 

Nyní se pokusím velmi jednoduše popsat výrobu bambusového prutu v jednotlivých krocích:

 

1) Výběr bambusu

Nejvhodnějším materiálem je bambus zvaný TONKIN (Pseudosasa amabilis, starší název Arundinaria amabilis), který je pěstován v Číně v  hornaté oblasti Kwangtung v místě Huaiji  a Aozai. Dá se koupit v Německu nebo v Itálii.

Pro Váš první prut však doporučuji koupit levnější variantu bambusu v OBI nebo Hornbachu. Vyzkoušel jsem ho právě na kapráku, kde na rozdíl od muškařského prutu tolik nezáleží na jeho akci. Pořídíme si tedy bambus v délce cca 1,8 – 2 m o průměru 5 – 6 cm se čtyřmi, maximálně pěti koleny.

 

2) První tepelné zpracování

Já na začátku provádím první tepelné zpracování bambusu opálením plynovou pistolí do jemně zlatavé barvy. Při tomto opálení dochází k odpaření zbytkové vlhkosti a změně struktury vláken bambusu.

 

3) Štípání bambusu

Bambus pomocí ostrého nože rozštípneme na proužky o šířce 1 cm. Dělá se to tak, že štěpíme jednotlivé pásy vždy na polovinu. Připravíme si 6 ks.

 

4) Rozvržení uspořádání kolínek

Kolínka jsou nejslabší částí vašeho budoucího prutu. V těchto místech jsou narušena tažná vlákna bambusu. Proto je nutné kolínka uspořádat tak, aby byla při lepení ve vzájemném posunu. Existuje několik způsobů, jak bambusové lamely uspořádat (2x2x2, 3x3, Garrisonův způsob). Následuje schéma způsobu 3x3.

 

 

Způsob lepení lamel je následující:

 

5) Úprava kolínek

Kolínka bambusu je třeba upravit do roviny a vylepšit jejich vnitřní strukturu. Hladká (svrchní) část bambusu musí zůstat po celou dobu neopracovaná. Nejprve hrubší výstupky spodní části přebrousíme rašplí, pak nahřejeme kolínko horkovzdušnou pistolí a stlačíme čelistmi svěráku, kde necháme vychladnout. Nakonec přebrousíme jemně smirkovým papírem. Tuto přebrušovanou plošku minimalizujte, aby byla co nejméně porušena tzv. tažná vlákna.

 

6) Primární zkosení

V této fázi vyrábíme 2 x 6 ks lamel o průřezu trojúhelníku s úhlem 60  °C.  Pro tuto práci je možno použít speciální originální frézovací stroje, doma kutilsky vyrobené frézy nebo klasicky hand made postup – hoblík a přípravek.  Já v této fázi používám dřevěný přípravek z hranolu, do kterého mám vyfrézovanou drážku v úhlu 60 ° a různou hloubku na každé ploše hranolu. Předem naplánovanému rozměru a ujímání prutu přizpůsobuji i konečný průměr trianglové lamely.

A pak už jen hobluj, hobluj, hobluj...

Bacha na ruce – bambus je svinstvo, dodnes mám pocit, že několik třísek ve mně stále koluje.

 

 

7) Svázání lamel k sobě

Dle bodu 2 lamely přiložíme k sobě. Pak vezmeme provázek a stáhneme lamely k sobě. Pro tuto fázi existuje celá řada vázacích strojků opět od drahých profesionálních až po doma kutilsky vyrobené. Pro náš postup však postačí omotání v rukou. Přitáhneme provázek pod napětím a určitou silou, aby lamely k sobě těsně přilnuly.

Nejprve omotáváme od jednoho konce k druhému zhruba pod úhlem 60 ° a pak otočíme a pokračujeme v protisměru.

 

Nakonec položíme omotaný polotovar na absolutně rovnou plochu a přejíždíme válečkem, abychom prut vyrovnali. Používám gumový váleček na fotky, ale postačí i klasický dřevěný váleček na nudle.

 

8) Tepelné zpracování

Tady jsme se dostali do oblasti opravdové alchymie, neboť bambus pečeme v peci. Kolik stupňů a jak dlouho trvá nahřívání, to už závisí od kulinářských receptů jednotlivých škol. Pro zjednodušení budeme prostě vypalovat bambus v teplotě kolem 150  °C  po dobu cca 20 – 30 min.

Tímto krokem se definitivně uvolní zbytková vlhkost a mění se i vlastnosti a struktura vláknového pojidla. To, že je hotovo, poznáte také podle toho, že se ze zahřátého svazku lamel line velmi specifická vůně vypalovaného bambusu. Pozor však na přepečení bambusu, neboť ten potom ztmavne, zkřehne a stává se palivovým dřívím.

Pro pečení se opět používají speciální pece, šikovnější kutilové si mohou vyrobit i elektrickou pec. Pro tyto účely zde popíšu velmi jednoduchou trubkovou pec zahřívanou horkovzdušnou pistolí.  Základem pece je 2 m trubka o průměru 5 cm obalená ve skelné vatě a silnějším alobalu. Do trubky vyvrtáme otvory pro měření teploty, do nichž lze zasunout např. teploměr na grilování či uzení. Horkovzdušnou pistoli necháme běžet zhruba 20 min z každé strany, pak vložíme bambus a oba konce uzavřeme.

Lepší variantou je 2 m trubka o větším průměru a uvnitř uchycená trubka s menším průměrem a opět vata, alobal, případně stabilnější hliníková vrapová roura, např. pro klimatizaci – lépe se v této peci udržuje stabilní teplota.

 

9) Finální ujímaní

Nyní přicházíme k nejsložitější a nejdůležitější části výroby. Cílem je lamely dotvořit v trianglovém profilu a podle naplánovaného rozpisu ujímaní. K tomu potřebujeme formu. Ta se nejlépe vyrobí ze dvou hliníkových profilů 3x3x180, které sešroubujeme tak, aby fungovaly jako svěrák. Do profilu trojúhelníkovým pilníkem (60°) vypilujeme drážku.

Vzdálenost šroubů je 5 palců (12,7 cm). V palcích proto, že většina ujímacích předpisů je v palcích. Pro vytvoření ujímací mezery je nutný úchylkoměr.  Pro měření přesnosti profilu pak digitální posuvné měřidlo. A opět hobluj, hobluj, hobluj ...

 

10) Lepení a vypalování

Pro slepení profilů k sobě používám dvousložkové epoxidové lepidlo UHU 300 endfest. Je výborné proto, že umožňuje na základě času a teploty přizpůsobit pevnost. Pro lepení se používá takový fígl, že na lepící pásku si naskládám profily a zubním kartáčkem nanesu lepidlo. Pak  lepící pásku stočím do kruhu. Opět následuje převázání nití viz bod 7, válečkování a vypálení v peci. Tentokrát však pouze krátce, cca 10-15 min při teplotě 80 – 100 °C.

 

11) Lakování

Pro lakování prutu používám polyuretanový lak na podlahy. Před tím je možné prut namořit příslušným odstínem barvy.

Lakuji tak, že do nádoby od WC čistícího prostředku naleju  lak, prut zavěsím na hák a nechám lak za stálého otáčení  stékat  po celé délce prutu do nádoby.  Nátěry dávám dva s mezipauzou schnutí jeden týden.

 

12) Finální úpravy

Nyní Vás ještě čeká vyvázání oček, navázání kovových spojek, sedla navijáku a rukojeti. Všechny tyto komponenty se dají po Internetu koupit.

Opět je ovšem nejkrásnější dle možnosti a zručnosti vyrobit vše sám - vysoustružit sedlo z nějakého krásného dřeva (já používám briar na výrobu fajek), rukojeť vysoustružit dle své fantazie z korku, borovicové nebo březové kůry, výrobit očka z přírodních drahých kamenů - např. achátu, místo kovových spojek už při výrobě počítat s profilem samce a duté samice  apod.  Ale to už by bylo na úplně jiný článek.

 

Hodně zdaru a potěšení při výrobě.

 

Na závěr přikládám jedno z možných schémat ujímání:

 

 

Text i foto: Jiří Chuchro - Chorchus