Záběry přicházely prakticky na hod. Plotičky, cejnci a malí  kapříci. Asi po půl hodince přišel stejný záběr jako všechny ostatní, ovšem při záseku se v místě, kde byl splávek, objevila nad vodou velká ploutev. Zahlédl jsem ji však jen periferně a nedokázal jsem určit, co to je za rybu.

Okamžitě po záseku si to nabrala doleva za keř, kde bylo bohu dík čisto. Ovšem tenhle pocit, když máte prut, vlasec i háček perfektně připravené a nemusíte se bát problémů ani s takovouto rybou, bych chtěl zažívat co nejčastěji.

Ryba neustále vytáčela vlasec z cívky a jela dál doleva za keř. Odhaduji, že byla tak 60 m  daleko, neviděl jsem už ani kde je splávek.

Musel jsem slézt z malé skalky, jednou nohou šlápnout do vody a rukou nataženou na plnou délku s prutem nad vodou neustále pracovat s navijákem.

Ryba po prvním a dlouhém náporu zastavila. Stále jsem si myslel, že mám velkého kapra. Modlil jsem se, abych ho alespoň zahlédl. Ruka při držení takhle na dlouho už bolela. Protivník vždycky vytočil pár metrů a já zase pár metrů přitáhl. Měl jsem návazec  0,14 mm, ale protože používám i 0,12 mm, tak to mohl být i tento slabší, proto když jsem navíjel a přitahoval, počínal jsem si  tak opatrně, jako kdybych tam měl uvázaný vlas a ne silon.

Ryba se pomalu po centimetrech přibližovala, ale stále jsem nevěděl, co to je. Po dalších minutách, když už byla asi 6 –7 m od břehu, jsem vylezl z vody a stoupl si zpátky na skalku. Teprve tedˇ jsem ji zeshora  ve slunci uviděl. Už mi to bylo jasné. Osmičky ve vodě a sliz na vlasci. Je to sumec.

 

Odhaduju ho zhruba na metr. Nádhernej sumík. Jak slunce prozařovalo hladinu, vidím ho v  polarizačkách jako  v akvárku. Uvažuju. Plavačkovej podběrák to asi nezvládne. Vzpomínám si, jak to dělají sumcaři a opatrně ho přitahuju, protože vím, že když sebou pořádně mrskne, tak se nakrátko vyždímaný vlasec určitě přetrhne.

Když ho mám hlavou proti sobě a dosáhnu na něj, plácnu ho lehce po hlavě, ale je po 43 minutách boje se mnou  úplně vyčerpaný a ani se nehne.

Strčil jsem mu tedy palec do huby, vyvrátil ruku a tak jsem ho vynesl i s prutem pod stromy. Metr byl krátký, tak odhaduju jeho délku na 105 - 106 cm a váhu asi 7 až 8 kg, možná i o něco víc, ale na tom nesejde.

 

Poskytl mi ohromný zážitek. Háček měl v koutku tlamy, vyvlíknout se nemohl. Návazec se zkroutil k nepoužití, což je logické a  hlavní silon jsem musel vyhodit  také.

Když jsem sumce zbavil ulpěné trávy, slezl jsem znovu až k vodě  a opatrně, pomalu jsem ho pustil „domů‘‘.

 

Záhada byla rozluštěna a do práce se mi pak jelo nějak veseleji. Předpokládám, že si sumík užívá svého života dál a že ho nikdo z místních borců „kůrčičkářů“ nechytil na rybičku 16. června.

 

S pozdravem: Vladimir Slezák – posvatka

ilustrační foto: archiv CHYTEJ.cz