Tomáši, zkus na úvod našeho rozhovoru říct něco o svých rybářských začátcích. V kolika letech jsi s rybolovem začínal? Jak jsi se k rybařině dostal a jaká voda byla tvou první?

V naší rodině nikdo nikdy ryby nechytal. Prvním průkopníkem "šupinatého koníčku" byl až můj starší bratr Milan, který začal jako osmiletý klučina chodit do rybářského kroužku a rybařinou dodatečně infikoval tatínka. Já o ryby a jejich lov tehdy nejevil nejmenší zájem. K lovu ryb jsem přičichl až o mnoho později (někdy ve 14 letech), avšak byl jsem k vodě přitažen doslova násilím. Tehdy v pubertálním věku jsem byl totiž členem "gangu" sobě rovných výrostků a žádná lumpárna mi nebyla cizí.

Mou "rybářskou kariéru" paradoxně odstartoval velký průšvih. Členové naší party převrátili trafiku plnou novin a časopisů do řeky. Při vyšetřování padl stín podezření i na mě (mohu přísahat, že jsem se této vandalské akce nezúčastnil!). A tatínkova číše trpělivosti přetekla. Už nechtěl řešit problémy, a tak aby mě měl na očích, musel jsem povinně trávit víkendy s ním a bratrem na rybách. Byl to pro mne těžký trest, protože jsem se u vody ukrutně nudil.

candát Jednou začátkem listopadu jsme navštívili Brněnskou přehradu. Byl syrový podzimní den. Zatímco tatík s bráchou chytali na těžko, já bezcílně bloumal po břehu a kamenoval hladinu. Tehdy tatínek stáhl jeden prut, převázal ho na plavačku a s krabičkou žížal mě poslal do nejbližší zátoky. Prý ať se zabavím a hlavně ať už jim do vody nemrskám šutry. Odkráčel jsem uraženě do zátoky, nastražil červy a zhoupl jsem je k ponořenému stromu. Splávek trčel jako svíčka, ale nic se nedělo. Jen zežloutlé listí se tiše snášelo na hladinu.

Čekání mě po chvíli přestalo bavit. "Stáhnu nástrahu a vrátím se," dumal jsem. Sotva jsem ale hnul s červíky, zpod větve vyrazily tmavé stíny. Ucítil jsem ránu do vlasce. Instinktivně jsem povolil. Splávek zasvištěl pod hladinu a směřoval ke stromu. Škubl jsem prutem a poprvé v životě jsem cítil, jaké to je, když ryba bojuje o svobodu. Zanedlouho se na břehu zmítal statný "třicátník" okoun. Rybu jsem klepl a netrpělivě jsem nahodil do blízkosti stromu. Za dvě minuty jsem měl na břehu stejného krasavce do páru. A byl jsem zcela v moci lovecké vášně! Z rybaření mě vyrušil až brácha, který byl vyslán na kontrolu.

Když zjistil, že jsem nepodpálil les, ale naopak, že mám ryby na břehu, letěl novinu oznámit tatínkovi. Zanedlouho u stromu seděli oba. Záběr už ale nepřišel nikomu z nás. Při ukončení rybolovu jsem byl z úspěchu tak nafouklý, že mi málem ulítly knoflíky u kabátu. Právě pýcha a hrdost, že jsem přechytal dva rybáře najednou, stála u kolébky mého budoucího rybaření. Ten den jsem se "chytil drápkem" a na další výpravy k vodě jsem se už vyloženě těšil.

Začal jsem fanaticky hltat dostupnou rybářskou literaturu a následující rok jsem se stal právoplatným členem "mokrého cechu". Po pravdě mohu prohlásit, že ryby mě odklonily od lumpáren a určitě i od polepšovny. Jen mi je trošku líto, že jsem s nimi nezačal dříve. Na druhou stranu: lépe později – než vůbec!

Začínal jsi tehdy – podobně jako řada jiných – chytáním kaprů a cejnů na kolínka? Pokud si dobře vzpomínám, vařená kolínka, obalovaná ve strouhance, byla svého času masivně rozšířenou nástrahou...

Na kolínka jsem chytal snad dvakrát v životě a to ještě tehdy, když mi je někdo nabídl. Spíše mě vždy zajímala kolínka dívčí a dámská, nebo popřípadě vepřová a dobře vyuzená.

Mou nástrahou mládí byly jednoznačně žížaly a primitivní těsto z namočené strouhanky. Dnes mám celou škálu osvědčených nástrah a každoročně k nim přibudou další. Letos jsem například testoval předvařené krevety (prodávají se mražené v supermarketech mezi jinými mořskými potvůrkami) a praktické pokusy mi přinesly poznání, že jsou více než hodnotnou náhražkou za rousnice – zvláště v zimním období nebo v suchém létě. Abych se ale vrátil k otázce: kolínka (těstoviny) opravdu mít nemusím, a to ani v guláši.

To mně v guláši nevadí... Dnes chytáš hlavně dravé ryby. Kdy jsi se na dravce definitivně zaměřil? A co tě vůbec přimělo k tomu dát přednost dravcům třeba před také populárními kaprovitými rybami?

Myslím si, že obliba jednotlivých druhů ryb se odráží v individualitě a povaze každého rybáře. Osobně se vnitřně cítím jako dravec, a proto jsou mi všichni predátoři (i suchozemští) blízcí. Možná to bylo dáno i sudičkami, které mi při rybářské premiéře "přihrály" dravé okouny. A co mě na vodních dravcích fascinuje?

Dravec musí být vždy o krok před kořistí – jen jeho "vyšší IQ" a mrštnost jej zachrání od potupné smrti hladem. Všichni dravci navíc stojí na vrcholku potravinového řetězce, a tudíž jich je podstatně méně než ostatních tvorů, kteří jim slouží za potravu. Právě poměrová menšina dravých ryb oproti ostatním obyvatelům vodní říše je pro mne velkou výzvou. Je logické, že například velkých kaprů se dá z jednoho místa ulovit několik desítek za sezónu, ale velkých dravců? To je jiná!

Doslova hozenou rukavicí se pro mě stává možnost ulovení obávaného vládce teritoria, který sám kraluje mezi houfy ostatních ryb. Nepohrdnu však ani chytáním "nedravých" ryb. Pouze mám rád aktivní způsoby lovu: kapr nebo parma zdolávaná na matchový prut s tenkým vlascem – to je bašta!

Hmmm, o tom také něco vím. Pověz, která z dravých ryb je tvou vůbec nejoblíbenější?

Všechny! Má láska k jednotlivým dravcům má pouze kolísavý průběh podle konkrétních podmínek a ročního období. Na studeném začátku roku miluji okouny a mníky, kteří jsou mými věrnými průvodci až do prvního oteplení.

Nastane duben a mníci odpadnou, ale okouny vzápětí doplní lososovití dravci. V květnu svou přízeň rozděluji mezi okouny, pstruhy a úhoře. Od půlky června jsem na roztrhání: Ke jmenovanému "trojspolku" se přiřadí ostatní zubatí (i bezzubí) oblíbenci. Svou náklonnost potom spravedlivě rozděluji mezi všechny.

Z praktických zkušeností jsem vypozoroval, že existují období (týdny, měsíce, roky), kdy některé druhy ryb jsou v útlumu a berou druhy jiné. Bylo by nesmyslné tvrdošíjně se věnovat lovu určité ryby, když se jí zkrátka nechce. Trpělivost už dávno není předností rybářů, zvláště když je každý z nás "otrokem času". A tak se věnuji právě rybám, které jsou v danou chvíli v akci, aniž bych si připadal jako přelétavý nevěrník. Konkrétní druh ti tedy neuvedu. Přišlo by mi nefér, kdybych vytvořil nějaký žebříček a zbývající ryby odřízl jako pupeční šňůru.

Vím, že se intenzivně věnuješ přívlači. Na jakou z umělých nástrah chytáš nejraději?

Začínal jsem chytat se třpytkami (plandavkami i rotačkami) – ostatně podobně začínala většina adeptů přívlače. Někdy v polovině 80. let minulého století jsme s bratrem toužebně pošilhávali po woblerech, které se u nás téměř nedaly sehnat.

Vzpomínám si, že pro první Rapaly jsme jezdili rychlíkem do Maďarska. V Budapešti jsme za nekřesťanské peníze koupili pár nástrah a ty jsme doma lupínkovou pilkou podélně rozpůlili. Tak jsme objevili, co se skrývá uvnitř (konkrétně, kde leží vyvažovací zátěže a kudy probíhá drátěná osa nástrahy).

Díky "pitvám" Rapal jsme začali podomácku vyrábět účinné woblery, které se ve všem podobaly originálům z Finska. Naše nástrahy měly stejné tvary, zbarvení, vyvážení, chod i úspěšnost jako skutečné Rapaly. Přes zimu jsme jich vyrobili až dvě stovky a musím přiznat, že jsme je stačili za jednu sezónu potrhat. Jejich ztráta při rybolovu ale tolik nebolela a troufali jsme si nahazovat do takových míst, kam by v obavě o svůj "plech" nenahodil asi nikdo. A to se ví, že zde číhali nezrazení dravci.

Rád vzpomínám na bohatýrské časy, kdy jsem v mušovských pařezech na vlastnoruční výrobky v průběhu tří neděl vylovil 49 štik od 80 cm nahoru a dvě desítky menších. Až na pět ryb přes metr (kvůli trofejím) jsem je do jedné vrátil zpět... Zhruba ve stejnou dobu jsme přišli na chuť i twisterům a marmyškám. Vše neznámé nás lákalo a dravci nás v testování vyloženě podporovali.

Za éru přívlače nám rukama prošly desítky druhů rozličných nástrah a všechny mají něco do sebe. Některé jsou naprosto univerzální, jiné fungují jen lokálně nebo za určitých okolností. Samozřejmě, že favority máme "vychytané", ale v nouzi sáhnu i mezi netradiční "pozlátka". Každoročně tak do elitní krabičky nástrah přibudou nové vzory. V posledních sezónách to byly hladinové popy, měkká Banja, aromatizavané Power Baity a cikády.

Vy si s bratrem twistery vyrábíte. Jak jste se k tomu vlastně dostali?

Na začátku 80. let byly twistery novinkou i na Západě. Obdivovali jsme je v katalozích zahraničních firem, které nám známí dovezli "z venku". Se slovníkem v ruce jsme pak překládali reklamní slogany. A chvála nástrah nás dráždila. Smůla byla v tom, že tyto nástrahy u nás zkrátka nebyly.

Až za pár let jsme získali první kousky (opět Maďarsko) a zároveň i zjistili, že gumy opravdu fungují. Začalo horečné shánění nástrah a první pokusy s jejich výrobou. V kovových formách jsme tavili pouťové hračky, zkoušeli jsme do nich tlačit silikonové těsnící hmoty, ale výsledky byly stále žalostné.

Naštěstí se v době největší krize objevil na trhu tuzemský výrobce, který začal inzerovat domácí gumy z měkčeného PVC. Stačilo pár telefonátů a jedna osobní návštěva, při níž jsme si prohlédli celý pracovní postup. Za symbolickou cenu jsme odkoupili recepturu a trochu komponentů do začátku. Začali jsme tvořit vlastní "díla". Zvládli jsme výrobu a popustili uzdu fantazii. Vznikly nové barevné varianty, které na trhu nebyly a které nám přinesly výrazné úspěchy (např. zbarvení nazývané "bleděmodrá pasta na zuby" – tutovkou na přehradní candáty).

Zvládli jsme i technologii přimíchávání flitrů do hmoty a finální gumy –"flitračky" ještě výrazněji zvýšily zájem dravců o nástrahy. Výrobě twisterů věnujeme pouze jeden víkend v zimních měsících. Za cca 12 hodin čistého času se dá vytvořit zásoba 700 – 1000 kusů různobarevných gum, která bohatě vystačí na celou sezónu (v pěti velikostech). Nástrahy neprodáváme, ale hodně jich rozdáme mezi známé a kamarády. Samo sebou odléváme si i twisterové hlavičky, jejichž výroba je oproti "gumám" úplnou prkotinou (10 velikostí: 1 – 15g).