Při jerkování a lovu v zarostlých lokalitách zase klidně použiju vlasec až 0,40 mm. Vyžaduje to sice multiplikátor (přinejmenším je to výrazně lepší než se smekacím navijákem) a má to jednu výhodu – nosnost takového vlasce je víc než dostatečná a tak místo aby člověk honil každý gram, soustředí se na ostatní vlastnosti monofilního vlákna, na které se v honbě za úlovky běžně zapomíná.

Silný vlasec disponuje slušnou nosností a zároveň stále ještě určitou průtažností, takže je ideální na divoké potyčky na krátkou vzdálenost jako je ta, kterou se mi podařilo shodou náhod nafotit při natáčení záběrů pro DVD o přívlači.

 

Při natáčení scén s bratry Korbely jsme se na jedné privátní pískovně pokoušeli ulovit nějakou slušnější štiku. V akci bylo několik prutů a nástrah. Převažovaly velké gumy, ale David dovlekl jerkovací kombo a já se rozhodl zkoušet Drop Shot s velikým smáčkem, abych získal nějakou praxi s touto poměrně novou technikou a mohl o ní později psát s pocity člověka, který přinejmenším ví, co chce lidem sdělit.

Ryby moc nešly, záběry neměl dlouho nikdo, ale pak kolegové objevili flek, kde se jim povedlo vytáhnout několik slušných ryb doslova na pár čtverečních metrech. Největší úspěchy slavila jerkovací sada, která tak nějak kolovala mezi lidmi a během krátké doby ulovila asi tři celkem pěkné ryby.

 

Poslední záběr dostal David. Ryba zaútočila na jerk ve fázi klesání a už od záseku bylo vidět, že patří k těm lepším.

Položil jsem tedy prut, popadl foťák, zaklekl a snažil se urvat nějakou slušnější fotku. David se, mám dojem, chopil kamery, takže si vůbec nejsem jist, kdo vlastně zubatou většinu času zdolával.

O tom, že ryba, pokud nespadne, půjde z vody, jsem neměl ani stín pochyb, protože na multíku byl navinutý Stroft GTM o průměru 0,35 mm. Doufal jsem, že díky silnému vlasci a tuhému jerkovacímu prutu bude častěji u hladiny a předvede nějakou dynamickou vložku. Musím říct, že mé očekávání bylo víc než naplněno.

 

Začalo to tím, že nedaleko ležel kus vyplaveného křoví – ideální jako pozadí pro filmové záběry. Všude okolo byl jinak poměrně fádní písek. Štika tedy byla navedena ke břehu a nasměrována tak, aby se zmíněných pár klacků mohlo objevit na pozadí záběru. Vypadalo to, že už se téměř smířila s osudem – pomalu vytáčela u hladiny oblouk a nechala si už i zvednout hlavu z vody.

 

Této chvíle využil tým kolem kamery k výměně několika vět ohledně toho, jak postupovat dál. I štika ten čas využila. Rychle jí otrnulo a pokusila se znovu uniknout na hloubku.

 

 

Únik byl ovšem v zárodku zastaven, ryba vrácena téměř do původní pozice a tak došlo na další pokus o osvobození – pořádné zatřepání hlavou ve snaze odmrštit těžkou nástrahu visící v koutku tlamy. Sledoval jsem to přes hledáček hodně zblízka a vypadalo to úchvatně (fotky téměř nejsou ořezávané).

 

Jenže trojhák držel dobře. Ryba proto plynule přešla do další akce. Nevím, jestli při předchozí pohybové kreaci spatřila nedaleké křoví, ale vrhla se teď přímo do něj s energií, která nás všechny překvapila.

 

Tah vlasce ji sice doslova vynášel na hladinu, ale brzda byla nucena vypustit z cívky dva tři metry průsvitného vlákna…To stačilo. I když ne zcela.

Štika dorazila mezi větve, ale tam ji nemilosrdný tah silného náčiní doslova „postavil na ocas“. Ani rybář ani ryba sice nedosáhli svého, ale o to zajímavěji se vyvinula situace – nástraha  se zachytila ve větvích trčících nad hladinu a štika na jednu dvě sekundy zůstala viset do půl těla nad vodou.

 

To se jí ale ani trochu nelíbilo, takže se prudkým pohybem osvobodila, vymrštila se do vzduchu a po hlavě se řítila do spleti větví…

 

…což jí ale silný vlasec nedovolil.

 

Proto se prakticky ještě na hladině zlomila a vzápětí už byla vlečena pryč od spásného křoví.

 

Ještě jednou se sice pokusila zavrtat se mezi větve, ale už jí to nebylo dovoleno.

 

Byla vyvedena ven a opětovně naváděna ke břehu.

 

Už to skoro vypadalo, že bude možné rybu vylovit, ale ta, když nad sebou uviděla shýbající se postavu, naposledy vyrazila v krátkém divokém úniku,...

 

...který však byl záhy zmařen.

 

Zubatá tímto posledním výpadem definitivně vyčerpala své síly. Krátce nato se nechala přivést ke břehu a bez potíží vylovit.

 

Následovalo už jen změření (krásných 84 cm), společné foto s rybářem a návrat do zelenkavých hlubin pískovny.

 

Přeju téhle bojovné krasavici, aby ji aspoň půl roku nikdo nechytil a ona mohla zregenerovat své síly, vyhojit si šrámy a nějakou dobu žít klidným životem vodního dravce, který už při své velikosti nemá žádného nepřítele kromě člověka.

 

 

Celý tento příběh je ukázkou toho, čeho je větší štika schopna a zároveň i zdůvodněním, proč ve spoustě případů dávám přednost silnému vlasci před pletenkou. Síla mu nechybí a určitá průžnost je v podobných situacích velké pozitivum. S pletenkou by si dost ryb nástrahu vytrhlo.

Vím, že jsou lidé, kteří mají na věc opačný názor a předpokládám, že si ho umějí zdůvodnit. Já naprostou většinu svých velkých štik ulovil na vlasce a pletenku používám jen v některých případech (např. lov na velkou dálku nebo kolem stulíkových polí).

A poněvadž většina štik a často i velkých bývá zdolávána na jemnějším náčiní (ono na tom v zásadě nic není), je tenhle příběh i malým připomenutím, že už během zdolávání slušnější zubaté je třeba myslet na okolní překážky, rybu k nim nepustit a vylovovat ji v bezpečné vzdálenosti od všech větví, travin a jiných rizikových objektů. Protože když bude větší štika opravdu chtít, ona ty dva tři metry dost často prostě dá…

 

Text i foto: M. Horáček - Osprey