Druhý den v 6:00 ráno už jsme nastoupení před garáží, nasedáme a míříme směr rybník. Cesta nám trvala asi něco kolem 20 minut. Všechny věci jsme vyložili 200 m od našeho lovného místa. Odtud jsme je museli postupně všechny přenést.

Když jsme přišli na naše lovné místo, zjistili jsme, že se voda zvedla o metr. To nám napovědělo, že to bude ještě všechno složité. A taky to všechno složité bylo. Po krátké prohlídce jsme zjistili, že se na našem místě chytat nedá. Protože bylo moc vody, výrazně ubylo místa na břehu a tři vydry jako jsme my by se tam nevešly.

O dvacet metrů dále byli ale dva domorodci a ti se nabídli, že je můžeme na jejich fleku vystřídat. Mezitím jsme nafoukli člun a jeli jsme sondovat, jestli se na našem novém místě nachází nějaká lavice nebo koryto. Asi 70 m od břehu bylo koryto, které bylo o 95 cm hlubší než okolní dno. Tak jsem se poradili a usoudili, že by to mohlo být to pravé místo, i když jsme tu byli poprvé.

Naše nástrahy

 

Domorodci odešli a tak rychle připravujeme všechno potřebné, jenom abychom už mohli nahodit. Jirka nahazuje jako první. Začíná poprchávat, nebe je černé a zvedá se vítr. Jirkův první nához skončil na drátech vysokého napětí. A tak jsem skočil do člunu a jel návazec vysvobodit. Ještě že jsme ze školy věděli, že vlasec není vodivý.

Konečně měl Jirka nahozeno a my s Martinem jsme zatím postavili v prudkém dešti bivak. Po několika minutách vítr zeslábl a dokonce přestalo pršet. Vydali jsme se s Martinem nahodit svoje pruty. Všechno bylov pohodě až na to, že jsem za živého boha těch 70 metrů nemohl hodit, protože všechno skončilo na drátech!

Tak jsem si řekl, že takto to nepůjde. Jirka skočil na člun a vyjel mi návazec vysvobodit. Bohužel to bylo marné. Návazec byl celý zamotaný, a proto ho musel Jirka překousnout.

Začali jsme přemýšlet a váhali, jestli je toto místo to pravé. Martin si všiml, že na druhé straně, kde jsme si nedávno chytili osobáčky, je volno. Tak jsme vše napůl složili a v dešti, který mezitím zase zesílil, jsme vše převáželi v člunu na druhou stranu. Jako první jsem jel já s Martinem a ve člunu jsem měli sedačky, kobry, stojany, hlásiče a swingery. Museli jsme to všechno převážet asi napětkrát. Bylo to asi 150 m a když to člověk jede pětkrát tam a zpátky, tak toho má plný zuby!

Ale nevzdali jsme se a přes počáteční neúspěch bojovali dál. Když teď o tom přemýšlím, tak jsme u rybníka byli v 6:30 a definitivně nahozeno jsme měli v 18:22.

Zbývalo už jen znovu zakrmit a postavit bivak. Asi od 19:30 jsme konečně seděli a čekali první záběr.  Ten přišel kolem 20:15 a hned byl na světě krásný lysáček o délce 83 cm. Zabral na Gangstera G2.

 

Do půl jedenácté sedíme u prutů a pořád nic. Jsme docela unavení z toho stěhování a Martinovi není dobře, má zvýšenou teplotu. Raději vytahujeme pruty, pokládáme do stojanů a jdeme spát. Druhý den vstáváme něco po čtvrté hodině. Nechce se nám vůbec z bivaku a tak jdeme jenom nahodit a šupky dupky zpátky do spacáku.

V půl sedmé nás vzbudí jízda na Jirkově prutu a tak Jirka vybíhá bez bot a míří směr řvoucí hlásič. Hned po záseku konstatuje, že by mohl být slušný. Asi po 10 -15 minutách přetahování zdolává krásného šupíka o délce 86 cm. Já toho kapra už někdy viděl a tak z Martinem chvilku přemýšlíme. Shodujeme se, že asi před 18 dny jsem ho chytil na druhé straně na Gangstera. Jirkovi sebral Ananas N-Ba. Teď, když ho chytil Jirka, je kapr o 96 gramů těžší a 1 centimetr delší.

 

Ještě pár fotek a šupky dupky zpátky do vody. Přepisuje se kniha rekordů a u Jirkova jména je teď ne 70 cm, ale rovnou 86 cm.

A to byl na této výpravě poslední Jirkův větší kapr. Až do půl osmé večer je klid, pak má Martin krásného lysáče o délce o 82 cm. Sebral boilies od firmy CC More N-NAGE. Ani ne za hodinu na stejný prut a  stejnou kuličku Martin vytahuje ještě lysce 83 cm. Do půl hodinky mám taky krásný záběr. I když jsem si celou dobu zdolávání myslel že ryba bude mít tak kolem 60 cm, nakonec to bylo překvapicvých 84 cm. Nástraha - Ananas.

 

Další den jsem se už jen mořili, bojovali s komáry a vymýšleli, jak se zbavit kapříků okolo 40 – 55 cm. Bohužel už nic většího nepřišlo.

I tak to ale byla hodně úspěšná výprava a odnesli jsme si z ní jedno ponaučení – i když se ti nedaří, nevzdávej se a bojuj.

 

Text i foto: Jiří Šimon - jirka99