Jeseter sibiřský

Jeseter sibiřský

Acipenser baeri (Brandt, 1869)

Jeseter sibiřský je jedním ze středně velkých až velkých druhů jeseterů. Nedosahuje sice velikosti vyzy, jesetera bílého ze severní Ameriky nebo evropského jesetera velkého, ale někteří staří jedinci i tak běžně překračují délku 2 m. Jeho původní areál rozšíření zahrnuje velké sibiřské řeky jako je Ob, Lena, Jenisej, Irtyš a Kolyma. Jeden samostatný poddruh se vyskytuje v Bajkalském jezeře a jeho největších přítocích.

K nám se rozšířil na konci 20. století jako ryba chovaná napřed jen v akvakultuře, ale stále častěji vysazovaná do mnoha soukromých sportovních revírů jako atraktivní zpestření obsádky. Během pokusů s chovem různých druhů jeseterovitých ryb byl nakonec vyhodnocen jako jeden z nejpřizpůsobivějších a tak je pravděpodobné, že se s ním budeme setkávat stále častěji. Dobré výsledky s jeho chovem v umělých podmínkách vedly i k vysazení v evropské části Ruska (mimo jiné v Ladožském jezeře) a posléze byl dovezen i do mnoha dalších zemí Evropy.

V evropských zemích se sice většinou chová v uzavřených chovech, ale stále častěji bývá podobně jako u nás vysazován i do sportovních revírů a uniká také do tekoucích vod. Z Francie je znám případ úniku velkého počtu jeseterů sibiřských do vod řeky Gironde v prosinci roku 1999. Tam by mohly tyto uniklé ryby představovat konkurenci pro původní a velmi oslabenou populaci jesetera velkého (zejména co se týče možného křížení).

Vzhledově se jeseter sibiřský do jisté míry podobá jeseteru malému, dosahuje ale větších rozměrů, je robustnější, štítky na bocích jsou viditelně větší a je jich tudíž menší počet. Prsní ploutve jsou kratší a širší a chybí jim výrazný světlý lem na předním okraji. Všechny tyto rozdíly jsou dobře patrné i na kvalitnějších fotografiích ve webovém rozlišení. Celkově působí tělo jesetera sibiřského hladkým celistvým dojmem s jednotvárným hnědavým nebo našedlým zbarvením, s nímž splývají i štítky na bocích a na hřbetě. Velikostně tento druh jesetera malého jednoznačně předčí a velikost úlovků dnes závisí hlavně na stáří vysazených ryb. Na lokalitách, kde jsou jeseteři vysazeni již delší dobu anebo jejich majitelé nakoupili starší kusy, dnes není problém ulovit jedince kolem 120 – 140 cm.

Ve své původní domovině je jeseter sibiřský stejně jako všichni jeho příbuzní decimován nadměrným rybolovem, protože jikry jeseterovitých ryb (kaviár) jsou na trhu stále žádanějším zbožím. Původní úlovky v Bajkalském jezeře klesly z 250 – 300 t ročně na konci 19. století na 20 t ročně ve 40. letech 20. století a v současnosti je zde mimořádně vzácný a je chráněn. Jeden můj známý ale v létě 2008 na přítocích Bajkalu zhruba metrové jesetery několikrát pozoroval.

Podobné je to i na jiných lokalitách – v povodí Obu a Irtyše klesly oficiální úlovky ze 1410 t v roce 1930 na 11 t v roce 1997. Značný počet ryb se ovšem loví i nezákonným způsobem, protože místy je lov jeseterovitých ryb kontrolován spíše pytláckými gangy napojenými na organizovaný zločin než státními orgány.

V současnosti proto asi žije více sibiřských jeseterů v evropských umělých chovech než v sibiřských řekách. Chov v zajetí je dnes směřován i na produkci kaviáru – jednak kvůli značnému finančnímu efektu, ale i ve snaze chránit přírodní populace. Potíž je ale v tom, že jeseteři pohlavně dospívají až v poměrně vysokém věku, což jejich chov prodražuje.

Rozlišovací znaky

Navzdory snaživému hledání v literatuře i na Internetu, jsem neobjevil údaje o počtu štítků v jednotlivých řadách, což je důležitý určovací znak. Zbývá jen "amatérsky" se spolehnot na jejich nevýrazné zbarvení blízké barvě boků a střední velikost. K odlišení od ostatnách u nás běžných jeseterů to stačí.

Čeho si všímat při běžném pohledu – znaky typické pro všechny jesetery

• špičatá hlava s ostrým chrupavčitým rypcem


 

• spodní trubicovitá ústa a před nimi 4 dolů visící vousky


 

• chybí šupiny, boky jsou holé s jednou řadou kostěných štítků na zádech, druhou zhruba na úrovni postranní čáry a třetí u břicha
• zvláštní typ asymetrické ocasní ploutve, kde páteř pokračuje do horního laloku


 

Rozdíly proti jiným jeseterům, zvláště malému a ruskému:

• štítky v boční řadě jsou poměrně velké (daleko větší než u j. malého), ale barevně nejsou nijak zvýrazněny (zejména u jesetera ruského nápadně kontrastují s barvou těla)
• rypec je poměrně špičatý a klínovitý, podstatně delší než u jesetera ruského


 

• prsní ploutve relativně krátké (rozdíl oproti j. malému je viditelný na první pohled), ale zato široké, zbarvené jednotným šedohnědým odstínem
• oproti jeseteru malému je celkově větší a robustnější

Výskyt v ČR

Vyskytuje se všude, kde byl vysazen nebo kam se mu podařilo uniknout (např. po povodních v roce 2002 se například ulovilo několik kusů v jihočeské Blanici, kam unikli z chovů VÚRH ve Vodňanech). V současnosti je doplňkem obsádky mnoha komerčních revírů – za všechny lze jmenovat nádrž Jestřabice u Koryčan, jezero Vrbenský u Mostu či nádrž Grunty u Brna. V budoucnu se bude velice pravděpodobně šířit ještě víc, protože o jeho lov je mezi rybáři velký zájem.

Jestřabice jsou jedním z komerčních revírů známých početnými úlovky jeseterů.

Biologie

Jeseter sibiřský je rybou dolních toků velkých sibiřských řek a jejich ústí. V Bajkalském jezeře obývá místní populace mělčí vody s hloubkou 20 – 50 m a jen ojediněle bývají jeseteři zastiženi v hloubce až 200 m.

Potravu hledá jako všichni jeseteři v blízkosti dna. Tvoří ji různé druhy vodních bezobratlých – korýši, červi, larvy hmyzu a u větších exemplářů i menší ryby. Na Bajkalu jsou to zejména místní druhy vranek.

V prostředí našich revírů se jeseter jeví jako ryba s velkou spotřebou potravy a celoroční aktivitou. Na přesazených komerčních revírech si jeseteři nemohou příliš vybírat a doslova luxují ze dna vše, čím rybáři zakrmují svá lovná místa. Preferují sice při tom potravu živočišného původu (žížaly, červi, pelety a boilies na masové bázi), ale bez problémů konzumují i kukuřici a jiné partikly primárně určené spíše kaprům. V zimě jsou často loveni na dírkách, což svědčí o tom, že potravu vyhledávají i v tomto období.

Protože se jedná o velký druh jesetera, dosahuje tento druh pohlavní dospělosti poměrně pozdě. Údaje se liší u různých populací a pohybují se v rozmezí 9 – 15 let u samců a 16 – 20 let u samic.

Výtěr probíhá v proudných částech řeky nad kamenitým nebo štěrkovým dnem obvykle na přelomu května a června při teplotě 9 – 15 °C.

Na Bajkale existují dvě skupiny ryb – první nastupují tah v jarním období 1 – 2 měsíce před výtěrem, druhá skupina vytahuje do řek v červenci až srpnu, přezimuje v hlubokých jámách říčního koryta a vytírá se na jaře následujícího roku. Většina Bajkalských jeseterů se vytírá v řece Selenge, která se vine asijským kontinentem od Bajkalu na jih a pokračuje z Ruska na mongolské území. Ryby vystupují na trdliště v hlavním toku nebo ve větších přítocích i přes 1000 km vysoko proti proudu. Vytřené ryby i vylíhlý plůdek se postupně vrací s proudem řeky do jezera.

Počet jiker se u bajkalské rasy pohybuje v rozmezí 211 000  – 832 000 kusů (průměr je 420 000).

U nás nebyl přírodní výtěr doložen a je nutné rozmnožovat tento druh uměle. Z umělého chovu známe i křížence mezi jeseterem sibiřským a jeseterem malým nebo ruským.

Ve vodách své vlasti byl jeseter sibiřský významným druhem velkých řek, u nás je zatím spíše ojediněle se vyskytující rybou závislou na umělém chovu, která se ale na stojatých revírech bez problémů začleňuje do běžné obsádky složené z našich původních nebo i dalších dovezených druhů.

V našich řekách je jeho výskyt coby introdukovaného druhu spíše nežádoucí. Vzhledem k tomu, že přirozený výtěr by pravděpodobně byl obtížný, je samovolná aklimatizace jesetera sibiřského málo pravděpodobná.

Stáří a růst

Růst jesetera sibiřského je do značné míry závislý na podmínkách. Některé sibiřské populace rostou poměrně pomalu a dospívající ryby ve stáří kolem 15 let nemusí měřit ani 1 m. V podmínkách umělého chovu ale mohou jeseteři tohoto druhu údajně dosáhnout ve stáří 1 roku hmotnosti až 0,5 kg, což odpovídá délce kolem 40 cm.

Maximální věk udávaný v literatuře se pohybuje kolem 60 let, v minulosti se zřejmě ojediněle vyskytovaly i starší exempláře.

Rozměry rekordních exemplářů byly impozantní. Nalezl jsem zmínku o jikernačce ulovené v roce 1891. Tato ryba vážící 192 kg měla údajně v břišní dutině 4 pudy (64 kg) kaviáru. Jiné údaje hovoří o rybách těžkých 200 – 210 kg (bajkalská populace max. 114 kg). Zmínky o délce těchto obrovských jedinců nejsou k dispozici, dá se očekávat, že se musela pohybovat kolem 3 m.

V našich podmínkách překračuje tento druh délku 1 m zcela běžně a prozatím se délka největších úlovků pohybuje někde mezi 140 – 150 cm, ale hovoří se i o kusech kolem 160 - 170 cm.

S postupujícím časem ale budou ryby dále růst a pokud přežijí zacházení ze strany rybářů, mohly by se jednou přiblížit i dvoumetrové hranici.

Sportovní rybolov

V našich podmínkách (naprosto neodpovídajích přírodním poměrům v jeho domovině) se jeseter sibiřský loví nejčastěji na položenou (včetně feederu). Obvykle zabírá na místech provnaděných při lovu kaprů a klasické kaprové náčiní je pro jeho lov zcela postačující. Jedinci s délkou kolem 1 m jsou bez problémů zvladatelní i běžnými feederovými pruty za použití návazců 0,16 – 0,18 mm.

Určitým atraktivním prvkem při zdolávání této ryby je skutečnost, že mnozí jedinci během boje opakovaně vyskakují z vody.

Jesetery je možné lovit i na plavanou (v těsné blízkosti dna nebo s nástrahou přímo na dně). Řada ryb se uloví i v zimním období při lovu na dírkách. Pokud při dírkování počítáme s možností úlovku jesetera, vyplatí se pod dírkou zakrmit (pelety, granule) a vybavit se poněkud silnějším náčiním než je to, které se běžně používá při lovu duháků. Nejde jen o to rybu zdolat, ale zdolat ji v takovém čase, aby bez větších problémů přežila zimu.

Ideální nástrahou, použitelnou pro lov jeseterů, jsou různé druhy červů – rousnice, hnojní žížaly, bílí červi. Na místech, kde se často dlouhodobě vnadí kaprovité ryby, berou jeseteři i na boilies či pelety (nejlépe na masové bázi), ale i na kukuřici a jiné rostlinné nástrahy. Pokud by se mělo zakrmování cíleně týkat právě jeseterů, jsou doporučovány menší částice s velikostí do 10 – 12 mm, vyrobené na masové bázi (např. halibutí pelety), sekané žížaly a vnadicí směsi ochucené posilovači typu „červ“, „žížala“ apod. Setkal jsem se ale s tím, že na některých komerčních vodách jsou pelety menší velikosti natolik konzumovány bílou rybou, že průměr kolem 20 mm je v podstatě nutností.

Jeseteři se pohybují v menších hejnech a aktivně prohledávají oblasti, kde jsou zvyklí nacházet potravu. Dají se stáhnout i při masívním krátkodobém zakrmení a podle vyjádření některých rybářů neroste narozdíl od kaprů nijak výrazně jejich opatrnost poté, co byli opakovaně uloveni na udici. Hlavním předpokladem úspěchu je proto stažení ryb do zakrmené zóny a montáž dovolující snadné nasátí nástrahy.

Jeseter sibiřský - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

• Jeseteři v našich vodách
• Jak (ne)chytit jesetera
• Lov jeseterů pomocí děličky