Úhoř je odedávna považován za jednu z nejtajemnějších ryb. Celý jeho život byl a dodnes částečně je obestřen spoustou záhad. Proto má tato ryba dodnes pověst tajemného nočního tuláka a láká k vodě tisíce sportovních rybářů.

V minulosti úhoř obýval vody velké části Evropy od Řecka přes Britské ostrovy až po Skandinávii a byl tu běžným druhem. Dnes se jeho stavy prudce snižují a pesimisté hovoří dokonce o vymírání.

To, co udělalo z úhoře tak tajemnou a záhadnou rybu, je jeho složitý rozmnožovací cyklus nemající pravděpodobně v rybím světě obdoby. Dospělé ryby, které vyrostly ve sladkých nebo brakických vodách celé Evropy táhnou do vzdálených oblastí Atlantiku (Sargasové moře) a plůdek se pak odtud obtížnou a strastiplnou cestou vrací na místa, kde vyrostli jeho rodiče. Tak tomu bylo po milióny let, dokud odvěkou úhoří migraci nazačal narušovat svými zásahy člověk. Největší překážkou pro migrující úhoře je dnes značná neprůchodnost vodních toků (jezy, zdymadla, přehrady). Do rozsáhlých oblastí Evropy se dnes úhoři přirozenou cestou nedostanou, takže jejich další výskyt je na těchto místech zajišťován pouze umělým vysazováním.

Malí úhoříci odlovení v ústí řek jsou letecky transportováni na vybrané lokality a tam vypouštěni do volných vod. Díky tomu je dnes úhoř rozšířen někdy i tam, kde se původně nevyskytoval (otázka, se dospělé ryby budou moci dostat na trdliště, se zpravidla neřeší). Umělé osídlení některých oblastí ovšem neznamená pro úoře jako druh žádný přínos. Jeho stavy prakticky v celé Evropě klesají, protože drahé vysazování ani zdaleka nestačí nahradit původně bohatý přísun mladých jedinců putujících přirozenou cestou.

Obrovským problémem je dnes obliba úhořího masa coby luxusního pokrmu. Za kilogram konzumního úhoře (je konzumován ve všech velikostech včetně nejmenší možné) se dnes platí horentní sumy a na světě je pořád ještě dost lidí, kteří si mohou dovolit je zaplatit. Díky tomu vznikly v mnoha zemích desítky, možná stovky velkochovů, spotřebovávající značnou část ulovených úhořích násad (monté) a dál zvyšující jejich cenu na trhu, aniž by jakýmkoli způsobem dokázaly přispět k reprodukci tohoto druhu. Naopak – bez návratu jediné ryby do přírody končí většina monté v betonových žlabech rybích farem.

Do České republiky se úhoří monté dováží v množství několika desítek až stovek kilogramů ročně v závislosti na jeho cenách a množství dostupných finančních prostředků. V současnosti je jistá pravděpodobnost navýšení těchto financí, protože Evropská unie se snaží vysazování úhoře do volných vod podporovat.

U nás je ovšem s úhoři další potíž – dospělé ryby z velké části našeho území mají jen minimální šanci dostat se do Sargasového moře. Většina českých úhořů, kteří nastoupili třecí migraci, končí rozbita na kusy turbínami hydroelektráren. Zejména úhoři z jižních Čech, jimž stojí v cestě řada několika velkých nádrží Vltavské kaskády, jsou prakticky bez šancí završit úspěšně svou rozmnožovací pouť. Možnost přirozeně migrovat mají jen ryby z dolního toku Labe a některých jeho přítoků. Existují náznaky, že v této oblasti ještě přirozená migrace úhořů trvá. Svědčí o tom například občasný hromadný výskyt malých úhořů v komorách rybího přechodu na střekovském zdymadle.

V minulosti se táhnoucí úhoři odlovovali speciálními lapadly. Byly to zvláštní konstrukce nainstalované na jezech zejména v okolí mlýnů. Hlavními součástmi takového zařízení byla jakási nálevka z prken a latí, kterou potékala voda zakončená bednou, do níž padali úhoři, kteří se nedokázali protáhnout mezerami mezi latěmi. V dobách největší slávy těchto zařízení bylo možno při silném tahu chytit i desítky úhořů za jedinou noc.

Hodně diskutovanou záležitostí je schopnost úhoře pohybovat se po souši. O tom, že to fyzicky zvládá, se může přesvěčit každý, kdo ho někdy chytil. Dokonce není těžké si ověřit, že úhoř vypuštěný na břehu po krátké chvíli tápání zamíří velmi pravděpodobně k vodě, ačkoli ji v žádném případě nemůže vidět.

Je ale otázkou, zda úhoř někdy opouští vodu dobrovolně a cestuje po suché zemi. Jakkoli je to nepravděpodobné, zkušnosti některých rybářů nasvědčují tomu, že ve výjimečných případech k tomu asi opravdu dochází. Zřejmě se jedná o součást migračních instinktů. Může se například stát, že ryba se ve snaze vydat se na pouť k moři snaží opustit uzavřenou tůň, kam se kdysi dostala za povodně. Možná existují i jiné důvody. Není těžké si představit přírodní ekvivalent situace, kterou zná řada rybářů - úhoř uteče z bazénku, sudu či jiné nádoby a ráno ho najdete uprostřed zahrady. Proč by něco podobného neudělala ryba ve vysychající tůni?

Byly pozorovány i případy, kdy naopak mladí úhoři zdolávají suchou cestou hráz rybníka během migrace proti proudu. Častěji k takovémuto chování dochází v noci a proto uniká pozornosti.

Dalším zajímavým tématem k úvahám je otázka, co donutilo úhoře, aby se vytírali ve vzdálených částech Atlantiku zhruba 6 000 km od míst, kde vyrostli. Kdo ví něco o geologii, ten si možná po chvilce úvah dokáže odpovědět sám. Zemská kůra je v neustálém pohybu a kontinentální desky volně plují po roztavených horninách zemského pláště. Ví se, že americká deska se pomalu vzdaluje od Evropy a Afriky rychlostí několika centimetrů za rok. Trdliště úhořů leží až za zlomem, na němž vzniká nová zemská kůra a proto se od Evropy vzdalují společně s Amerikou.

Aby dorazili na místa, kde se rozmnožují, musí plout úhoři každý rok o několik centimetrů dál. Za století už o několk metrů a za milión let se místo jejich zrodu i smrti vzdálí o několik desítek kilometrů. Zdá se, že úhoří migrace započaly už před mnoha milióny let a ryby jako nedobrovolná oběť pohybu zemských desek musely vykonávat stále delší a delší pouť. Dnes to dokáží už jen za cenu neuvěřitelných adptací a vstřebání značné části objemu svého těla.

Úhoř je dravá ryba žijící u dna. To, jak je vybaven k přežití, jeho fyzická síla, odolnost a schopnosti jsou hodny obdivu. Dokáže se zahrabávat hluboko do dna a putovat pod povrchem bahnitých nánosů, je velmi odolný při krátkodobém pobytu na souši a na svých cestách dovede překonávat nejrůznější překážky. Velký úhoř v dobré kondici je při své síle, mrštnosti a příslovečné kluzkosti holýma rukama téměř nezvladatelný. Aby získalo věechny tyto vlastnosti, úhoří tělo se v průběhu vývoje dokonale přizpůsobilo – protáhlo se do hadovitého tvaru a zbavilo všeho zbytečného. Šupiny se zmenšily v drobné čárečkovité útvary zarostlé hluboko v silné kůži pokryté enormní vrstvou slizu, břišní ploutve zmizely a hřbetní a řitní srostly spolu s ocasní dohromady a vytvářejí kolem zadní části těla dlouhý ploutevní lem.

Úhoří hlava je malá a protáhlá s nečekaně prostornou tlamou vybavenou drobnými ostrými zuby, v níž má úhoř překvapivý stisk. Skřele jsou zcela překryté kožnatým záhybem chránícím citlivé žábry před nadměrným pronikáním bahna.

Silná úhoří kůže vytváří značné množství slizu a poskytuje tak úhoři hned dvojí ochranu. Navíc je protkána bohatou sítí krevních vlásečnic a slouží jako pomocný dýchací orgán schopný úhoři zajistit údajně až 85% potřeby kyslíku (pravděpodobně se jedná o spotřebu v klidovém stavu). Díky této adaptaci si může úhoř vystačit s poměrně malým povrchem žaber – ty jsou vzhledem k velikosti ryby skutečně překvapivě malé. Je to také jedna z věcí, které dovolují úhoři předvádět na souši výkony, kterých žádná jiná naše ryba není schopna.

V evropských vodách vytváří úhoř dvě morfologické formy – úzkohlavou a širokohlavou. Širokohlavá se vyznačuje robustním válcovitým tělem a samozřejmě, jak už jméno napovídá i znatelně širší hlavou. Zpravidla se živí většími sousty a v pokročilejším věku bývá vysloveně dravá. Úzkohlavá forma je subtilnější a štíhlá a díky užším čelistem má ve své potravě větší podíl vodních bezobratlých.

Tito úhoři byli uloveni ve stejný den na stejné lokalitě - je vidět, že opravdu se jedná o ryby dvojího typu - robustní a štíhlé.

Krev úhoře obsahuje vysoce jedovatou látku silně toxickou zejména vůči organismu savců. Pouhého půl gramu úhořího krevního séra vpraveného injekčně pod kůži dokázalo v laboratorních podmínkách zabít během 4 minut menšího psa. Vydry, pro něž je úhoř běžnou součástí jídelníčku, se s tím nějak dokázaly vyrovnat. Pravděpodobně jim v tom pomáhá skutečnost, že úhoří jed se účinkem trávicích šťáv rychle rozkládá. Účinek jedu připomíná intoxikaci zmijím jedem a nelze ho rozhodně podceňovat. Velmi nepříjemné a bolestivé je zejména zasažení oka nebo proniknutí krve do otevřené rány. Protože je tento jed bílkovinné povahy, je teplotně nestálý a rozkládá se už při teplotách kolem 60°C. Kuchyňsky upravené úhoří maso je proto zdraví neškodné - naopak je ceněno jako mimořádná lahůdka.

Koncem 20. století zasáhla velkou část Evropy epidemii nákazy cizopasnou hlísticí Anguillicola crassus (nemoc je označována jako anguilikóza). Hlístice v počtu až několika desítek kusů rozrušuje stěny plynového měchýře, ryby dezorientovaně vyplouvají na mělčiny a hynou. U nás je znám případ takovéhoto masového úhynu z Vranovské údolní nádrže. Podobná věc, jen v podstatně větším měřítku měla proběhnout i na maďarském jezeře Balatonu. V současné době je tato choroba na ústupu.

Úhoř je dnes rybím druhem, o jehož budoucnosti se rozhoduje a nelze odhadnout další vývoj událostí. Pokud se podaří prosadit účinná opatření, může přežít a dál lákat rybáře k posezení na březích vod. V opačném případě se může stát, že naše generace je jednou z posledních, které mohly obdivovat jeho tajemný život. Některé státy se v snaží udělat pro záchranu úhoře opravdu hodně - například ve Švédsku je zcela hájeným rybím druhem. Existuje i snaha omezit prodej monté pro potřeby rybích farem a podpořit jeho vysazování tam, kde je naděje, že se dospělé ryby budou moci zúčastnit výtěru.

Naše země může přispět zprůchodňováním toků a zvýšeným vysazováním monté v těch oblastech, kde mají migrující ryby šanci opustit území státu.

Rozlišovací znaky

V hřbetní části ploutevního lemu se nachází 245 – 275 měkkých paprsků, část lemu odpovídající řitní ploutvi má 176 – 249 měkkých paprsků a prsní ploutev má 15 – 21 měkkých paprsků.

Počet šupin v postranní čáře se neudává.

Čeho si všímat při běžném pohledu

kůže bez viditelných šupin (jsou hluboko vrostlé)

dlouhé hadovité tělo
hřbetní, ocasní a řitní ploutev tvoří celistvý lem

chybí břišní ploutve

Výskyt v ČR

Dá se říct, že úhoř u nás obývá téměř všechny typy vod kromě vysloveně pstruhových potoků. Stavy úhoře téměř všude závisí na vysazování dovezeného monté. Část úhořů uniká do řek i z produkčních rybníků. V oblasti dolního Labe k nám pronikají úhoři i přirozenou cestou bez přispění člověka. Díky své schopnosti překonávat překážky se úhoři často dostávají i do vod, kde by je nikdo nečekal a kde nikdy nebyli vysazeni.

"Na vrbě list, had již je jist" - květen je na řekách obdobím možná největší úhoří aktivity.

Malá meandrující říčka s podemletými a zarostlými břehy nabízí úhořům skvélé podmínky pro život.

Přítoková oblast přehrady je v jarním obdobím místem, kde je velká šance na úlovek pořádného "hada".

Biologie

Úhoř je velmi přizpůsobivá ryba schopná přežívat v téměř jakémkoli prostředí. Vyhovují mu ale hlubší nepříliš chladné vody s dostatkem úkrytů a proto není příliš běžný ve výše položených pstruhových vodách, kde ho částečně nahrazuje mník. Jinak ho ale najdeme v tekoucích vodách od nížinných potoků až po největší řeky, v rybnících, přehradách a vůbec všech typech stojatých vod s výjimkou horských jezer. Určitá část úhořů dokonce vůbec netáhne do sladkých vod a tráví život v moři.

Úhoř vede převážně noční život a má rád šero. Stává se ale, že se aktivně pohybuje a loví potravu i během dne. Přispívá k tomu obvykle zákal vody a prudká změna atmosférického tlaku, ale někdy není nutná ani jedna z výše uvedených podmínek a úhoři zabírají na nastražené udice i v pravé poledne.

Odpočívajícího úhoře jen málokdy zastihneme na volném prostranství. Většinou se snaží ukrýt mezi vodním rostlinstvem, kameny či kořeny anebo se prostě jen zahrabe do bahna či písku. Úhoří schopnost zahrabávat se do bahna působí potíže při výlovech rybníků, protože část úhořů opouští vysychající bahno někdy až druhý den po výlovu a plazí se po jeho povrchu do vlhčích míst. Podobně se úhoř může zahrabávat do dna i v případě, že je chován v akváriu.

V případě, že úhoř potřebuje opustit izolovanou vodní plochu z důvodu neúnosných životních podmínek nebo nástupu třecí migrace, může opustit vodu a překonat určitou vzdálenost po souši. Většinou si k tomu účelu vybírá vlhkou noc. Na bahně za sebou zanechává typickou stopu v podobě vlnovky, jejíž šíře ukazuje na velikost přesouvající se ryby.

Pozorování úhořů na suché zemi vedlo v minulosti ke vzniku mnoha bajek, z nichž nejznámější, byť naprosto scestná, hovoří o tom, že tito vodní dravci opouštějí svůj rodný živel, aby mohli pod rouškou tmy konzumovat na polích hrách.

Podobně pohybliví jsou i mladí úhoři, kteří se v prvních letech života ve sladké vodě pokoušejí dostat proti proudu řek, snaží se vyšplhat na jezy, pronikají stokami do rybníků a mohou se objevit na nejneuvěřitelnějších místech.

Po usazení se na zvoleném místě je úhoř poměrně stálý a obývá určitý okrsek, který opouští zpravidla jen tehdy, je-li k tomu nějakým způsobem donucen.

Úhoř se živí veškerou dostupnou živočišnou potravou. Občas dokonce nepohrdne ani sousty rostlinného původu. V žaludcích zkoumaných úhořů byli nalezeni vodní bezobratlí – larvy hmyzu, měkkýši, korýši včetně celých raků, pijavky a někdy i plankton. Za přikalené vody jsou úhoři velmi aktivní a sbírají navíc suchozemské živočichy unášené proudem – žížaly, slimáky, hmyz, ale i utopené hlodavce. S rostoucí velikostí se v potravě zejména u širokohlavých úhořů stále více objevují ryby od nejmenšího potěru až po překvapivé exempláře. Úhoř dlouhý 90 cm dokáže spolknout i rybu kolem 20 cm nebo několik menších. Během zimy úhoř nepřijímá potravu a většinu tohoto období tráví zahrabán v bahně.

Lidé dlouho nevěděli, jak probíhá rozmnožování úhoře. Existovaly různé zajímavé teorie, zpočátku naivní, později rozumnější, ale úplné objasnění úhořího rozmnožovacího cyklu trvalo desítky let. Dlužno dodat, že slovo „úplné“ je navíc v tomto případě velmi diskutabilní.

Velmi zjednodušeně probíhá rozmožování úhoře takto

Dospělí úhoři žijí většinou ve sladkých vodách. Zatímco samci většinou zůstávají v ústí řek a dorůstají obvykle jen kolem 40 cm, samice táhnou hluboko do vnitrozemí, kde dorůstají podstatně větších rozměrů, často i přes 1 m. Po dosažení pohlavní dospělosti se ryby obou pohlaví vydávají na cestu k vzdáleným trdlištím v Atlantském oceánu téměř až u břehů Severní Ameriky v oblasti zvané Sargasové moře.

Třecí u nás začíná migrace koncem jara potom, co se ryby dokrmily po zimním hladovění. Nejintenzivnější tah probíhá v tmavých nocích od srpna do září. Během migrace mění úhoř zbarvení – hřbet ztmavne až skoro do černa zatímco boky jsou stříbřité. Dostaví se i další změny. Zvětší se velikost očí, změní tvar prsních ploutví, kůže tloustne, střevo přestává pracovat a dochází k uzavření řitního otvoru. Zároveň dochází k tvorbě vaječníků. Tím je samozřejmě vyloučen další příjem potravy. Tělo ryby se stává zásobou látek na cestu i materiálem pro tvorbu pohlavních produktů.

Migrace na trdliště vzdálené 6 - 7 000 km trvá asi 1,5 roku. Ryby během ní ztratí značnou část své hmotnosti a k cíli dorazí bytosti, které vstřebaly značnou část svého těla a jejich posledním úkolem je se vytřít. K výtěru dochází ve vodním sloupci v hloubce 150 – 600 m nad šestikilometrovou hlubinou. Ryby po něm hynou. Jedna úhoří samiceklade obvykle 400 000 až 700 000 jiker. Jsou malé (asi 1 mm) vzplývající (pelagické) s tukovou kapkou, která je nadnáší. Z jiker se líhnou drobné průsvitné larvy mající tvar vrbového listu. Ty jsou zčásti unášeny Golfským proudem, zčásti aktivně plavou k břehům Evropy, kterých dosáhnou zhruba po 2,5 letech. Jednou ze současných hrozeb ohrožujících budoucnost úhoře je i pozvolný odklon Golfského proudu v důsledku klimatických změn. Pokud úhoří larvy nedorazí do blízkosti evropských břehů, je osud úhoře zpečetěn…

V době, kdy larvy doplují do blízkosti evropského pobřeží měří už zhruba 75 – 80 mm. V mělkých pobřežních mořích se pak jejich listovitá těla změní v tenké „sklovité“ úhoříky. Během této složité přeměny nepřijímají potravu, jejich délka se zkracuje asi na 60 – 65 mm a hmotnost se výrazně sníží. Následují další změny, obnovuje se příjem potravy a postupně nastupuje pigmentace (zbarvování) těla. V tomto stadiu se malí úhoříci dostávají v obrovských hejnech do ústí evropských řek a nastupují migraci proti jejich proudu.

V tahu proti proudu řek ovšem pokračují jen budoucí samice, naprostá většina samců setrvává v jejich ústí. Během výzkumů byl u nás prokázán výskyt samců jen ve dvou případech, takže prakticky všichni naši úhoři jsou samičího pohlaví. Protože monté se loví u pobřeží západní Evropy dříve než se jedinci samčího a samičího pohlaví zcela oddělí, nedá se vyloučit ani to, že ke vzniku samičího pohlaví stimuluje organismus mladých úhoříků dlouhodobý pobyt ve sladké vodě.

Návratem malých úhořů na místa, kde vyrostli jejich rodiče, je celý cyklus završen. V současnosti se ovšem o žádném cyklu mluvit nedá, protože neprůchodnost řek a obchodování s monté narušily přirozenou kontinuitu úhořího rozmnožování do takové míry, že je dnes těžko říct, jak by to s úhoři v Evropě vypadalo, pokud by byli za stávajících podmínek ponecháni svému osudu.

Protože na mnoho míst už se dnes migrující úhoříci nedostanou, vstupuje v okamžiku, kdy dorazí do ústí zejména západoevropských řek, do dění člověk. Úhoříci známí pod názvem „monté“ se odlovují a distribuují do mnoha států, kde jsou vysazeni do volných vod nebo odchováváni na farmách. Kilogram úhořího monté obsahuje asi 3 300 úhoříků a jeho cena se pohybuje v desetitisících korun. Přitom dík stále větší poptávce a poklesu množství připlouvajícího úhořího monté, roste jeho cena rok od roku.

Velmi hrubým odhadem se může cena jednoho úhoříka pohybovat kolem 10 Kč a jenom asi každý dvacátý až třicátý vysazený úhoř se objeví v statistikách úlovků.

Úhoř býval v našich vodách velmi významným druhem. Kdysi byl mnohem hojnější než dnes, ale dodnes plní svou úlohu hltavého nočního dravce i jakési zdravotní policie a je v zájmu celé rybářské obce, aby si své místo v našich vodách udržel. Za současné situace to bude stát hodně úsilí a peněz.

Stáří a růst

Úhoř může růst do délky celkem rychle, ale při tvaru jeho těla se i při délce kolem 60 cm pořád ještě jedná o rybu s hmotností stěží 0,5 kg. Mezi stejně dlouhými exempláři mohou existovat značné hmotnostní rozdíly – zvlášť dojde-li k porovnání širokohlavé a úzkohlavé formy. Širokohlavý úhoř může být bez potíží dvakrát těžší než jeho úzkohlavý kolega a všichni trofejní úhoři, pokud byli evidováni na základě hmotnosti, patřili samozřejmě k této formě.

Úplně největší úhoři byli v minulosti nalezeni uhynulí nebo chyceni do úhořích lapadel. Máme tak kusé zprávy o jedincích s délkou až kolem 150 cm a hmotností 6 – 7 kg (literatura udává obdivuhodně přesný údaj 6,599 kg).

Na prut se takovou rybu zatím zdolat nepodařilo, někdy i proto, že rybáři nepřipravenému na rekordní rozměry ryby se nepodařilo zvládnout rybu v závěrečné fázi boje, někdy dokonce už na břehu (vlasec už takovou rybu neunese, prsty neobejmou,…). Mezi zejména staršími rybáři občas kolují zmínky o setkání s podobně velkými rybami. Dalším zdrojem legend o růstových možnostech úhoře jsou fragmenty těl obrovských jedinců, které lze někdy pozorovat pod výtoky elektráren. Bohužel právě největší kusy mají minimální šanci, že projdou mezi lopatkami turbíny celí.

Stáří úhoře se obvykle zjišťuje na výbrusech sluchových kaménků (otolitů) nebo obratlů a udávaný věk se týká pouze sladkovodní fáze života, jíž předcházejí cca 3 roky pobytu v moři.

Úhoř je středněvěká ryba a samice z našich vod se vydávají na cestu k moři ve věku asi 10 – 15 let, vzácně i později. Pokud je ale úhoři bráněno vydat se na třecí migraci, předvede další z ukázek své neuvěřitelné vitality a životní síly. Organismus čeká na příležitost k naplnění smyslu života a ryba přežívá neuvěřitelně dlouho. Legendou se stal úhoř chovaný v bazénku jedné pražské pojišťovny. Žil neskutečných 68 let. Po této době při délce pouhých 66,5 cm změnil svůj vzhled do podoby migrující ryby s nápadně zvětšenýma očima a uhynul. Jak se zdá, jeho tělo už déle čekat nedokázalo. Z ciziny je znám podobný případ, kdy v zajetí chovaný úhoř vydržel čekat celých 85 let.

Některé úlovky úhoře z našeho území

Délka	Hmotnost	Revír	Datum ulovení	Nástraha
127 cm	4,20 kg	ÚN Vranov	rok 1987	?
121 cm	4,50 kg	Labe 17	srpen 1992	?
118 cm	3,60 kg	ÚN Jesenice	20.5. 1997	rousnice

Růst úhoře ve vodách ČR

(z různých zdrojů, upraveno)

Věk (roky)	1	2	3	4	5	6	7	8	9
Celková délka (mm)	150-250	280-450	350-520	370-600	420-630	450-650	540-720	550-800	610-880

Úhoř má velice proměnlivou rychlost růstu a to i mezi jedinci vyrůstajícími v naprosto stejných podmínkách. Ve farmových chovech vznikají mezi rybami v téže nádrži během několika měsíců takové velikostní rozdíly, že je ryby nutno několikrát do roka třídit, aby menší exempláře neposloužily svým větším kolegům jako potrava.

V přírodě to není jiné – dvouletý úhoř může měřit stejně jako šestiletý (viz tabulka). S rostoucím věkem procento pomalu rostoucích jedinců klesá, protože jsou podstatně delší dobu vystaveni útokům predátorů.

Pokud si sportovní rybáři stěžují na časté braní malých úhoříků a nedostatek velkých kusů, je to otázka toho, že úhoř kolem 80 cm roste 8 – 12 let a za současných podmínek má při své hltavosti málokde možnost se tohoto věku bez úhony dožít. Navíc soustavným zraňováním malých ryb klesá jejich počet v revíru. Proto je dnes největší šance na ulovení velkého kusu na rozlehlých nebo málo navštěvovaných vodách.

Sportovní rybolov

Úhoř se loví v naprosté většině případů na položenou za použití živočišných nástrah, mezi nimiž jasně dominují rousnice a mrtvá rybka. Lovit se dá i na plavanou s nástrahou blízko dna (splávek s chemickým světýlkem). Obvyklou dobou lovu jsou jarní či letní noci, ale někdy přicházejí záběry i během dne. Ojediněle zabere úhoř i na přívlač.

Zdolávání úhoře se provádí silou, protože tato ryba není dík malé ploše svého hadovitého těla schopna vyvinout ve vodním sloupci tah představující riziko pro silnější vlasec. Zato je schopna se omotat kolem jakéhokoli předmětu a má-li k dispozici pevnou oporu, dokáže jednak vyvinout obrovskou sílu a navíc se obvykle dokáže zamotat tak, že nezbývá než ji utrhnout.

Na souši je úhoř překvapivě pohyblivý a rychlý. Snadno unikne z kbelíku, vany či lodě, protáhne se okem vezírku či podběráku, umí se pohybovat stejně dobře dopředu jako dozadu a při tom všem je neuvěřitelně slizký. Souboj na prutu tak obvykle mívá často i poměrně napínavé pokračování na břehu.

Možný výběr náčiní pro lov úhoře

Položená

Kratší silnější prut, obvyklá délka je asi 240 až 300 cm, podle očekávané ryby a charakteru místa.

Odhozovou hmotnost 20 – 60g bohatě stačí na ryby do 80 cm, v místech s velkými kusy je lepší prut pro zátěž kolem 100g, výjimečně i silnější.

Menší úhoře lze lovit na silnější feederové pruty, u větších to nelze doporučit.

Vlasec 0,22 – 0, 35 mm pokud možno odolný vůči oděru.

Nástrahy: Žížaly, rybka živá či mrtvá, ojediněle i jiné masité nástrahy.

Plavaná

Delší prut 300 až 400 cm – silný a výkonný, ideální jsou kaprařské speciály nebo silnější teleskop.

Vlasec 0,22 – 0,30 mm.

Nástrahy: Žížaly, rybka živá či mrtvá, ojediněle i jiné masité nástrahy.