Tolstolobik bílý je velká kaprovitá ryba s podivně utvářenou hlavou a nízko posazenýma očima. Pochází z velkých východoasijských řek - od Amuru až po jižní hranici Číny. Živí se jemným rostlinným planktonem, což je u tak velké ryby neobvyklé. Tato potrava je na stojatých nebo mírně tekoucích vodách ta vůbec nejdostupnější a posouvá tolstolobika hodně dolů k základně potravní pyramidy. To má několik důsledků – díky tomu může být tolstolobik na lokalitách svého výskytu velmi početný, dále není závislý na tom, co se děje ve vyšších patrech potravního řetězce a tak jeho populace nepodléhají takovým výkyvům, jaké známe např. u dravých ryb – typicky u candáta, v jeho těle se hromadí minimum škodlivých látek (nejméně z u nás konzumovaných ryb) a navíc si prakticky s žádnou hospodářsky významnou rybou potravně nekonkuruje. To všechno je důvodem, proč je s oblibou dosazován jako doplňková ryba do kaprových rybníků, kde pomáhá výrazně zvyšovat jejich produkci.

Zkušenosti s jeho chovem získané původně na území Číny a SSSR vedly k tomu, že se tolstolobik postupně rozšířil do mnoha států světa. Dnes bychom se s ním mohli setkat v celé teplejší části Evropy, v mnoha asijských zemích a také v USA. Tam se přemnožil do takové míry, že se na některých vodách stal masovým plevelem, s nímž si místní rybáři nevědí rady. Jednou z ukázek stavu, který tam panuje, jsou i zvláštní závody v lovu tolstolobiků, při nichž lodě se závodníky vjedou do tisícihlavých hejn těchto ryb a splaší je. Tolstolobici v podobných situacích rádi vyskakují nad hladinu a tam je posádky lodí lapají velkými podběráky.

K nám byl tolstolobik bílý dovezen v roce 1965 a zpočátku chován pouze v komerčních rybnících. Teprve daleko později byl vysazen i do sportovních revírů. Očekávalo se od něj, že výrazně zvýší produkci našeho rybníkářství orientovaného převážně na chov kapra. Potenciál by pro to asi byl, ale potíž je, že na našem trhu není o tento druh dostatečný zájem. Ve volných vodách si zase vodohospodáři dělali naděje, že by vysazení tolstolobiků pomohlo regulovat množství sinic a řas, které v letním období negativně ovlivňují kvalitu vody. Ani tam však výsledky nesplnily očekávání. Pokud jde o sportovní lov na udici, tam si nikdo už předem žádné velké iluze nedělal. U této z velké části planktonožravé ryby je totiž nesmírně těžké dostat regulérní záběr. Většina úlovků je proto dosažena náhodně nebo podseknutím.

I když se jedná o nepůvodní druh, který hodně rybářů nikdy nechytilo, je vzhled tolstolobika natolik typický, že ho pozná snad každý, kdo se o ryby trošku zajímá.

Tělo je vřetenovité, relativně vysoké a pokrývají ho drobné šupiny. U mladších jedinců jsou stříbrné, u starších se zbarvují do šeda nebo šedožluta. Směrem ke hřbetu trup postupně tmavne. Ploutve bývají výrazně vyvinuté, zašpičatělé a šedohnědě zbarvené. Hlava je u tohoto druhu velká s mírně svrchními rozměrnými ústy a s nízko posazenýma očima.

Je zajímavé, že i u tolstolobika se mohou vyskytnout zlatě zbarvení jedinci. Jeden takový před časem plaval s hejnem normálně zbarvených ryb v táborském Jordáně.

Pokud bychom chtěli odlišit tolstolobika od podobně vyhlížejícího tolstolobce pestrého, prvním vodítkem bude zbarvení. Na rozdíl od jednobarevného zbarvení boků u tolstolobika, jsou boky tolstolobce mramorované až skvrnité. U tolstolobika se navíc na břiše nachází ostrý kýl táhnoucí se od prsních ploutví až k řitnímu otvoru. V přední části je pokryt šupinami, vzadu je holý. U tolstolobce je tento kýl kratší – pouze od břišních ploutví dozadu. Existují i další rozdíly. Potíž je ale v tom, že se oba druhy kříží a kříženci pak nesou některé ze znaků obou rodičovských druhů.

Celosvětově je tolstolobik jedním z nejvýznamnějších rybích druhů chovaných v akvakultuře. Jeho produkce překračuje 1 milión tun a zřejmě by nebyl problém ji do budoucna zvýšit. U nás jeho výskyt závisí na vysazování, ale je pravděpodobné, že přinejmenším v rybničních chovech se bude vyskytovat i nadále.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 2 - 3 tvrdé paprsky a 6 - 7 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 2 - 3 tvrdé a 12 – 14 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev 1 tvrdý a 17 – 18 měkkých a břišní ploutev 1 tvrdý a 7 měkkých paprsků.

V postranní čáře je 110 – 124 šupin, nad postranní čárou je 28 – 33 a pod postranní čárou 16 – 28 řad šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu

Znaky společné s tolstolobcem pestrým

velká hlava s obrovskými kulatými ústy
abnormálně nízko posazené oči

drobné šupiny

Rozdíly oproti tolstolobci pestrému

hlava je o poznání menší než u tolstolobce
světlé zbarvení bez skvrn – v mládí stříbrné, později spíš šedožluté
ostrý kýl po celé délce břicha

prsní ploutve jsou menší a nedosahují ke kořenům břišních ploutví
žaberní tyčinky srůstají v pásku

Výskyt v ČR

Na našem území je tolstolobik nepůvodní rybou, která se v přirozených podmínkách (možná až na výjimky) nerozmnožuje. Proto jeho výskyt zcela závisí na vysazování. Jako teplomilný planktonofágní druh je vysazován hlavně do rozlehlých stojatých vod jako jsou údolní nádrže a velké pískovny či rybníky, pokud možno v nížinách. Do některých vod proniká i z rybníků – nejčastěji za povodní, které vyplaví část jejich obsádky.

Nejvíce úlovků pochází ze stojatých vod podél toku Moravy a Labe, velkých přehradních nádrží a z dolního toku Moravy a Dyje.

Pro většinu rybářů splývá tento druh s tolstolobcem pestým, který se zdá být o něco hojnější.

Biologie

V původní oblasti svého výskytu je tolstolobik bílý hlavně říční rybou. Kromě hlavního toku velkých nížinných řek ale osídluje i postranní ramena a některá jezera mající návaznost na vodní toky.

Tolstolobici obvykle žijí v hejnech, často i velmi početných. Přesunují se z místa na místo a obvykle se drží dále od břehů. Jsou pohybliví, poměrně plaší a snadno se vylekají. Ve zmatku nebo ohrožení často vyskakují z vody a dokáží tak unikat i ze sítí.

Potravu tolstolobika tvoří téměř výhradně plankton a to hlavně rostlinný. Potěr a mladé exempláře se sice živí planktonem živočišným, ale v dospělosti se situace obrátí a hlavní složkou tolstolobikovy výživy jsou planktonní řasy a sinice. Aby je tolstolobik oddělil od vody, vyvinul se mu hustý filtrační aparát z žaberních tyčinek schopný zachytit objekty o velikosti 0,025 mm. Získaný materiál pomáhá trávit speciální dlouhé střevo, které je někdy až 15 x delší než tělo ryby (u kapra je to 2,5 až 3 x). Pokud je zejména zjara a na podzim planktonu nedostatek, pak se tolstolobici dokáží živit i detritem (rostlinnými zbytky).

Jak už bylo řečeno v obecné kapitole, svým způsobem výživy je tolstolobik jedinečnou rybou, která využívá nejdostupnější potravu ze samého základu potravní pyramidy. Prakticky tak nekonkuruje jiným druhům ryb a díky tomu, že jeho potrava neprochází dalšími články potravního řetězce, obsahuje jeho svalovina minimální obsah škodlivin. Řasy jsou ovšem potravina s nízkou výživnou hodnotou a proto je příjem potravy u tolstolobika opravdu značný. V horkých letních dnech může množství nafiltrované potravy dosáhnout až 20 % hmotnosti těla. Naproti tomu v zimě, kdy je planktonu nedostatek, bývá příjem potravy zastaven a ryby vstřebávají zásoby tuku vytvořené přes léto. Zejména starší kusy jsou před zimou zásobeny velmi dobře a vysoký obsah tuku jejich maso až znehodnocuje.

Pohlavně dospívá tolstolobik v zemích s teplým klimatem ve věku 5 – 6 let při délce kolem 50 – 60 cm. U nás je to později, většinou se pohlavní zralost projeví u 6 – 7 letých ryb. Existuje snad jen jediná vědecká práce naznačující, že by výtěr tolstolobika mohl na našem území probíhat i v přirozených podmínkách. Na většině lokalit tomu tak ale není a ryby se vytírají uměle, obvykle po stimulaci injekcemi s výtažkem z kapří hypofýzy.

Hlavním dodavatelem plůdku tolstolobika je Rybníkářství Pohořelice.

Pro výtěr je třeba vysoká teplota vody – 22 až 25 °C, takže obvykle probíhá až v červnu. Oplozené jikry ve vodě výrazně nabobtnají – svůj objem zvětší 30 – 50 krát. Jedna samice jich naklade v průměru kolem 500 000. Jsou průzračné a líhnou se velmi rychle, už za 36 hodin. Oboje je dáno tím, jak probíhá výtěr tohoto druhu v přírodě.

V čínských řekách se tolstolobik vytírá v květnu až červnu. Jikry jsou volně unášeny proudem a proto je třeba, aby líhnutí netrvalo příliš dlouho. Výtěru v řekách obvykle předchází migrace proti proudu. Ryby se třou u hladiny, dávkově a v poměrně dlouhém období. Údajně preferují deštivé nebo dokonce bouřkové počasí a často během výtěru vyskakují nad hladinu.

V našich volných vodách nemá tolstolobik velký význam, i když díky svým rozměrům a obtížné ulovitelnosti může místy tvořit co do hmotnosti značnou část obsádky. Jeho hlavní význam je spíše hospodářský - zejména v zemích s teplým klimatem. Dokonalým příkladem je Čína, odkud tolstolobik pochází. Místní rybníky s obsádkou sestavenou z šesti pečlivě vybraných druhů schopných dokonale využít celou potravní nabídku těchto vod, vykazují produkci až přes 10 tun z hektaru, což je v našich poměrech nepředstavitelné číslo. Je to asi dvacetinásobek produkce dobrého kaprového rybníku někde na jihu Čech. Obsádka těchto „zázračných“ vod se skládá z kapra, tolstolobika bílého, tolstolobce pestrého, bílého a černého amura a jednoho dalšího druhu u nás neznámé ryby.

Stáří a růst

Tolstolobik roste o něco pomaleji než tolstolobec nebo amur bílý. Délku 60 cm překračuje v 5. až 7. roce života. O maximálních rozměrech se píše málo, ale určitě je schopen překročit délku 120 cm a hmotnost 30 kg. V lieratuře existují i zmínky o rybách vážících přes 50 kg. Navzdory neuvěřitelnosti tohoto čísla, se ukazuje, že je to skutečně pravda - jako polský národní rekord byl před nedávnem uváděn kus vážící 51.5 kg a v červnu 2007 byl v této zemi uloven ještě větší exemplář - ryba dlouhá 144 cm a vážící 54 kg.

U nás se zvláště v posledních letech pravidelně loví kusy vážící přes 20 kg a dá se říct, že i v našich vodách se objevují stále větší a větší exempláře.

Problémem, který evidenci trofejních úlovků této ryby ztěžuje, je to, že často dochází k záměně s rychleji rostoucím tolstolobcem a navíc existují i mezidruhoví kříženci.

Maximální stáří tolstolobika překračuje 20 let a to zřejmě i v našich podmínkách.

Některé úlovky tolstolobika z našeho území

Délka	Hmotnost	Revír	Datum ulovení	Nástraha
110 cm	24,20 kg	Dyje 4B	14.9. 1999	peleta Q PIPS plankton
123 cm	36,00 kg	Doubka	15.3. 2008	kukuřice - feeder
117 cm	22,00 kg	sev. Čechy	26.10. 2009	podseknut na twister

Sportovní rybolov

Jako ryba filtrující z vody plankton, nabízí tolstolobik rybářům jen málo šancí na cílený lov. Přesto je možné tolstolobiky cíleně vnadit a chytat. Zejména na jihu Evropy byly vyvinuty techniky (poměrně náročné) dovolující záměrný lov na plavanou i položenou a v minulosti se v rybřském tisku objevilo několik článků s touto tématikou.

Občas tolstolobici najíždějí do mraku plavačkového krmení rozptýleného ve vodním sloupci.

U nás je ale naprostá většina úlovků je dosažena náhodně při chytání kaprů anebo se jedná o podseknuté kusy – i takové jsou ovšem posílány do soutěží trofejních úlovků v časopisech nebo na Internetu. Na místech hojného výskytu jsou tolstolobici a tolstolobci často podsekáváni záměrně.

Možný výběr náčiní pro lov tolstolobika

Plavaná

Dělený kaprový prut nebo výkonný teleskop dlouhý kolem 3,5 - 4 m.

Vlasec 0,22 - 0,35 mm.

Nástraha – různé druhy pečiva (rohlík, chleba,…), na řece pod jezy někdy berou tolstolobici na řasy

Položená

Dělený kaprový prut nebo výkonný teleskop dlouhý kolem 3,5 - 4 m.

Vlasec 0,25 - 0,40 mm.

Nástrahy – pečivo, extrudy, burizony, boilies, pelety,…