Slunka obecná

Slunka obecná

Leucaspius delineatus (Heckel, 1843)

Slunka obecná jejednou z legendárních rybek, jejichž hejna oživovala naše vody ještě před několika desítkami let. Společně s mřenkou, střevlí nebo karáskem bývala někdy oblíbenou nástražní rybkou, jindy obtížným plevelem a v dalším případě třeba jen oživovala zapadlé tůňky nebo stoky mezi rybníky.

Bývala běžná a všeobecně známá. Dnes tomu tak není, její výskyt je ostrůvkovitý a na mnoha místech vymizela. Jedná se o druh preferující spíše menší stojaté vody a pokud se někde vyskytuje, má tendenci tvořit početná hejna.

Kromě našeho území obývá velkou část Evropy od Rýna na západě až po Volhu na východě. Na severu zasahuje až do jižního Švédska, zatímco na jihu ji najdeme v přítocích Černého moře.

V lieratuře se vyskytuje i pod jménem slunka stříbřitá. Vzhledově jde o malou rybku připomínající ouklej, ale dorůstající podstatně menších rozměrů. Obvyklá velikost je kolem 5 cm a ani největší jedinci obvykle nedosahují délky 10 cm. Má tmavší olivově zelený nebo nahnědlý hřbítek s stříbrné boky s jemnými šupinami, které se snadno uvolňují. Nejtypičtějším poznávacím znakem je neúplná postranní čára sahající jen asi do 1/3 délkytěla.

Dále je možno zmínit horní postavení úst, v porovnání s potěrem jiných kaprovitých ryb poměrně velké oči a dobře vyvinuté ploutve s ostrým zakončením. Ploutve jsou v  počtu a umístění typickém pro všechny naše kaprovité ryby.

V minulosti platil tento druh v rybníkářství za škůdce, i když byl oblíbenou potravou prakticky všech dravých ryb. Dnes jde o nepříliš běžný druh s ostrůvkovitým rozšířením. Její místo v rybnících zaujala střevlička východní, což je podobným způsobem žijící druh s daleko vyšší odolností i rozmnožovací schopností. Kromě invaze střevličky se na ústupu slunky podílejí i změny v hospodaření na rybnících, chemizace a úpravy rybničních stok, v nichž slunky přežívaly období, kdy byly rybníky vypuštěny.

Ačkoli se nejedná o chráněný druh, v Červeném seznamu ryb a mihulí ČR je už slunka vedena v kategorii "ohrožený", což poukazuje na její stále zřetelnější úbytek na většině našeho území.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 2 – 4 (obvykle 3) tvrdé paprsky a 7 – 9 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 3 - 4 tvrdé a 8 – 14 (obvykle 10 – 12) měkkých větvených paprsků.

Údaj o šupinách v postranní čáře je poněkud zavádějící, protože postranní čára je kratičká a obvykle končí ještě před bází břišních ploutví. Nemusí být dokonce patrná. Bývá v ní obvykle 3 – 13 šupin, celkový počet šupin v podélné řadě od hlavy k ocasní ploutvi bývá mezi 40 – 50.

Požerákové zuby jsou svou stavbou velmi proměnlivé, liší se svým uspořádáním nejen u jednotlivých jedinců, ale někdy i levá a pravá polovina navzájem.

Čeho si všímat při běžném pohledu:

• protáhlé tělo
• stříbrné šupiny, na hřbetě hnědavý až zelenkavý nádech


 

• postranní čára jen do 1/3 délky těla (viz šipky)
• horní ústa
• výrazné oči


 

Výskyt v ČR

Slunku najdeme zejména ve stojatých vodách na celém našem území, spíše však v nižších polohách. Poměrně častá bývá na chovných rybnících, proto se oblasti největšího výskytu často kryjí s rybníkářskými oblastmi (východní Čechy, Polabí, Třeboňsko apod).

Pokud jde o sportovní revíry, byla uváděna např. z ÚN Nechranice.

Současný výskyt je třeba monitorovat, protože místy rychle mizí a nahrazuje ji střevlička východní.

V téhle přehlížené tůni žije kromě karasů stříbřitých početná populace slunky obecné.

Biologie

Slunka je druhem preferujícím menší mělké vody, ideálně s bohatými porosty vodních rostlin. Mohou to být vody stojaté nebo i mírně proudící, v prudších tocích ji nenajdeme. Dá se o ní říct, že je teplomilná. Navdory tom, že vypadá velmi křehce, je překvapivě odolná vůči přehřívání vody a nedostatku kyslíku, takže na některých mělkých tůních je spolu s karasem jedinou rybou, která tam dokáže trvale přežít. Proti jiným negativním vlivům zhoršujícím kvalitu jejího životního prostředí zřejmě tak odolná není, což je jeden z důvodů jejího postupného mizení.

V dobrých podmínkách se ale rychle množí a během krátké doby vytváří hejna čítající i desítky tisíc exemplářů na 1 ha vodní plochy.

Hejna slunek se aktivně pohybují a hledají potravu ve vodním sloupci nebo i u hladiny. Při tomto způsobu života je jejich hlavní potravou plankton. Menší jedinci se živí rostlinným planktonem, zatímco dospělé ryby planktonem živočišným. Je pravděpodobné, že příležitostně loví i čerstvě vylíhlý potěr jiných druhů ryb.

Slunka obecná dospívá ve druhém roce života a vytírá se až při teplotě vody kolem 18°C. To je jedním z důvodů proč tento druh preferuje teplejší lokality a samotný výtěr se díky těmto nárokům posouvá někdy až do června. Obvykle se ale slunky vytírají v květnu. Jikry lepí na předem očištěnou spodní stranu listů vodních rostlin nebo na potopené větve, pokud možno nehluboko pod hladinou. Počet jiker je udáván v rozmezí 100 – 2 300 kusů od jedné samice. Samec nakladené jikry ochraňuje až do rozplavání potěru, což obvykle trvá 5 až 12 dnů.

Dnes je na slunku třeba nahlížet jako na mizející původní druh a sledovat její stavy. Je významnou a hlavně původní složkou obsádky menších stojatých vod v teplejších oblastech státu a jako taková by měla být zachována.

Její roli plevelné rybky působící škody v rybničních chovech dnes převzala zavlečená střevlička východní.

Stáří a růst

Slunka je krátkověká ryba s pomalým růstem. Základ většiny populací tvoří rybky ve stáří 1+ a 2+. Starších jedinců je podstatně méně.

Předpokládaná maximální délka života je do 5 let.

Přibližnou rychlost růstu udává následující tabulka:

Sportovní rybolov

Slunka je snadno chytatelná s jemnou plavačkovou výbavou. Po rozkrmení místa sypkou vnadicí směsí najíždějí rybky v celých hejnech a zabírají ve sloupci podobně jako oukeje.

Při jejich velikosti je potíž s nalezením dostatečně malé nástrahy, osvědčily se drobné kuličky těsta.

Rybky jsou při uchopení do ruky velice křehké a zranitelné, často jim opadávají šupiny. Je proto otázkou, zda má jejich lov bez dalšího využití (nástražní rybky,…) smysl.

Daleko jednodušší a rychlejší je lov do čeřínku.

Slunka bývala oblíbenou nástražní rybkou pro lov okounů a tloušťů, dnes je díky své stále větší vzácnosti místy nedostupná.

Slunka obecná - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

K tomuto rybímu druhu není přiřazen žádný článek.