Slunečnice pestrá

Slunečnice pestrá

Lepomis gibbosus (Linnaeus, 1758)

Slunečnice je typickou rybou stojatých a mírně tekoucích vod východní části Severní Ameriky. Protože si díky svému pohlednému zevnějšku, relativně chutnému masu a snadné ulovitelnosti na udici získala určitou oblibu u sportovních rybářů, byla vysazena na mnoha dalších místech USA a Kanady. Nakonec nezůstalo jen u toho a dnes se můžeme se slunečnicí setkat i na mnoha místech Evropy a také v některých jihoamerických státech. Do střední Evropy dorazila někdy na počátku 20. století.

Na území České republiky byla zavlečena pravděpodobně v roce 1929 s plůdkem kapra dovezeným na třeboňsko z území někdejší Jugoslávie. Do slovenského úseku Dunaje a hlavně do přilehlých ramen, tůní a kanálů pronikla z Maďarska, kde ji vysadili už v roce 1904.

Vzhledově se slunečnice dost liší od okounovitých ryb. Má vysoké ploché tělo, jehož výška může být i polovinou celkové délky. Hřbet zdobí jediná velká ploutev, která je ovšem složena ze dvou částí – paprsky přední poloviny jsou přeměněny v ostré trny, v zadní části se větví a jsou měkké. Další trny najdeme v břišních ploutvích a v řitní ploutvi.

Zbarvení slunečnice je, jak už její druhové jméno napovídá, skutečně pestré. Výraznější je u větších jedinců a naplno se všechny barvy rozzáří v období tření – především u samečků, kteří v té době připomínají třpytivé drahokamy. Boky slunečnice mají namodralý někdy až tyrkysově zářivý podklad protkaný řadami tmavých skvrn. Ty mohou u některých jedinců splývat v nepravidelné pruhy. Břicho je nažloutlé a v době tření se u samců mění jeho barva na výrazně oranžovou.

Nápadným znakem dospělých slunečnic je tmavá kulatá skvrna na zadním výběžku skřelové kosti. Pokud je dobře vyvinuta a vybarvena, tvoří ji červený střed se silným černým okrajem.

Význam slunečnice pro náš sportovní rybolov je prakticky nulový a úlovky jsou na většině vod spíše náhodné. Jen na několika málo místech tvoří slunečnice početnější populace. Obvykle se ale nejedná o sportovní revíry, ale různé tůně, lomy a podobně. Tu a tam se lze se slunečnicí setkat i na výlovech rybníků, kam se dostává s násadou ryb.

Zdá se, že výraznější šíření tohoto druhu nás nečeká, snad jen s postupujícím oteplováním klimatu by se mohla slunečnice pravidelněji vyskytovat v některých teplejších oblastech státu.

Rozlišovací znaky

První část hřbetní ploutve má 10 – 12 tvrdých paprsků, za nimi následuje 10 – 13 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev má 3 tvrdé a 9 – 11 měkkých větvených paprsků.

V postranní čáře je 35 – 46 šupin, nad postranní čárou je 5 – 6 a pod postranní čárou 12 – 13 řad šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu

• vysoké ploché tělo – vyšší než u většiny našich ryb
• jedna velká hřbetní ploutev srostlá z trnité a „měkké“ části
• pestré zbarvení (tmavé skvrny na namodralém podkladu)
• tmavá kulatá skvrna na hrotu skřelové kosti


 

Výskyt v ČR

Většina nálezů slunečnice pochází ze tří oblastí – Polabí, jižní Čechy a jižní Morava. Častěji se s ní můžeme setkat v čistých vodách stjatých nebo mírně tekoucích vodách nižších poloh, zvláště pokud jsou v nich bohaté porosty vodního rostlinstva. Bohatý výskyt v jižních Čechách souvisí s množstvím rybníků, jejich výlovy a intenzivní manipulací s násadou ryb. Jednou z lokalit relativně bohatých na výskyt slunečnic je okolí Hluboké nad Vltavou.

Na Slovensku jsou slunečnice hojné v mnoha tůních, ramenech a kanálech v zátopové oblasti Dunaje.

Blanice ve Vodňanech, do níž ústí řada rybničních stok a náhonů, je místem, kde se můžeme se slunečnicí vzácně potkat.

Biologie

Jak už bylo výše řečeno, slunečnice je rybou upřednostňující čisté, ale relativně teplé stojaté vody s porosty vodní vegetace. Ideálně jí vyhovují různé rybníky, tůně, kanály, říční ramena, mělké údolní nádrže apod. Dokonalým rájem pro tuto rybku je proto zátopová oblast Dunaje na jižním Slovensku, kde se vyskytuje pravidelně a místy i hojně.

I v Čechách a na Moravě existují lokality, kde je hojnější, ale není jich mnoho. Tam, kde je slunečnic větší množství, mají zejména mladší kusy tendenci tvořit hejna, starší ryby se zdržují pouze v malých skupinkách nebo i jednotlivě. Aktivní jsou spíše přes den, podobně jako náš okoun.

Potravu slunečnic tvoří drobní vodní živočichové – plankton, hmyz a jeho larvy, korýši a potěr ryb. Požírají i vlastní plůdek.

Pohlavní dospělosti dosahují ve věku 1 – 2 roky. Tření u nás připadá nejčastěji na květen a červen. Jiker je i s ohledem na velikost ryby poměrně málo - v průměru 500 až 5 000, ale některé prameny udávají i vyšší hodnoty.

Tření slunečnic je poměrně komplikovaný akt. Řada akvaristů chovala tento druh často jen kvůli tomu, aby mohla neobvyklý průběh výtěru pozorovat.

Samec před výtěrem buduje hnízdo - mělkou jamku vyhloubenou do dna (v případě tvrdého povrchu jen očištěné místo). Do jeho středu dopraví úlomky vodní vegetace z okolí. Hnízda jsou stavěna na prosluněných mělčinách a často jich jsou v určitém úseku i desítky – ovšem s diskrétními rozestupy.

Samice se vytírá postupně ve 2 – 5 dávkách s několika samci a samec zase ve svém hnízdě může postupně nahromadit jikry několika samic. Plůdek se líhne za několik dní a nějakou dobu ještě setrvává v hnízdě. Samec hnízdo celo dobu výtěru a inkubace jiker střeží a hlídá i vylíhlý potěr, v některýc případech až  11 dní po vykulení z jiker. Potomky, kteří mají snahu opustit hnízdo, chytá do tlamy a odnáší zpátky. Během hlídání hnízda je samec velmi agresivní a napadá všechny okolo plující ryby bez ohledu na jejich velikost.

Přítomnost slunečnice v evropských vodách je jen málokde vnímána negativně, ale na druhou stranu neexistuje zájem šířit tento druh dál. U nás se jedná o rybu se sporadickým výskytem a bez většího vlivu na fungování vodních ekosystémů. Na Slovensku zapadla celkem dobře mezi ostatní druhy ryb a stala se zajímavou složkou už tak dost specifické obsádky místních ramen a kanálů.

Stáří a růst

Slunečnice je poměrně krátkověká ryba a navíc neroste právě rychle. Ve své domovině se dožívá věku vzácně až 10 let a může tam dorůst délky kolem 40 cm.

U populací ve střední Evropě je růst pomalejší a věk ryb obvykle nepřesahuje hranici 6 – 7 let. Proto jsou naše slunečnice mnohem menší než v Americe. Jen málokdy se setkáme s jedinci překračujícími délku 15 cm a jeden z největších údajů v literatuře hovoří o rybě dlouhé 16 cm a vážící 196 g.

Růst slunečnice pestré na Slovensku

(délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)

SPR Čičovské mrtvé rameno v povodí Dunaje (do r. 1973)

O růstu slunečnice na území ČR existuje jen minimum dostupných údajů. Vzhledem k ojedinělosti výskytu se ichtyologům špatně shání studijní materiál. Běžné úlovky se ale nijak neliší od slunečnic z území sousedního Slovenska.

Ve vodách Severní Ameriky, kde je domovem, roste slunečnice zpravidla rychleji – udávaná délka ve věku 6 let kolísá na různých lokalitách mezi 129 až 295 mm.

Sportovní rybolov

Slunečnici není obtížné s patřičně jemným náčiním ulovit. Záměrný lov je ale u nás možný jen na pár lokalitách. Na většině našeho území jsou ale úlovky čistě náhodné.

Doporučit lze lov na plavanou za použití drobných živočišných nástrah (žížalky). Úspěšná by mohla být také položená a snad i ultralehká přívlač.

Nejvíc slunečnic by se mělo vyskytovat v blízkosti břehů – ideálně tam, kde je nějaké rostlinstvo.

Slunečnice pestrá - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

• Malá, ale krásná