Parma obecná

Parma obecná

Barbus barbus (Linnaeus, 1758)

Parma obecná je jedním z typických druhů středoevropských říčních ryb. Dává přednost proudícím úsekům s tvrdým štěrkovým nebo kamenitým dnem. Protože v nich tvoří početnou část obsádky a je pravděpodobně nejvýraznějším druhem těchto vod, bývají takové části toku označovány jako parmové pásmo.

Protože parmy žijí na otevřené vodě, nevadí jim tolik regulovaná koryta řek. Jsou tolerantní i vůči určité míře znečištění. Přesto jich v posledních desetiletích výrazně ubylo, zejména v české části republiky. Na Moravě jsou místy hojné.

Areál výskytu tohoto druhu není zdaleka tak rozsáhlý jako u jiných kaprovitých ryb. Parma obecná se vyskytuje především v západní a střední Evropě. Setkáme se s ní na části Pyrenejského poloostrova, ve Francii, jižní Anglii, většině středoevropských států a jihovýchodnám směrem zasahuje až do Bulharska. Největším tokem s výskytem parmy obecné je pravděpodobně Dunaj.

Kromě parmy obecné žije v Evropě několik dalších druhů parem, největší z nich obývá řeky Pyrenejského poloostrova.

Parma obecná je velká ryba se štíhlým protáhlým tělem přizpůsobená k životu v proudící vodě. Pohybuje se u dna, kde také vyhledává potravu. Přitom často obrací kameny, mnohdy i překvapivě velké. Aby mohla toto všechno provádět, je její tělo vybaveno celou řadou adaptací - je dokonale hydrodynamické s plochým spodkem a zašpičatělou hlavou, takže parma dokáže využívat i nepatrných proudových stínů za kameny a na volné vodě neklade její tělo proudu velký odpor.

Hlava je klínovitě protažená s tupým masitým rypcem. Ústa jsou vysloveně spodní, veliká a lemovaná tuhými kožnatými pysky. Kolem úst je čtveřice výrazných vousků. Ploutve jsou veliké, špičatě zakončené a často mívají načervenalou barvu. Tělo parmy je pokryto středně velkými protáhlými šupinami, které chrání jen tenká vrstva slizu, takže parma se na dotek jeví být méně slizká než většina ostatních ryb.

Šupiny obvykle mají nazlátlou barvu – zvláště to platí o rybách z mělkých čistých toků. Ryby z hlubších kalnějších vod jsou barevně fádnější, většinou šedožluté.

Parmy jsou mimořádně silné a vytrvalé ryby. Díky tomu získaly pověst zdatného soupeře, jehož zdolání v silném proudu může být mimořádným rybářským zážitkem. Pokud jde o význam parmy, nedá se říct, že by byl velký. Jedná se o říční druh, který není schopen aklimatizace ve stojatých vodách, roste pomalu a je poměrně zranitelný civilizačními faktory.

Maso parmy není příliš kvalitní a tvrdí se o něm, že obsahuje velké množství drobných kůstek. Navíc byla u parmy doložena schopnost kumulovat ve svých tkáních zvýšené množství škodlivin včetně sloučenin rtuti.

Vědci ji z tohoto důvodu občas využívají jako bioindikační organismus schopný vypovědět mnohé o toxickém zatížení dané řeky. O jikrách parmy se ví, že jsou jedovaté. Jejich požití vyvolává prudkou nevolnost.

Pro sportovní rybáře představuje parma atraktivní druh, u něhož se stále víc preferuje pouze samotný rybolov bez následného kuchyňského využití. Protože její stavy nejsou na většině řek uspokojivé, je v některých oblastech celoročně hájena a místy je vysazována – obvykle jako roček.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 3 - 4 tvrdé paprsky a 8 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 2 - 3 tvrdé a 5 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev 1 tvrdý a 16 - 18 měkkých větvených paprsků a břišní ploutev tvoří 2 tvrdé nevětvené a 8 měkkých větvených paprsků.

V postranní čáře je 54 – 66 šupin (nejčastěji 58 – 62), nad postranní čárou je 12 – 14 řad šupin a pod ní je 7 – 9 řad šupin.

Požerákové zuby jsou u parmy trojřadé, poměrně robustní a obvykle uspořádané podle vzorce 2.3.5 – 5.3.2.

Čeho si všímat při běžném pohledu:

• štíhlé protáhlé tělo
• tupě zakončený klínovitý rypec


 

• velká masitá spodní ústa


 

• čtyři vousky


 

• úzká dlouhá řitní ploutev
• nazlátlé boky
• načervenalé ploutve (hlavně řitní a ocasní)


 

Výskyt v ČR

Parma obecná je vysloveně říční ryba. Obývá proudnější úseky na středním a dolním toku řek. Má sklony tvořit hejna a koncentrovat se v úsecích s optimálním charakterem proudění nebo pod jezy. Místy zcela chybí, jinde je poměrně vzácná, ale jsou i řeky nebo jejich úseky, kde je zatím poměrně početná a možná i mírně přibývá.

Dobrý stav parem mají v současnosti např. Bečva, Morava nebo některé úseky Labe. Místy jsou početnější hejna parem i na Berounce, Dyji, Lužnici, Svitavě, či Vltavě.

Mělké proudné úseky, jako je tento na Berounce, jsou typickými stanovišti parem.

Parmy mají v oblibě místa, kde se jazyk proudu rozlévá do šířky.

Biologie

Parma obecná je vysloveně říční rybou. Snad jen v Oravské nádrži na Slovensku bylo pozorováno, že se parmám relativně daří i ve stojaté vodě.

I když se velmi často tvrdí, že parma preferuje úseky se silným prouděním, nemusí tomu tak být vždy. Na mnoha řekách se s parmami setkáme i v poměrně klidné vodě nadjezí. Pro parmu je důležité, aby úseky, v nicž se zdržuje, měly tvrdé štěrkové nebo kamenité dno.

Jedná se o společenskou rybu tvořící početná hejna. Ta nejsou nijak výrazně vázána ke konkrétním místům. Během roku se přesouvají i o mnoho kilometrů (na Dunaji byla prokázána migrace až do vzdálenosti 200 km). Výraznou migraci parem představuje jarní tah před výtěrem, který je zvláště silný za výrazně zvýšené vody a podzimní soustřeďování ryb na zimovištích, což jsou obvykle hlubší pomalé proudy. Koncentrace ryb na zimovišti může být obrovská, někdy se jedná o stovky až tisíce jedinců.

V létě zastihneme parmy často i v silných proudech. Rády se zdržují v místech, kde se prudký proud rozplývá nebo zklidňuje. Velkou část dne tráví ve skupinách namačkané v různých rýhách a nerovnostech dna a v době potravní aktivity se rozptýlí do prostoru řečiště. Nejaktivnější bývají za šera nebo v přikalené stoupající vodě. Za povodní jsou parmy velmi aktivní v počáteční fázi, kdy voda stoupá. Napřed se věnují sběru živočichů unášených proudem, například žížal a slimáků, později najíždějí i do zaplavených břehových partií. Po několika hodinách vysoké potravní aktivity většinou bývají parmy několik následujích dní dost pasivní.

Pokud se parmy intenzivně krmí, dávají o sobě vědět zlatavými záblesky boků. Často se totiž naklánějí, když dolují mezi kameny. Menší kameny parmy i převracejí a posouvají. Pokud to dělá celé hejno, může být zvuk přesouvajícího se štěrku údajně slyšet až na břehu.

Masité pysky parmy jsou dokonale vytvarovány k odírání drobných živočichů z kamenů. Jsou neuvěřitelně citlivým orgánem schopným oholit nástrahu háčku tak snadno a rychle, že by to člověk od tak velké ryby nikdy nečekal. Dokonalou detekci potravy zajišťují parmám čtyři výrazné silné vousky. Potravu parmy tvoří především larvy vodního hmyzu, měkkýši, korýši včetně raků a u větších jedinců i drobnější ryby. Parma dokáže ryby aktivně lovit a často se stává, že parmy zejména za šera najíždějí do hejn potěru v mělčinách. Na některých řekách byl v potravě parem zjištěn i značný podíl rostlinné potravy, objemově překračující i 40%. Obvykle se jednalo o řasy. Jako většina kaprovitých ryb se i parma dokáže naučit přijímat různé obiloviny, těstoviny a další druhy rybářských návnad.  Kolem krmících se parem se často pohybují jiné druhy ryb (plotice, okouni, hrouzci,...) a do jisté míry parazitují na jejich pracovním úsilí.

Před výtěrem se parmy shlukují do hejn a migrují proti proudu do mělkých kamenitých úseků.

Někdy se za vysokých vodních stavů nahromadí desítky až stovky těchto krásných ryb na nějaký čas pod jezy, odkud se po čase  stáhnou k nejbližšímu vhodnému proudu. Tam je někdy můžeme spatřit postávat v rozlehlé klínovité formaci s většími kusy v přední části.

Samci parem dospívají již ve věku 2 – 3 roky, samice až ve 4 – 5 letech. K výtěru dochází poměrně pozdě - obvykle během května až června, když teplota vody dosáhne 18°C. Výtěr bývá jednodávkový a  pokud je voda dostatečně mělká, je zdálky pozorovatelný. S jednou jikernačkou se obvykle vytírá několik podstatně menších mlíčáků. Tyto drobnější skupiny prudce projíždějí proudem, zastavují se a rozstřikují vodu na všechny strany. Jikry bývají poměrně velké – udává se 20 000 až 80 000 na 1 kg hmotnosti samice. Po nakladení nejsou nijak ukrývány a volně zapadávají mezi kameny na dně. Líhnou se asi 8 dnů po nakladení.

Mladé parmičky mají zpočátku skvrnité zbarvení, kterým do jisté míry připomínají hrouzka, ale od druhého roku života skvrny postupně mizí a rybka začíná zbarvením připomínat dospělé jedince.

U parem je často diskutována rozdílná velikost obou pohlaví. Běžně se udává, že samci jsou výrazně menší než samice, což je dáno jednak jejich pomalejším růstem, jednak kratší délkou života. Celkově jsou samci početnější, ale ve vyšších věkových kategoriích jich postupně ubývá až nakonec převládnou samice. Zajímavé je, že při některých odlovech na Berounce majících za cíl sběr vědeckých dat a získání generačních ryb, bylo v hejnech zjištěno překvapivě velké množství samců dosahujících značných rozměrů – snad až kolem 70 cm. Tato nesmírně zajímavá skutečnost je ale v rozporu s většinou literárních údajů.

Parma je jedním z nejvýznamnějších druhů našich říčních ryb. Místy bývala společně s podouství či ostroretkou naprosto dominantním druhem a název parmové pásmo rozhodně není nevýstižný. Bohužel stavy parem stále nejsou takové, jaké by mohly být. Poté, co se zlepšila čistota našich řek, představují pro tento druh největší rizika zimní invaze kormoránů a nezodpovědní rybáři – paradoxně i někteří z těch, kdo ryby pouští, protože zdaleka ne každá parma dokáže bez problémů přežít dlouhé vysilující zdolávání na superjemném náčiní.

Ryby této velikosti jsou nejvíce ohroženy predací ze strany kormoránů - i když ti si troufnou i na podstatně větší kusy. Rýhy kolem hřbetní ploutve vyobrazené ryby svědčí o tom, že i ona už má zkušenost s útokem většího dravce.

Stáří a růst

Parma obecná je velkou a dlouhověkou rybou schopnou dorůst mimořádných rozměrů. Zejména v minulosti se na mnoha našich řekách vyskytovaly kusy kolem metru. Zprávy o těchto exemplářích se obvykle omezují na ústní sdělení pamětníků a sehnat snímek takové ryby je prakticky nemožné. Podle všeho se ale parmy delší než metr opakovaně ulovily ve Vltavě, Berounce, Labi, Lužnici, Otavě a některých dalších řekách. Pokud lze výše zmíněným informacím věřit, pak největší exempláře přesahovaly délku 110 cm.

Tyto nepravděpodobné rozměry do jisté míry potvrzují ojedinělé literární údaje o některých velkých exemplářích. V kartotéce trofejních ryb vedené Pavlem Blahákem jsou údaje o parmě ze slovenského úseku Dunaje chycené před rokem 1984 a vážící 17 kg, dále o 16 kg těžké rybě ulovené před rokem 1969 v Dyji a o 12 kg těžkém exempláři nalezeném v roce 1959 po otravě na slovenské řece Hronu. V rakouské řece Salzach měla být v roce 1853 ulovena parma vážící 12,75 kg.

Dnes se obvykle setkáme s rybami do 90 cm a jedince přes 70 cm už považuje řada rybářů za trofejní exempláře.

Samice parem rostou rychleji a žijí déle než samci. Platí tedy, že trofejní kusy by měly být vždy samice. Růst parmy byl nejčastěji zkoumán na menších řekách s početnými populacemi zpravidla menších parem. Byl zpravidla pomalý s plynulými přírůstky po celou dobu života. Samci se málokdy dožívali přes 10 let, i když zaznamenány byly ještě čtrnáctileté exempláře. Maximální stáří samic ve zkoumaných vzorcích obvykle nepřekročilo 17 – 18 let. Mimořádně velké exempláře ovšem musejí být podstatně starší.

Na některých lokalitách je mezi parmami zřetelně vidět menší štíhlé jedince s nízkou hlavou a velkými ploutvemi - pravděpodobně se jedná o samce.

Některé úlovky z našeho území

Růst parmy na vybraných lokalitách

(délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)

Oslava je malá řeka s minimálními předpoklady pro růst parem do trofejních velikostí. Růst je zde spíše podprůměrný, ale je dobře vidět, že samice skutečně rostou rychleji a dožívají se vyššího věku.

Růst na území jižních Čech - Otava 1993

V předchozí tabulce je růst parmy z Otavy, kde jsou populace tohoto druhu velmi málo početné, ale ryby, jak je vidět, rostou poměrně rychle. Podobnou rychlost růstu vykazovala i uhynulá ryba přibližně stejné velikosti (68 cm) nalezená zhruba o 10 let později.

Sportovní rybolov

Parma si získala pověst jedné z našich nejbojovnějších ryb a je třeba říci, že zaslouženě. Velký zdravý exemplář bojující v silném proudu je takřka k neutahání a zdolat byť jen průměrnou rybu podseklou v oblasti hřbetní ploutve může rybáře zaměstnat i na několik desítek minut.

Parma se při zdolávání drží dna a využívá sílu proudu. Pokud je přitažena ke břehu, vyvíjí značné úsilí, aby se vrátila do proudnice. Bojuje až do konce svých sil. V této souvislosti je třeba zmínit dvě věci – zdolanou parmu je třeba vracet vodě tak, že ji přidržíme hlavou proti proudu a necháme ji zotavit natolik, aby sama odplula. Dále je velmi neetické používat k lovu parem příliš jemné náčiní. Ryby jsou dlouhým zdoláváním do značné míry stresovány, nemusí dostatečně dobře regenerovat své síly a některé mohou i uhynout. Zvláště to platí pro lov v zimním období.

Nejběžnějším, nejsnadnějším a asi i nejúspěšnějším je lov parmy na položenou – je možné lovit s čihátky, za pomoci únikových montáží a hlásičů, na cit s prutem v ruce nebo na feeder, případně je možné sledovat záběry i na špičce klasického prutu – zvláště za vyšší vody, kdy parmy berou opravdu poctivě. Za nízkého stavu vody mohou být záběry překvapivě jemné a jejich proměňování může působit potíže.

Parmy dobře reagují na krmení, které by mělo obsahovat velký podíl hlíny a živé složky. Vynikající technikou pro lov parem je i plavaná. Důležité je udržet nástrahu v těsné blízkosti dna, což může být v silném proudu potíž.

V posledních letech přibývá i úlovků parmy na muškařské náčiní. Obvykle se loví na nymfy a souboj s velkou rybou bývá mimořádný zážitek.

Za určitých podmínek berou parmy poměrně dobře i na přívlač. Obvykle je potřeba lovit v místech, kde jsou parmy dostatečně hojné a počkat si na období vyšší potravní aktivity.

Hodně agresivní bývají parmy krátce po výtěru – vláčkaři se s tímto jevem mohou setkat krátce po červnovém zahájení lovu dravců.

Možný výběr náčiní pro lov parmy:

Položená

Prut je třeba spíše delší kvůli udržení vlasce mimo proud, odhozová hmotnost do 60g (kaprové pruty cca 2 lb), v silném proudu to někdy nemusí stačit. Velmi vhodné jsou feederové pruty - kategorie dle síly proudu a velikosti ryb – nejčastější je heavy, v klidnějších partiích i medium. Na cit se výborně loví s delšími pruty pro lehkou až střední přívlač (do 15 až 50 g).

Návazce - pokud zamítneme vysloveně tenké materiály a soustředíme se na lov větších jedinců od 50 cm výše, budou ideální vlasce v rozmezí 0,16 - 0,25 mm, někdy v silných kamenitých proudech  i víc. Silnější průměry se používají hlavně při lovu na rousnici za vyšší vody. Často je nutné vlasec chránit před předřením o kameny. Lze použít i tenkou pletenku - raději ale jen v místech, kde nehrozí její předření.

Nástrahy - bílí červi, rousnice, larvy vodního hmyzu, lančmít, sýr nebo sýrové těsto, mrtvá rybka a pokud se jimi krmí, tak i pelety, boilies, kukuřice či těstoviny.

Plavaná

Matchový prut nebo bolonézka - oboje raději výkonnější, lze použít i běžný delší teleskopický prut. Na regulovaných hlubších úsecích loví plavačkáři parmy i na děličku.

Návazec - 0,14 - 0,20 mm, použití slabších vlasců zbytečně vysiluje ryby.

Nástraha - bílí červi, larvy vodního hmyzu, řasy, žížaly, lze navázat i umělou mušku (nymfu).

Muškaření

Delší prut, (275 - 305cm) - AFTMA v rozmezí 6 – 8. I zde, stejně jako u všech ostatních technik, platí, že ryby by neměly být zdolávány zbytečně dlouho na příliš jemném náčiní. Celkově hodně záleží na charakteru lokality, očekávané velikosti úlovku či osobních zvyklostech rybáře.

Návazce - 0,16 - 0,25 mm, v čisté vodě je při takovýchto průměrech vhodný fluorocarbonový vlasec.

Nástrahy – větší nymfové mušky přírodních, spíše tmavších odstínů, mohou to být i zlatohlavé nymfy a menší jigy.

Přívlač

Prut pro lehčí až střední přívlač s odhozovou hmotností buď 5 - 20 g nebo 10 - 30 g.

Monofilní vlasec 0,16 - 0,22 mm, případně slabá pletená šňůra s nosností kolem 6 kg (nepoužívat v kamenitých úsecích – rychle se odírá).

Nástrahy – měkké plastové nástrahy, wobblery, ojediněle i rotační třpytky nebo plandavky.

Velikost nástrahy spíše menší – do 5 cm, i když v některých obdobích útočí parmy i na mnohem větší nástrahy včetně wobblerů přes 10 cm. Bez ohledu na typ a provedení je třeba vést nástrahu pomalu a v blízkosti dna.

Parma obecná - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

• Kde hledat parmu, silného dělníka dna?
• Věčné kouzlo "bronzových" parem
• Parmy – královny z proudu
• Na parmy s muškařským prutem
• Největší zážitek z prázdnin
• Podivné setkání aneb proč také mohou mizet parmy na Jizeře
• Lov mrien na prívlač
• Lov parem po francouzsku
• Taktiky lovu feederem - parma
• S přívlačí na bojovnice z proudů