Ostrucha křivočará

Ostrucha křivočará

Pelecus cultratus (Linnaeus, 1758)

Ostrucha křivočará je zvláštní stříbrně zbarvená kaprovitá ryba s tělem extrémně přizpůsobeným k životu u hladiny. Žije v rozlehlejších vodách východní části Evropy.  Areál jejího výskytu tvoří dvě oddělené oblasti. Jedna zahrnuje přítoky Baltského moře od Odry po Němen, některé oblasti jižního Švédska a jihovýchodní Finsko. Druhou oblast tvoří řeky ústící do Černého a Kaspického moře. Žije i v Dunaji a proniká odtud až na naše území. Setkat se s ní ale můžeme pouze na dolním toku Moravy a Dyje.

Záměna ostruchy s jiným druhem je prakticky vyloučena. Stavba jejího těla je natolik zvláštní, že se nepodobá žádné z našich ryb. Tělo je stříbrné s tmavým hřbetem, který je prakticky rovný s jednou drobnou ploutví posunutou hodně dozadu až nad začátek řitní ploutve. Břicho je naopak vyklenuté, před výtěrem velmi výrazně. Po celé své délce vybíhá v ostrý šupinami nepokrytý kýl.

Hlava připomíná pokřivenou hlavu oukleje - nese velké oči a abnormálně vysoko postavená ústa.

Prsní ploutve ostruchy jsou překvapivě dlouhé, zahrocené a šavlovitě zahnuté. Řitní ploutev je dlouhá a do značné míry připomíná řitní ploutev cejnů.

Velice nápadná je křivolace zprohýbaná postranní čára, která za hlavou prudce klesá téměř až k břichu a směrem k ocasu se několikrát zalamuje. Právě podle ní získala ostrucha své české druhové jméno. Jiné národy nebyly k ostruchám tak ohleduplné a pojmenovali je s ohledem na jejich bizarní tvar těla. Slováci tomuto druhu říkají „šabľa“, zatímco německé pojmenování „Ziege“ znamená prostě „koza“.

Na naše území proniká ostrucha jen sezónně a v malém počtu, proto byla zařazena mezi chráněné druhy. Ve vyhlášce 395/1992 Sb. je vedena jako druh v kategorii "silně ohrožený".

Na východ od našeho území se vyskytuje hojněji, běžná je místy v Maďarsku a v bývalém SSSR se dokonce průmyslově lovila.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 2 - 3 tvrdé paprsky a  6 – 7 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 2 - 3 tvrdé a 23 – 28 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev 1 tvrdý a 14 – 16 měkkých paprsků a břišní ploutev 2 tvrdé a 6 – 7 měkkých paprsků.

V postranní čáře je 95 – 113 šupin, nad postranní čárou je 12 - 15 a pod postranní čárou 3 - 5 řad šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu:

• stříbrné zbarvení boků
• klikatá postranní čára klesající dolů k břichu
• téměř rovný hřbet
• velmi dlouhé ostře zašpičatělé prsní ploutve


 

• dlouhá řitní ploutev
• horní postavení úst

Výskyt v ČR

Ostrucha se vyskytuje hlavně ve velkých řekách nebo i v některých stojatých vodách, např. údolních nádržích. U nás žije pouze ve velkých řekách dunajského povodí, což jsou dolní úseky Moravy a Dyje. Její výskyt je sezónní a velmi vzácný.

Nejníže postavený jez na našem úseku Moravy je místem, kde se se ostruchou můžeme pravidelně, byť vzácně, setkat.

Biologie

Ostrucha je druh s poměrně širokým spektrem podmínek, v nichž může prospívat. Vyžaduje však spíše rozlehlé vody. Vyskytuje se ve velkých obvykle nížinných řekách, jezerech a údolních nádržích. Početná hejna těchto ryb najdeme i v brakické vodě při ústí řek do moře. Tyto populace a podobně také populace z jezer mohou před třením tvořit obrovská hejna a táhnout proti proudu řeky nebo přítoků jezera či nádrže.

Celá stavba jejího těla naznačuje, že potravu sbírá ostrucha ve vodním sloupci, nejčastěji v blízkosti hladiny. Běžně se ale pohybuje i v hlubší vodě. Velmi často se živí planktonem a s rostoucí velikostí dokáže lovit i rybí plůdek nebo menší rybky. Může konzumovat i měkkýše, v některých jezerech i sinice a samozřejmě také náletový hmyz. Složení potravy se výrazně liší na jednotlivých lokalitách výskytu, největší rozdíly jsou mezi tekoucími a stojatými vodami, kde je větší nabídka živočišného planktonu a sinic.

Nejvyšší potravní aktivitu vykazují ostruchy od ukončení výtěru (květen, červen) až do podzimního ochlazení na začátku října. V zimních měsících potravu nepřijímají.

Pohlavně tento druh dospívá ve věku 3 – 6 let. Tře se obvykle v mírném proudu na různých místech (mělčiny, zálivy, v proudnici řeky,…). I ve stojatých vodách vyžaduje na trdlišti alespoň mírné proudění vody. Čerstvě nakladené jikry jsou velké asi 0,8 – 1,8 mm, ale rychle nabobtnají na velikost zhruba 5 mm. V proudící vodě jsou unášeny vodou, ve stojaté pozvolna klesají ke dnu, kde zůstanou ležet. Samice jich běžně klade 10 000 až 50 000, vzácně u větších samic překročí počet jiker i 100 000.

Plůdek se líhne velmi brzy – již za 2,5 – 4 dny.

V řekách České republiky je ostrucha jen okrajově přítomným druhem bez většího významu. V podstatě svou přítomností pouze zvyšuje pestrost druhového spektra našich vod. Tam, kde je hojná, zaujímá v potravních vztazích podobné místo jako na moři sleď – je to rovněž pelagická hejnová ryba živící se drobnou živočišnou potravou. Na některých vodách, které jí svými podmínkami optimálně vyhovují, může být velmi početná a zaujímat ve společenstvu vodních organismů důležité místo.

Stáří a růst

Růst ostruchy je poměrně pomalý a zvláště pak u říčních populací. Ryby žijící v údolních nádržích rostou rychleji. V areálu výskytu této ryby byly zjištěny značné rozdíly v rychlosti růstu.

Samice rostou o něco rychleji než samci. Obvykle délka ostruchy nepřekračuje 40 cm a hmotnost 750 g. Z jihu Evropy existují i správy o jedincích kolem 60 cm.

Maximální zjištěné stáří bylo 16 let, obvyklý věk je ale 6 - 10 let.

Na naše území vytahují ostruchy spíše menších a středních velikostí. S „trofejními“ kusy se v podstatě nesetkáme. Daleko větší šance na úlovek této ryby je v Maďarsku nebo i na jihu Slovenska.

Růst ostruchy ve slovenském úseku Dunaje:

Je zvláštní, jak rychle rostli zkoumaní jedinci v prvních dvou letech života. Následné zpomalení může souviset s dosažením pohlavní dospělosti nebo přechodem na jiný typ potravy (vyvolaným nárůstem celkové velikosti).

Sportovní rybolov

Způsobem obživy stojí ostrucha někde mezi ouklejí a bolenem. I ze stavby těla je zřejmé, že jde o „hladinového specialistu“. Metody směřující k jejímu ulovení by tedy měly připomínat způsoby lovu oukleje nebo mladších ročníků bolena.

Použít se dá plavaná s nástrahou nehluboko pod hladinou, lov na kousek pečiva na hladině, muškaření (suchá muška, streamer) anebo malé vláčecí nástrahy (rotačky, wobblírky) vedené rychleji v blízkosti hladiny.

Záměrný lov tohoto vzácného a navíc chráněného druhu není v našich podmínkách příliš úspěšný ani etický.

Ostrucha křivočará - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

K tomuto rybímu druhu není přiřazen žádný článek.