smartCHYTEJ
Atlas ryb: Okoun říční Ryby podle čeledí Ryby podle řádů
Okoun říční

Okoun říční

  • latinsky: Perca fluviatilis
  • slovensky: Ostriež zelenkavý
  • anglicky: Perch
  • německy: Barsch, Flussbarsch
  • Původní druh na celém našem území
  • Nemá dobu hájení
  • Minimální lovná délka: nemá
  • Není chráněn

Okoun říční

Perca fluviatilis (Linnaeus, 1758)

Okoun-s-prutem.jpg

Okoun říční je menší dravá ostnoploutvá ryba obývající sladké vody severního mírného pásu od Evropy přes Asii až do Severní Ameriky, kde žije poddruh Perca fluviatilis flavescens lišící se od našeho evropského okouna nažloutlými ploutvemi. Byl vysazen i mimo tento areál a mimo jiné se úspěšně aklimatizoval v jižní Austrálii.

Jedná se o hojný a přizpůsobivý druh dobře prospívající ve všech typech vod od malých toků na dolní hranici pstruhového pásma až po široké nížinné řeky, rybníky či údolní nádrže. Optimálně mu vyhovují velké údolní nádrže s čistou vodou a členitými břehy. Zde tvoří okoun nepřehlédnutelnou část obsádky a dorůstá také trofejních velikostí. V našich vodách je okoun široce rozšířeným a hojně loveným druhem.

Okoun2.jpg

Vzhled okouna je typický a nezaměnitelný – snad jen s výjimkou raných vývojových stádií. Jako typický zástupce ostnoploutvých ryb má okoun dvě hřbetní ploutve, přičemž první má tvrdé špičaté paprsky sloužící k obraně, zatímco měkké paprsky zadní ploutve se větví. Ostré trny se vytvořily také z prvního paprsku břišních ploutví a na nejzazším výběžku skřelové kosti. Podobně jako u ostatních ostnoploutvých ryb je tělo okouna pokryto tzv. ktenoidními šupinami. Jsou tvrdší, hrubě skulptované a velice drsné. Jejich zadní okraj je zvlněný a tvoří několik výrazných výběžků.

Okoun1.jpg

Okouní tělo je poměrně vysoké a výška narůstá se zvyšujícím se věkem a závisí i na kondici ryby. Starým okounům hřbet za hlavou prudce stoupá a tvoří výrazně patrný hrb. Hlava okouna je opatřena prostornými ústy, jejichž čelisti jsou tvořeny subtilními kůstkami, mezi nimiž je napjata tenká blána. To dovoluje široce rozevřít tlamu a polknout i rozměrné sousto. Okouní tlama je opatřena drobnými zoubky, které vytvářejí spíše jen drsné plochy a na první pohled nejsou příliš patrné. Slouží k přidržování kořisti, protože svaly ovládající stisk čelistí jsou poměrně slabé. Okouni se při lovu snaží kořist spíš nasát než sevřít a jejich typické srkání při lovu rybek u hladiny zná asi každý zkušenější rybář. Nedostatek síly v čelistech okouni navíc vyrovnávají silným polykacím reflexem a zhltnutá sousta neprodleně posunují do jícnu. Dá se to pozorovat na ulovených okounech, kteří někdy ještě v ruce rybáře polykají vláčecí nástrahu, jejíž háček se jim v tlamě uvolnil. Při lovu na měkké vláčecí nástrahy se tento fakt úspěšně využívá a zkušení vláčkaři nechávají své gumy okounům někdy i několik sekund „dobrat“.

Oči okouna dělají svému majiteli čest. Jsou veliké a okoun je skutečně využívá jako hlavní zdroj informací o svém okolí a vizuální signály mají rozhodující úlohu i při lovu kořisti. Ačkoli okouni loví často i za šera nebo v temných hlubinách, patří spíš mezi dravce s denní aktivitou.

Zbarvení okouna kolísá od nevýrazné šedozelené barvy až po temně zelenou s tím, že od téměř bílého břicha směrem ke hřbetu postupně tmavne a přechází až do černé barvy.

Okoun-s-10-pruhy.jpg

Obrys okouního těla narušuje 5 až 10 svislých tmavých pruhů, které zvláště v zarostlých vodách vytvářejí účinnou kamufláž. Pruhy jsou výraznější u ryb z mělkých čistých vod, ryby žijící v hloubkách na volné vodě mají pruhy nevýrazné.

Mladé ryby jsou obvykle zbarveny méně výrazně než starší exempláře.

 

Jedinci s velkým počtem pruhů nejsou příliš běžní, takže snímek ryby s 9 - 10 pruhy na bocích může být pro někoho zajímavý.


 

Okoun-svetly.jpg

Výše popsané zbarvení ale není jediné možné. Místy se setkáme i se zvláštní nazlátlou formou téměř bez pruhů.

V kontrastu s nenápadným zbarvením okouního trupu je barva ploutví na spodku těla (břišní, řitní a ocasní), které jsou oranžové nebo červené.

Okoun je u nás hojnou rybou, jejíž lov už dávno není doménou začátečníků se splávečkem a krabičkou žížal. Ztratil i někdejší nálepku plevelné ryby a zájem o jeho lov stále roste. Dnes je oblíbenou rybou vyznavačů lehké přívlače a zajímají se o něj i muškaři. To vše se ale bohužel děje v době, kdy stavy okouna pozvolna klesají, částečně i z důvodu nadměrného lovu.

Rozlišovací znaky

První hřbetní ploutev má 12 – 16 tvrdých paprsků, druhá hřbetní 1 – 3 tvrdé a 12 – 16 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 2 tvrdé a 7 – 10 měkkých větvených paprsků.

V postranní čáře je 54 – 77 šupin, nad postranní čárou je 7 – 12 a pod postranní čárou 12 – 18 šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu:

 

    • na dravce vysoké tělo
    • dvě výrazné hřbetní ploutve, první s trny

Okoun-zima-3.jpg

 

    • drobné tuhé a drsné šupiny
    • velká tlama s blanitými okraji
    • nevýrazné zuby

Okoun-tlama.jpg

 

    • tmavé pruhy na bocích (5 – 9)
    • červené ploutve (břišní, řitní, ocasní)

Okoun-34cm.jpg

 

Výskyt v ČR

Prakticky všechny stojaté i tekoucí vody mimo ryze pstruhových úseků a silně zabahněných tůní. Největší okouni se zdržují v údolních nádržích (Orlík, Lipno, Slapy, Jesenice,…) a řada rybářů se tu na jejich lov i specializuje.

Okoun-orlík.jpg

Orlická údolní nádrž je vyhlášeným lovištěm okounů a pozdní podzim je ta pravá chvíle...

 

Stankov-okoun.jpg

Rozlehlé rybníky ukrývají spoustu zajímavých ryb - mimo jiné i velké okouny.

 

Piskovna-okoun.jpg

Pískovny jsou typem vod, kde se okounům výtečně daří.

 

Ricka-okoun.jpg

Na říčkách tohoto typu je okoun běžnou rybou - v podobných úsecích ale málokdy potkáme exempláře nad 25 cm.

Biologie

Okoun-blanice-1.jpg

S okounem se setkáme ve většině našich vod. Je přizpůsobivý, dobře se množí a nemá přehnané nároky na životní podmínky. Obývá všechny typy vod od lipanových říček až po toky cejnového pásma, najdeme ho v rybnících, tůních, pískovnách i údolních nádržích. Spíše by bylo snadnější vyjmenovat vody, kde se s ním nesetkáme. Na některých lokalitách s nedostatkem větších predátorů (většinou menší stojaté revíry) má okoun sklony se přemnožovat a vytvářet zakrslé populace.

 

Z velkých nádrží – konkrétně z Lipna byly popsány dvě ekologické formy. Rychle rostoucí hlubinná, která se živí hlavně rybami a pomalu rostoucí příbřežní, živící se spíše drobnějšími bentickými organismy. Z pohledu sportovního rybáře je samozřejmě zajímavé hledat pohyblivá hejna větších ryb než lovit jejich drobnější kolegy rozptýlené v příbřežní zóně v drobných skupinkách. Potíž je ale v tom, že mnohá hejna „hlubinných“ okounů nemusejí mít výraznější vazby na pobřežní zónu a objevují se tu třeba jen v čase výtěru. Na Orlíku byli okouni hlubinné formy loveni sportovním způsobem na udici i z hloubek přes 20 m.

Okouni-potok.jpg

Okoun je hejnovou rybou a zejména mladé ryby se shlukují do hejn místy i po stovkách či tisících kusů. Hejna s přibývajícím věkem jejich členů postupně řídnou. Starší ryby žijí v drobných skupinkách nebo i samotářsky. Hejna se každý večer rozpadají a jednotlivé ryby nocují samostatně. Ráno se pak hejna znovu seskupují a obvykle rovnou vyrážejí na lov.

Potrava okouna je téměř výhradně živočišná, ale ojediněle se v ní objevuje i nepatrný podíl rostlinné složky – zejména pak na revírech s větším rybářským tlakem, kde se okouni občas přiživují na pravidelně zakrmovaných místech. S tím pak obvykle i souvisí jejich občasné úlovky na nástrahy jako je houska či kukuřice.

V přírodních podmínkách tvoří velkou část potravy mladších ročníků planktonní organismy, i když v některých jezerech se planktonem živí i starší ryby. S rostoucí velikostí okounů postupně přibývají v jejich jídelníčku larvy vodního hmyzu, korýši včetně raků (v mnoha údolních nádržích jsou raci velmi běžnou složkou okouní potravy a v žaludku jednoho okouna jich lze najít i několik), jikry a samozřejmě drobné rybky od larválních stadií až po kusy kolem 15 cm. Běžně se u okouna vyskytuje i kanibalismus a v některých obdobích se starší ročníky na konzumaci svých mladších kolegů přímo zaměřují – což lze ověřit při výběru vláčecích nástrah.

Okouni-nahon.jpg

Konkurence v hejnech je veliká - vrstevníci z hejna často doprovázejí zdolávanou rybu až k hladině a pokoušejí se ji obrat o nástrahu zaseknutou v tlamě.

 

Okouni v našich vodách pohlavně dospívají v 2. – 5. roce života, samice obvykle o rok později než samci ze stejné lokality.

Výtěr probíhá v jediné dávce v průběhu dubna nebo května. Jako trdliště slouží kamenité břehy, zatopené větve nebo vodní rostlinstvo. Jikry klade samice velmi unikátním způsobem – namotává je na kameny nebo vegetaci v podobě jediného dlouhého světlého pásu. Po nakladení je ještě několik hodin hlídá. Podle některých autorů se přinejmenším na části lokalit podílejí na ochraně vytřených jiker i mlíčáci a hlídají vytřené pásy několik dalších dní.

Doba inkubace je při teplotě kolem 12 °C kolem 14 dní, při snížení teploty vody se výrazně prodlužuje.Většina pásů jiker je nakladena v hloubce do 1 m a lze je bez problémů objevit pouhým okem. Z jejich velikosti se dá odhadnout i velikost jikernačky. Pás široký zhruba 5 cm a dlouhý asi 1,5 m pochází od samice dlouhé kolem 30 – 35 cm, pásy menších samic vypadají spíše jako stužky. Protože jikry jsou vzájemně propojeny v jeden celek, není samičí pohlavní orgán okouna párový, ale jikry jsou uloženy v jakémsi jednoduchém „váčku“, což se dá ověřit při kuchání ryby.

Populaci okouna lze v období výtěru výrazně tlumit snížením hladiny (k čemuž často dochází na mnoha našich nádržích díky preferování jejich energetické a protipovodňové funkce) nebo sběrem vytřených pásů jiker (což bylo ověřováno v rámci výzkumů a může to mít význam např. pro majitele rybníku).

Počet jiker závisí jako u všech ryb na velikosti jikernačky a běžně se pohybuje mezi 1 000 až 150 000, vzácně může být i vyšší.

Okoun-blanice.jpg

V našich vodách je okoun významnou dravou rybou regulující konzumací potěru počty ostatních druhů ryb žijících na stejné lokalitě. Zvláště nápadné je to na údolních nádržích, kde vzájemné ovlivňování jednotlivých druhů ryb a výkyvy jejich početnosti jsou vděčným objektem ichtyologických studií. Během nich bylo prokázáno, že okoun není schopen skutečně výraznou měrou ovlivnit početnost populací tzv. bílých ryb, ale naopak, nemá-li ideální podmínky pro výtěr, může být vytlačován např. ploticí, která je potravním konkurentem nejmladších ročníků pruhovaného dravce.

 

Stáří a růst

Okoun-42 cm.jpg

Okoun je řazen mezi středněvěké druhy ryb. Jeho růstové schopnosti závisí do značné míry na množství potravy a při srovnání s jinými dravci jsou poměrně nízké. Je pravda, že při dostatku potravy může okoun růst extrémně rychle (vzácně i přes 35 cm ve věku 6 let). Na většině lokalit roste ale výrazně pomaleji a existují i zakrslé populace, kde žádná z ryb nepřekročí délku 20 cm.

Největší okouni pocházejí z velkých řek a zejména z údolních nádrží, ale občas vyroste ryba pozoruhodné velikosti i na zcela nepatrné vodní ploše. Většinou k tomu dojde za situace, kdy je omezené množství okounů (obvykle jen několik kusů) vysazeno do nádrže s bohatým výskytem drobných rybek.

Okoun-rybarka.jpg

Asi největší okouni u nás se vyskytují nebo spíše vyskytovali na ÚN Lipno. Byly odtud již několikrát zmiňovány úlovky kolem 60 cm, bohužel nikdy nebyly věrohodně doloženy.

Obecně jsou už okouni kolem 50 cm velmi vzácní a hodnověrně zdokumentovaných úlovků je i v této kategorii málo.

Co se věku týče, na mnoha našich nádržích byli uloveni jako nejstarší zaznamenané exempláře okouni ve věku 13 let. Z nádrže Mšeno je pak uváděn okoun devatenáctiletý.

V poslední době se na mnoha revírech mění věková struktura okouních populací. Na vině je rostoucí zájem o lov tohoto druhu a nesmírně efektivní způsoby lovu na moderní jemné náčiní.

V důsledku nadměrného odlovu starších jedinců převládají na mnoha menších lokalitách mladší ročníky. Většinou se jedná o 2 – 5 let staré jedince s velikostí do 20 - 25 cm.

 

 

Některé úlovky z našeho území

 

DélkaHmotnostRevírDatum uloveníNástraha
56 cm 3,44 kg Labe 33 20. 9. 2000 přívlač - banjo
61 cm 3,10 kg ÚN Lipno podzim 1960 ?
55 cm 2,66 kg ÚN Těrlicko 2.7. 1990 18 cm plotice

 

Růst okouna říčního na vybraných lokalitách

(délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)

 

Slapy (do r. 1960 - 76 exemplářů)
Věk (roky) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Celková délka (mm) 75 117 154 195 238 277 306 348 - -

 

Rašeliniště Olešná u Rakovníka (do r. 1958 - 6 exemplářů)
Věk (roky) 1 2 3 4 5 6
Celková délka (mm) 81 95 109 128 144 156

 

Na první pohled je patrno, že je zde srovnán růst na dvou zcela odlišných lokalitách . Zakrslá populace z nepříliš úživného rašeliniště růstově naprosto nestačí držet krok s rychle rostoucí populací z údolní nádrže, která v té době navíc byla jen několik let po napuštění.

Sportovní rybolov

Okoun-bravek.jpg

Okoun je agilní hltavá ryba a zejména mladé exempláře se dychtivě vrhají na jakékoli vhodné sousto. Typické je pro okouny tzv. „zažírání“ způsobené jejich silným polykacím reflexem. Je žádoucí, aby se rybář lovící na přirozené nástrahy snažil tento nežádoucí jev omezit (výběrem techniky či montáže, včasností záseku), protože nemalé procento hluboko zaseknutých ryb hyne.

Okouny lze lovit všemi známými technikami. Nejzajímavější je určitě jejich chytání na umělé nástrahy a to nejen přívlačí, ale i muškařením. Díky své početnosti a dravosti jsou nejčastějším úlovkem při lehké a ultralehké přívlači a jejich lov v podstatě tvoří jeden ze základních pilířů této disciplíny.

Bez problémů je možno okouny lovit i na plavanou nebo položenou na žížaly, červy a živou nebo i mrtvou rybku. Občas okoun dokáže zabrat i na hladině – např. na koníka.

Na některých vodách okouni ochotně útočí na hladinové vláčecí nástrahy jako jsou např. popy, ale rychle se učí, takže po nějaké době je tato technika lovu neúčinná.

 

 

Možný výběr náčiní pro lov okouna

Přívlač

Okoun-na-marmysku.jpg

Prut délky 180 až 330 cm, délka závisí hlavně na rozloze a přístupnosti revíru a používaných nástrahách, odhozová hmotnost prutu může kolísat o 1 – 5 g do 5 – 20 g, velmi oblíbené jsou speciály s chvějivou špicí nebo pickerové, ale občas i lehké feederové pruty.

Vlasec 0,10 – 0,18 mm, případně pletená šňůra co nejmenšího průměru – není od věci zakončit ji cca 60 cm návazce z fluorocarbonu (vlasec s indexem lomu blízkým vodě, obtížně viditelný ve vodním prostředí).

Nástrahy: Rotační třpytky, drobné woblery, gumové nástrahy (twistery, rippery, smáčci, realistické napodobeniny ráčků a nymf) a různé typy nástrah vyráběných z peří (strímry, jigy apod.), marmyšky.

 

Muškaření

Okoun-na-streamer.jpg

Prut 240 až 305 cm - AFTMA 3 až 5, podle typu vody.

Návazce 0,10 – 0,16 mm.

Nástrahy: Strímry, jigy a vůbec větší dráždivé mušky , případně mokré mušky a nymfy. Úlovky na suchou mušku jsou ojedinělé.

 

 

 

Plavaná

Okoun-38cm.jpg

Cokoli z nabídky plavačkových prutů - matchový prut, bolonézka, dělička nebo bič – výběr hlavně s ohledem na rozlehlost a charakter revíru nebo potřeby rybáře. Pro lov na rybku klidně stačí i běžné lehčí teleskopy.

Koncový návazec v rozmezí 0,08 - 0,18 mm.

Nástraha – rybka, nejlépe živá, všechny druhy žížal, bílí červi apod.

 

Položená

Okoun-na-rybku.jpg

Prut s ohledem na podmínky lovu co nejlehčí – bez velkých nároků, feeder kategorie „light“, pickerový prut.

Monofilní vlasce v rozmezí 0,10 - 0,18 mm. Silnější průměry hlavně kvůli možnosti záběru jiných ryb, zejména candáta.

Vhodné nástrahy jsou tytéž jako při lovu na plavanou.

Okoun říční - fotografie

th-Okouni-potok.jpgth-Okouni-nahon.jpgth-Okoun-blanice.jpgth-Okoun-blanice-1.jpgth-Okoun-34cm.jpgth-Okoun-zima-3.jpgth-Okoun-tlama.jpgth-Okoun-bravek.jpgth-Okoun-na-marmysku.jpgth-Okoun-rybarka.jpgth-Okoun-na-rybku.jpgth-Okoun-na-streamer.jpgth-Okoun-38cm.jpgth-Okoun-rybarka.jpgth-Okoun-42 cm.jpgth-Stankov-okoun.jpgth-Piskovna-okoun.jpgth-Ricka-okoun.jpgth-Okoun-orlík.jpgth-Okoun2.jpgth-Okoun-s-prutem.jpgth-Okoun1.jpgth-Okoun-svetly.jpgth-Okoun-s-10-pruhy.jpg

Novinky CORMORAN