Koljuška tříostná

Koljuška tříostná

Gasterosteus aculeatus (Linnaeus, 1758)

Koljuška tříostná je u nás s největší pravděpodobností nepůvodním druhem. Přinejmenším A. Frič ji z našich vod ještě v roce 1908 neznal. Krátce nato se však začala objevovat v drobných rybníčcích a tůních kolem Prahy, kam ji zřejmě vysadili akvaristé, jejichž koníček se v této době začínal rozvíjet.

Tato drobná rybka má neuvěřitelně rozlehlý areál výskytu zahrnující téměř celý severní mírný pás. Vyskytuje se v Evropě (ve střední vnitrozemské části zahrnující ČR, Slovensko, Maďarsko a Rakousko byla introdukována), dále ve velké části Asie od Turecka až po Koreu a žije i ve značné části Severní Ameriky. Někteří autoři se dokonce zamýšleli nad tím, že když žije v sousedním Německu a Polsku, mohla se na naše území dostat i přirozenou cestou například proti proudu Labe. Její náhlé objevení začátkem 20. století v okolí Prahy však opravdu nasvědčuje tomu, že se o její rozšíření u nás postarali akvaristé. Těm tento druh učaroval zajímavou péčí o potomstvo a co bylo v počátcích akvaristiky důležité – i relativně velkou odolností vůči nepříznivým podmínkám.

Koljuška je skutečně mimořádně odolným druhem. Může žít i v nejmenších stojatých vodách, snáší zamrzání i nízký obsah kyslíku a navíc je tolerantní k velkým výkyvům ve slanosti vody, takže ji najdeme i ve vodě brakické a v okrajových částech některých evropských moří. Všude tam úspěšně přežívá – mimo jiné i dík svému specifickému způsobu rozmnožování a rychlému dospívání. V optimálních podmínkách má sklony se namnožit do obrovského počtu.

Koljuška je svým vzhledem velmi typická rybka. Má protáhlé ze stran zploštělé  tělo zakončené drobnou ocasní ploutví na velmi tenkém násadci, hlava je výrazná, protáhlá s velkými ústy a očima.

Tělo koljušky nepokrývají šupiny. Její boky jsou buď holé nebo pokryté zvláštními kostěnými destičkami. Počet destiček se může u jednotlivých jedinců výrazně lišit, protože koljuška vytváří celou řadu morfologických i zeměpisných forem a počet destiček je jedním ze znaků, kterými se tyto formy odlišují.Jedinci pokrytí destičkami jsou běžnější v severních oblastech a na mořském pobřeží, zatímco ve sladkých vodách střední Evropy převládá forma bez destiček. U nás byly nalezeny koljušky s destičkami v plném i značně redukovaném počtu a snad i zcela bez nich. To může souviset s tím, že koljušky porůznu vysazované akvaristy, kteří se zřejmě chtěli zbavit chovatelských přebytků, pocházely z různých míst.

Druhové jméno získala koljuška díky třem trnům na hřbetě (může jich ale vzácně být i jiný počet – 2 až 5), které jsou zřejmě pozůstatkem ostnité hřbetní ploutve. Za nimi je ještě jedna normální plně vyvinutá hřbetní ploutev s měkkými paprsky. Další trny najdeme na břišní straně těla (2 vznikly redukcí břišních ploutví a 1 najdeme před řitní ploutví) a na zadním výběžku skřelové kosti.

Zbarvení koljušek je samo o sobě poměrně pestré, ale samci v době tření své barvy ještě výrazně zintenzivní. Za normálních podmínek má tělo šedavý, nažloutlý nebo nazelenalý tón s plochami stříbrné barvy. U samců před třením tělo ztmavne, zpravidla má zelenavou barvu s tmavšími skvrnami a spodek hlavy s přední částí břicha se zbarví jasně červeně.

Mapovat výskyt koljušek na našem územíje obtížná záležitost. Jedná se o malou rybku, která snadno uniká pozornosti. Většina známých populací obývala drobné vodní plochy, které zejména v dnešní době rychle zanikají. Naproti tomu přibývají údaje z nových míst, kde v minulosti koljuška hlášena nebyla a v některých případech se jedná i o tekoucí vody. Zdá se tedy, že koljuška na našem území zatím stále na řadě míst přežívá a dík své povětné odolnosti se nedá jen tak vyhubit.

Hospodářský význam tento druh nemá. Z některých oblastí, např. z Německa je doloženo její přemnožování v chovných rybnících, kde konkuruje obsádce chovaných ryb. V některých oblastech hojného výskytu byla zpracovávána na rybí moučku nebo zkrmována. Známé je i využití koljušky jako modelového organismu při etologických výzkumech (více kapitola o rozmnožování).

Kromě výše uvedeného je koljuška jedním z druhů, který stál u zrodu akvaristiky, ačkoli v dnešní době už o něj akvaristé téměř nejeví zájem.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 3 tvrdých paprsk volně oddělené 8 -  12 měkkých paprsků, řitní ploutev 1 tvrdý a 7 – 9 měkkých paprsků, prsní ploutev 10 – 11 měkkých paprsků.

Tento druh nemá šupiny. Tělo je buď pokryto kostěnými destičkami nebo i holé a v tomto ohledu existuje značná proměnlivost, která vedla k popsání četných forem.

Čeho si všímat při běžném pohledu

• drobné rozměry


 

• tři trny před hřbetní ploutví
• pestré zbarvení se zelenavými a červenými tóny
• velká hlava s výrazným okem
• tenký ocasní násadec

Výskyt v ČR

Typickými lokalitami jsou stojaté vody na mnoha místech v okolí Prahy. Objevila se ale i na Moravě a ve východních Čechách. Byla nalezena i v některých řekách, např. v Labi, Orlici a Jihlavě. Rybníček na obrázcích se nachází na Děčínsku a skutečně hostí populaci koljušky (podzim 2010).

Konkrétní lokality jejího výskytu se často mění, protože řada drobných tůní a rybníčků postupně zaniká, ale při schopnosti koljušky osídlovat nové lokality se může během kratičké doby objevit ve velkém počtu na nějakém novém místě.

Současný stav by se ale dík úbytku drobných vodních ploch v okolí měst dal popsat jako mírný úbytek.

Biologie

Na našem území koljuška dává nebo dávala přednost drobným stojatým vodám – příkopům, tůňkám a zanedbaným rybníčkům, často i takovým, kde se jiné druhy ryb aninedokázaly přežít. V řekách a rozlehlejších vodních plochách preferuje spíše příbřežní zónu. V brakické vodě u pobřeží jižního Švédska osídlovaly koljušky v hojném počtu příbřežní oblasti s hustým porostem chaluh a hloubkou do 1 m, přičemž preferovaly mělké zátoky chráněné před příbojem.

Ačkoli neplave špatně, žije koljuška spíše u dna, skrývá se mezi rotlinstvem a nevyplouvá nikam daleko.

Koljušky žijí v hejnech, zejména pak mladší jedinci. Na vodách, kde se vyskytují, jsou obvykle vidět ve velkém počtu. Jsou to velmi čilé a aktivní rybky, které se neustále zajímají o své okolí. Jejich hlavní potravou jsou drobné vodní organismy, zejména plankton a larvy pakomárů.

Koljuška je krátkověká rybka a pohlavně dospívá velmi brzy. V ideálních podmínkách nebo umělém prostředí s dostatkem potravy dospívají koljušky někdy už ve věku 5 měsíců, v přírodě obvykle ve druhém roce života.

Tření koljušek svým zvláštním průběhem fascinovalo akvaristy a vedlo i k využití tohoto druhu jako modelového organismu při vědeckých pokusech v oblasti etologie (chování organismů). V případě koljušky šlo o to posoudit, nakolik je chování rybek vědomé či naopak instinktivní.

Předmětem zájmu akvaristů i výzkumníků byl průběh rozmnožovacího aktu.  Samcům v  době tření intenzivně zrudne spodek hlavy a přední část břicha. Každý samec si vybere okrsek o rozměrech zhruba 50 x 50 cm a tvrdě ho hájí proti všem vetřelcům, zejména pak proti ostatním samcům. Nejagresivněji reaguje na drobné červené předměty symbolizující v jeho očích konkurenční samce.

Uprostřed svého území postaví samec hnízdo z rostlinných zbytků, které slepuje jakýmsi výměškem z ledvin (vývod vylučovací soustavy splývá se řitním otvorem). Hnízdo ještě polepí pískem, čímž ho jednak zpevní a jednak zamaskuje. Stavba hnízda mu zabere několik hodin až dní.

Po dokončení stavby v ní samec prorazí otvor a vybuduje dutinu, do které budou samice klást jikry. Pohlavně zralé samice volně proplouvají vodou a pokud se dostanou do teritoria některého samce, začne je samec lákat zvláštním trhavým tancem do hnízda, kde dojde k nakladení jiker. Samice po výtěru z hnízda uprchne, obvykle tak, že prorazí stěnu naproti vstupnímu otvoru. Samec ji chvíli pronásleduje, ale musí se vrátit, aby oplodnil jikry. Poté opraví hnízdo a postupně do něj láká další samice.

Během třecího období se každá samice tře 5 – 6 krát  a celkově naklade 100 – 800 jiker.

Po výtěru samec ovívá jikry pomocí prsních ploutví a hlídá potěr až do rozplavání. Během jednoho třecího období může samec postavit i víc než jedno hnízdo.

Pokud se navrátíme k pokusům prováděným etology, pak bylo mimo jiné zjištěno, že sterilizovaní samci hnízda nestavějí, zatímco samice, jimž byl aplikován samčí hormon testosteron naopak vytvářejí hnízdům podobné stavby a dokonce vykonávají pohyby připomínající ty, jimiž samci vylučují zpevňující látku z ledvin. Tyto a podobné pokusy dokázaly, že stavba hnízda i celé rozmnožovací chování je instinktivní záležitostí.

Koljuška u nás nikdy nebyla tak hojná, aby se stala významným nebo škodlivým druhem. Při masovějším výskytu by mohla požíráním planktonu konkurovat cennějším rybám, ale zdá se, že v konkurenci dalších rybích druhů není schopna vytvořit početné populace. Jejím největším přínosem na našem území je, že dokáže oživit i malé vodní plochy, které často téměř vysychají a nemohou v nich žít jiné druhy ryb. V oblastech původního výskytu je jako všechny drobné druhy ryb součástí potravního řetězce a je lovena dravými druhy ryb.

Stáří a růst

Koljuška je drobná a mimořádně krátkověká ryba. Žije víceméně jen proto, aby se v krátkém čase rozmnožila a přenechala prostor dalším generacím (i toto je v přírodě úspěšná strategie mnoha druhů).

Většina jedinců hyne po absolvování výtěru už ve druhém roce života. Nejstarší známé koljušky se dožily stáří 39 – 40 měsíců, což znamená, že uhynuly ve 4. roce života. Na druhou stranu v rámci zmíněné strategie přežití druhu dokáže plůdek koljušky v ideálních podmínkách dosáhnout v 5 měsících délky 4 – 5 cm a zároveň s tím i pohlavní dospělosti.

Toto opatření dovoluje koljuškám obývat nehostinná stanoviště s velmi proměnlivými podmínkami  – v našich podmínkách jsou to stoky, příkopy a tůňky, kde často dochází k úhynu většiny obsádky. Díky rychlému dospívání se koljušky dokážou namnožit do původního počtu dříve než by to dokázal jakýkoli jiný rybí druh a proto mohou ve vodách tohoto typu dominovat. Málokterá koljuška proto dosáhne plné velikosti, klasická lokalita s převládajícím výskytem tohoto druhu se hemží rybkami do 5 cm délky.

Maximální délka jedinců z našich vod je 83 mm, ale z moře jsou známy i exempláře měřící kolem 110 mm.

Sportovní rybolov

V běžných revírech na našem území tento druh stěží potkáme a při jeho lovu bude nutno zohlednit miniaturní rozměry cílové ryby.

Na druhou stranu, když jsem viděl, jakým způsobem se zajímaly koljušky v brakických vodách jižního Švédska o vláčecí nástrahy větší než ony samy, myslím si, že s menší živočišnou nástrahou na jemné plavačkové sestavě by měly být lovitelné poměrně snadno.

Daleko snadnější než jakékoli pokusy s udicí je ale lovit tyto rybky do čeřínku s dostatečně jemnými oky. Zdržují se i poměrně blízko u břehu a nejsou bázlivé.

Koljuška tříostná - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

K tomuto rybímu druhu není přiřazen žádný článek.